Hlavní navigace

Geek s rodinou v zádech – Co je k dispozici geekovi?

18. 6. 2014 13:38 Svatopluk Vít

Jak jsem již psal v předchozím článku, naše rodina se rozhodla vyměnit vůz. Po zvážení všech pro a proti a částečně i díky náhodě jsme se shodli na vozu s hybridním pohonem a poměrně bohatou vnitřní výbavou. A právě tato výbava ze mě dělá geeka – takového, který se bude snažit dodané technologie používat a využívat ve svůj prospěch.

Kromě, pro hodně lidí, nezvyklého hybridního pohonu vozidla je navíc ještě obsažena řada „vychytávek“ se kterými jsem se v autě ještě moc nesetkal. Jistě, jsou to věci, které jsou na trhu dostupné již po několik let (převážně v segmentu luxusních aut), ale já mám pocit, že teprve teď se to začalo týkat i mne. A vůbec, vyplatí se do nich investovat? Já otevřeně a na rovinu říkám – pokud bych měl speciálně připlácet za některé věci, asi by mne prodejce nepřesvědčil. Když už v tom autě byly, otestuji je, ale v tuto chvíli jsou to věci, bez kterých dokážu žít a neplatil bych za ně. Navíc ale zjišťuji, že hybridní pohon s lidmi ve svém okolí diskutuji zdaleka nejvíc. Nejčastěji se to projevuje výroky typu „…rád bych se v tom projel a zjistil co a jak…“ nebo „…zajímá mne ta spotřeba…“ a obvykle nenarážím na zapřísáhlé odpůrce.

Abyste si udělali představu – hybridní pohon. Když jsem začínal vybírat auto, hybrid mi vůbec nepřišel na mysl. Je to moc drahé a komplikované asi jako každá nová a neznámá věc. Díky tomu, že se však objevila možnost ho mít za podmínek, které jsem schopen akceptovat, řekl jsem si proč ne (jistě, řádně jsem si to nastudoval). Nejsem odpůrce a věřím tomu, že se to na provozních nákladech musí projevit a navíc je to na trhu už dost dlouho na to, abych to risknul. Mnoho lidí se nechá odradit tím, že musí trochu změnit jízdní styl, respektive si myslí, že se s tímto autem se jezdí trochu jinak, než jsou zvyklí. Mám zpětnou vazbu, která říká, že řízení hybridu se neliší od auta s automatickou převodovkou, protože tou je auto vybaveno. To bude paradoxně asi ta největší změna, která mne čeká, protože s automatem jsem nikdy nejezdil. Jedná se o typ označovaný Toyotou jako e-CVT. Jde o planetovou převodovku, což si lze nejlépe představit jako variátor např. ze skútru.

V autě není klasická řadící páka, jen volič režimů. Oproti tomu, jak si pamatuju automat z jiných aut, jsou některé režimy trochu jiné. Režim D (Drive, česky Dopředu) je pro jízdu vpřed, R (Reverse, česky Zpátečka) pro jízdu vzad a N (Neutral, česky Neutrál, předchozí české překlady berte jako pomůcku na snadnější zapamatování) je pro zastavení vozidla. Na běžných voličích bývá ještě režim P (Parking), který zde ale není a jeho místo zaujímá režim B (Engine braking tedy režim brždění motorem). V jedné recenzi si recenzent z tohoto módu utahoval a říkal, že je to Boost. Jde však o speciální režim, který se doporučuje volit při jízdě z velkého kopce. Má za následek bezpečnější sjezd, protože pokud byste auto z kopce drželi jen na brzdách, rychle se zahřejí a hrozí jejich selhání (viz F1, ale tam nejezdí z kopce, že). V běžném autě zařadíte nižší rychlostní stupeň a brzdíte motorem. U tohoto automatu v hybridu nemáte možnost navolit nižší stupeň (respektive běžný automat v jiném autě má pro tento účel stupně 2 a 1), proto je zde mód B, který simuluje brždění motorem. Často se setkáte s tím, že se uvádí, že zapnutím módu B dochází k ještě většímu ukládání energie do baterií, ale není to úplně pravda, není to hlavní záměr tvůrců. Popis v angličtině najdete zde. Toto je častý mýtus, na který jsem mnohokrát narazil. Ale stačí si nalistovat uživatelskou příručku a tam to je. Už jsem zmínil, že má více než 500 stran? A četli jste vůbec někdy příručku ke svému autu?

