Hlavní navigace

Válka o kopírovací monopol

15. 2. 2012 10:58 (aktualizováno) | Pavel Císař

Mediální bouře kolem dohody ACTA vynesla na povrch (i do ulic) jeden z velkých problémů moderní doby: kopírovací monopol a koncept „duševního vlastnictví“ v informační společnosti. I když se stanoviska k problému  různí, jeden názor sdílejí všechny zainteresované strany – problém je závažný a je třeba ho řešit. Ale jak?

Pokud máme najít optimální řešení (tedy maximálně uspokojující pro všechny zainteresované), musíme se dobrat nejen podstaty problému, ale i správně vyhodnotit,  jak jednotlivé strany problém vnímají.

Podstata současného problému

1. Výchozí bod – Kopírovací monopol

Jádrem sporu je kopírovací monopol udělovaný státem, u nás např. v rámci Autorského zákona, v USA prostřednictvím tzv. Copyrightu. Ve společnosti je zažitá představa, že kopírovací monopol je nástroj, který zajišťuje autorům spravedlivou odměnu za jejich práci. To je ovšem pouze všeobecně rozšířený omyl.

Státem udělovaný kopírovací monopol vznikl (poprvé v Anglii r. 1709) za účelem vymezení pravidel konkurenčního boje mezi vydavateli knih (film, hudba a další byly zahrnuty až mnohem, mnohem později), a o autory nešlo ani v nejmenším, i když se jejich zájmy vydavatelé oháněli (tehdy šlo o papírnické společnosti které se tiskem knih zabývali). Skutečný zájem autorů se na stole objevil až mnohem později – při vytváření ústavy USA, a to především zásluhou Thomase Jeffersona. Tato ústava deklarovala možnost (nikoliv povinnost) kopírovací monopol zavést, a zároveň deklarovala účel, který musí splňovat.

Tímto účelem byla podpora tvorby a vynálezecké činnosti. Spojené státy americké kopírovací monopol a patenty zavedly proto, aby podpořily vědecký pokrok a užitečné znalosti. Pozoruhodné je především to, že kopírovací monopol nebyl zaveden na podporu žádné konkrétní profese, ať už autorů, nakladatelů nebo tiskařů, ale čistě proto, aby prospěl poznání a kultuře ve společnosti.

Účelem udělování kopírovacího monopolu tedy bylo zajistit rovnováhu mezi právem veřejnosti na přístup k informacím a zájmem veřejnosti na vzniku nových uměleckých děl. Žádné právo nakladatele nebo autora na „přiměřený zisk“ při vzniku kopírovacího monopolu nehrálo roli, byť nám to tvrdí lobbisté zábavního průmyslu, nebo to naznačuje znění zákonných úprav – např. náš Autorský zákon který byl upraven na základě mezinárodních dohod, které ovšem vycházejí z amerického Copyrightu (byť jeho pozdějších úprav které se od původního záměru poněkud vzdálily).

Dalším důležitým omezením určeným ústavou USA je, že kopírovací monopol musí být dočasný. Thomas Jefferson byl velice pečlivý ve výpočtu optimální délky monopolu, aby byly oba protichůdné zájmy společnosti v rovnováze (jako maximální přípustnou dobu kopírovacího monopolu vypočítal 19 let, protože za tak dlouho se na přelomu 18. a 19. století obměnila nadpoloviční většina dospělé populace USA). První americký kopírovací zákon pak stanovil délku trvání kopírovacího monopolu na 14 let s možností jednorázového prodloužení o dalších 14 let, pokud autor zůstal naživu. Díky podnikatelským lobby je ovšem tento monopol po desetiletí stále periodicky prodlužován (nyní 70 let po smrti autora), čímž je obcházena ústavní podmínka jeho konečnosti (existuje i návrh úpravy aby monopol trval věčnost mínus jeden den). Toto prodlužování je pak na základě starých mezinárodních smluv protlačováno i do odpovídajících zákonů ostatních zemí, včetně ČR.

