Hlavní navigace

Když je aktualizace nebezpečná

1. 11. 2009 14:39 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Jako majitel herní konzole Nintendo Wii sleduji její vývoj celkem pozorně. Slovy filmového klasika – došlo k politováníhodné události, ke které dochází maximálně jednou za 10 let. Pokud se totiž začnete zajímat o softwarové úpravy svého Wii, velmi záhy si osvojíte pojem „brick“. Je to onen pověstný Damoklův meč, který nad vámi visí v případě, že tyto úpravy se svým Wii provádíte – nenávratně své Wii zničíte a není možné jej uvést do stavu před úpravami. Humorné je ovšem to, že tento nechtěný stav se povedlo vyvolat přímo výrobci na zařízeních nic netušících zákazníků a to poslední aktualizací.

Trochu nechutné teorie na úvod. Strategie většiny firem vyrábějících herní konzole obvykle bývá postavena na tom, že vlastní zařízení se prodává za výrazně nižší cenu, než jsou jeho skutečné výrobní náklady. Výrobce totiž žije z následného prodeje služeb a her. Tato strategie je hodně využívána jak v konzolovém světě, tak svého času i třeba výrobci inkoustových tiskáren. Na trhu se třeba objevily firmy, které prodávaly samotnou tiskárnu za 500 Kč a náplň do ní stála 1 500 Kč. Tiskárnu jednou koupíte, náplně do ní musíte kupovat do konce životnosti tiskárny…

Zpět ke konzolím. Je jasné, že se firmy, jako je Nintendo,  snaží své zákazníky odstavit od možnosti úprav svých konzolí tak, aby bylo možné na nich provozovat i jiný software než ten, který výrobce schválí (rozuměj má z něj nějaký zisk). Nejznámější úprava spočívá v úpravě tzv. modchipem, což je anglická zkratka z anglického modification chip. Na obvody konzole prostě napájíte nějaký chip, který obchází některé hardwarové bloky. Drtivá většina modchipů na konzolích slouží k tomu, aby bylo možné na nich provozovat „vypálené“ hry tj. od kamaráda zkopírované, warezové atd. Zde již opravdu zacházíme do konfliktu se zákonem (autorským) a navíc je zde velké riziko, že při instalaci modchipu dojde k porušení stávajících obvodů a znefunkčnění celé konzole. Abychom si rozuměli – výrobce po vás nejde proto, že jste si modchip do konzole dali (přišli jste o záruku, pokud ji máte), je problém s nelegální kopií hry či programu, který provozujete. Hardwarové zásahy jsou běžné, zná to každý kutil. Na internetu narazíte například na jedince, kteří si ve svých mobilech vyměňují podsvícení, či provádějí vestavby hardware do skříní, kde nikdy nebyl.

Trochu jinou kategorií jsou zásahy softwarové a vratné. Riziko poškození samozřejmě existuje a je stejné jako v případě, že si mobil přeflashnete špatným firmwarem. Herní konzole jsou na tom trochu jinak. Existuje speciální oblast, pro kterou se vžilo označení Homebrew. Tímto výrazem označujeme v herních konzolách speciální softwarovou úpravu, která ve výsledku umožní provozovat jiný firmware či obslužný software a je samozřejmě vytvářen někým jiným (obvykle komunitou), než výrobcem konzole. Na mnoha zařízeních je tak možné provozovat například linuxové distribuce apod.

Jednou z velmi aktivních komunit je komunita kolem konzole Nintendo Wii, která již několik let „vydává“ svůj vlastní software označovaný jako Wiibrew. Mnoho zdatných programátorů se platformy Nintendo Wii chytlo a začíná vydávat opravdu nativní kód. Tento kód je šířen pod svobodnými licencemi a kromě samostatných her zde najdeme mnoho různých utilit a programů. Pomocí speciálního postupu pak Wibrew na konzolu nainstalujete (používají se k tomu nalezené exploity) a pak už můžete používat Wiibrew bez nejmenších problémů (varování je samozřejmě na místě, instalace určitě není triviální). Popularita tkví hlavně v tom, že vše je zdarma a legálně použitelné. Tedy pokud nepoužíváte emulátory (kterých existuje velké množství) ve spojení s dávnými komerčními hrami, repektive s rom obrazy, k nimž nemáte příslušnou licenci na používání (většina obrazů povalujících se na internetu je tzv. abandonware, právní status je však poněkud vachrlatý – software je chráněny, ale původní tvůrce se k němu obvykle nehlásí, vzniká dojem, že kde není žalobce, není soudce, porušení AZ to však stále je)

A protože se Wiibrew komunita rozšiřuje, Nintendo ji samozřejmě zaregistrovalo. Pokud máte svou konzolu připojenou na internet, můžete stahovat aktualizace ze stránky výrobce. Dokonce si můžete nastavit i automatickou aktualizaci. Díky ní tak přibývá nová funkčnost a aktualizují se programové součásti uvnitř konzole.

Na konci září se objevila aktualizace označená číslem 4.2. Přinesla několik drobných změn, největší zásah však měl směřovat do řad uživatelů Wiibrew. Aktualizace totiž dokázala detekovat přítomnost Wiibrew a prostě a jednoduše ji z konzole mazala. Navíc nebylo možné Wiibrew znovu nainstalovat, neboť aktualizace podnikla kroky, které instalaci blokovaly. Postup je to chvályhodný, má však několik ale :

– v rámci úsloví o tom, že když se kácí les, létají třísky došlo k situaci, kdy se objevilo několik bricknutých Wii u lidí, kteří neměli s Wiibrew nic společného. V rámci úsilí o očištění konzolí od neautorizovaného software se totiž stalo, že aktualizace mazala, až vymazala. Prostě si jen tak sedíte u Wii, instalujete poslední aktualizaci a máte doma cihlu (výraz brick se v angličtině používá ve spojitosti s cihlou, kterou pak nefunkční konzola vzdáleně připomíná). Náprava je možná a Nintendo vše samozřejmě opraví zdarma.

– celé úsilí bylo skoro na nic, protože aktualizace se objevila 28. září a už 1.října byla vydána nová verze Wiibrew instalátoru, který dokáže aktualizaci obejít. Přechodné období tedy trvalo 2 dny. Zkušenější uživatelé Wiibrew pak neaktualizují ihned, co se aktualizace objeví. Vyčkávají a čtou informace na domovské stránce.

Nintendo si trochu pošramotilo pověst a navíc problém, kvůli kterému byla aktualizace prováděna,  vůbec nevyřešilo. Vzpomněl jsem si na to hlavně v souvislosti s tím, že majitelé Sony PS3 mají s aktualizacemi problémy také.