Hlavní navigace

Jak evoluuje elektronický čtenář aneb pravdivá zpověď ročního uživatele

30. 8. 2010 22:58 (aktualizováno) Martin Hassman

Pod slovem evoluovat opravdu nehledejte nic neslušného. Jde o to, že věci, které vlastníme, zároveň vlastní nás. A pokud si pořídíte evoluční novinku, jakou e-čtečka e-knih je, procházíte evolucí i vy jako čtenáři – totiž evoluujete na e-čtenáře.

Před rokem jsem pořídil čtečku elektronických knih (nebyl to Amazon Kindle, ale Cybook Gen 3 – první e-čtečka, co byla běžně k dostání u nás). Během roku jsem se s ní sžil a přečetl necelé dvě desítky e-knih. A také jsem – jak si uvědomuji – prošel malou evolucí. O následky se tu s vámi podělím. Zda jsou pozitivní či negativní, to posuďte sami.

Takže k té evoluci

Při čtení první e-knihy jsem ještě byl poměrně nesvůj z toho, že neotáčím skutečné listy. Místo toho vždy jen zas a znovu mačkám  tlačítko další stránka. Byl jsem nervózní i z toho, že mi má e-čtečka neukazuje přesný počet přečtený stran, vidím totiž jen ukazatel přečteného podílu knihy a z něj odhaduji, kolik mi ještě zbývá. A také mi z nepochopitelného důvodu přišlo divné číst e-knihy na veřejnosti – v metru či tramvaji. To všechno ale rychle přešlo a u třetí nebo čtvrté knihy mi to už přišlo samozřejmé. Tohle byla jen otázka zvyku.

Na základní aspekty e-čteček si i přes počáteční nedůvěru jde časem více či méně zvyknout.

Překvapilo mě, že jsem začal číst rychleji. Opravdu. Při čtení e-knih nejsem rozptylován otáčením stránek, obvykle ani grafickou úpravou knihy (řada e-knih je prostě nekonečný plynoucí text bez obrázků) a ve výsledku čtu rychleji. Nejvíc je to znát v mé oblíbené (čtecí) poloze – tj. v leže. U běžné knihy se totiž nevyhnete častému převalování, které vás ruší a zdržuje.

Zdá se, že e-čtenář je ve čtení efektivnější než klasický čtenář. (Že by to opravdu byl vyšší evoluční stupeň? 8-)

Také čtu víc knih než dřív. Tohle mi potvrdili i další majitelé e-čteček. Skoro to vypadá, jakoby e-čtečky o něco málo zvýšily konkurenceschopnost čtení vůči sledování televize a dalším druhům moderní zábavy. Natáhnutí se v posteli a sáhnutí po e-čtečce  se pro mne už stává jakousi rutinou. Dokonce po ní často sáhnu ještě před tím, než si uvědomím, jakou knihu to mám právě rozečtenu. Prostě jsem si vybudoval zvyk „otevřít a zapnout čtečku“ a teprve pak řeším „co v ní je“. Je to trochu podobné, jako jsem si ve svém útlém mládí před mnoha a mnoha lety vybudoval (zlo)zvyk zapnout televizi a pak teprve zkoumat, co to právě dávají.

Navíc jsem si uvědomil, že čtu i knihy, které bych před tím nikdy nečetl. Důvodů je víc, tohle je jeden z nich: Klasický proces získání knihy je složitý a neefektivní. Skládá se z několika kroků. Někdo mě upozorní na zajímavou knihu. Následně si na to při návštěvě knihkupectví (české knihy s ohledem na výši poštovného stále kupuji hlavně v kamenných obchodech) musím vzpomenout, dokázat knihu najít, prolistovat a rozhodnout se, zda ji zaplatím.  Ač se to nezdá, jedná se o tak velké množství kroků, že většina knih se až k tomu poslednímu nedostane. (Někdy je to samozřejmě dobře – slouží to jako filtr, nelze číst všechno, na druhou stranu je to občas škoda.) Možnost pořídit si knihu během několika minut z pohodlí domova (a to opravdu jen za pár minut!!! po té, co ji můj dobrý známý pochválil na Twitteru a já si rychle dohledal její recenze a řekl si, že to prostě musím mít) vede k tomu, že čtu i knihy, které bych jinak nikdy nečetl. A rozhodně toho nelituji – naopak. Otevřelo mi to nové obzory!

