Hlavní navigace

Android kouše do jablka - díl 0 : Jak to všechno začalo

31. 7. 2012 9:03 Svatopluk Vít

Po hodně dlouhé době jsem zasedl ke svému blogu a připravuji větší a obsáhlejší článek zvící mnoha kapitol. Můj zaměstnavatel momentálně prochází poměrně zásadní reorganizací mobilních strategií a já u toho můžu být. Série může být zajímavá pro všechny, kteří se do podobné situace dostanou a zároveň pro ty, kteří nemají moc velkou představu o tom, jak to chodí ve velkých nadnárodních firmách. Jak se to všechno vyvine v tuto chvíli vůbec nevím, protože budu jednotlivé články psát takřka v přímém přenosu.

Nejdříve suchá fakta. Mým zaměstnavatelem je velká nadnárodní společnost, která má svou centrálu ve Švýcarsku. Struktura našeho IT oddělení je dána a odvíjí se od základního modelu – globální tým se táže trhů, jak jim usnadnit život, přichází s řešeními, které pak lokální IT týmy uvádějí do praxe. Mám-li být upřímný, je naše firma v otázkách IT strategií poměrně konzervativní a přijde mi, že je to v mnoha ohledech dobře. Jsme partnerem firmy Microsoft a na jejich řešeních staví firma své strategie. Tento záměr není nový a firma se jej drží poměrně hodně let. Já sám osobně pro firmu pracuji již čtrnáctým rokem z toho na současné pozici pět let.

Pokud se na celou problematiku podíváme z perspektivy jednotlivých trhů, přináší IT podporu pro většinu požadavků a to na základě prověřených produktů. Základem tak je, aby byl každý globálně nasazovaný produkt řádně otestován v prostředí firmy a patřičně „přiohnut“ tak, aby se přizpůsobil procesům, které denně používáme. To se dlouhodobě daří. Příkladem třeba je, že globální upgrade operačního systému se provádí spíše v řádu let, než měsíců. A testuje se velmi podrobně.

Lokální IT má k dispozici centrálně vytvářený softwarový obraz disku pro jednotlivá podporovaná zařízení a jejich instalace tak probíhá automaticky a bez nutnosti nějakých složitých zásahů ze strany IT. Kdo to nikdy neviděl nemůže ocenit výhody tohoto řešení. Ale například hromadná přeinstalace cca 60 počítačů byla provedena za 4 pracovní dny pouhými dvěma zaměstnanci a to včetně zálohování a drobných úprav.

Abyste mohli takto komplikované prostředí dobře spravovat, musí být dána poměrně jasná a jednoduchá pravidla, co zaměstnanci mohou a co nemohou. Nestačí však skončit jen u nařízení na papíře, musíte do své struktury také integrovat technická opatření, která vás a vaši firmu budou chránit. Ruku v ruce s tím jdou i strategická rozhodnutí. Jedním z nich je i například nemožnost dostat se k firemnímu e-mailu na jiném než firemním PC.

Tohle bylo částečně prolomeno tím, že jsme implementovali (na globální úrovni) podporu Blackberry služeb v rámci mailového serveru a část zaměstnanců (na příslušných pozicích) měla e-mail k dispozici na „telefonu“. Pak přišla firma Apple se svým iPhonem. Nastal zlom. Všichni chtěli (a stále chtějí) mít iPhone. Začali se ptát, zda i firma bude své zaměstnance vybavovat iPhonem.

A zde narazila tato „novinka“ na konzervativnost (ale podloženou bezpečnostní strategií) firmy. Začal se objevovat trend, který je pochopitelný pro koncové uživatele (je jasný a logický) a který bezpečnostnímu oddělení přidělává vrásky na čele a zároveň jej staví do role zpátečníka a zabedněnce (v očích zaměstnanců). Zaměstnanci začali tuto nechuť vyhodnocovat a došli k jednoznačnému závěru – firma nám nechce iPhone koupit proto, protože jsou drahé! Máme proto jednoduché řešení. Koupíme si iPhone sami (nebo nám ho dá telefonní operátor) a budeme jej používat pro pracovní účely. V té době to tak nikdo nenazýval, ale dnes se tomu říká BYOD (Bring Your Own Device). Jenže existující a jasná pravidla přesně tohle zakazují. Největším zlořádem je to, že nemůžete přesně kontrolovat bezpečnostní nastavení daného zařízení (co když si uživatel nainstaluje nějakou „závadnou“ aplikaci), dávat cílenou podporu (jak můžete někomu poradit s telefonem a jeho problémem, když jste jej nikdy neviděli v chodu?) a hlavně jak zabezpečíte firemní data?

