A za komunistů bylo líp! - Díl 3
V třetím díle svého miniseriálu se zmíním o své lásce největší – Atari 800 XE. To je pro mne prostě herní modla, naučil jsem se na něm základům svého koníčku a později i profese. Nebylo to úplně jednoduché a režim nám stále házel klacky pod nohy – vše se muselo shánět nebo na koleně vyrábět (obvykle docela dlouho).
Přišly vánoce 1987. Lépe řečeno něco před nimi (asi tak konec listopadu). Můj otec přinesl domů tajemnou krabici a prohlásil něco v tom stylu, že mi koupil vánoční dárek, ale že s ním nemůže počkat až na vánoce, protože ho musíme nejdříve vyzkoušet, jestli funguje. Ale varoval mne, že je to jenom na vyzkoušení a pak se ještě na nějakou dobu zabalí. Nadšeně jsem souhlasil. Dali jsme se do vybalování a před mým zrakem se objevil můj první vlastní počítač Atari 800XE.V té době bylo ve třídě několik spolužáků, kteří doma počítač měli. Nikdo však Atari. Troufám si tvrdit, že v té době v Karviné moc Ataristů nebylo. Rozhodili jsme sítě a moc lidí nenašli.
Narozdíl od ZX Spectra mělo Atari jednu podstatnou nevýhodu – nešel k němu připojit jen tak nějaký kazeťák (pro mladší – kazeta byla v té době skoro jediný způsob, jak uchovávat data či je nahrávat do počítače). Musel to být ten speciální od Atari, typ XC-12. A právě to byl ten problém. Zapomněl jsem zmínit, že počítač nešlo koupit jen tak, v elektru. Člověk musel jít do speciální prodejny Tuzex a za speciální peníze zvané Bony nakoupit. Je jasné, že zboží zde bylo většinou z ciziny a za dost vysoké ceny. Ale i zásobování vázlo. U nás se to například projevilo tím, že kazeťák v době nákupu Atari nebyl a nakonec nebyl ještě půl roku. Této shodě náhod vděčím za mnohé – naučil jsem se programovat v Atari Basicu.
Součástí balení totiž byly dvě příručky s ukázkami programů v jazyce Atari Basic. Ty jsem poctivě přepisoval do počítače a zkoušel jsem, co a jak upravit a s jakým výsledkem. Nejhorší na tom všem bylo, že když se počítač vypnul, o vše jsem přišel a mohl jsem to začít psát znovu. Že mohl mít náročnější program i několik stran A4 kódu je jasné a běžně se to stávalo.O nějaké tiskárně, kterou bych si daný výpis vytiskl, jsem si mohl nechat zdát.
S literaturou to bylo také docela špatné. Nebyla. Jenže existovaly výjimky. První z nich byl časopis Elektronika, který se pravidelně zabýval programováním a popisem počítačů a v něm vycházely i výpisy programů pro Atari. Měl jsem Elektroniku předplacenou.
Druhým výtečným zdrojem informací byl trochu překvapivě časopis ATOM, což je zkratka od Armádní Obrazový Technický Magazín. No hledali byste v něm zmínky o Atari? Bylo to tak a tento zdroj byl i docela dobrý. Mezi zmínkami o tancích a V3S jste našli i programy pro Atari Basic. A navíc se tam často psalo o letadlech a jiné technice, takže to nebylo ani zase tak nudné čtení. Za vším si myslím stojí především Svazarm, který se počítačům věnoval a byl včleněn pod armádu. Také si vzpomínám na speciální časopisy o programování, v jednom z nich také vyšel i dnes už legendární Jiránkův vtip „Sorry vole, error“.
Dalším neocenitelným zdrojem byly časopisy vydávané tzv. Atari kluby. Daly se koupit po burzách nebo jste mohli být členy klubu a mít je také. Navíc jsem měl v Praze rodinu a přes mou tetu a jejího kolegu v práci jsem se napojil na pražskou větev Ataristů a získal tak docela dost věcí, které se v Karviné moc nevyskytovaly, takže jsem pak byl hodně obletován, neboť jsem měl něco jiného, než všichni ostatní, protože si to vesměs vozili z Polska a kopírovali mezi sebou. „Pražáci“ asi měli jiné zdroje např. z Německa.
Nakonec mne programování chytlo a pomocí různých informačních kanálů (převážně papírových) jsem se dostal ke své oblíbené činnosti – programování znakových sad. Dnes se moderně říká fonty. To se vzal čtverečkovaný sešit, namalovaly se do něj čtverce o rozměru 8×8 čtverečků, pak jste do nich namalovali vaše symboly a vše zapsali pomocí speciální struktury do programu, který vaši sadu nahrál do paměti. Program, jehož součástí byla i tato sekvence se znakovou sadou, pak mohl vámi navržené písmo nebo symboly využívat. Tak jsem si pro různé příležitosti vytvářel různé obrázkové sady se symboly pro tvorbu jednoduchých her.
