Ray Bradbury: Zen a umění psát (recenze)

Pokud chcete umět dobře psát, čekají vás roky dřiny. Tato kniha vám může být pomocnou rukou. Napsal ji mistr pera Ray Bradbury (Marťanská kronika, Pampeliškové víno) a jmenuje se Zen in the Art of Writing. Vyšla i v češtině pod názvem Zen a umění psát; tato recenze se týká anglického originálu.

Jedná se o sbírku esejí z autorova profesního vývoje. Popisuje Bradburyho zkušenosti z doby, kdy se sám učil psát, a hledal svůj styl. Bradbury se snaží vysvětlit, proč se mu obojí dařilo a ukazuje čtenářům, jak dosáhnout stejného výsledku.

Rychle poznáte, že autorova doba se od té naší dost liší. Stačí si přečíst, jak psal povídky v knihovně, kde byly psací stroje pro veřejnost. Když jste do stroje vhodili minci, na půl hodiny se zapnul a mohli jste psát. Pokud vás neměla povídka vyjít draho, museli jste vymýšlet a psát hodně rychle.

Ale kniha má co nabídnout i dnešním zájemcům. Tvůrčí práce, využívání podvědomí nebo tříbení autorského stylu se děje dnes stejně jako kdysi. Bradbury popisuje své triky, např. hned po probuzení si napsal několik slov, která ho napadla. Později se k nim vracel a snažil se v nich najít příběh.

Dozvíme se i o autorovu vztahu ke sci-fi, o šíření žánru sci-fi mezi generacemi nebo o tom, že sci-fi není nic nového a dokázali bychom ji najít již na starých jeskyních malbách.

Psát se budete učit minimálně 10 let

Ovšem žádná kniha vás nenaučí opravdu psát, to už musíte sami. Bradbury radí napsat jednu povídku týdně po dobu pěti let. Pak zpřísnit a psát 1 000 – 2000 slov denně po dobu 5 – 10 let. Celou dobu by vás psaní mělo bavit, protože jinak je nejlepší přestat. A počítejte, že většinu napsaného vyhodíte. Protože teprve po tomto období budete umět opravdu dobře psát. Připomíná to pravidlo 10 tisíc hodin z knihy Malcolma Gladwella Mimo řadu.

V dnešní uspěchané době zní tyto rady trochu zvláštně. Zahazování řady textů si asi každý nedovolí, ale lidé živící se psaním vám minimálně potvrdí, jak důležité je se na začátku kariéry pořádně „vypsat“.

Srovnání

S českou (a asi nejlepší) sérií knih o psaní, a sice Tvůrčí psaní pro každého od Markéty Dočekalové, se Bradburyho kniha příliš nepřekrývá. Naopak si myslím, že přečtením obojího se výsledný efekt na vaše psaní posílí. Dočekalová se soustředí na vlastní řemeslo, na konkrétní detaily psaní jednotlivých forem a doplňuje je praktickými radami, ovšem Bradbury nabízí obecné rady, kterými byste se jako začínající (nebo potenciální) autoři měli řídit.

Zatímco Bradbury je spíše jakýmsi duchovním vůdcem na vaší cestě (ostatně kniha má v názvu Zen), tak Dočekalová je praktickou učitelkou, která vám říká, co právě děláte špatně a jak to má být správně.

Závěr

Zen in the Art of Writing doporučuji každému, koho psaní baví, a kdo se mu chce věnovat víc a být v něm lepší, bez ohledu na to, zda píše jen tak nebo se psaním chce živit. A pokud se zrovna nechcete naučit psát, kniha vám aspoň objasní, jak se rodily některé geniální nápady Raye Bradburyho.