Hlavní navigace

Shodil jsem 20 kilo za čtyři měsíce

12. 5. 2021 14:41 (aktualizováno) Petr Krčmář

Jak jsem se na sebe definitivně naštval a pustil jsem se naplno do přestavby svého životního stylu.

Znáte to, člověku něco v hlavě zraje dlouho a pomalu. U mě to bylo to, jak vypadám a kolik vážím. Je to věc, o které se nemluví, ke které se stavíte vesele a s humorem, ale uvnitř vás to štve, jen s tím nedokážete nic udělat. Ne, že byste nemohli, ale hlava k tomu není jaksi svolná.

Jednak vás to zlobí v každodenním životě, ale zároveň vidíte, jak zhubnul Dalibor Chvátal z Měšce, Jakub Votava z Telefónicy, Rastislav ‚Synopsi‘ Turek a další známí a tak nějak se vám to pořád ukládá a ukládá a napětí roste.

Bylo to začátkem května, kdy jsme se po cestě z dovolené stavili u mojí sestřenice. Její sedmiletá dvojčata mě zatáhla do koupelny k váze: „Strejdo, strejdo, my si stoupneme na váhu a ty nám řekneš, kolik vážíme, jo?“ Odečetl jsem hodnoty a pak přišlo neočekávané: „A teď ty! Musíš!“ Když jsem asi po deseti letech slezl z váhy, snažily se ze mě vytáhnout hodnotu. Řekl jsem jen: „Moc.“ a šel jsem se bavit s ostatními. Číslo 105 bylo ale poslední kapkou v mém mozkovém zrání.

Byl jsem rozhodnutý s tím něco udělat. Věděl jsem, že nemá smysl se do takové věci pouštět sám. Jednak je dohled a pomoc dalšího člověka velkým zdrojem motivace, ale taky jsem věděl, že si člověk může docela dobře zničit zdraví, pokud se bude neodborně pouštět do drastických diet.

Jedna známá mi nedávno vyprávěla, jak se rozhodla sama zhubnout. Někde (určitě na internetu, kde jinde) se dočetla o super dietě, která zaručeně funguje. Proto začala jíst jenom pomeranče a pít hodně vody. Vydržela to 14 dní a pak zkolabovala a odvezli ji do nemocnice s totálně vyčerpaným a demineralizovaným organizmem.

Věděl jsem, že tohle fakt podnikat nebudu. Druhý den jsem tedy zavolal kamarádovi Vojtovi, který je výživový a sportovní poradce a řekl jsem mu, že je na čase s tím začít něco dělat. Druhý den jsem se s ním sešel, abychom udělali konzultaci. Tím začala moje cesta k velké změně. A začaly se dít věci.

„Nejdůležitější je vlastní rozhodnutí a odhodlání.“

Vojta mi řekl, že jsem polovinu práce udělal už tím, že jsem se rozhodl. Musím potvrdit, že to celé je v hlavě, musíte vědět co děláte a proč to děláte. Pak stačí už jen poslouchat někoho, kdo tomu rozumí. Sepsal jsem si tedy svůj stávající jídelníček a pak jsme ho celý prakticky seškrtali a předělali.

„Abys mohl zhubnout, musíš se najíst.“

Když mi tohle řekl odborník na výživu, začal jsem na něj koukat dost nevěřícně. „Jo, vypadá to divně, ale je to tak,“ řekl mi. „Typická chyba většiny amatérských ženských dietářek je v tom, že přestanou jíst. Tohle nefunguje.“ Už jste to určitě slyšeli: „Já nesnídám, protože hubnu.“ Princip je totiž takový, že když má tělo dostatečný přísun energie ve správné formě, nemusí si držet zásoby a začne je pouštět. A to docela rychle, pokud to děláte dobře. Pokud naopak jíst přestanete, tělo se zasekne, zjistí, že je období hladu a začne šetřit. A jste tam, kde jste být nechtěli.

Jídelníček jsme tedy překopali od základů a v zásadě to vypadalo takhle:

  • žádný cukr, džusy, koly
  • žádné pivo (pryč jsou večery nad osmi pivy v hospodě)
  • žádné bílé pečivo
  • žádná mouka
  • žádné smažené věci
  • žádné polotovary
  • ubrat mléčné výrobky (dřív to byla krabice mléka denně)
  • přidat ovoce, zeleninu a maso (!)
  • přidat správné množství sacharidů a bílkovin

Nemám rád slovo dieta, protože to má u nás hodně nepříjemný zvuk, zkažený všemi knihami, chytrými herečkami, rozdílnými názory na věc a překřikujícími se odborníky, kteří samozřejmě nejlíp ví, jak na to. Začal jsem tomu říkat jednoduše „režim“.