Po zhruba půl roce jsem konečně Atari zkompletoval i s kazeťákem a začaly herní žně. Nutno však zmínit jednu podstatnou věc. Nahrávání na Atari bylo extrémně pomalé. Na jednu 90 minutovou kazetu se dalo nahrát tak 5 – 6 her. Jako dnes si vzpomínám na minuty strávené nad nahráváním hry International Karate. To trvalo opravdu asi 20 minut. Pak jste v minutě 19 prošli kolem stolu, kopli do něj a mohli jste nahrávat znovu.
Jenže Češi – koumáci, si to nenechali líbit. Konkrétně pan Jiří Richter z Prahy (víc o něm nevím, nenašel jsem žádný relevantní odkaz). Vznikl systém Turbo 2000, který výrazným způsobem zrychlil nahrávání programů. Technické detaily si přečtěte v odkaze, z mého laického pohledu to probíhalo tak, že na burze v Novém Jičíně, jsem si do svého XC-12 nechal zamontovat patřičný obvod s úpravou a v tu chvíli bylo vše hotovo. V zásadě byla standardní rychlost 600 baudů (neboli bitů za sekundu), zvýšena na 2270 Baudů, chce se říci, že skoro na 4 násobek. Tento systém se pak stal v podstatě standardem.
V reále to probíhalo tak, že jste si do počítače nahráli „pomalou“ rychlostí zavaděč, který vás přepl do Turbo módu. Pak už jste mohli nahrávat hry v Turbo úpravě. Vyčlenil jsem si tak jednu kazetu a na tu na obě strany nahrál Turbo zavaděč. V pozdější době (myslím, že v roce 1990) jsem pak vlastnil i tzv. cartridge (modul s pamětí ROM, připojovaný k počítači). Stačilo na ní stisknout tlačítko a program se zavedl do paměti.
I kopírování programů bylo celkem náročné. Obvykle se používal speciální program „kopírák“, do kterého jste si nahráli hru. Pak jste přepli kazeťák do módu nahrávání a počítač vám ji na kazetu uložil. Oproti ZX Spectru byl kazeťák o kapku lepší, protože dokázal zastavovat jeho chod. Mělo to nevýhodu, že přehrávací hlava zůstala zapnutá a tak docházelo k mechanickému poškozování pásky. Existovaly i programy, které uměly převádět hry a programy ze standardní rychlosti do Turba. Dnes se asi spíše setkáte s cartridgí s Turbo zavaděčem a dokonce i s kopírákem. A existuje i systém Super Turbo, který dané rychlosti ještě zvýšil (určitě tam bylo 3 630 Bd a končilo to někde přes 5 200 Bd). Bylo to však citlivé na kazety a vyplatilo se spíše používat kazety o stopáži 60 minut, protože originální kazeťák méně kolísal.
Pokud jste chtěli koupit hry na burze, býval problém. Ti, kteří hry prodávali je totiž nekopírovali v počítači, ale pomocí klasického „dvojčete“. Záleželo na kvalitě použitého zařízení, ale obvykle se vám stalo, že některé hry prostě nešly nahrát. To byl ten risk. V domácích podmínkách to někteří dělali také, ale bylo tam velké riziko. Kopírák byl prostě nejlepší.
Na závěr se zmíním o mnou používaném hardware. O kazeťáku XC-12 již byla řeč. Nutno dodat, že sehnat jakékoliv originální příslušenství, byl v tehdejším Československu obrovský problém. Vím například, že se dala sehnat disketová jednotka pro Atari. Jenže stála více než 15 tisíc korun! Vlastní Atari s kazeťákem stálo asi 6 500. Také bylo nemožné sehnat originální herní ovladače – joysticky nebo dokonce originál Atari tiskárnu.
A zde opět přichází na řadu zlaté české ručičky. Sehnat Joysticky nebyl zase až takový problém, vystřídal jsem jich dost. Měl jsem dva oblíbené, které vypadaly jako prostá tyčka s tlačítkem, ale troufám si tvrdit, že to bylo to nejlepší, s čím jsem se setkal. Neměly sice Autofire a tvarovanou rukojeť, ale byly skvělé. Nebyla to žádná velká značka, myslím si, že to byla výroba nějakého domácího kutila, případně přidružené výroby nějakého JZD. Koupili jsme je tehdá na burze v Novém Jičíně.
