Hlavní navigace

Kterak ajťák internet a televizi zapojoval a co se při tom všechno seběhlo

14. 3. 2013 14:44 | Svatopluk Vít

Přečtěte si, co se stalo v městě Praze, tedy spíše na jeho okraji, v letech 2010 až 2013 v bytovém domě u jednoho ajťáka. Příběh je to dlouhý, spletitý a plný nečekaných zvratů. Popíšeme si boje s devítihlavou stvůrou, potměšilým skřetem a se slečnami Štěstěnou  a Náhodou. A vše končí šťastně. Inu tak, jak se na pořádnou pohádku sluší a patří. Pozor, pohádka je hodně dlouhá, čtení se vám protáhne.

Bylo nebylo, na jednom pražském sídlišti se manželé s dvěma dětmi rozhodli, že je jim stávající příbytek malý a že by rádi větší. Asi dva měsíce hledali, kde by chtěli bydlet a vyhlídli si jednu lokalitu. Domluvili si několik schůzek, byli přímo na místě a viděli co a jak. Večer před složením zálohy ještě pán domu brousil internet a zjistil, že na developerskou firmu bylo vyhlášeno insolvenční řízení, které však bylo po asi 3 měsících zastaveno, protože dluhy byly splaceny. Protože jim to přišlo zvláštní, od obchodu ustoupili. A ještě dnes, když jedou kolem místa, kde měli bydlet, vzpomínají na to, jak to tam mělo vypadat, ale nevypadá. Ani se tam nezačalo stavět…

Již obezřetněji vstoupili do jednání s další firmou a tam už vše dopadlo jak mělo. Byt byl postavený, připravený k nastěhování. Přesunuli se do jiné úrovně a to zjišťování, jak je to v dané lokalitě s výdobytky moderních technologií. Developere, internet máš? Mám a dokonce dva poskytovatele! Televizi? Společná anténa či IPTV a ta dokonce dvakrát! A i v HD! A co pevná linka? Jistě. Nebyl důvod nevěřit, protože u hlavních vchodových dveří byla velká plastová krabice s nápisem UR. Navíc i v technické místnosti v domě byly rozvody do jednotlivých bytů. Vše úhledně srovnáno. Takže OK.

Po nastěhování (respektive po koupi, vybavovali jsme, byl tam nějaký časový odstup) začal pán domu zařizovat ony technologické zázraky. Společná anténa fungovala, TV měla dobrý obraz. Ve starém bytě bylo k dispozici UPC s internetem, ale tady nebylo. Malé děti a ne úplně většinový vkus způsobil, že nabídka terestricky šířených kanálů bla zoufale nedostačující. Táto, když nemáme UPC, vyzkoušíme O2 TV. Tak jo. Zavoláme na linku  a domluvíme se. Domluvili se a za zhruba 14 dní přišla SMS, že je to technicky nerealizovatelné. A tak se začali manželé pídit po tom, proč je to technicky nerealizovatelné. Odpověď z O2 zněla, že tam nemá dráty! A co ta krabice s nápisem UR u hlavních vchodových dveří? A co ta krabice v domě s nápisem „majetek Telefonica O2“? Nejsou dráty? A skutečně. Nejsou dráty…

Proto se manželé obrátili na devloperskou firmu s dotazem, jak to tedy je s tím „zasíťováním“ skrz Telefoniku O2. A přišel šok. Developer : „Když už se na to ptáte, tak vám musíme říci, že Telefonika O2 tady dráty má. Respektive externí firma je tady natáhla. V našich záznamech však evidujeme jistý drobný nedostatek. Neexistuje protokol, kterým by Telefonika O2 pro ni natažené dráty převzala. My jsme ji skrz našeho právníka k tomuto kroku vyzvali, ale nic se v celé záležitosti neděje.“

To bylo v druhé polovině roku 2010. Manželé začali všemožnými kanály na Telefonice zjišťovat, jaký je pravý důvod toho, že k převzetí drátů nikdy nedošlo. Jenže po celé zakázce se v Telefonice slehla zem. V žádném systému ji nebylo možno dohledat. V Telefonice žádné dráty neexistují. A neexistovaly ani v roce 2011 ani v první polovině roku 2012. A pak se objevily. Zajásali.

