Už 2 měsíce jezdím

Tak už to budou skoro 2 měsíce, co jsem se stal hrdým majitelem nového rodinného auta. Vím, že někteří z vás se mne ptali co a jak a tak si teď dovolím malou, sice technickou, ale ne IT přednášku. Pokud právě sháníte rodinné auto, třeba vás inspiruji.

Původní článek popisoval cestu k rozhodnutí, které jsme nakonec se ženou provedli. Naším rodinným vozem se stala Mazda, konkrétně model 5. Vedla k tomu cesta trnitá a nerozhodná, ale zpětným pohledem můžu říci, že náš výběr byl dobrý a že auto splnilo ta očekávání, která jsme na něj kladli – elegantní rodinný vůz za přijatelnou cenu s velkým důrazem na bezpečnost převážených pasažérů a zároveň s lehkou elegancí.

Už slyším ty vaše dotazy, co že to vlastně je za auto. Takže to byla zbrusu nová Mazda 5 (měla najeto 10 km) šedé metalízové barvy. Vybrali jsme si ji ve variantě TE  tj. s benzínovým motorem 1.8l (přesněji 1798 ccm o výkonu 85 kW alias 115 koní) a s převodovkou o pěti stupních, s koly na plechových discích rozměru 15". Vozidlo je vybaveno mnoha bezpečnostními prvky jako je systém řízení jízdní stability či protikluzovým systémem atd. (ABS nepočítám, protože to je u nových aut povinné). Samozřejmostí je i několik různých airbagů (řidič i spolujezdec, boční a okenní) a uchycení dětské sedačky standardu ISOFIX. Součástí je i automatická klimatizace a rádio s CD přehrávačem, který zvládne MP3 (mám odzkoušeno že i VBR a od 128 do 320 kB vzorkování). Bez příplatku je i vstup AUX (na konektoru 3,5 mm jacka), což báječně rozšíří jeho možnosti – připojíte libovolný MP3 přehrávač skrz kabel a už to sviští po kluzišti. Navíc je na volantu ovládání rádia.

Interiér auta je velmi elegantní (černé čalounění s šedými vzorky, na malé dítě takové celkem nepraktické neboť všechny drobky vidíte). A zvláštnost první – auto má celkem 7 míst. Uspořádání je 2, 3 a 2 pasažéři. Prostřední místo ve druhé řadě je takové spartánské, i když na první pohled vypadá jako poloviční, sedí se na něm však docela pohodlně. Nicméně sedadla ve třetí řadě jsou plnohodnotná a při patřičné disciplíně spolucestujících ve druhé řadě (nesmí se posunout moc dozadu) máte i dostatek prostoru na nohy v obou řadách. Nevěřte recenzím, že zadní řada je jen na občasné cestování, protože se moc mačkáte. Mohu-li soudit sám, cestování v třetí řadě sedadel je stejně komfortní jako v řadě druhé. Obvykle však třetí řadu nepoužíváte a v tu chvíli jsou sedadla složená v podlaze. Podlaha je rovná a pokud bych vám neřekl, že auto má 7 míst, nevšimnete si jich (nebo to odvodíte od počtu bezpečnostních pásů). Auto má na délku 4,5 metru. Je docela kompaktní i prostorné, je jasné že při jízdě 7 lidí už toho do kufru moc nedáte. Plnou zátěž jsem otestoval na cestě z Karviné do Olomouce a zpět, kdy jsme celá naše rodina (já, moje žena, dcera v sedačce, sestra a mí rodiče včetně psa – malého knírače) cestovali do ZOO. Vešli jsme se všichni a jízdní vlastnosti auta byly ještě akceptovatelné. Je pravda, že by to občas chtělo šestku, ale dá se s tím žít. Auto se mi od počátku jevilo, že bude žíznivé, v reálném provozu se s ním ve městě dostanete pod 10 litrů na 100 km. Pokud vyjedete na okresky, je to míň, spíše tak lehce přes 8. Když uvážím rozměry auta a obsah motoru, je to hodnota celkem příznivá.