Další významnou kapitolou byl nákup tiskárny. No, říkejme tomu tiskárna. Jmenovala se Tesla BT-100. Z dnešního pohledu to bylo něco neuvěřitelného. Tiskárna měla pouze jedinou jehličku (!), žádnou pásku (tisklo se přes kopírák) a strana A4 z ní lezla asi 20 minut. Byla docela univerzální, protože se dala připojit k mnoha počítačům, existovalo nespočet schémat, jak ji připojit. S pájkou a se schématem jsem si ji osobně zapojil. Bylo to velmi jednoduché, ale s pájkou nejsem kamarád. U nás v elektru ji měli hodně dlouho za 1 500 Kčs a nikdo ji nechtěl. Pak se prodejna adaptovala a tiskárna se ocitla ve výprodeji. Tak jsem si ji za 690 Kčs pořídil. A to teprve začal tanec. Všechny kreslící programy, které jsem měl, naráz získaly nový rozměr (kreslilo se joystickem, něco takového jako myš u Atari 800 XE nebylo). Také jsem začal používat textové editory. A tiskl jsem si i noty z hudebního programu. Vrcholem byly vytištěné štítky se jmény na schránky ve vchodě a jedna diplomová práce o 95 stranách ve třech kopiích. Ta se tiskla asi 14 dní v kuse! Kdo tuhle tiskárnu měl, ten ví o čem mluvím. Zázrak a vrchol techniky. Dokonce vím, že se prodával komplet pro PMD-85 nebo IQ-151, který v sobě skloubil kazeťák s tiskárnou.
K tisku se dala také využít tiskárna vyráběna z populární stavebnice Merkur. Tiskárna se jmenovala Merkur Alfigraf a původně vznikla jako amatérský projekt a myslím, že v Amatérském rádiu vycházel podrobný návod, jak ji postavit (nebo to byla Elektronika?). Tuhle tiskárnu jsem k Atari neměl, ale ve škole byla. Byl to takový malý zázrak. Dala se postavit za pár korun, nejdražší byly krokovací motorky.
Protože o Atari můžu psát ještě nějakou dobu, schovám si to na další díl. V tom se zaměřím hlavně na software a hry, které jsem si oblíbil.
-
Související články na blogu Tady je Svaťasovo - den za dnem v IT
-
A za komunistů bylo líp! - Díl 6 28. 11. 2007 15:23
-
A za komunistů bylo líp! - Díl 5 21. 11. 2007 11:27
-
A za komunistů bylo líp! - Díl 4 19. 11. 2007 14:33
-
A za komunistů bylo líp! - Díl 2 13. 11. 2007 16:09
-
A za komunistů bylo líp! - Díl 1 12. 11. 2007 11:06
-
Nostalgie z let osmdesátých 9. 11. 2007 13:37
-
-
Související články na ostatních blozích
-
Co dnešní generace nikdy nepochopí 10. 6. 2008 21:30
-
-
Yeti (neregistrovaný)
Jóóó, to byly doby. Atari mém ještě doma, 512Kb RAM, XC-12, disketovku XF-551 jsem já blbec asi před 10-ti lety prodal.... Asi to dneska večer vytáhnu a zkusím zapojit, ale nevím, jestli si ještě vzpomenu, jak se zaváděla cartridge....
Pokud mám info, tak nejznámější atari klub - FLAP Rožnov ještě nedávno fungoval.... -
D.A.Tiger (neregistrovaný)
K té literatuře - Ledacos se dalo najít i v Amatérském rádiu. Existovala (myslím že v modré řadě) i speciální příloha na zeleném podkladě, věnovaná počítačům. Dali se tam najít nejrůznější rady, návody, ale i programy jak v Basicu, tak v Packalu, někdy i v assembleru. Mám ten dojem, že vyšlo i několik samostatných speciálů na toto téma.
Merkur byl a je super věc... :D
-
mm (neregistrovaný)
Nemyslim si, ze kazeta byla tenkrat temer jediny zpusob, jak ukladat data. V 1. pol. 80 let rekneme ano, nekdy v 87-89 uz urcite ne. Moznosti bylo nekolik a bezne vychazely v casopisech konstrukce radicu disketovych mechanik, pripadne se takove radice i s mechanikami daly neoficialne ci polooficialne koupit. U 16bitu (Amiga, Atari ST, PC/XT) byl FDD zcela bezny.
V pripade Sinclairu (ZX Spectrum, QL) se pouzivaly jeste napr. Microdrivy. - http://en.wikipedia.org/wiki/ZX_Microdrive.
Bohuzel zivotnost kazet do Microdrivu je oproti disketam podstatne mensi, takze zatimco diskety z te doby lze dnes jeste pouzit a data z nich precist, 90% mych Microdrive cartridgi je jiz k nicemu - dobre tak leda do vitriny v muzeu nebo pro machrovani pred kolegy, kteri to neznaji a vubec nemeli tuseni, ze neco takoveho existovalo :-)) -
mm (neregistrovaný)
[2] D.A.Tiger:
Priloha na zelenem podklade byla soucasti normalniho cerveneho Amaterskeho radia.