Možná si říkáte, co od toho roku 2010 dělali, jak to šlo bez internetu? Zkusili využít druhého poskytovatele. Je to menší místní poskytovatel, který má do domu přitaženou optiku a za solidní ceny nabízí internet. A televizi. Jen jim náš developer opomněl říct jednu věc. Ne v jejich lokalitě. I když na nástěnce (a vlastně do dneška) visí vytištěný leták, který informuje obyvatele domu (je adresný, protože na letáku je uvedena přesně naše ulice a číslo domu) o možnosti mít internet a IPTV čítající 25 kanálů a některé i v HD! Zavoláním poskytovateli však zjistili to, co nezjistili u developera – v jejich lokalitě TV nenabízíme. Když si to shrneme, IPTV tu není, pevná linka taky ne a internet od jednoho poskytovatele. Developere styď se!

Drobné TV intermezzo. Zkoušeli se informovat i na Sat TV. Dům je nový a v záruce, tzn. že do zdí nemůžete jen tak vrtat. Talíř musíte umístit na střechu na stožár. Ale aby mohl být signál sveden do rozvodu, musíte buď vytvořit nový rozvod, což je v hotovém domě už trochu problematické nebo stávající rozvod společné antény „upgradovat“ na satelitní. Je to možné, poněkud však finančně náročnější, jak potvrdili najatí servisáci pídící se po možnostech. Demografické složení obyvatel domu je však nepříznivé a satelit by si moc lidí nepořídilo respektive ani set top box na příjem satelitu, natož předplatné u nějakého poskytovatele typu SkyLink. Úpravy rozvodů by pak museli uhradit manželé sami. A třeba by se časem někdo z domu přidal, ale není to jisté. Ke všemu se navíc ještě stalo to, že po přeladění MUX 4 v Praze přestaly fungovat některé stanice (přiznejme si, že nepatří k moc sledovaným) a společnou anténu je nutno přeladit a upravit. Developer se k tomu nechce znát, on dodal vše, jak měl a fungovalo to.  Takže stejně to uhradíme ze svého (myslím obyvatelé domu).

Objednali si internet u druhého poskytovatele a začal malý horor. Přijel technik, oživil prvky v technické místnosti a jal se dráty propojovat do bytu. Nejprve však zjistil, že v bytě jsou sice udělány zásuvky pro internet, ale jaksi v provedení RJ-11 a ne obvyklé RJ-45. Takže výměna zásuvek. Pak hledal místo, kde je „bytová rozvodna“. Jinými slovy krabička ve zdi, kde končí nějaké kabely zvenku a kde jsou napojeny na vnitřní bytový rozvod. Krabičku našli. Bylo v ní 6 příchozích drátů a 4 odchozí (tj. do 4 místností v bytě). Technik, který měl představu, že se zapojením internetu stráví cca 15 minut však u nich strávil 3 hodiny a internet nezapojil. Dokážete si představit, že v bytě je 6 příchozích drátů a ani jeden není ten pravý tj. takový, který vede z domovní technické místnosti do našeho bytu? Technik s poukazem na to, že si musí přivézt měřáky, zmizel a domluvil si návštěvu na jindy. Internet nezapojil ani jeho kolega s měřáky ani jejich ještě jiný kolega. Skončilo to tím, že jsem do technické místnosti umístil Wi-Fi router a šířil signál do asi 10 metrů vzdáleného bytu přes troje dveře. S kvalitou signálu to udělalo své, ale aspoň něco.

