Hlavní navigace

Rozdíl v zpětné vazbě mezi publikováním na webu a ústním podáním

6. 2. 2009 23:02 (aktualizováno) Martin Hassman

Každý jste to někdy zažil. Jste v hloučku známých, odvyprávíte vtip a všichni se smějí. Tedy ne úplně všichni. Jitka se na vás zamračeně dívá, protože vtip nepochopila. Možná jí nějak nesedl, možná je Jitka prostě trochu pomalejší – to nevíte. (Tedy víte, že Jitka je blondýna, ale nenecháte se tím svést k té druhé variantě.)

Co zaručeně víte, že vtip se povedl, protože máte jasnou zpětnou vazbu. Většina kolegů se ještě teď usmívá a Petr ho už chce vyprávět Karle, která právě dorazila, a vaši exhibici nestihla. Ostatně ani Jitka vám nebude nic vyčítat. Má zpětnou vazbu. Viděla, že se všichni smáli, a tak ačkoliv je ještě trochu zaražená, o vás ani o vašem vtipu nic špatného neřekne. Ani nemá komu. Je jediná, kdo se nesmál.

Posuňme nyní situaci do jiné roviny.

Jakmile přejdeme k tištěné formě sdělení, bude zpětná vazba úplně jiná.

Pokud váš vtip (historka nebo článek, to je jedno) vyjde v tištěné podobně v lokálním plátku, každý si ho přečte v klidu a sám. Nemá zpětnou vazbu od dalších čtenářů. Ani vy ji nemáte. A když vám do redakce napíše rozhořčená Jitka dopis, jaké že to vydáváte nesmysly, možná se budete trápit, zda nemá náhodou pravdu.

Situace se ještě víc vyhrotí, pokud svůj text publikujete na webu.

Většina čtenářů s ním může být spokojena (stejně jako by byla prve při ústním podání). Jenže opět se najde několik Jitek, kterým nesedne (nebo jsou prostě pomalejší, to opět nevíte) a ty hned klikají na tlačítko komentovat, aby vynadaly autorovi, co to píše za nesmysly, ať začne rychle psát něco lepšího nebo ať raději nepíše vůbec.

Jedná se úplně o ty stejné Jitky, který by prve byly zcela zticha. Jenže nyní nemají onu zpětnou vazbu od svého okolí, ony neví, že TO ONY JSOU DIVNÉ, NIKOLIV AUTOR. A když se navíc sejdou tři nebo čtyři takové Jitky v komentářích, je jim jasné, že ONY MAJÍ PRAVDU, JEN SE NA TY KOMENTÁŘE PODÍVEJTE. Autor by v takové chvíli nejradši vyskočil z kůže a rychle hledá reakce ve svém okolí, aby se ubezpečil, zda skutečně nenapsal hovadinu.

Nenapsal, to jen Jitka (několikanásobně zkopírovaná) je prostě jen trochu pomalejší.

Co s tím uděláte?

Asi nic. Ať už jste Jitka, čtenář ne-Jitka nebo sám autor, nezbývá vám, než se s tím při publikování na webu smířit nebo na web vůbec nepsat a zvolit si médium, které má samočistící schopnost – třeba ono ústní podání.

A pokud by někdo dokázal vymyslet, jak dát Jitce zpětnou vazbu i při čtení webu, tak ho nejspíš navrhnu na Nobelovu cenu (za mír).

Sdílet

Diskuse byla uzavřena.