Amaterske Radio vychazi dodnes - jmenuje se Prakticka elektronika - docela dobry casopis. Take vychazi casopis vizualne stejny jako puvodni AR, se stejnym nazvem, ale ta PE ma k puvodnimu AR bliz. -
svatas (neregistrovaný)
[3] mm
Kazeta - Jediný (dostupný a rozumný) způsob jak data ukládat to byl pro Atari 800XE. Dala se sehnat disketa i pro něj, jenže stála tolik, kolik stála. Byla to alternativa ke kazetě, ale poněkud drahá.Atari ST a Amiga byla jiná sorta, na osmibitech disketa nebyla zase až tak obvyklá.
-
Pavel Tisnovsky (neregistrovaný)
to Turbo 2000 bylo ve skutecnosti jeste rychlejsi nez pouze 4x, protoze se cely program nahraval v jednom bloku a ne v tech pitomych 128 nebo 256 bajtovych blocich, jako ve standardnim rezimu. Kazetak byl opravdu ten nejhorsi HW pro osmibitova Atarka, ale ono se neni cemu divit. To, co jsme u nas slozite nahravali z kazety (assembler, mikronotes, speedscript alias capek/cizek), se v zahranici docela bezne prodavalo na cartridgich, takze kazetak se ani moc nepouzival. A Turbo 2000 bez cartridge (myslim ten zavadec) byl takovej opruz, ze jsem rodice donutil, aby mi ho koupili na 2kB EPROMce :-)
[1] mam dojem, ze se nejprve zmacklo tlacitko na cartridgi a potom Reset. Ja jsem mel par cartridgi zbastlenych K-softem a tam jeste meli LEDku, ktera signalizovala nahravani.
-
mm (neregistrovaný)
Snad jeste jeden dodatek v ramci objektivity. Meli bychom ctit fakta, at se nam tehdejsi rezim sebevice nelibi:
Pocitace Atari 800XE/XL slo od jiste doby samozrejme koupit nejen v Tuzexu, ale i v "normalnim" obchode. Stejne tak slo koupit treba prejmenovana ZX Spectra+ (Delta) - ta se k nam dostala pres Jugoslavii - pravdepodobne slo o vyprodej nejakych skladu v roce 1986 zkrachovale firmy Sinclair Research Ltd. Bylo mozne take koupit na tu dobu vyborne 8bity Sharp MZ-800, ke kterym se prodaval i 4 barevny maly ploter - Sharp MZ 1P16. Rozhodne toho vseho nebyl dostatek a bylo treba trochu stesti a vedet, kde to zrovna maji.
Co se tyce 16bitovych pocitacu Atari ST a Amiga, tak ty se sem po nejakou dobu oficialne dovazet snad ani nemohly - slo tenkrat nejakou chvili o embargovanou technologii (!!). Motorola 68000 proste v te dobe byl prilis dobry procesor na to, aby se jen tak poustel na Vychod. Nicmene se sem ty pocitace bezne dostavaly jako sedy dovoz. Amaterske radio bylo plne inzeratu, kde se dalo koupit temer cokoliv. Ceny pochopitelne nebyly lidove - jako vzdy kdyz je neceho nedostatek.
Co se tyce toho embarga, pamatuji si, ze jeste v letech 1991-1992 (tedy po zhrouceni rezimu) byl trochu problem k nam dostat zakladni desku s CPU 80486 :-) -
Petr (neregistrovaný)
Jiný Petr k Petr[16] z dílu 2. To politikum bylo ode mne nefer. Byl to pohled nekřiklouna kterému křiklouni i komunisté vadili. Sorry,
JInak chci totiž připomenout všem nedočkavcům, kteří nervozne poklepávají prsty, kdýž musí čekat na nějakou operaci dlouhých 5 vteřin. Měl jsem Kazetopáskovou paměť SP210 s tiskárnou BT100 za 3100 Kčs, Didaktik Gama se 48 k paměti za 6200. Plat jsem měl nějakých 2200 Kčs. Tiskl jsem tím způsobem, že jsem spustil tisk, obul gumáky a šel pokračovat v kopání základu. Za 20 minut vyzout, přehodit papír a kopirák a opět dvacetiminutovka. Takto jsem vytiskl 30 stranek manualu k paskalu, další potom asemleru atd. Ale to jsem byl mladší, a měl jsem nervy čekat.
-
Petr (neregistrovaný)
To [7]. K tomu embargu. Začínal jsem dělat na obráběcím stroji, kde se programy dělaly na HP 6066 s 16bit technologii. Vzhledem k vnitřním zájmum USA (opět nějaký konflikt), jsme tenhle počítač nedostali, protože čipy se používaly na řízení raket peršing. Dostali jsme 8 bit. Olivetti M40. Také slušná krabice. Dvě 8" 1Mb jednotky, kde na discích byl nahrán basic. Ach jo!?
-
loginname (neregistrovaný)
Já jsem k ZX Spectru měl kazeťák s označením A4 tuším.