E-čtečky vzbuzují zájem a chuť po čtení. E-čtenář si také pořizujete více knih.

Mám pocit, že jsem zatím moc chválil. Tak teď přijde změna k horšímu. Začínám se totiž absolutně ztrácet v tom, co si chci přečíst. Nemám už pořádný přehled v tom, jaké e-knihy mám.  Doslova. Mám v e-knihách naprostý chaos. (Nepřímo to souvisí i s předchozím bodem o pořizování většího množství knih.)

Dřív jsem měl na nočním stolku hromádku knih čekajících na přečtení a když narostla natolik, až se v mém pokoji viditelně setmělo, protože začala zastiňovat okno (ano, to se mi už skutečně několikrát  stalo 8-), bylo jasné, že to musím akutně řešit, než mě celá ta hromada zasype a za živa pohřbí. Hromadu jsem pak musel probrat, některé tituly přeřadit do sekce „maybe or probably never“ a ukrýt je do skříně nebo – v ideálním případě – neznámo kam.

Je to taková má malá úchylka na knihy, ale naučil jsem se s tím žít. Ovšem s e-knihami je tahle situace nepředstavitelně horší. Za několik hodin si můžete stáhnout nejen desítky knih, které si chcete přečíst, ale stovky nebo tisíce. Považte, to už není hromada knih, to je celá hora! Jenže jak to řešit? Jak zůstat nad věcí a nenechat se těmi knihami pohřbít? Zatím nevím. Budu se muset naučit, udělat v knihách pořádek. Možná dokonce zavést malou evidenci knih, které si chci přečíst i s uvedením priorit. Zda to ale reálně pomůže, nevím. Je to vlastně první vážný problém, na který jsem s e-knihami narazil, a ze kterého jsem zatím trochu bezradný.

Dostupnost velkého množství e-knih staví e-čtenáře před nové situace a musí nutně vést k vytvoření nových zvyklostí. E-čtenář se již nerozhoduje, kterou ze stovek knih své knihovny bude číst. Vybírá z více jak milionu zdigitalizovaných knih! Na něco takového dosud nebyl připraven.

S rostoucím počtem přečtených e-knih začínám mít pocit, že všechny knihy na světě jsou stejné. Opravdu. V e-čtečce vypadají všechny knihy stejně (nebo aspoň většina z nich). Stejné písmo, stejné řádkování, stejná velikost stran. Na jedné straně mi to umožňuje rychlejší čtení (nastavím si optimální parametry, přivyknu na ně své oko a to pak letí po stránkách jako nedostižný Shinkansen), na straně druhé už po takové třetí e-knize jsem si začal uvědomovat, že mi každá kniha „chutná“ stejně.  Zmizela typografická jedinečnost, zmizela vůně charakteristická pro některé knihy, zmizel onen hřejivý pocit, který vyvolávaly obzvláště graficky povedené obálky některých knih. Do té doby jsem si neuvědomoval, že mi na tom záleží. Teď vím, že záleží, a e-knihy to nemají.

E-čtečky o něco snižují čtenářský zážitek (trochu, ale znát to je) . To by v budoucnu mohly změnit čtečky a la iPad. (Viděli jste Alenku?)

Co s tím? No nic moc neuděláte. Snažím se to trochu kompenzovat změnou nastavení čtečky podle knihy, kterou právě čtu. Bezpatkové písmo se mi čte snáz, ale číst v něm třeba fantasy nebo poezii, to může jedině barbar 8-) Není nic snazšího než přepnout v e-čtečce písmo a hned máte ze čtení jiný pocit. E-knihy vám pak nepřipadnou jedna jako druhá. Nepomáhá to moc, ale trochu ano.

