Dotyk je novým a určitě zajímavým projektem vydavatelství Michala Klímy Tablet Media. Jedná se o bezplatný (aspoň zatím) interaktivní týdeník, který je k dispozici výhradně pro tablety (ale dá se používat i na mobilu) s operačními systémy Apple iOS a Android (později zřejmě i pro zbytečné nedodělky od Microsoftu). V tomto zápisku se pokusím o recenzi prvního čísla.
Aplikaci nezbytnou pro stahování nových čísel magazínu a jejich čtení naleznete pro Android zde a pro iOS zde.
Hlavní, ale ne jedinou, zajímavostí tohoto magazínu je, že bude k dispozici výhradně elektronickou formou, tedy žádný papírový bráška, nebo on-line webová verze. Dotyk stírá několik nevýhod „off-line“ magazínů – předně se jedná o možnost diskutovat pod články. Diskuzi pochopitelně přímo v magazínu neuvidíte, ale na konci každého článku je přítomen link, který Vás na ni přesměruje. Také využívá možností různých interaktivních menu, videa (ať už integrovaného nebo embended) atd.
Tablet Media hovoří o tom, že jejich hlavní prioritou je nabídnout kvalitní obsah, jak se jim to daří si můžete přečíst níže, kde hodnotím jednotlivé články prvního vydaní, které jsem právě přelouskal.
Časopis je logicky dělen na čtyři části, ústy šéfredaktorky Dotyku Evy Hanákové je to jako čtyři chody – předkrm, hlavní chod, sorbet a dezert. Předkrm představuje sekce Enter, která má být nejvíce o aktuálním dění, hlavním chodem je sekce Fokus, která by měla zahrnovat nejvýznamnější a nejrozsáhlejší články, jako Sorbet je sekce nazvaná Hydepark, tedy jakási aréna názorů a jako dezert se servíruje sekce Inspirace, což by měli být různé zajímavosti z celého světa. Na samotný závěr se můžete těšit na digestiv v podobě fejetonu z per bývalých předsedů českého PEN klubu.
Jak to tedy celé vypadá a funguje? Časopis běží na HTML5 systému Triobo. HTML5 přináší tu výhodu, že není potřeba tahat megabajty staticky generovaného obsahu a systém je multiplatformní. Na druhou stranu rychlost prohlížení časopisu není závratná (to se snad vývojem zlepší) a snaha o multiplatformnost si vybírá daň v obtížnější optimalizaci na celou paletu Android zařízení od těch nejlevnějších křápů, až po prémiové stroje. Aplikace občas upadne, někdy se zadrhne a celkově je vidět, že vyžaduje ještě hodně práce. Nicméně autoři sami na to upozorňují a protože se nejedná o iOS only systém (kde se snadněji ladí), tak nad tím lze přimhouřit oči. Uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet a všechny mouchy se snad časem vychytají. Velmi kladně hodnotím grafické schopnosti systému, magazín vypadá skutečně k světu.
Co se týká technického zpracování, mám výhrady hlavně u přecházení na následující, či předchozí stránku. Snadno se přepnete i když nechcete a někdy se odrolujete na samotný začátek nebo konec, aniž byste o to stáli. Také mi vadí, že při přechodu na další článek si systém nepamatuje zvětšení stránky z předchozího a musíte si stránku zvětšit znovu. Toto Vás nebude tolik trápit na tabletu, ale na mobilu zcela určitě.
U zpracování textu jako takového musím vytknou hlavně typografické chyby jako sirotky na koncích stránek a nechápu dělení textů do dvou sloupců. Sloupcové dělení mi dává smysl u papírových medií, kde zlepšuje čitelnost textu, ale zde se mi to zdá naopak kontraproduktivní a čtení znepříjemňující.
Ovládání aplikace je trošku specifické, ale rychle si na něj zvyknete. Na jedné z prvních stránek magazínu se vždy nachází návod jak aplikaci ovládat a na interaktivních prvcích je vždy nápověda co a jak s nimi dělat. Je to skutečně nezbytné, protože jinak můžete daný interaktivní prvek snadno minout.
Ještě než se vrhneme na popis článků v prvním čísle Dotyku, chtěl bych se zamyslet nad dvěma tématy.
Prvním je úvaha, zda má takový projekt vůbec smysl. Je skutečně takové médium potřeba v době Internetu? Něco mě svádí říct ne, ale dejme tomu čas a uvidíme.