Auto působí celkově uhlazeným dojmem a když v něm sedíte, jste výše posazeni a má to příznivý vliv na rozhled z něj. Navíc se však neboucháte hlavou o strop, což bys se u mé postavy přes 180 cm dalo čekat. Nějakou dobu nám trvalo, než nám přešlo do krve ovládání věcí jako jsou stěrače či ostřik předního či zadního skla. Nepoužívají se k tomu primárně páčky přesouvané do různých poloh, spíše točíte prstenci. Je to však otázka zvyku. V autě se nachází sympatické množství odkládacích skříněk a úložných prostorů.

Kromě zvládnutí páček a prstenců mi dalo nejvíce zabrat si zvyknout na řadící páku. Není totiž umístěna klasicky na podlaze, ale na středové konzoli a má poněkud otočenou základnu. V první chvíli jsem míval největší problém odhadnout, jestli už mám neutrál nebo zařazenou rychlost. Pak jsem vyrazil služebním autem a měl jsem problém řadit auto s pákou na podlaze (klasicky). Ale jinak to jde, rychlosti řadíte jedním prstem, zpátečka je pod pětkou. Dodatečně jsme si nechali namontovat i zámek řadící páky. Vzhledem ke konstrukci auta je zámek přístupný ze středové konzole. Elektrické stahování oken je na všech dveřích, z řidičova místa můžete ovládat všechna okénka. Trochu netradiční je zamykací „čudlík“, který vizuálně dává najevo, zda je či není zamknuto. U škodovek je čudlík vidět nebo ne, zde je jakási otočná kostka vedle páčky pro otevírání dvěří s jednou stranou červenou. Vidíte-li červenou, je odemknuto.

Z další dodávané výbavy bych zmínil tzv. parkovacího asistenta. Ten se zapíná po zařazení zpátečky a pokud se blížíte k nějaké překážce, pípá. Čím jste blíže, tím je interval mezi jednotlivými pípnutím kratší. Když přejde pípání v dlouhý tón, jste „nadoraz“ tj. asi 25 cm od překážky. Asistent je dobrá věc, může značně pomoci při parkování. Prodejce nám však líčil historku, kterak nějaká paní řidička něco při parkování „přibrala“ a po salónu se vozila s odkazem na to, že asistent nepracoval správně a proto bourala, tudíž musí být poškození hrazeno salónem…

Auto má docela malý „čumák“, podstatně kratší než předtím námi vlastněná Fabie, ale přitom přesně víte, kde auto končí. I výhled dozadu je dobrý, má žena si hodně pochvaluje velká zrcátka, ve kterých je všechno vidět. Když jsem jí navíc ještě ukázal přepnutí zpětného vnitřního zrcátka z denního do nočního režimu a přimontoval přídavné vnitřní panoramatické zrcátko aby bylo vidět do druhé řady na dceru v sedačce, byla nadšená. Do tohoto auta jsme také pořídili sedačku s uchycením standardu ISOFIX. Pokud nevíte jak to vypadá, je to vcelku normální sedačka, která se však neuchytává do auta pomocí bezpečnostních pásů, ale „zacvakává“ se do speciální poutek spojených s kostrou karoserie. Nacvaknutí je velmi rychlé, mnohem rychlejší než u klasické autosedačky. Vše navíc ještě vepředu zajistíte přídavnou „nohou“ kterou zaklíníte o podlahu auta. V souvislosti s tím mne ještě napadla ještě jedna poučka, že pokud víte, že budete mít auto s úchyty ISOFIX, klidně si kupte sedačku s ISOFIXEM, protože jde snadno uchytit i do pásů. My jsme to nevěděli a tak jsme si pořídili klasickou autosedačku (ve Fabii jsme ISOFIX neměli) a tu potom vyměnili za novou.

