Neil Gaiman: Stardust

Není to tak dávno, co jsem viděl film Stardust (u nás šel pod názvem Hvězdný prach – recenze na fffilm). Příběh o chlapci, který se vydá pro spadlou hvězdu za tajemnou zeď, vypadá jednoduše, ale zdání klame.

Při bližším zkoumání jsem objevil, že film byl natočen podle stejnojmenné knižní předlohy, jejímž autorem je Neil Gaiman, pro mne tou dobou zcela neznámý spisovatel. Nedalo mi a knihu jsem si pořídil (vyšla i v českém překladu). Je relativně tenká (necelých 200 stran).

Kniha vs. film

Hned od začátku je poznat, že autoři filmu se knižní předlohy striktně nedrželi. Odhaduji, že asi tak 60% filmu je podle knihy, zbytek byl upraven. To může fanouškům knihy možná vadit, mně to naopak potěšilo. Myslím, že tvůrci filmu dobře odhadli, co z knihy přenést na filmové plátno a co pro své potřeby upravit nebo vylepšit.

A tak v knize najdeme hrdiny, které bychom ve filmu marně hledali a naopak ti, co se do filmu dostali, jsou často mnohem dotaženější. Takový kapitán Třasoštěp (v originále Shakespeare) v knize vystupuje pod jménem Johannes Alberic a ač působí jako milý, moudrý kapitán, vůbec to není ta vtipná postava, jakou zahrál Robert De Niro ve filmu. Podobně řada drobných vtipných scén, např. kdy hlavní hrdina považuje nalezenou hvězdu za svoji matku, vznikla až ve filmu. A už nemluvím o konci, který je ve filmu spíše hollywoodského střihu, zatímco v knize je poněkud komplikovanější.

Teď nechci, aby to vypadalo, že kniha je horší než film. Není. Ale je přeci jen trochu jiná. Pokud se vám film líbil, bude se vám kniha pravděpodobně líbit taky (důležité je slůvko pravděpodobně).

Kam ji zařadit

Ačkoliv jsem viděl Stardust označovaný jako fantasy, moc s tím nesouhlasím. Jak knihu, tak film bych označil za pohádku, resp. pohádku pro dospělé. Sem tam se objeví nějaký náznak nebo slovíčko (např. goblin), dle kterých bychom ji mohli chtít označit za jasnou fantasy, ale je to stále pohádka, která je tak trochu okořeněná prvky fantasy, ale opravdu jen trochu. A právě tohle mi připadne jako kouzelná kombinace. Nebude náhoda, že autor si v jednom rozhovoru stěžuje, že pohádky jsou dnes určené pro děti, ačkoliv jejich původní účel jiný.

Jak film tak knihu bych doporučil všem, kdo již dlouho pořádnou pohádku neviděli a díla á la Zdeněk Troška jim tak trošku nestačí.

Prostě Neil Gaiman stojí za bližší prozkoumání. Jako další v pořadí si dám jeho novelu Neverwhere (v češtině vyšlo jako Nikdykde) a uvidíme.

BTW znáte server Literature map? Sestavuje mapu autorů, podobně jako při nákupu knih v elektronickém obchodě, kde je vám nabídnuto „spolu s touto knihou si lidé kupují i …“, jen to dělá přehledněji a na úrovni autorů. Můžete si tak prohlédnout, jak vypadá mapa autorů okolo Neila Gaimana nebo vašeho oblíbeného autora.

A pro zajímavost přidávám video s Neilem Gaimanem na návštěvě u Googlu.