Prodlužování doby kopírovacího monopolu má spolu s bouřlivým rozvojem mediálního průmyslu ještě jeden závažný negativní efekt. Za posledních 50 let razantně pokleslo procento nechráněných děl volně dostupných k užitku společnosti, tedy jejich podíl na celkově dostupných dílech. Tento fakt se začíná závažně projevovat na množství inovací i kulturním rozvoji, na což oprávněně poukazují kritici současného stavu. Zjednodušeně: kvůli chráněnému obsahu není kam šlápnout, a všichni se neustále pohybují na hranici porušení zákona. Zároveň nabývají na síle hnutí které se snaží vymanit z osidel kopírovacího monopolu (alternativní obchodní modely), případně jej zcela anulovat (např. celá oblast FLOSS , která vyžívá kopírovací monopol k jeho popření).

Důležitý bod: Kopírovací monopol tedy není státem garantovaná „trafika“ jak zajistit autorům a jejich dětem pohodlný život, ale forma pobídky (jako je např. úleva na daních) která má stimulovat další tvorbu. Bohužel, tlaky průmyslníků v průběhu let pokřivily tuto pobídku na skutečnou „trafiku“, ze které ovšem skuteční autoři těží jen minimálně, a nadměrně zatěžuje všechny ostatní.

2. Historická změna – digitální věk a Internet

Kopírovací monopol fungoval léta poměrně spolehlivě, dokud byly technické prostředky pro šíření děl snadno kontrolovatelné, v rukou jen vybraných subjektů, a nákladnost vytváření kopií (např. opisy nebo xeroxy knih) nebo jejich špatná kvalita (kopírování analogových médií) mimo kontrolu těchto subjektů monopol nemohla výrazně ohrozit. Absence univerzálního levného distribučního kanálu byla rovněž důležitá.

Příchod digitálních technologií umožnil jednoduché a levné vytváření kopií, které jsou totožné s originálem. Masové rozšíření těchto prostředků mezi lidmi pak v podstatě znemožnilo jakoukoliv účinnou kontrolu nad jejich vytvářením. Vznik univerzálního levného distribučního kanálu pro digitální obsah – Internetu, pak osud kopírovacího monopolu zcela zpečetil.

Za současných podmínek kopírovací monopol nelze nijak vynutit, a jakýkoliv pokus o jeho represivní vynucení vede pouze k zatlačení jeho porušovatelů buď mimo dosah (zaheslované archivy, šifrované distribuované privátní sítě atd.) vynutitelnosti zákonnými prostředky (tedy bez zákazu kryptografie, porušení ústavního práva na soukromí atd.), nebo pod hranici právní zodpovědnosti (každé 7-leté dítě dnes dokáže po krátkém předvedení samo a nezávisle vytvářet a šířit digitální kopie). Vzhledem k tomu, že jsme dnes všichni na Internetu přímo či nepřímo závislí, a Internet je už ze své technické podstaty postaven na kopírování a distribuci digitálních informací, nelze do problému porušování kopírovacího monopolu na Internetu jednoznačně „říznout“ aniž bychom se vystavili nebezpečí, že si pod sebou podřízneme větev. Třešničkou na dortu je pak způsob vzniku zákonných úprav na řešení problému které tvoří lidé nemající o technické proveditelnosti a jejich důsledcích ani páru, díky čemuž vznikají obludnosti jako ACTA, SOPA nebo PIPA.

Máme tu tedy zákon který:

  1. Neplní svůj původní účel
  2. Nelze dnes účinně vynutit
  3. Prospěch společnosti (občanské, nikoliv nahrávacích společností apod.) z jeho vynucování je řádově menší než cena za vynucení

Výše uvedené si více či méně uvědomují úplně všichni kterých se problém dotýká, nicméně na vzniklý problém pohlížejí zcela odlišnou optikou (jde především o autory, distributory, jednotlivé uživatele a nakonec společnost jako celek). Pojďme se na to podívat blíže…

Autoři

Ještě na počátku minulého století většina autorů tvořila především proto, že neměli jinou možnost – byli hnáni potřebou vyjádřit se ve své tvorbě. Díky bouřlivému rozvoji rádia, filmu, fonografie a televize a za podpory kopírovacího monopolu se ovšem v průběhu minulého století vytvořil obrovský prostor pro čistě spotřební tvorbu „na objednávku“. Prostředníkem (zadavatelem) jsou mediální společnosti (producenti a distributoři), kteří buď reagují na reálnou poptávku, případně tuto poptávku formují nebo dokonce vytvářejí. Toto odvětví nazýváme mediálním (nebo také zábavním) průmyslem. Celosvětový roční finanční objem tohoto odvětví je obrovský, a neustále roste (viz odkazy 1, 2), včetně zisků. Až na výjimky ovšem autoři z těchto zisků vidí jen zanedbatelné procento (3–10%, navíc značná část pracuje za fixní plat). Podstatná část autorů je dnes součástí tohoto průmyslového odvětví, nicméně množství nezávislých autorů je rovněž nezanedbatelné (minimálně 30%).