Kopírování z kazety na kazetu byl docela opruz, protože se musela ručně štelovat pásková hlava šroubovákem do pozice, ve které šla zdrojová kazeta nejlépe přečíst, pak tam dát referenční, podle které se nastavila zpátky a pak tam dát cílovou, na kterou se to zase nahrálo......Ale zase jsem si pamatoval hru podle zvuku, který data na pásce měla (počítadlo A4 neměl, nebo alespoň ne funkční). :-D
-
BruXy (neregistrovaný)
Diky za nostalgickou serii, asi si tady taky zalozim blog a neco napisu. Kazdopadne mala oprava: Baud neni to same co bit za sekundu, Baud je jednotka modulacni a bit/s prenosove rychlosti. Ovsem atari predpokladam, ze pouzivalo jenom dvoustavovou modulaci, takze tam se da rict, ze rychlost v baudech odpovide te v bit/s.
Jinak, kopirovani her v hifi-dvojceti jsem take na ZX Spectru pouzival:
1. Obesli se tim veskere ochrany, ktere fungovali tak, ze nepouzivali nahravaci ROM rutinky, ale vlastni.
2. Bylo to pohodlnejsi, nez kopirovat blok po bloku prese nejake to *-COPY.
3. Fungovalo to obstojne, pri postupu: nastavit maxilmalni zesileni (do sluchatek strit jack a tim vyvolat MUTE :) a na hifi zapnout rychle kopirovani, ano byla to maximalni prasarna, ale tehdy jsem o nejakem zkresleni signalu nemel ani tucha a navic, timto zpusobem slo obcas zachranit program z pomackane kazety (tedy bez toho speedrecu).Jo a mezi programy jsme si nahravali mezeru a do ni jsme vzdycky zahlasili: "Nasleduje program Blah-blah", pak se dalo dobre vyhledavat podle teto vety ktera se vyskutovala pobliz synchronizacniho zavadeciho beepu, ktery znel naprosto jinak nez nahravani samotnych dat. Kazdy kazetak ma jine pocitani :)
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Já jsem kdysi koupil nějakou tiskárnu z Aritmy, do které jsem strčil propisovačku. K tomu byl na tiskárně pětikolík, přes který jí bylo možné řídit pomocí signálů krokování motoru a spouštění a zvedání pera. Tak jsem napsal program ve strojáku (měl celých 169 bajtů !!!), který uměl tisknout na té tiskárně obrázky, uměl i jednoduchý antialiasing při zvětšování. (P.S.: Bylo to pro Ditaktik Gama.).
Tisk jednoho obrázku trval tak půl hodiny, a tiskárna u toho dělala takový kravál, že se to nedalo pouštět večer a v noci.
Takže potvrzuji s tím čekáním. Ale na druhé straně jsem si po přechodu na PC dlouho nemohl zvyknout, že restart počítače není dílem zlomku sekundy, jak to bylo u mě po stisknutí resetu.
-
Pavel Tisnovsky (neregistrovaný)
[12] Atarko (teda alespon pri uprave na Turbo 2000) pouzivalo opravdu dvoustavovou modulaci, proste dva obdelnikove signaly o ruzne frekvenci. Sinusovky totiz zvukovy cip POKEY, ktery ridil magnetak, nezvladal a takzvana dolni propust byla resena jednoduchym hradlem (ono stejne po pruchodu zesilovacem z toho neco podobneho sinusovce vylezlo :-).
Dokonce se po uprave na Turbo 2000 dal magnetak donutit, aby nacital data ze Spectra (takze snad i ty modulacni frekvence byly podobne, ostatne nekde se musel Jiri Richter inspirovat). Ze speccyho jsem importoval minimalne obrazky a taky programy v Basicu, protoze existoval prevadec mezi tokeny Sinclair Basicu a Atari Basicu. Samozrejme fungovaly pouze ty nejjednodussi programy bez zvuku, grafiky a poke.
-
D.A.Tiger (neregistrovaný)
Ještě jsem si vzpomněl, nedá se někde sehnat skvělá knížka Programátorské poklesky, vydaná (někdy kolem revoluce) Mladou frontou? Je sice již staršího data, příklady jsou v Basicu, Ale mnoho věcí z ní je dodnes platných a na rozdíl od ostatní literatury tohoto druhu byla psaná v takovém - řekl bych - odlehčenějším stylu.