Parkovací mód známý z běžných vozů je navolen po stisku tlačítka P hned vedle voliče, neřadí se pákou. Klasické auto s automatickou převodovkou má módy P R N D 2 1, přičemž ty dva poslední módy omezují řazení jednotlivých rychlostních stupňů a používá se na rozjezdy do kopců či z kopců apod. V angličtině si o tom můžete přečíst třeba tady. Popisují tam Prius, ale technologie je stejná i v Aurisu. Navíc se v příručce píše, že je dobré v zimě místo ruční brzdy používat právě polohu P, protože u ní vám nemůže zamrznout vodící lanko brzdy.

Ve výsledku lze říci, že docela dost zlenivíte. Šlapete jen na brzdu nebo na plyn. A taky má auto tempomat, takže pro jízdu na dlouhé trasy si jen nastavíte požadovanou rychlost a ani na ten plyn už šlapat nemusíte. Žádné řazení a levá noha se vám nudí. Když se zapomenete, může to mít fatální následky. V autě totiž jsou jen dva pedály, spojkový chybí. Takže tam máte jen plyn (zcela vpravo) a brzdu (hned vedle něj). Když si ze zvyku šlápnete na spojku druhou nohou, mačkáte vlastně brzdu. A už se lepíte na přední sklo, protože na spojku jdete až k podlaze, protože budete řadit…

A jak se vlastně tento hybrid projeví v kabině auta? Zaprvé je to v panelu před řidičem. Nenajdete zde otáčkoměr, jen velký budík se třemi zónami – Eco, Chg a Power. V zóně Chg (Charging) ukládáte energii do baterií při brždění. Na středovém panelu máte informaci o stavu nabití baterií v procentech a animaci, který motor zrovna funguje. Mód Eco říká, že jedete na elektřinu a mód Power, že využíváte maximální výkon obou motorů. Z dokumentace jsem pochopil, že elektromotor funguje vždy a k němu je připojován nebo odpojován motor benzínový. Tohle funguje často jako moment psychologický, protože se budete snažit jet jen na elektřinu a vlastně šetřit. Navíc jsou k dispozici tři tlačítka (EV – electric vehicle, ECO a PWR), kdy můžete nastavit, jak se auto bude chovat tj. jestli bude fungovat jen na elektřinu a to až do rychlosti 50 km/h, bude lenivé, ale úspornější, nebo živé. Co mne ovšem trochu vadí je to, že ve velké většině recenzí se dozvíte, že auto je lenivé až moc a mód PWR je k ničemu apod. Ostatně to je rysem každé recenze – pokud nemá auto sportovní charakter, je k ničemu. Osobně si myslím, že já jsem cílová skupina, a mně to auto se svými vlastnostmi vyhovuje. Nezávodím, proto jsem si nekupoval rodinný kombík. Na druhou stranu na nějaké únikové manévry má podle mne auto síly dost. Většina automobilových novinářů však jsou pak asi sportovci a proto ty recenze plné „lenivých“ hybridů. Shodli jsme se s více lidmi na jednom zajímavém postřehu – když jedete běžným autem, obvykle vnímáte motor. Pokud se z nějakého důvodu roztočí do vysokých otáček a začne dělat „kravál“, patrně jste špatně zařadili, případně vyřadili a mačkáte plyn. U hybridu je to jinak. O benzínovém motoru prakticky nevíte do chvíle, kdy požadujete výkon tj. sešlápnete prudce plynový pedál. V tu chvíli začne motor vydávat zvuk, který vás v normálním autě vyděsí. Jenže po chvíli zjistíte, že ten zvuk je konstantní a po uvolnění plynového pedálu vymizí. Situaci popíšete tak, že při prudkém rozjezdu (třeba při předjíždění na dálnici) prudce sešlápnete pedál plynu a přidáváte. Zvuk motoru je velmi výrazně slyšet. Chvíli poté, co sundáte nohu z plynu, motor utichne. Všichni to vnímají, ale je to prostě vlastnost. Nicméně přídomek Sports v názvu auta mi taky nepřijde jako úplně smysluplný, protože to není ani vzhled, ani vlastnosti vozu, který by si jej zasloužily.