Mezitím manželé kontaktovali developera s dotazem na technickou dokumentaci ke kabelovému průběhu. Vše bylo zpracováno přehledně a precizně, jen s jednou malou vadou – neodpovídalo to realitě. Po dvou měsících přestřelek a několika dalších návštěvách techniků jak od developera tak od poskytovatele (který v tom byl opravdu nevinně) pomocí přístrojů dospěli k tomu, že kabel z technické místnosti do našeho bytu prostě nevede. Nejpravděpodobnější variantou bylo asi to, že stavební dělníci sice kabel zavedli, ale buď jim nevystačil a tak ho „nějak“ nastavili nebo zavedli prostě jinam.  Ale co těch 6 příchozích? Nakonec se povedlo v domě najít místo, kde kabely ústí a propojit je tak, aby byl v bytě jeden aktivní. Po sedmi měsících od prvního kontaktu poskytovatele jsme měli doma internet v drátu.

Ale zpět k Telefonice O2. V červnu 2012 byli manželé vyzváni k tomu, aby podali (znovu) objednávku na služby. To učinili. Chvíli to trvalo a pak se opět objevila známá SMS, že je to technicky nerealizovatelné. Objevil se problém. Nedostatečný HW v ústředně. Na instalaci dalších věcí však muselo být stavební povolení, které však Telefonica O2 nemohla rychle získat. Začali zjišťovat na městské části, jak to s tím vypadá a nakonec se to povedlo. Po dalším zadání objednávky dostali opět optimistickou zprávu, že technické šetření proběhlo a je to vše OK. Načež se po dalších několika dnech objevila stará známá SMS. Důvodem byl nedostatečná kapacita DSLAM. S dodávkou do konce října. Pak se dodávka protáhla do konce roku 2012. A celý leden se nic nedělo. V únoru se Telefonica O2 ozvala, jestli náš zájem stále trvá. Vzhledem k situaci na místě jsme řekli, že zájem trvá.

Po dalších kolech technických šetření se nakonec manželé prokousali k tomu, že si s technikem domluvili termín „instalace“ kabelu v domě s tím, že vše další si provedou sami pomocí tzv. samo-instalačního balíčku. Technik přijel na místo, objevil krabici UR, prozkoumal rozvod v technické místnosti, propojil vše a zjistil, že ze zbylých pěti příchozích kabelů v bytě není ani jeden propojen s technickou místností. To už tady bylo před dvěma lety. Sám přišel s řešením, že odpojí internet stávajícího poskytovatele a po drátu pustí do bytu VDSL na televizi a internet. Pan manžel se trochu kroutil, protože představa, že odpojí něco fungujícího a nahradí to něčím, co ještě může selhat, nebyla moc příjemná. Ale nakonec asi jediná možná varianta. Technik to odbyl tím, že stejně až večer přijde manžel domů, tak už to jen zprovozní. Jenže to v tom neviděl malý háček – doma žádný samo-instalační balíček nebyl a ani na místní poště o něm nic nevěděli. Technik řekl, že je to divné, protože obvykle posílají balíček před sjednanou schůzkou s technikem, aby to začalo hned chodit. Větřili něco nekalého.

U celé operace nebyl manžel osobně přítomný (zaúkoloval tchýni, den předtím jí vše řádně vysvětlil, na co se má ptát a na co dívat) a přehlédnul jednu drobnost, o které se rozhovořím později. Zklidnění celé situace proběhlo později, protože přišla SMS z Telefoniky, že samo-instalační balíček byl právě odeslán. To znamenalo, že budou bez internetu den, což jde přežít.

A včera nastal ten den, kdy se u nich zastavil pošťák a balíček předal. Večer pak přišel manžel domů a začal vše zprovozňovat. První problém nastal po chvíli, kdy vybalil modem. Nejdříve znejistěl, zda je to Wi-Fi modem, protože z něj netrčí žádné anténky. Podle papírů to však byl Wi-Fi model a on pojal nedůvěru, jak to tedy bude s kvalitou signálu ve vzdálenějších částech bytu. Uvidíme později.