-
Jirka (neregistrovaný)
Skloubeni kazetaku s tiskarnou si taky pamatuju, i kdyz jsem ho nemel a ani jsem ho nevidel pri behu. Tiskarna byla BT-100 a kazetak takovy obrovsky rack od Tesly. Tenhle me analogove ukazatele sily signalu, doma jsem pozdeji mel kazetak pro Didaktika obdobny, ale uz s diodami. Oznaceni si uz nepamatuju. Melo to ale Dolby (aspon ta moje verze, nebylo to tedy puvodne pro pocitace), vazilo to snad deset kilo a protoze to melo kovovy povrch, po pripojeni k Didaktiku to dost probijelo, nebot z nejakeho duvodu Didaktik na vystupu do ochranneho plechu petikoliku poustel par voltu. Posilal jsem ho i do opravny (v zaruce), ale vratilo se to, ze problem se neprojevil, takze to asi byla ficura. Rychlost nahravani bylo neco okolo 11,5 kB za minutu, takze asi 1600 baudu. Cca 46 kB hra se tedy nahravala asi 4 minuty. Joystick byl uzasny, se dvema tlacitky, pricemz bylo jedno, ktere bylo stisknuto. Po rozebrani prekvapil jednoduchou konstrukci. Spinac byl ze dvou sroubku - kazdy zasroubovany do sveho tlacitka, jejichz hlavicky se pri stisku tlacitek dotkli, cimz se spojil obvod. V jednoduchosti je sila, ale kamarad si zbastlil mikrospinacovy a to bylo tedy jine kafe.
-
Petr Stehlík (neregistrovaný)
Možná by bylo dobré zmínit, že Atari stále žije - viz http://atariada.prostejov.cz/
-
astray (neregistrovaný)
Já ještě vlastním Atari 130XE a k tomu jednu z nejlepších cartridgí Dadok / Dostál s MD DOSem a MikroMonitorem i zavaděčem turba. Akorát jsem někde při stěhování ztratil XC12 (a taky jsem ztratil joysticky), ale koupil jsem nový XC12 za pár set, zatím jsem ho ještě nepředělal na Turbo.
Mám dojem, že Turbo2000 POKEY obcházelo(?)
Programátorské poklesky mám doma taky, koupil jsem ji před lety ve výprodeji za pár korun.
Na kopírování kazet existovalo, aspoň tedy hodonínském Atari klubu, zařízení, kterému říkali kombajn, kam se dalo najednou připojit několik (8?) kazeťáků. Kopie byly poměrně spolehlivé.
V Peršingu byl mikroprocesor Motorola 68000 nebo 68020. Embargo bylo i na velikost paměti (nad 2 MB?), proto se na Východ dovážely nějaké ořezané verze Atari ST.
Největší hacker v okolí si později sestavil počítač sám ze stavebnice, tuším se tomu říkalo Plan (Plan a nějaké číslo). Tvrdil, že jeho rodiče už jsou tak odolní, že je nevzbudí ani jehličková tiskárna ve 4 ráno.
Zpravodaje ostatních Atari klubů se daly sehnat přes domovský Atari klub. Dobré byly zejména ty olomoucké. Ještě mám té literatury plnou krabici, k nejlepším kouskům patří komentovaný výpis ROM-OS Atari 800XE a pak legendární "píky a pouky", jestli si to dobře pamatuju.
Tiskárnu jsem nikdy neměl, až později k PC jsem si koupil devitijehličkovou Star LC-90 a připojil ji k Atárku přes joystick porty.
Budu ten hardware muset zase oprášit a zahrát si aspoň Kennedy Approach. Ta hra mě těmi hláškami dostávala: "Airfrance 109 descend to two thousand feets!" "Roger!"
-
Stanislav Brabec (neregistrovaný)
Předpokládám, že zmíněný Jiří Richter bude tentýž, co před lety založil firmu JRC: http://www.jrc.cz/
Před nedávnem jsem zveřejnil zdrojáky svých ovladačů pro BT-100. http://ftp.penguin.cz/pub/users/utx/atari/bt100/ (při pohledu na zdroják v asembleru bez komentářů a s nicneříkajícími symbolickými názvy se mi nechce věřit, že jsem se v tom kdysi vyznal)
-
krupkaj (neregistrovaný)
Jak tady uz Petr zminil Atari stale zije. I kdyz uz tech novinek neni co driv porad se neco deje.
BTW navod na alfigraf vychazel ve VTM a pripojit se dal nejen k Atari.
Jo a pokud by si nekdo chtel zahrat Kennedy Approach tak muzete zkusit cerstvy wokeni remake co vypada uplne stejne jako na Atari http://home.planet.nl/~plum0029/
-
Pepax (neregistrovaný)
Kennedy Approach jsem se tehdy ani neodvazil hrat, pripadal mi moc slozity a nijak zvlast jsem nerozumel ani anglictine. :-)
Jinak se nasel jisty nadsenec, ktery tuto hru portuje na PC, viz http://home.planet.nl/~plum0029/ -
Pepax (neregistrovaný)
Diky Honzo, zase jsi me predbehl.
Tak aspon na zrejme nejnavstevovanejsi anglickojazycny web venovany pocitacum Atari: www.atariage.com a tu je pro zmenu Fandalova sbirka Atari her a dem: atari.fandal.cz -
Jirik (neregistrovaný)
to [7]
> Snad jeste jeden dodatek v ramci objektivity. Meli bychom ctit fakta, at se
>nam tehdejsi rezim sebevice nelibi:
> Pocitace Atari 800XE/XL slo od jiste doby samozrejme koupit nejen v
> Tuzexu, ale i v "normalnim" obchode.