Největší nebezpečí hrozí také paradoxně chodcům. Auto, když jede v elektrickém režimu, nevydává žádný zvuk. Takže si představte, že stojíte na parkovišti před supermarketem a jste zamyšlení a naráz kolem vás projede auto – bezhlučně. Nemusíte si ho všimnout a snadno se jako chodec zapomenete. V kabině je to vlastně to stejné – slyšíte jen ticho (pokud nemáte puštěné rádio). Pravý geek si užije při couvání. K dispozici je zadní kamera, kdy vidíte za auto. V obraze máte zakresleny i proporce vozidla, takže vidíte, kam se vlezete a kam ne. Navíc je tu i funkce parkovacího asistenta (intelligent parking assisst), kdy vám auto samo zajede do prostoru, který mu označíte (jasně, musí se tam vejít). Auto si samo kroutí volantem, na vás je ovládání plynového pedálu a brzdy. Vypadá to dost zvláštně a určitě musíte mít k technice důvěru…

Auto má také spoustu senzorů, třeba parkovací senzory, dešťový senzor, senzor zapnutých pásů nebo senzor šera. Také senzor pro přepínání dálkových světel a spoustu jiných (asi jako každé jiné auto).  A navíc ještě bezklíčový vstup a startování tlačítkem. K tomu malá perlička. Do auta se dostanete tak, že když máte klíče v kapse, stačí se jen přiblížit ke dveřím, vzít za kliku a auto se otevře. Běžná praxe je, že když z auta vylezete, zamknete jej. A pak chytnete za kliku a ověříte, zda se auto zamklo. Jenže si jej znovu otevřete…

Jak jsem již psal, senzory nejsou nic výjimečného. To co je na autě z mého pohledu zajímavější, je jeho softwarová výbava. K dispozici je palubní systém s názvem Toyota Touch. V základní verzi umožňuje připojení MP3 přehrávačů a telefonů skrz BT a nabízí hands-free sadu. Toyota jde dál a přináší více funkcí v dalších verzích. Toyota Touch & Go je verze s vestavěnou navigací (mapy Evropy v ceně). A navíc se objevují ještě překvapivé funkce – on-line vyhledávání v mapách a i přidávání nových aplikací skrz internet (třeba předpověď počasí, ceny PHM apod.). Systém se spojí s vaším mobilním telefonem (předpokládám, že i s tabletem) a využije jeho internetovou konektivitu. Existuje i verze Touch & Go Plus, která má navigaci s 3D objekty ve městech, v ceně několik aktualizací map a možnost hlasového ovládání včetně převodu hlasu na SMS a e-mail. Nejvyšší verze Toyota Touch Pro má 7“ dotykovou obrazovku, body zájmu ve 3D a aktuální stav dopravy v navigaci. Všeobecně je však jednorázová aktualizace map docela drahá, stojí kolem 4 000 Kč. Systém je však uživatelsky upgradovatelný pomocí USB flash disku. Stačí si vytvořit účet na zákaznickém portálu Toyoty, zde zadat VIN vozidla a sériové číslo systému Toyota Touch a už můžete tahat aktualizace. Respektive se k tomu používá speciální aplikace Toyota Touch Toolbox.

Jednou z geekovských aplikací je tzv. Glass of water (pokud si ji chcete vyzkoušet, myslím si, že existuje i pro iOS a tady je o ní něco na YouTube). Aplikace je zaměřena na monitorování vašeho jízdního stylu. Měli byste vždy jet tak, abyste nevylili sklenici vody, kterou vezete – žádné extrémní zrychlování či brždění. Jen ten, kdo nevyleje, jezdí ekologicky…

Navíc se právě v těchto dnech dostává do oběhu verze označená jako Toyota Touch 2, která přidává navíc lokalizaci do mnoha jazyků (včetně češtiny) a některé vychytávky jako je např. screen mirroring (obrazovka vašeho telefonu může být pomocí BT připojení zobrazována přímo na obrazovce v autě) či mapy od Google a online. Jak jsem zjišťoval, upgrade z Touch 1 na Touch 2 asi není možný

Ještě připravím třetí článek, kde popíšu, jak se s autem jezdí.

Sdílet