Postoj autorů zapojených v mediálním průmyslu vůči problému porušování kopírovacího monopolu (zkráceně pirátství) je ambivalentní. Jednak jen mizivé množství chápe pirátství jako zásah do svých autorských práv nakládat s dílem, takže jejich námitky se v podstatě soustředí jen na vyjádření pocitu ohrožení zdroje svých příjmů, a i zde jsou značné rozdíly. Autoři s fixním platem nebo dobrým kontraktem (např. v televizi) jsou spíše lhostejní (v podstatě nic netratí, ale mohou získat na popularitě a tedy i lepší pozici na trhu), zato autoři jejichž příjem pochází hlavně z podílu na zisku nebo pracují na projektech jejichž existence může být ohrožena nedostatečnými zisky jsou mnohem kritičtější. Nicméně z reakcí autorů je patrné, že pokud by byl k dispozici ověřený alternativní způsob zajištění příjmů na podobné úrovni který by nevyžadoval příliš náročné systémové změny, na prosazování kopírovacího monopolu (případně vůbec na jeho existenci) by nijak nelpěli.

Postoj nezávislých autorů je v drtivé většině vůči kopírovacímu monopolu buď zcela lhostejný (používají vlastní, přímější zpoplatněné distribuční kanály které na něm nejsou závislé), nebo naopak negativní (FLOSS).

Mediální společnosti – producenti a distributoři

Díky digitálním technologiím a Internetu je patrná výrazná transformace celého odvětví. Zatím co společnosti postavené na starém „produktovém“ modelu v novém prostředí ztrácejí, společnosti které poskytují tvorbu jako „službu“ naopak rostou, mnohdy i raketově (Apple, Google, Netflix, Hulu, Amazon, kabelové televize jako Showtime, HBO atd.). Je dobré si povšimnout i poměru těchto společností k vynucování kopírovacího monopolu. Zatímco společnosti druhého typu (služba) jsou umírněné až mírně opoziční, společnosti typu prvního (produkt) jsou právě onou hnací silou za dohodami jako ACTA a zákony jako SOPA/PIPA. Přitom současná situace je v principu totožná s jakoukoliv globální změnou v ekonomické struktuře vinou technického pokroku (opis/knihtisk, drožky/automobil, telegraf/telefon apod.). To, čeho jsme svědky je v podstatě stejné jako kdyby koňáci, drožkáři, kafilérie (mrtvá zvířata na ulicích!) a odklízeči mrvy z ulic volali po ochraně svého živobytí ohroženého rozvojem automobilismu na základě zákonů upravujících provoz koňskou silou poháněné dopravy (a že takové zákony ve své době existovaly).

Vývojový posun od produktu k službě, a vyřazování starých distribučních kanálů/prostředníků mezi autory a uživateli dnes zasahuje do všech odvětví (knihy, film, televize, software atd.). Konkrétní formy jsou sice odlišné dle povahy odvětví, podstata je ale vždy stejná.

Jednotliví uživatelé

Drtivá většina uživatelů se uchyluje k pirátství z důvodu „selhání“ služby/dodavatele. Konkrétní důvody bývají různé:

