Hlavní navigace

A za komunistů bylo líp! - Díl 4

4. 3. 2010 13:05 (aktualizováno) Svatopluk Vít

V předchozích třech dílech jsem hovořil převážně o hardware, proto je čas to trochu změnit. Tenhle díl bude naplněn mými vzpomínkami na software, který jsem používal na svém Atari 800 XE. Dnes zmíním jen programy, chtěl jsem i hry a nějak jsem se rozepsal.

Snažím se přijít na to, v čem bylo za komunistů líp, vzhledem k software. Z dnešního pohledu je to nepochopitelná věc, ale oficiálně v Československu neexistovala jakákoliv síť, nabízející software a hry k používaným počítačům. Je pak tedy jasné, že tím trpěla především autorská práva. Distribuční kanály jsem přesně neznal, ale předpokládám, že někdo někde na západě zakoupil jednu hru a tu pak rozmnožil. V oblasti, kde jsem vyrůstal, přicházelo spousta věcí z Polska, ale další kazety s hrami se daly sehnat původem z Německa. Mám-li to říct otevřeně, snad nikdy jsem neviděl jediné oficiální balení jakékoliv hry nebo programu. Taková byla doba, nikdo to neřešil a nikdo se nad tím nepozastavoval. Ale tím neříkám, že to bylo správně, jen nikoho jaksi nenapadlo se nad tím pozastavovat.

Obvykle to totiž mezi kamarády fungovalo na principu výměnného obchodu. Já jsem svou kazetu s hrami půjčil někomu, kdo mi také půjčil svou kazetu. Nikdy jsme si nic neplatili, prostě jsme jen vyměňovali.Jak už jsem říkal, mé distribuční kanály sahaly jinam, než do Polska a proto jsem se mezi svými kamarády – Ataristy, stal oblíbený. Trpělivě jsem přepisoval programy z časopisů a převáděl je do Turba. Po čase totiž někteří zjistili, že používání jiných věcí, než her, je totiž obrovská sranda. Měl jsem spoustu výukových programů, vévodil jim program o Československu. Byl přepsán z Elektroniky a o autorech už nevím nic. Princip spočíval v tom, že se vám objevila mapa Československa a také jméno města, které hledáme. Vaším úkolem pak bylo pomocí joysticku najít co nejpřesnější polohu města. Otázek bylo 10 a vítězil ten, kdo měl nejnižší skóre. Skóre se počítalo jako součet odchylek od přesné polohy města.

Mám k tomu svou osobní historku. Tu hru se mi opravdu dařilo. Měl jsem celkem málo odchylek a útočil jsem na absolutní rekord, který se nám kdy povedlo dosáhnout. Přišla poslední, desátá otázka. – Najdi město Svidník. Nevěděl jsem, jen zkusmo jsem se pokusil jej zařadit někam do Jižních Čech. Bystřejší už tuší. Svidník je na Slovensku a povedlo se mi docílit opravdu veliké odchylky, tedy i rekord byl v trapu. Je však zvláštní, že si tuto scénku pamatuji až dodnes a také vím, že je Svidník na Slovensku, i když je to dnes už v jiném státě.

Když si sáhnu do paměti, vybavuje se mi program Čapek, což byl textový editor. V porovnání s těmi, které známe dnes, to byl neskutečně nevybavený program. Jenže se v něm dalo psát česky, šlo to pohodlněji než na psacím stroji. Svou tiskárnu BT-100 jsem pak tak upravil, že psaní bylo dokonce i pohodlné a já jsem věděl, že 2 řádky na obrazovce, je jeden řádek na tiskárně. Na nějaké WYSIWYG se tehdy nehrálo. Práce s editorem byla docela dobrá, napsal jsem v něm spoustu textů. Vrcholem byla už zde zmiňovaná diplomová práce. Pak si také pamatuji na program Čížek, což bylo něco velmi podobného a snad to umělo psát v azbuce. Je to opravdu dávno a přesně si to nevybavuji

Z dalších programů je to pak hudební editor Atari Music Composer. Nebyl to tracker a šly tam zadávat noty. Atari umělo až 4 hlasou polyfonii. Jak jsem již zmiňoval, zpíval jsem v dětském sboru a tohle byl ideální nástroj na výuku těžších skladeb. Noty umím, takže přepsat nějaký part do počítače, to opravdu nebyl problém. Nutno ihned dodat, že později (už v 90. letech) vládlo MIDI rozhraní a tam jednoznačně kralovalo Atari 1040 ST. Mnoho hudebníků jej používalo jako MIDI sekvencer. Tohle však bylo ještě dříve, kdy se u nás o MIDI nějak moc nevědělo. Bylo to hodně amatérské, ale o to více efektní.

Ruku v ruce jde i Atari Drum Machine, což byl program, který dnes nazýváme automatický bubeník. Šlo programovat různé bicí smyčky a nutno říci, že to bylo opravdu velmi povedené.Podobného ražení byl i Atari Microrhythm.

Hudební vlastnosti Atari 800 XE byly hodně dobré. Co jsme se jen naposlouchali hudby k různým hrám, měl jsem i několik programů, které obsahovaly jen hudbu z her. Takový Jukebox, ale s největšími peckami tehdejší herní scény.

Samostatnou kapitolou jsou dema, tedy programy, které měly ukázat, jak moc dobře si Atari poradí s grafikou a hudbou. Bylo jich k sehnání docela dost. Asi největší dojem na mne udělalo demo, které jsme důvěrně nazývalio Robot/Raketa. Skládalo se ze dvou částí. nejdříve proti vám kráčel zelený robot, k tomu hrála stylová hudba. Poté následovala scéna s letící raketou. Tehdy jsem z toho byl unešen, neb něco takového bylo opravdu nevídané. Na uvedeném odkaze si můžete stáhnout i video ukazující celé demo. Opravdu jsem zamáčkl slzu!

Pak si ještě pamatuju demo zvané POP, kde se objevila i fotografie. Hrála k tomu skvělá hudba (třeba skladba označená jako Amorada byla opravdu skvělá), bylo vidět spoustu efektů s barevnými paletami, vykreslování matematických funkcí apod. Zvláštností bylo, že to celé je v Atari Basicu a dalo se nakouknout do zdrojáku.

Poslední je pak demo Graphic demonstration, které bylo špičkové v tom, že ukazovalo, jak se dá pracovat se znakovými sadami. V jedné chvíli byla obrazovka plná znaků a pak se překódováním objevil obrázek města.

Hitem byl i program Kondiciogram, který vyšel v Elektronice 1/89 (jak jsem dohledal tady). Ten jsme využívali docela hodně a hráli jsme si na film „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ Grafická hříčka byl i program jehož jméno nedám dohromady. Dalo se v něm vyrobit 3D zobrazení předmětu. Stačilo si nadefinovat obrys tělesa a on byl „převeden“ na 3D podobu. Opravdu prkotina, ale věnoval jsem tomu docela dost času. Zábavnější byl i program (myslím) Mluvka, který uměl říci (patřičným počítačovým hlasem) to, co jste mu napsali.

No vidím, že jsem se rozepsal a to jsem ještě nezmínil ani jednu hru. Proto bude další díl.