Odpověď IT oddělení byla, že vlastní zařízení nelze ve firemním prostředí používat a že firma se v dohledné době nechystá distribuovat iPhony. Ihned se IT dostalo na index a bylo oceněno nálepkou „konzerva“ a"geekové", kteří nesledují moderní trendy a žijí si ve své realitě. Opak byl ale pravdou. Na stolech vývojového oddělení se začala hromadit zajímavá zařízení a byly zkoumány možnosti jejich integrace do firemních systémů.

Oproti tomu na českém trhu docházelo k mírné revoluci. V rámci naší sítě obchodních zástupců jsme začali více využívat chytré telefony pro všemožné úkoly, ale byly to stále jen telefony bez možnosti jakékoliv integrace s firemním mailem/kalendářem/úkoly. V rámci nasazování těchto strojů bylo i lokální IT vybaveno „referenčními“ stroji. A tak začal můj příběh v poznávání Androida.

Ještě bez návaznosti na probíhající projekt jsem začal využívat Android na telefonu HTC Tattoo (o něm jsem psal zde) a ihned jsem se do telefonu zamiloval. Začal jsem s ním experimentovat a po čase nasadil alternativní ROM s názvem CyanogenMod. Bylo to skvělé využití daného HW a opravdu dobrý SW základ. Po nějaké době jsem byl vybaven „referenčním“ telefonem od Samsungu.

V první chvíli jsem byl trochu zaskočen, protože telefon mi nevyhovoval tak dobře jako HTC Tattoo, ale nakonec jsem konstatoval, že telefon Samsung Galaxy SII má opravdu něco do sebe a bylo to první zařízení, s internet a nemám pocit, že by mne nějak omezovalo. V současné chvíli je telefon upgradován na čtyřkovou verzi Androida (oficiálně), ale nasadil jsem i alternativní ROM s rootem. Telefon je řádně vyladěn a jeho používání už je pro mne rutinní a skvěle mi pomáhá v mé práci.

Zároveň se v komunikaci s globálním IT začaly objevovat první náznaky toho, že moderní trendy nejde tak úplně přehlížet a že se k nim jako firma musíme postavit. Objevil se pilotní projekt, který na jakémkoliv zařízení zpřístupňoval firemní e-mail přes webové rozhraní (ne pomocí IMAP/POP3). To vypadalo velmi slibně. Po nějaké době však přišlo jiné, poměrně zásadní prohlášení.

Po velkém množství testů, strategií a přístupů bylo rozhodnuto, že BYOD nebudeme v naší firmě akceptovat. Místo toho se vydáme cestou „certifikovaných“ zařízení, která budou v rámci firemního prostředí povolena. Prvním dějstvím bylo rozhodnutí, že platforma Blackberry již nemůže v našem firemním prostředí nabídnout nic nového než jen stávající e-maily/kalendář/úkoly. A hledá se alternativa. Po mnoha testech bylo také jasné, že nejjednodušší cestou je instalace speciálního bezpečnostního klienta, který monitoruje všechny rizikové procesy. A právě instalace takového klienta naráží na legislativní problémy, neboť právně ošetřit, že vám do vašeho soukromého telefonu nainstaluje firma „hlídače“ není vůbec jednoduché. Proto je BYOD ze hry.

Po další sérii testů je závěr jasný – vzhledem k firemnímu prostředí, napojení na další systémy, monitorování a dálkové správě zařízení se v tuto chvíli usadíme na řešeních od Applu. Mezi zaměstnanci se ihned začalo šířit, že ve firmě budeme nasazovat iPhony. A to je také podstata tohoto seriálu. Jak se člověk, který je spokojeným uživatelem zařízení s Androidem vyrovná s „pozlátkovým“ a „navoněným“ zařízením (tak ho zatím v tuto chvíli vnímám), které má vysoký společenský kredit, ale technologické parametry nemusejí být zase tak špičkové, s přechodem do úplně jiného světa? Do světa, který je prezentován jako svět pro masy, bez kterého nelze žít a kde je vše snadné a na jeden dotyk a vůbec…

Pojďme si to shrnout, co nás v budoucnosti čeká. Současný uživatel telefonu Samsung Galaxy SII postaveném na Andoridu verze 4.0.3 s několika desítkami aplikací (a s řadou placených) se bude muset přeorientovat na na novou platformu, která je v zásadě hodně podobná, ale v mnoha ohledech úplně jiná. Přiznám se, že posledních několik dnů navštěvuji různé stránky a hledám něco o aplikacích „bez kterých nemůžete žít“ a zároveň se snažím zjistit, které ze mnou již používaných aplikací jsou vlastně multiplatformní tj. existují jak pro Android tak pro iOS. Také se přiznám, že jsem byl překvapen, že jich je poměrně dost. Takže nakonec to taková pohroma nemusí úplně být.

V příštím díle se podíváme na to, co jsem vyprofiloval jako nejpoužívanější aplikace ve stávajícím Androidím světě.