Hlavní navigace

Podrobná reportáž z vyhlašování COS 2009

5. 6. 2009 9:53 | Svatopluk Vít

Včera se uskutečnila závěrečná část ankety COS 2009, tedy vyhlášení výsledků. Byl jsem mezi nominovanými a také jsem dostal pozvánku na závěrečné shrnutí. A jak to probíhalo?

Ráno jsem dorazil do práce o trochu dříve, abych mohl o to dříve vypadnout (kdo nezná – funguje u nás institut tzv. klouzavého začátku pracovní doby tj. počátek je stanoven mezi 7:30 – 9:00, z čehož vyplývá konec mezi 16:00 – 17:30 při započtení půlhodinové pauzy na oběd). Obvykle končím až po páté hodně a proto byli kolegové trochu zmateni z toho, proč už odcházím v 16:30.  Trochu jsem to vysvětlil, ale stejně z toho nebyli moc moudří, protože nějaký „oupensórs“ jim stejně nic neříkal. Já jsem v tu chvíli jen věděl, že bych se měl na vyhlášení dostavit, že tam asi něco „padne“.  Ovšem vzhledem k tomu, že právě na včerejšek nám páni doktoři spočetli den, kdy se má narodit naše druhá dcera, byl jsem si trochu nejistý svou účastí.

Letos jsem „bodoval“ v celkem třech kategoriích tj. projekt (portál www.joomlaportal.cz), blog (ten, který teď čtete) a osobnost. Výsledky byly vždy vyhlašovány ve dvou kategoriích a to v hlasování veřejnosti a v hlasování odborné poroty.

Když jsem se v 17:00 objevil na místě (z čehož plyne, že doktorský termín nevyšel dle předpokladů), zjistil jsem, že ještě probíhá poslední přednáška odborné konference Internet a Technologie 09. Za řečnickým pultem stál Petr Krčmář a vysvětloval něco k tomu, proč je výhodné vyvíjet open source (měl přednášku s názvem „Katedrála a tržiště aneb vývoj open source“, jak jsem si později přečetl v programu. Nemluvil už pak moc dlouho, prakticky byl na konci své přednášky.

Když skončil, ohlásil malou pauzu po které se mělo konat ono vyhlášení výsledků. Prolétl jsem očima sál a zjistil, že tam v podstatě nikoho neznám osobně (pár tváří ano) a tak jsem se šel alespoň pozdravit s Petrem. Protože jsem si „odskočil“ z práce, měl jsem na sobě pracovní oděv v podobě obleku a kravaty. Abych okolí nestresoval (Petr řekl, že on se rozhodit nenechá), alespoň kravatu jsem odložil. Ono už mi to ani nepřijde, chodím v tom skoro každý den.

Ještě před začátkem vyhlášení jsem ještě chvíli seděl a zkoumal sál a uviděl jsem to, co Petr později nazval „optickým senzorem klimatizace“. Zní to honosně, ve skutečnosti šlo o černý igelitový pytlík přivázaný k mřížce klimatizace. Pokud klimatizace běží, pytlík vlaje a my víme, že funguje. V práci používáme sofistikovanější řešení v podobě proužků papírového kapesníku umně přidělaného k mřížce kancelářskou sponkou. Petr má prý ale smůlu, v nových prostorách prý klimatizaci nemají. A taky říkal, že se z toho důvodu těší na léto. Nevím proč.

V sále zhaslo a moderátor předstoupil na rampu a rozjel svou show. Došlo i k jednomu malému průšvihu. I když Petr evidentně výsledky dopředu znal, prezentaci zase až tak ne. Nejdříve se na plátně objevil snímek, který popisoval danou kategorii a nominované. V té chvíli měl Petr požádat sličnou hostesku, která mu přinesla obálku a on z ní vytáhl jméno výherce, kterého přečetl. Teprve poté se měl objevit snímek s pořadím. Nejdříve se vyhlašovaly výsledky za hlasování veřejnosti, poté za odbornou porotu.  Tohle tahání z obálky se tak mělo pro danou kategorii stát dvakrát. Hned na úvod jsme o jeden příchod hostesky přišli, protože na něj Petr zapomněl a po výsledcích veřejného hlasování za kategorii Projekt rychle přešel na další snímek s hlasováním odborné poroty.  Bliklo to tam sice na sekundu, ale už jsme to viděli, už s tím nešlo nic dělat. Zasmáli jsme se…

Dále uvedu několik rychlých bodů :

  • při vyhlašování projektu se na pódiu poprvé objevil nějaký nenápadný mladý muž Jan Pinkas a později z něj v podstatě ani neslezl
  • ocenění získávali celkem 2 ceny – zasklený diplom a klobásovou kytku
  • Petr Krčmář maluje na zem neviditelné značky
  • na prezentačním počítači byl nainstalován OOo a Okna
  • zvláště humorně působila závěrečná poznámka o tom, že na společné fotografování mají přijít všichni ocenění a hlavně se vším, co dostali. Pinky měl zjevně kvantitativní problém…

V kategorii projekt máme celkem stabilní skupinu příznivců, která hlasuje pro joomlaportal.cz a letos nám „vyhlasovala“ třetí místo. Další mou účastí bylo hlasování veřejnosti o osobnost, kde jsem se po úspěšné nominaci umístil na pěkném pátém místě z pěti zmíněných. I za tyto hlasy děkuji.

Já osobně jsem si největší naděje dával v kategorii blog. Pokud mám říci, kde si myslím, že jsem zabodoval, bylo by to určitě hlasování veřejnosti a s tím jsem na vyhlášení šel. Ovšem tam jsem skončil čtvrtý. To že jsem vyhrál u poroty mne docela překvapilo a zároveň potěšilo.

Když jsem se pak vracel domů, přál bych vám vidět pobavené pohledy spolucestujících v metru. Mělo to 2 fáze – ženy viděly chlapa v obleku a s kytkou v ruce. Nejedna měla takový ten skelný pohled říkající : „Kdyby tak ten můj!“ Druhý pohled na kytku odhalil 3 trčící klobásy, takže se spousta lidí zasmála. Navíc jsem stál nad jedním patrně bezdomovcem, který kytku celou jednu zastávku (než vystoupil) hypnotizoval pohledem. Asi má rád gerbery. Korunu tomu nasadila dcera, která prohlásila něco ve stylu, že táta má kytku, ale nějakou divnou, protože z ní vyrostly salámky.

Všem čtenářům tohoto blogu děkuji za podporu a vážím si jí. Na druhou stranu zase asi  pochopíte, že se jedná o čistě osobní projekt který vzniknul z toho důvodu, že jsem chtěl vydávat texty jinde nepublikovatelné ať už z těch či oněch důvodů. O to více je zajímavé, že se čtení věnuje tolik lidí. Je pak úplně jedno, zda se mnou v mých názorech souhlasíte nebo nesouhlasíte. Od toho ty texty píšu a zjišťuju, jak to vidí okolí a . prostě a jednoduše – já budu psát dál a vy jestli chcete, čtěte nebo ne. Nic víc, nic míň.