Druhým zamyšlením a podle mě závažnějším je jedna vlastnost systému Triobo na kterém to všechno běží. Ten umožňuje zpětně provádět změny v již uveřejněných vydáních. Na jednu stranu je fajn, že v magazínech které již máte staženy lze opravit chyby, na druhé straně „Ministerstvo pravdy“ by zajásalo, jak snadno lze měnit minulost. To mě trochu (vlastně dost) děsí. Přivítal bych možnost nějakého sledování změn, které by se do staženého magazínu ukládaly a nebylo by možné tyto záznamy externě změnit, tak aby čtenář přesně viděl, co a kdy bylo změněno.
No a nyní již na samotný obsah prvního čísla elektronického týdeníku Dotyk.
Co tedy říci o tomto novém médiu? Pokud se ohlédnu za tím co jsem zde napsal, je zjevné, že většinu obsahu tvoří vata, mezi kterou se občas mihne záblesk zajímavého čtení. Upřímně se domnívám, že vydavatelství Tablet Media nepochopilo význam toho co dělá a snažilo se nabídnout klasický papírový časopis obohacený o interaktivní prvky. Zřejmě si neuvědomují, že se změnou formy je potřeba změnit i obsah a přizpůsobit ho potřebám člověka, který má okamžitý přístup k téměř jakékoliv informaci prostřednictvím Internetu (respektive je přímo zavalen střípky různorodých informací).
Interaktivní časopis skutečně potřebuje kvalitní obsah, jak o tom hovoří Tablet Media, ale v prvním dílu Dotyku jsem jej zatím nenalezl. Domnívám se, že magazínu by prospělo určité zaměření, abych jako čtenář věděl co od měj mám čekat, nebo změna na měsíčník, kdy jednotlivé články budou z různých oblastí jako nyní, ale budou koncepčně propojený jedním aktuálním tématem, které budou podrobně zpracovávat.
Zatím se jedná spíše o lehké letní čtení (do kterého občas nepochopitelně upadne kámen například ekonomického článku), ale toho je všude kolem nás spousta.
Nerad to říkám, ale první číslo se příliš nepovedlo. Snad příště.
Vcelku souhlasím s recenzí. První dojem, kdy jsem to jen prolistoval, byl velmi pozitivní. Zajímavé titulky a pěkné grafické zpracování. Horší to bylo, jak jsem začal číst.
Ovládání mi příliš nesedlo. Stačilo se tabletu blbě chytnout a měl jsem před sebou jiný obsah, než jsem chtěl. Dotyku bych křivdil, kdybych řekl, že se mi to nestává i na běžném webu, ale tam mám tlačítka zpět, či následující, podle toho, co jsem provedl, se snadno vrátím tam kde chci. Tady jsem snad v každém článku několikrát hledal pěkně od začátku místo, ze kterého mi to někam "uteklo" a opravdu mi to silně lezlo na nervy. Taktéž neustálé změny zoomování. Kdyby článek byl jeden dlouhý soubor s obsahem, tak by se mi to snad četlo líp. Z obyčejného PDF mám na tabletu lepší požitek při čtení.
Co se obsahu týče, tak všechno, co jsem četl, bylo autorem blogu označeno jako vata a musím souhlasit. Nic mne nenadchlo. Zkusím přešít ještě něco zde označované jako kvalitní, pokud mne zase nevytočí ovládáni.
Nějak jsem nenašel důvod, proč když mám přístup na internet, bych měl číst tohle médium. Tedy z pohledu čtenáře. Z pohledu vydavatele bych to už asi pochopil. "Koukni, je to jak normální časopis, ale navíc se to hýbe, jde v tom udělat test, no není to cool? Zaplať 60 litrů a máš stránkovou reklamu".
Žiji a pracuji v Ostravě. S OS GNU/Linux jsem se poprvé seznámil v roce 1997 na VŠB, následně se moji první distribucí stal RedHat 5.2. Ve stáji červeného klobouku jsem vydržel až do verze 8, kterou na půl roku vystřídal Mandrake. Poté jsem nainstaloval GNU/Debian. Po čase jsem cosi zaslechl o nějakém úžasném systému postaveném na Debianu, a tak se na mém PC objevilo Kubuntu 5.04. Od té chvíle se datuje mé poznání, že Linux je již zralý pro Desktop a Windows nadále nepotřebuji. Od Kubuntu 5.10 jsou tedy mé počítače zcela bez oken a zatím zůstávám stále věrný Kubuntu.
Od července 2009 jsem členem České pirátské strany v Moravskoslezském kraji.
Moje Bitcoin adresa: 19L6XxtSAVYmD2SJatBaHFgjYDC8GvgKWb
Přečteno 37 787×
Přečteno 29 517×
Přečteno 29 305×
Přečteno 25 266×
Přečteno 22 698×