To je sice pravda, ale až tak v roce 87-88. Dříve jen v Tuzexu. Největší prdel byla, že na těch bonech bylo napsáno, že bankovka má hodnotu 1Kčs. Přitom se bon vexloval tak za 5Kčs. -
P.B.S. (neregistrovaný)
Maly dodatek k tomu embargu:
o omezeni CPU nevim, ale kdyz jsem v roce 1988 dostal Atari 520ST (koupene v Lucembursku), tak tehda byla hranice 512kB. Pri vetsi RAM bylo tusim drsne clo.
Dalo se to obejit diplomatickou osobou, na ktere se toto omezeni nevztahovalo.
Nebyt toho omezeni, tak bych mel uz tenkrat 1040ST (1MB RAM) s SM124 monitorem a asi bych se vic venoval programovani uz od zacatku. Takhle jsem zacinal vic jako gamesnik ... -
JmJ (neregistrovaný)
Jako bych videl sebe! Atari sem dostal v roce 89 s kazetakem (divna vec, nebyl to sedy XC-12, ale bezovy se znackou Phonemark ci tak nejak) ale bez turba a bez joysticku. Bylo to 130-XE. Kamarad mel taky takove, dokonce s origo monitorem :-)
Nemaje zadne hry, a maje otce programatora a 2 manualy (italsky a nemecky), jal jsem se ve svych 8 letech programovat. Aspon sem mohl vytvory ukladat na kazety, ve kterych sem po nejake dobe mel dokonaly bordel i pres varovani meho otce, ze si mam psat, od kolika do kolika otacek je jaky program ulozen :-)
Pozdeji otec sehnal nejake hry ve formatu standard z atariklubu v ostrave. Hrat se dali jen dve hry, neb ostatni vyzadovaly joystick. Tak sem paril Super Zaxxon a Tappera jako o zivot. Navic sme meli starou televizi, ktera byla jednak cernobila a druhak neumela zapadni normu zvuku.
Joystick sme shaneli kde to slo a nakonec se podarilo koupit nejaky ceske vyroby asi v roce 90 v Jablonci nad Nisou, kde sme byli na dovolene. Hned jsme s bratrem uzaviraly dohodu, kdo bude kterou z nasich cca 20 her hrat prvni :-). A tak jsme zacali gamesit Boulder Dash, Wizard of War (nemate nekdo verzi pro emulator, ktera jede? ;-) ) a Panama Joe (montezuma's revenge).
Programovani me ale nepustilo, tak v 10 sem naprogramoval hru "bombarder". Letadelko - ctverecek - letelo - skubalo se - zleva doprava po obraze a po kazdem preletu kleslo dolu. pod letadlem byly domy - sloupce ctverecku - a urcitou klavesou se shodila bomba - ctvrecek - ktery domy nicil. dnes bych to napsal asi na par radek, tehdy z toho byl soft, co se nahraval asi tak dlouho jak zminovane international karate :-)
Pak jsem se dostal do kromerizskeho atari klubu, kde jsem nechal za neskutecnou sumu penez (120 Kc :-) ) predelat kazetak na turbo. a to sme pak hrali jako o zivot. ale programovani me stale drzelo, takze sem psal ruzne graficke editory, editory zankovych sad, ruzne jednoduche gamesky atd. Casem sem cuchl k assembleru a jeste asi rok, kdyz jsem mel klasicke PC, tak jsem paralelne programoval pro PC a pro Atari. Jeste jsem Atari dovybavil cartridgi a tiskarnou BT-100.
Atari je schovane v supliku a navody k nemu jsou v knihovne spolu s manualem k procesoru Motorola 6502.
PEEK(560)+256*PEEK(561) = aresa pocatku display listu
... a pak ze programovani nedeformuje lidi :-) -
mm (neregistrovaný)
Sveho casu koloval takovy vtip, souvisejici s embargem :-)
Kdy se k nam poprve oficialne dostane 32 bitovy mikroprocesor ? Az prileti v Pershingu.
Autor vtipu mel na mysli pravdepodobne Motoroly - tradovalo se, ze prave ony jsou srdcem ridiciho pocitace teto rakety - a mozna to byla pravda.
-
hvge (neregistrovaný)
A kolki z vas vedia, ze Turbo 2000 bolo kompatibilne so standardnym loaderom ZX Spectra? :) S kamosom ataristom sme takto v pociatkoch spoluprace prenasali data (prevazne smerom ZX -> atari). Kamos len v "monitore" (alias disassembleri) zmenil casovacie konstanty na 1500 baudov a ficalo to ako vino.
Neskor sme si zbastlili "siet" (4 bity sa prenasali naraz, nejako cez atari joystick, pripojene na moju i8255 co som mal v disketovej jednotke), kde som mu spravil zo zx spectra server. Takze si do monitora dorobil prikazy na load/save:) Programoval si vtedy hudobny editor a-la FastTracker, takze potreboval ziskat kvanta samplov, co som mal na disketach (povodne k sample trackeru zo zx spectra)...