Technik na místě, kde bude modem instalován (hned u zásuvky ve zdi, patřičně schované za nábytkem) nechal vytažený kabel. On to testoval na svém modemu a dle testů bylo vše OK. Manžel – ajťák věděl, že je to ten původní, který používal pro připojení k Wi-Fi routeru. Nic zlého netuše vzal kabel a chtěl ho zapojit do zástrčky V/ADSL na modemu. Kabel měl koncovku RJ-45, modem RJ-11. Musel odšoupat nějaké skříňky a zapojit jiný drát.

Po spuštění modem začal vesele blikat LEDkami a nejdříve blikající LED popsaná DSL se nakonec ustálila. Připojil drát a propojil se svým notebookem s nainstalovanou Mageiou, mrknul do papírů na IP adresu (sice tam psali, že snadná instalace pomocí CD, nicméně předpokládal, že Linux je sprosté slovo) a zkoušel vyvolat web rozhraní pro administraci. Nešlo to. Pátral, pátral a zjistil, že kontrolka POWER na modemu svítí červeně.

V manuálu píšou, že červená kontrolka POWER svítí tehdy, pokud je podpětí na zdroji (vysloveně tam zmiňují tohle, pokud nepoužijete originální zdroj dodávaný s modemem) nebo (což vypadalo o dost zlověstněji) došlo k závažné HW nebo SW závadě kvůli které bude muset modem do servisu. Ach jo! Tak blízko a zase nic. To snad nemůže být pravda. Jedno moravské přísloví říká, že na posraného aj hajlz spadne.

Ale nedalo mu to. Pomocí alternativního připojení k internetu pátral po fórech, co by to mohlo být. A zjistil nepěkné věci. Když totiž připojíte modem poprvé k DSL a modem zjistí, že má starou verzi firmware, stáhne si novou. A někdy ten update nedopadne. A to přesně se stalo asi i u nich. Podle diskutujících je to docela častý a hlavně známý problém. Leč nezdvihej kalhoty, když je brod ještě daleko. Ve stejné diskuzi narazil i na možnost využití alternativního postupu opravy. Mělo by se to opravit přehráním verze firmware tedy nechat jej proběhnout tak, jak by měl.

Podstatou celého triku je to, že modem se po nezdařeném update přepne do nouzového režimu, kdy nefunguje DHCP. Má automaticky nastavenu adresu 192.168.1.1. Řada běžných uživatel tady skončí, protože si neporadí s ruční konfigurací. Pokud tedy nastavíte IP adresu svého PC na např. 192.168.1.2, bránu na 192.168.1.1 a použijete masku 255.255.255.0 může se vám stát (jako jemu, ale ve fóru byly zprávy, že někdy taky ne), že modem žije a žádá o aktualizaci firmware.  Ten si nejprve stáhněte z Techzóny a proveďte upgrade. U nich to klaplo na jedničku a modem do servisu nemusel. Tak aspoň něco.

Pak už stačilo pomocí administračního rozhraní nastavit vše tak, aby to chodila Wi-Fi část, aby měla požadované SSID a zabezpeční apod. Kritickou částí byla kvalita signálu. Musíme však říci, že dle pozorování je kvalita signálu lepší, než měli předtím a to i bez externích antén. Takže jsou spokojen. Manžel ajťák si také zkoušel vyhrát s nástrojem Wavemon.

Posledním krokem už bylo rozchození IPTV přes dodaný set top box. Tam už se žádné záludnosti neobjevily a zakoupené balíčky programů naskočily hned. Jediná velká nevýhoda je fakt, že programy jsou v přístroji řazeny dle Telefoniky O2 a jejich pořadí nelze změnit. Takže např. ČT 1 má jedničku, ČT 2 dvojku a ČT24 má číslo 140. Vyřešili to tím, že si vytiskli seznam programů z Telefoniky a ten mají při ruce. Logiku v číslování moc nehledejte. Navíc existuje i aplikace pro chytré telefony(Android a iPhone), která obsahuje program všech stanic a  možnost spouštět nahrávání programů.

Tolik tedy anabáze, která trvala hodně let a objevovaly se při ní různé překážky a nesnáze, které byly až skoro magické…