„Musíš vždycky vědět, co jíš.“

Žádné šílené doplňky stravy, v tomhle jsme naštěstí s mým poradcem zajedno. Prostě dobře jíst a hodně pít. Pro začátek doporučuji aplikaci Drinking Water, která vám na mobilu hlídá, kolik jste toho už za den vypili a bublá vám a nadává, když nepijete.

Byl jsem rozhodnutý, že dělám dobře a za nějakou dobu jsem potkal jednoho dobrého kamaráda, kterému jsem o svém „režimu“ řekl. „Ty držíš dietu? To znám! Po kolikáté už?“ smál se. V tu chvíli jsem věděl, že nechci být neustálým dietářem, který čtrnáct dní drží nějakou šílenou dietu, pak toho nechá a za rok se to opakuje. Tohle fakt ne!

Jím tedy hodně rýže, vloček, luštěnin, masa (zejména kuřecího), spoustu zeleniny a ovoce a jím opravdu hodně. Když se na začátku žena podívala na mojí misku plnou rýže v deset dopoledne, říkala: „To už obědváš?!“ „Ne, to je svačinka,“ odpověděl jsem v klidu. Nakonec si na to zvykla. Dřív se mě snažila v jídle krotit: „To si přidáváš? Kolik jsi toho už snědl?“ a teď ví, že si jídlo řeším sám a sním, kolik mám.

Výsledek se začal dostavovat hodně rychle, hmotnost začala padat rychlostí několika kilogramů za týden. Psal jsem si podrobné statistiky, takže se můžete podívat na graf.

graf

Začal jsem se k tomu hýbat, dělat roztodivné věci, které jsem patnáct let nedělal: jezdit na kole, plavat, hrát florball, střílet z luku a podobně. To poslední tedy není úplně otázka hubnutí, ale spíš další zajímavá aktivita, ke které jsem se chtěl vždycky dostat. Třeba o ní blognu někdy zvlášť.

Pohyb je spíš katalyzátor celého procesu, podle Vojty je ale 80 % ve stravě. Mimochodem, je zajímavé, že lidé, kteří chtějí naopak přibrat (znám několik takových okolo 50 kg), musí řešit dietu velmi podobným způsobem. Je to pořád tělo a hubnutí a přibírání jsou prý velmi podobné procesy. Zajímavé.

Touhle rychlostí jsem se dostal ze 105 kil na 85 během čtyř měsíců. Před rokem jsem na LinuxAltu vypadal takhle:

předtím

Na letošním ročníku jsem vypadal takhle:

potom

Když se na to takhle dívám zpětně, vidím, že to je velká změna. Jeden člověk na LinuxAltu mě večer v hospodě oslovil: „Jsi Petr Krčmář, žejo? Já jsem tě poznal jen podle hlasu!“ To potěší.

Protože to byla takhle razantní a rychlá změna, ptá se mě na to poměrně hodně lidí. Většina se zeptá, jestli nemám nějaké zdravotní potíže. Ty uklidním s tím, že fakt nemám, že je to chtěný, řízený a hlídaný proces. Druhá (menší) část lidí se mě zeptá, jestli nemám milenku :-). Tomu jsem se na začátku od srdce zasmál. Ne, fakt nemám ani to.

Výsledek je znát hodně i subjektivně, můžu se volně pohybovat, můžu běhat a skákat, zvládnu spoustu věcí, jezdím na kole, těším se na lyže a na běžky a mám radost z pohybu, jídla a vůbec jsem najednou v úplně jiné pohodě.

Kromě toho mám všechno oblečení strašně velké, klesl jsem o několik velikostí. Dřív jsem bral trička XXL, dneska beru L a sportovní věci mám dokonce M. Svatební oblek mi byl před sedmi lety docela těsný, teď na mě vlaje. Do opasku jsem si musel udělat další dírky a vyházel jsem půl skříně oblečení. Teď ještě investovat a nakoupit to nové.

Má to ale i pozitivní zdravotní dopady. Klesl mi výrazně tlak, přestal jsem na něj brát prášky. Přestal jsem se prakticky potit, u sportu samozřejmě ne, ale nepotím se při domácích pracech nebo při chůzi do schodů. Spravilo se mi zažívání, nepálí mě žáha a všechno se tak nějak zpravidelnilo.

Přestala mě bolet kolena. Celkem nedávno jsem si při výstupu z metra u redakce uvědomil, že ty schody vyjdu bez problémů a nebolí mě u toho pekelně kolena jako dřív. A když po mě můj dvouletý syn něco chce, můžu si k němu sednout na zem a pak vyskočit bez zadýchání a bez problémů.

Tolik k mojí cestě dolů. Teď ještě nastává cesta nahoru, kdy je potřeba nabrat nějakou fyzičku a svaly. Zatím jsem dělal jen aerobní cvičení, postupně přecházím na silové, začal jsem cvičit, posilovat, makat. Snad se to brzy projeví na dalším zlepšení kondice.

To je vše. Snad vás to taky inspiruje.

Sdílet