Hlavní navigace

Jak jsem si ztišil počítač

24. 9. 2007 14:06 (aktualizováno) Petr Krčmář

Hučící počítač je nepříjemná věc, zvlášť, když ho musíte poslouchat leckdy i deset hodin v kuse. Rozhodl jsem se proto pro několik razantních opatření. Celkem 90 % kecy, 10 % howto.

Nejsem extrémista a trochu hluku mi nevadí – zvlášť, když celé dny poslouchám při práci hudbu (teď zrovna Plíhala). Ale když už člověk může, proč by trochu toho hukotu nezrušil.

Před časem jsem řešil grafickou kartu s DVI výstupem kvůli LCD panelu. Koupil jsem rovnou kartu s pasivem, když už jsem se o to zajímal. Takže zvítězila Nvidia FX5200. Výkon mě netrápí, takže ticho zvítězilo.

Zároveň mi chvíli na to opět chcípnul zdroj. Nedokážu říct, čím to je, ale jednou za dva roky se mi odporoučí zdroj a šmitec. Asi si pořídím UPSku, už jsem skoro rozhodnutý. Už jen kvůli občasným výpadkům energie. Takže když už jsem kupoval ten zdroj, pořídil jsem ten s velkým a tichým větrákem. Hladina hluku se opět snížila, takže se jednalo o dobrou investici.

Začal mě ovšem zlobit větrák na procesoru. Ne, že by dělal nějaký extra kravál, ale byl v tu chvíli tou nejhlučnější součástkou, která navíc „křičela“ stále víc a víc. O víkendu jsem se tedy rozhodl s tím něco udělat.

Bohužel procesor v mém počítači je umístěn tak pitomě, že jsem musel rozebrat celou skříň a vyndat zdroj. Pak jsem se teprve dostal k chladiči a odpojil ho. Docela jsem zíral. Mám v počítači něco takového:

Chladič

Při pohledu dovnitř (tedy k větráku) nebylo vůbec vidět žebrování. Pěkná vrstva prachu pokrývala i lopatky. Vzal jsem tedy sadu štětiček (takové ty vatové tyčky do uší) a jal se dlabat, foukat a čistit. Zjistil jsem, že nejúčinnější je „pošťourat“ se ve vrstvě štětičkou, naklonit větrák dolů a mocně fouknout do žebrování. Nakonec jsem to dělal nad WC, protože nic jiného by takové množství prachu nesneslo.

Asi po čtvrt hodině čistění byl chladič v obstojném stavu. Nastoupila injekční stříkačka s olejem. Pro takové případy tu mám jednu vždy v pohotovosti (půlka rodiny jsou zdravotníci, takže podobně užitečného materiálu je doma dost). Olej používám extra jemný minerální a osvědčil se mi.

Užitečná rada: Nepokoušejte se používat stolní olej, máslo (viděl jsem!) a další nevhodná mazadla. Jejich problém je, že se kazí, nemají vhodné vlastnosti a navíc časem stejně ztuhnou, takže způsobí víc škody než užitku.

Jehlu jsem opatrně zasunul do žebrování a dostal se tak pod větrák. Je tam mezera mezi rotorem a statorem, kterou je možno vstříknout olej dovnitř větráku. Nedělal jsem to poprvé (u staré grafické karty každého půl roku), takže tohle šlo hladce. Vždycky je pak třeba chladič otočit tak, aby olej stekl dovnitř rotoru a točit, aby se rovnoměrně rozvrstvil.

Pak jsem chladič zapojil zpět do PC a nastartoval. Bylo jasné, že se kýžený výsledek dostavil, větrák se promazáním výrazně ztišil. Po startu počítače jsem sledoval otáčky a teplotu. Překvapení se dostavilo: větrák se točí o 1000 otáček rychleji a teplota CPU klesla o 10 °C. Dostal jsem se tedy na 5200 otáček a 31 °C. Větrák se může po promazání točit rychleji a zrušená „izolace“ umožnila lepší odvod tepla. Přitom je hluk podstatně nižší.

Když jsem o tom referoval kolegovi přes Jabber, tak mě upozornil na to, že mám asi v háji regulaci otáček, protože 5000 je nějak moc. „Aha, regulace,“ řekl jsem si a došlo mi, že žádná není. Začal jsem proto zkoumat konfiguraci otáček větráků.

Zjistil jsem, že součástí balíků sensors je program fancontrol, který právě tohle umí. Program pracuje dle konfiguračního souboru /etc/fancontrol, který je potřeba nejprve správně vyplnit.

Pokud se vám do toho nechce ručně (nedoporučuji), pak můžete využít pěkného skriptu pwmconfig (doporučuji), který je také součástí balíku. Mimochodem nejprve je potřeba rozchodit senzory pro měření teploty a otáček. To je ale jiná kapitola.

Skriptík vás provede konfigurací, zkusí zastavit větráky a ukáže vám, které konfigurační volby je možné použít. Jde při tom metodou pokus-omyl, ale ucho neomylně pozná, že právě teď se větrák zastavil. Všechno je interaktivní, takže se nemusíte bát. Po dokončení konfigurace můj soubor /etc/fancontrol obsahoval:

            INTERVAL=10
FCTEMPS=hwmon0/device/pwm4=hwmon0/device/temp2_input
FCFANS=hwmon0/device/pwm4=hwmon0/device/fan3_input
MINTEMP=hwmon0/device/pwm4=35
MAXTEMP=hwmon0/device/pwm4=50
MINSTART=hwmon0/device/pwm4=70
MINSTOP=hwmon0/device/pwm4=45

Znamená to, že pokud je teplota pod 35 stupňů, mají se udržovat minimální otáčky. To jest stav, kdy větráky stojí. Pokud teplota vysoupá nad 35, větrák se roztočí. Pokud vyleze nad 50, větráky pofičí naplno.

Pak stačilo spustit fancontrol a počítač se zázračně ztišil. Bohužel tahle konfigurace není ideální, protože se větrák zastaví a teplota celkem rychle roste nahoru. Po pár sekundách dosáhne 35 °C a ventilátor se rozjede. Za pět sekund procesor zchladne a větrák se zastavuje. A tak pořád dokola.

Ne, že by to bylo slyšet (vůbec), ale štve mě, když se pořád něco zapíná a vypíná. Navíc pokud by se počítač kousnul a větrák by zrovna stál, mohlo by dojít k upečení procesoru nebo tak něco. Mám proto raději konstantní nízké otáčky.

Takže jsem sáhnul po man fancontrol a našel údaj o minimálních otáčkách. Do konfigurace jsem tedy přidal řádek:

            MINPWM=hwmon0/device/pwm4=45

Mimochodem to číslo samo o sobě je nic neříkající, jen udává informace pro desku. U mě se větrák zastavuje někdy u čísla 30, takže jsem od oka zvolil 45. Aktuální situace je tedy taková, že běžně větrák jede asi na 3200 otáček a fancontrol si sám přidává a ubírá a to celkem plynule dle potřeby.

Jelikož se procesor moc nehřeje, otáčky se pohybují pod 4000 (neviděl jsem víc než 3700), takže bez problémů. Mám stále na očích ukazatel teploty i otáček a je příjemné vidět, jak software sám reaguje na zvýšenou zátěž (a tím i teplotu) automatickým „přidáním plynu“ a hladce tak teplotu vykompenzuje.

Počítač je skutečně mnohem tišší, s původním (nevyčištěným, nepromazaným a neregulovaným) stavem se to nedá srovnat. Plíhal tak může hrát v klidu i tiché písničky a já mám klid.

Kolik máte větráků v počítači?

Sdílet