Možná by pomohlo vytisknout si přebal knihy a obléknout do něj svou e-čtečku. Ne, nesmějte se! Zatím jsem to nezkoušel, ale pokud by to fungovalo, dovedu si to představit jako zajímavý byznys. Čtenář si stáhne (a zaplatí za knihu) a vedle toho si může připlatit za stažení krásného přebalu, který si vytiskne a okrášlí si jím svou e-čtečku. To by se mohlo ujmout. Jak totiž můžete vidět na fotkách, e-čtečka je značně neromantické zařízení (mnohem míň než třeba můj telefon), a takový pěkný barevný přebal by s ní udělal divy.

Možná to budu řešit podobně jako přistupuji k filmům.

Na ty lepší si totiž zajdu do kina a pěkně si je vychutnám, ty ostatní mi ale postačí vidět doma na počítači nebo v televizi. Podobně bych knihy, na které se opravdu těším (třeba od mého oblíbence Neila Gaimana), raději měl v pohodě tištěné, z krásnou obálkou v Gaimanově stylu. Ale těch 90 % ostatních knih si bez obav přečtu v elektronické podobě.

Tím se se dostáváme k důležitému závěru.

E-knihy mají proti knihám řadu výhod, ale v některých případech se skutečným knihám vyrovnat nedokáží. Ovšem nenechme se tím ukolébat, ve většině případů mají e-knihy šanci být lepší alternativou ke klasické knize.

Otázka je, zda na to dokáží zareagovat vydavatelé. Když si už na Amazonu objednám tištěnou knihu (protože patří mezi ty, které si chci opravdu vychutnat), bude ke mě putovat pár dní až týdnů. Jenže já se na tu knihu moc těším. Nemohl bych zatím dostat přístup i k její elektronické podobě? Co dostat alespoň dočasný přístup k první části knihy, než ke mně balíček dorazí? Za něco takového bych v některých zvláštních případech byl možná i ochoten něco připlatit.

Dvě otázky závěrem

Možná se teď ptáte, zda čtu převážně e-knihy.

Ne, je to zhruba půl napůl s klasickými knihami. Ale to vychází faktu, že zatím nemám dostatečnou možnost volby. Řadu knih v elektronické podobě prostě neseženu nebo jen za nepřiměřenou cenu. A vedle toho je zde řada e-knih, které lze získat zdarma (ať již legální či nelegální cestou). Tato dostupnost má na rozhodování přímo kruciální vliv. Je to dokonce tak špatné, že do situace, kdy bych si mohl výhodně pořídit obě podoby knihy a svobodně bych se mezi nimi rozhodoval, jsem se zatím ještě vůbec nedostal. Snad to časem přijde.

Přemýšlíte, zda je lepší číst knihy na e-čtečkách s elektronických inkoustem (tak je čtu já na svém Cybooku) nebo je chcete číst na svém Palmu, iPhonu, Androidu či (brzy již) iPadu?

To musíte vyzkoušet sami. Já šel zcela jasně za elektronickým inkoustem a nemohu si ho vynachválit. Zpravidla celé dny sleduji obrazovku počítače a očím to nedělá zrovna dobře. U elektronického inkoustu, který se chová jako klasické papírové knihy, tak nechávám oči svým způsobem relaxovat (minimálně je to nějaká změna).

E-čtečka v iPadu se jistě ujme (viz zmíněná Alenka) a dovedu si představit, že bych na něm přečetl pár knih, ale zatím si nedovedu dobře představit, že bych na něm přečetl desítky či stovky knih (ale zatím jsem to nemohl vyzkoušet). Naopak u elektronického inkoustu si takové množství knih představit teď už dovedu. Jen musím vyřešit, jak se v tom milionu e-knih neztratit. A taky zařídit ty barevné přebaly. Ty hlavně.

Pozor, autor tohoto článku pravidelně svými statusy spamuje Twitter. Zlé jazyky dokonce tvrdí, když ho dokážete sledovat minimálně měsíc, tak si můžete být jisti, že vás už v životě nic horšího nepotká. 

Sdílet