S autem jsme najeli více než 3 000 kilometrů a zatím jsme nepozorovali žádné závady. Humorná historka se stala hned po odjetí z autosalónu. Protože se jednalo o kus vystavený na prodejně, byly na něm pro větší efekt namontovány hliníkové disky. Věděli jsme o tom, že je to doplňková výbava, ale odmítli jsme je tam nechat, protože je to docela dost peněz navíc (přes 20 000 Kč) a praktický efekt není, spíše abyste se báli najet do nějaké nerovnosti. Při přebírání vozidla si však nikdo nevšiml, že kola zůstala namontována hliníková a my s nimi odjeli. Později toho dne však ze salónu volali, zda bychom se mohli ještě stavit, že nám kola zamění za ty, která tam měla být z výroby. Staly se při tom nějaké průtahy (moje žena strávila v servise více času, než počítala a než se celá záležitost vyřídila), nakonec vše proběhlo dobře.

Z dalších doplňků ještě zmíním velmi praktické záclonky na boční dveře. Málem bych zapomněl na jednu vynikající vlastnost auta, která se výtečně hodí do města. Zadní boční dveře jsou totiž posuvné, takže i poté, co zaparkujete mezi vozidla, dostanete ze zadního sedadla z auto sedačky dítě jako po másle. Je k němu dobrý přístup, navíc je to dobré řešení pro nástup do třetí řady sedadel.  Pokud se vrátím k záclonkám – jsou to originální kousky, které jsou přes celé boční dveře. I my jsme používali klasické obdélníky (hlavně pro to, aby na dceru spící v autosedačce nesvítilo slunce). Skla jsou sice jemně zatmavená, po nainstalování záclonek však slunce neobtěžuje. Navíc není dovnitř do auta tolik vidět, černé záclonky splynou s černým interiérem.

Po zmiňovaných 2 měsících můžu celkem zodpovědně říci, že auto nemá žádnou závažnější chybu, která by případné zájemce o koupi tohoto auta odrazovala. Auto je relativní držák, v bazarech jich moc nenajdete. My máme navíc model 2008, který prošel lehkým faceliftem a úpravami v motorové části. Celkově se auto jeví jako dobrá koupě vzhledem k tomu, co nabízí. Jasně, že jeho přímou konkurencí nejsou VW Sharan/Seat Alhambra/Ford Galaxy, což jsou auta ještě o 30 cm delší (a Mazda má konkurenta v podobě modelu 8). Tato auta však také v základu stojí ještě o čtvrt milonu více.

Osobně jsem v tuto chvíli s Mazdou spokojen. Jízdní vlastnosti jsou dobré (někdy je až překvapivě stabilní a sportovnější styl jízdy také umí) a příznivá je i cena. Naše auto mělo cenovku s cenou přesně mezi 500 a 600 tisíci korunami, ceníková cena byla ještě o 100 000 vyšší. Když si vezmu co jsme za tu cenu dostali (automatická klima, airbagy + elektronika pro větší bezpečnost, prostor a přitom kompaktnost) či nedostali (auto postrádá palubní počítač či přední mlhovky společně s „elektrony“), řekl bych, že jsme neprohloupili. Docela dost lidí už auto vidělo a všichni si jej se zájmem prohlédli s odkazem na to, že si vlastně tuto značku neumí představit v reále. Bylo to jejich první setkání, většina odcházela s broukem v hlavě. Pokud by chtěli kupovat auto, určitě Mazdu zahrnout do svých úvah. Panuje totiž u nás všeobecný názor (který jsem ještě tak pře půl rokem zastával také), že je to auto zbytečně drahé na to, co od něj člověk bude chtít. Je pravda, že u japonců skončíte na tom, že je předdefinováno několik sad výbavy, ale nelze provádět uživatelské jemné úpravy jako např. u VW či Opelu (mimochodem Opel Zafira je spolu s Toytou Corollou Verso asi nejbližším konkurentem tzv. třídy kompaktní MPV). Auto také vychází z prodloužené platformy Ford Focus, protože se jedná o stejný koncern (ještě sem patří Volvo S40). Jsem opravdu příjemně překvapen tím, jak se auto projevuje a jak na něj reaguje okolí. Jakousi zatěžkávací zkouškou už prošlo a vlastně prochází každý den, kdy s ním vyráží žena s dcerou do víru velkoměsta. Pokud máte ještě nějaké dotazy, ptejte se dole v diskuzi, pokusím se odpovědět.