Jablko v bůčku

Už delší dobu jsem o tom uvažoval, zaháněl neklidný spánek, kousal nehty, plácal se přes ruce. Nechal si radit ze všech stran, že tudy opravdu ne. Nepomohlo. Když jsem zjistil, že černouška ve výprodeji zlevnili, neodolal jsem, stal se součástí marketingového programu a zároveň pyšným vlastníkem Macbůčku.

Říká se, že s Macem si užiteje tu opravdovou zábavu. Ta začala už při nakupování. Nově otevřená prodejna iStyle Praha nevypadá špatně. Vystavené Macy a iPody si můžete vyzkoušet, obsluha v červeném (netuší někdo proč zrovna v červeném?) je milá a umí poradit. Víte však, kolik je zapotřebí minimálně lidí na prodej jednoho Macbooku? Já napočítal tři. Prodavač, který se mnou jednal, pak slečna přivolaná poradit s kasovním systémem a dotřetice pán, který měl u sebe klíče od kasy. Nadstandardní obsluha, nemyslíte? Teď bych měl chuť vyhlásit soutěž, zda to číslo někdo trumfne.

Vyzbrojen Aniččiným návodem a knížkou jsem se dal do objevování Mac OS X Tiger (verze jsou pojmenovávané po zvířátkách Panter, Tiger, Leopard). Pokud znáte magickou zkratku na ukončování programů ( jablíčko + q, tak by vás v GUI nemělo snad nic překvapit. Když nějaká známá klávesová zkratka nefunguje (typicky Ctrl + C, Ctrl + V, Alt + Tab), zkuste použít klávesu s jablíčkem ( jablko + C apod.), většinou se trefíte. Pokud něco v GUI marně hledáte, zapomeňte na staré zvyky a hledejte tam, kde byste to prostě čekali. Touchpad má na první pohled jedno tlačítko, ale jen do té doby, než zjistíte, že poklepání dvěma prsty emuluje tlačítko pravé. Pohyb obou prstů po touchpadu pak vyrábí scrollování. Není to snad prosté milý Watsone?

Systém vám prodají anglický, nabídnou i českou variantu, nicméně na tu lze slyšet kritiky (byť jsem nezjistil, co je tam vlastně za problém), snad proto je anglická varianta tou preferovanou. Ale nebojte se, na klávesnici najdete vytištěné české znaky, kulturu si snadno nastavíte na českou, takže vám bude kalendář ukazovat neděli a ne sunday, fonty česky umí. Prostě i když používáte anglicky mluvící operační systém, chová se mravně, vlastně česko-mravně. Při vybírání měny jsem zaváhal, zda zvolit „Czech Republic Koruna“ nebo „Czechoslovak Hard Koruna“, nakonec jsem si tvrdou měnu odpustil. Pravda některé české fonty nejsou tak kulaťoučké a hlaďounké, jak bych si přál, je to vidět např. v Safari, ale kolega sliboval zlepšení přehráním fontů. Uvidíme.

Osobně doufám, že se tahle situace otevřením oficiální sítě prodejen u nás zlepší, přeci jen to má být systém i pro běžné uživatele a 100%-ní čeština je základ.

A nebyl bych to žádný okno-tučňáčí míšenec, když bych zůstal jen u GUI. Po hraní si s kamerkou jsem musel vyzkoušet příkazovou řádku. Konzoli jsem našel snadno. Application/Utilities/Terminal, základní příkazy z Unixu fungují. Tak to bude hračka! Nebyla. Tedy ne že by linuxář nevěděl co s tím, ale měl jsem pocit, že se nacházím v husté džungli a chvíle jistoty správné cesty střídají stavy naprostého zoufalství. Tak schválně zkusím cat /etc/passwd. Známý výpis, známé standardní účty, známé hvězdičky místo hesel. Hurá, a teď si najdu svůj login! Chvíle zoufalství. Výpisy who am i a id vypadají standarně, ale takové loginy se v passwd  prostě nenachází. Kýho víra.

A protože Mac je světem zábavy a médií, šup sem s nějakým filmem. Jenže ouha. DVD mechanika říká něco o regionech (já měl za to, že jsme se tohodle škatulkování už zbavili), klasické DivX, XVid videa mi Quick Time nepřehrál (tohle prý vyřeší pluginy). Ale už je noc, jsem Mac BFU a chci svůj film! Volám Free Software na pomoc a ta přichází. VCL media player si poradil. Ač laik v macovské instalaci, stáhl jsem dmg balíček, otevřel a vzápětí bezstarostně usínal u svého prvního filmu promitaného na Macu.

Tak proběhlo mých prvních 24 Mac-hodin. Pokud jste tu čekali nějaké složité vědomosti, máte smůlu. Nic takového zatím neumím. A než se to naučím, snad vám pomůžou následující odkazy:

• MůjMac – server českých jablíčkářů
• Fórum českých jablíčkářů
• První Mac – wiki pro začátečníky jako já
• Seriál na Rootu
• Jeden z českých Mac-blogů

Už jen matně vzpomínám na své začátky s Windows a trochu jasněji na začátky s Linuxem. Nelehko porovnávat, začátky jsou vždy těžké a plné experimentů. Vlastně jedno porovnání bych měl. Myslím, že ani s jedním jsem nezažil už první den tolik zábavy jako teď s Macem (a neházejte po mě jablka). A až přijdu na to, kam Mac shovává loginy uživatelů, když nejsou v /etc/passwd, tak to sem určitě napíšu.