  1. Disproporce trhu, např. opožděné vysílání filmu/seriálu v různých zemích, DVD regiony apod.
  2. Nedostupnost – produkt není na trhu, např. vyprodaná kniha, nedostupnost e-knihy, zájem jen o vybrané písně z CD apod.
  3. „Poškozený“ produkt, např. DRM znemožňující použít jiné, preferované zařízení, u her např. nutnost mít CD v mechanice apod.
  4. Nevyhovující produkt/cena – proč platit 300 CZK za hudební CD, když chcete jen mp3 do iPodu/telefonu? Vzhledem k „životnosti“ elektronických dat lidé navíc nevnímají cenu 300 CZK jako adekvátní za 12 mp3 souborů, nicméně zkušenost firem jako Apple ukazuje, že za nižší cenu mp3 nakupují – mají-li možnost.
  5. Nepohodlí - proč chodit do DVD půjčovny nebo obchodu s DVD, když máte doma Internet nebo dokonce TV s možností připojení na Internet? Proč sledovat nepřeskočitelné antipirátské a jiné reklamy na DVD, když DVDrip na internetu tuto „buzeraci“ nemá?
  6. Nebo stále sílící trend vyzkoušet před zakoupením způsobený nadprodukcí a kolísavou kvalitou „zboží“. Kolikrát jste si koupili nebo půjčili film na DVD či hudební CD, a pak zjistili za jakou pitomost jste vyhodili peníze? A reklamovat nemůžete.

Obchodní výsledky mnoha firem ukazují, že pokud je lidem nabídnut produkt který opravdu chtějí  a za „férovou“ (rozuměj akceptovatelnou) cenu, lidé mu dávají přednost před pirátským obsahem. Např. podíl Netflixu na celkovém množství přenesených dat v USA byl dle zprávy z jara 2011 24,71% (ve špičce až 30%), zatímco torrent se podílel „jen“ 21% (a ne každý torrent je pirátský obsah). V EU kde žádná služba typu Netflix zatím globálně neoperuje je mnohem vyšší podíl torrentu.

Samozřejmě je tu i skupina uživatelů, kteří z různých důvodů prostě neplatí a pirátí, a platit nebudou a pirátit nepřestanou. Taková skupina tady totiž byla vždy. Důvody takového chování mohou být různé, ať už jde o šíření v malých zájmových skupinách ala výměna kazet, samizdaty (absence produktu, cenzura), rebelie proti systému nebo prostá chudoba apod. Nikomu z toho vrásky nerostly, pokud se to odehrávalo na nekomerční bázi, protože to bylo v mezích únosnosti – rovnováha mezi společenskou prospěšností a nebezpečností. Problém je to pouze dnes, kdy obě skupiny při pohledu z venčí jaksi splynuly v jednu, takže dokonce řada lidí háže taky-piráty prvního typu do stejného pytle jako „piráty z přesvědčení“. Což je bohužel škoda, protože tím zavírají oči před jednoduchým řešením které se samo nabízí. Pokud by se totiž obě skupiny podařilo opět odseparovat tím že se taky-pirátům nabídnou služby které hledají (a že ten proces již probíhá, můžeme jej jen urychlit), bude z pirátství opět jen „okrajový“ problém jakým byl před 40 lety.

Společnost jako celek

V zájmu společnosti je díla chránit po co nejkratší dobu, což prokazatelně urychluje společenský rozvoj (viz např. Německý paperbackový zázrak). Jak jsem již psal výše, účelem kopírovacího monopolu má být zajištění rovnováhy mezi právem veřejnosti na přístup k informacím a zájmem veřejnosti na vzniku nových uměleckých děl. Nejde o to zajistit autorům příjem, protože ti na kopírovacím monopolu závislí nejsou a nikdy nebyli (je to jen garantovaný způsob příjmu, nikoliv jediný). Tato rovnováha byla nejen porušena neustálým prodlužováním monopolu, ale vzhledem k dnešnímu problematickému zajištění (nebo dokonce vynucení) monopolu se nabízí otázka, zda nehledat nový, jiný způsob stimulace autorů k další tvorbě  než je kopírovací monopol.

Je jasné, že taková systémová změna by musela být pečlivě navržena a promyšlena  aby se minimalizoval negativní dopad transformace dnes velmi rozsáhlé oblasti lidské činnosti na celou společnost – dokážete si představit co by způsobilo za chaos okamžité zrušení kopírovacího monopolu? Nebo nutnost přepsat všechny smlouvy pokud by se přešlo na jiný systém?  Každopádně jako rozumným prvním krokem směrem k nápravě s minimálním dopadem se jeví zkrácení doby trvání monopolu, např. na oněch původních 14+14 let.

Odkazy:

  1. New study shows profitability and growth in media & entertainmentTypical Profit Margins for Media Companies
  2. Producenti lžou o stavu trhu, ten raketově roste a trhá rekordy