No jo, boli to casy, hoci uz trosku porevolucne:)
-
goha (neregistrovaný)
Ahoj všichni ... :-)
Taky jsem kdysi měl ZX Spectrum (DIDAKTIK GAMA ) a potom hned Atari 520 ST a potom i 1024 STFM. K tomu i monitor SM 124 a dokonce i externí HDD 30 MB a laserovou tiskárnu ATARI. Kamarád mi do té 1040 namontoval další RAM, takže jsem z toho měl 4 MB. Jel jsem pro ně až do Mnichova :-). To už byl docela nářez.
Samozřejmě už z toho nemám nic, jen mi ještě zůstalo ATARI Portfolio 128 s kartou tuším 64 kB a nějaká literatura .... např. QBasic 3.0, Programování v Module a pod.. Kdybyste někdo něco chtěli, dejte vědět, za nějaký peníz + poštovné jsem ochoten Vám to poslat, je mi líto to vyhodit do kontejneru. Když mi napíšete na mail, pošlu Vám kompletní seznam, co všechno tu mám.
g. -
tondalevhart (neregistrovaný)
Jirka Richter tuším stále působí v herním průmyslu coby majitel či něco takového ve firmě JRC, která prodává myslím především hry. Sídlil na Strahově (kanceláře a prodejna), nyní je prodejna myslím na Pavláku a jedna za Májem.) Jeden čas pod touhle hlavičkou vycházel i časopis, ale asi po devátém čísle to zrušili kvůli ztrátovosti (byl pro 8bit a 16bit atari).
Jinak na Atari nedám dopustit - ta možnost programovat v různých režimech a přerušeních a oddělená grafika od CPU - to se v jiných architekturách (krom Apple) nevidí a vždycky mne fascinovalo, jak to sice při velké zátěži zpomalilo, ale nikdy se to nekousalo, netrhalo - fantazie. S disketovkou jsem na to napsal Databázi, která mohla obsahovat až 40MB dat na jednu DB - samozřejmě na disketách, ale pro tenhle poč to byla neuvěřitelná cifra.:-)) A to v TBasicu... No a taky jsem válčil v Assembleru a pomocí modulu pak na miláčkovi vytáhl celých 340kb přídavné paměti, což dokázaly využívat jen některé nejnovější hry - a všechno to pohřbily PC386 s dostatečným výkonem i pro grafiku... -
mexican (neregistrovaný)
vyčerpávající info! při čtení příspěvků mě to hodilo o 20 let zpátky. paráda. ještě doplním, že nemůžu zapomenout na neustálé "štelování hlavy kazeťáku" domácky vyrobeným šroubovákem, protože kazety od kámošu byly nahrány každá trochu jinak. po čase jsem už měl parádní grif, kdy jsem manuálním přítlakem tlačítka Start na kazeťáku uměl "naladit" ten správný tón.... parádní nostalgie. - super blog!
-
mexican (neregistrovaný)
... ještě jedna poznámka. jak bylo v úvodu řečeno, nebylo na světě nic horšího než 30. minutové nahrávání "International Karate" bez Turba a cca 10 sekund před ukončením nahrávání hláška "BOOT ERROR!" :-) - jo a ještě jsem si vzpomněl že jsem na svém atárku časem měl i jiné klony TURBA. myslím ,že se to jmenovalo turbo 3000 - ale to nevím přesně, kde se zrychlovalo i nahrávání i samotného turba2000. bylo neskutečně nespolehlivé,ale ten pocit nahrání hry River Raid cca za 2 sekundy byl pompézní...
-
Ivan (neregistrovaný)
Ahoj ataristi. Pokud sem nekdy nekdo jeste mrkne a nahodou by mel program na alfika jako treba turbobasic, Capek rambrand a podobne na kazete. Navic byl ochoten se o to podelit byl bych moc rad. Taky hledam nekoho kdo rozumi te elektronic eprotoze mam merkurovou verzi a tam si nevim s tou elektronikou. kdyz jsem mel za sociku alfika melo to jinou elektroniku i s tlacitky pro manualni ovladani.
-
PedroS (neregistrovaný)
Alfika mám funkčního, ale s interfacem pro Didaktik Gama. Stavěl jsem to tenkrát podle návodu, co vycházel v roce 1988 v časopise VTM. Tady je ukázka - https://www.youtube.com/watch?v=lq2fGkQO_gQ
Chtěl bych ho zkusit připojit k Atárku, ale zatím na to nebyl čas. Nějaký soft, co spolupracuje s Alfim se dá najít tady - http://atari.turiecfoto.sk/soft/index.html (viz TT-BASIC XL 2.11 ALFIGRAF). Víc jsem zatím nenašel.
