Virtual PC 2007 s Linuxem

Začátkem tohoto týdne vyšel MS Virtual PC 2007. Dá se použít pro virtuální Linux?

VMDK na VHD a nazpátek (VMware umí importovat VHD přímo). A dokonce konvertovat realný počítač na virtuální. Pokud nám virtuální mašina zkolabuje a nejde nastartovat, můžeme si přimountovat virtuální disk a zachraňovat data (VHD mount). Nemluvě o možnosti tzv. undo disků (základní disk se nastaví read-only, změny necháte ukládat bokem a teprve, až si jste jisti, dáte změny uložit a disky zmergovat nebo naopak zapomenout).

VMware nabízí vybrané image ke stažení (najdete zde řadu nakonfigurovaných Linuxů, Unixů, ale třeba i 30-denní zkušební verze Windows Serveru). Podobně Microsoft začíná nabízet některé zkušební verze svých produktů ve formě předinstalovaných virtualů, např. připravované Visual Studio „Orcas“.

Když jsem se rozhodoval, po jakém virtualizačním nástroji sáhnout, vybíral jsem mezi VMware a Virtual PC. Bohužel VMware nabízí zadarmo jen serverové řešení (pro mě zajímavá VMware Workstation je stále placená) a jelikož už mám doma vestavěný redmondský okenní systém, vyhrálo čerstvě vyšlé Virtual PC 2007.

I začal jsem úspěšně vytvářet Windowsí virtualy (naše školská instituce potěšila licencemi, které mi umožňují je mít legálně, jinak je to samozřejmě další kopie požadující další licenci). Ale o tom není tenhle článek. Ostatně, koho by překvapilo, že Microsoftí produkt podporuje produkty od Microsoftu, že? S trochou obav jsem začal zkoušet virtualy Linuxové.

Kolegové zkoušeli Linux už dříve na Virtual PC 2004 a s rozpačitými výsledky. Po ruce jsem měl CentOS 4.4, přidělil mu paměť 256MB, 15GB disk (virtuální disk zabírá jen skutečně obsazené místo, velikost disku ohraničuje jeho maximum) a začal instalovat. Během instalace šlo všechno v pořádku, bylo znát zpomalení, ale nikoliv zoufalé. A já se radoval. Po prvním naběhnutí systému radost opadla. Textový režim běžel v pořádku (rychlost mě potěšila, ale nezkoušel jsem zatím žádné kompilace, to se teprve uvidí, kdo je tu jak rychlý), nicméně grafický mód ukazoval cokoliv, jen ne očekávanou pěknou obrazovku.

Ó Google vševědoucí, vzývám tě poprvé, sešli radu poutníkovi nebohému. I radu mi seslal v podobě návodů, viz Creating a Linux/Windows cross-platform desktop with Virtual PC nebo Create an entire test lab on one system using Virtual PC nebo Chyba zobrazení při běhu Linuxu ve Virtual PC. Virtuální grafická karta, kterou Virtual PC obsahuje, nepodporuje zobrazovací mód s 24-bit hloubkou, nicméně instalátor (nejen mě, ale podle velkého Googla prakticky všem smrtelníkům instalujícím Linux do Virtual PC) nastavil shodou okolností právě tuto hloubku jako výchozí. Editace /etc/X11/xorg.conf a nastavení defaultDepth na 16 problém vyřeší a grafika jede. Pokud máte malé rozlišení, nastavte si monitor v konfiguraci X-kek na Generic LCD display s požadovaným rozlišením dle libosti.

V grafickém módu bylo již zpomalení znát, ale systém byl stále použitelný (celý den bych s ním asi pracovat nemohl, ale na testování a základní operace mě postačí). Kdo chce, může si přiinstalovat Virtual Machine Additions for Linux (jsou sice pro Virt. Server, ale běhají i pro Virt. PC), které umožní např. aby kurzor myši mohl plynule přebíhat mezi vnitřním a vnějším systémem (a nebylo třeba přepínání pravým Altem), synchronizaci času mezi systémy, možnost vnějšího systému virtuální Linux regulérně ukončit apod. Vyzkoušel jsem pouze na zmiňovaném CentOS (oficiální podpora je pro RedHat a SuSe).

Po tomto úspěchu jsem začal stahovat další distribuce. Konečně můžu mít vedle sebe Debian, Suse, Fedoru, porovnat si jejich výhody a netrápit se s dělením disků nebo přemýšlet, proč mi nejde po jejich instalaci nabootovat do Windows. Seznam systémů, které se lidem ve Virtual PC podařilo zprovoznit, je docela rozsáhlý. A protože instalace je věc zdlouhavá a Virtual PC může bootovat i z virtuálního CD, zkoušel jsem napřed live distribuce (viz též na Linuxsoftu).

Moc jsem toho ale nevyzkoušel. Většinou jsem totiž skončil na známém problému. Grafika detekována, nepodporovaná barevná hloubka 24 bitů zvolena, obraz nečitelný. Pátral jsem, pátral, jak při bootu barevnou hloubku X-kek nastavit lze, ale nedařilo se. Ani vygooglovaný xdepth=16 mi nepomohl. Takze s Danixem a Mandrivou One jsem se do grafiky nedostal (rady uvítám).

Nakonec jsem spustil jen Suse Live, které naběhlo v 800×600×16, ale bez funkční sítě. Dále Slax a Damn small linux, oba naběhli v 1024×768 (Slax v 32-bit, Dsl v16-bit hloubce), oba plně funkční. Jen připomínám, že problém se týká pouze Live distribucí. Pokud bych je skutečně instaloval a xorg.conf si sám upravil, vše by mělo být v pořádku.

Trochu rozmrzelý jsem pátral po problému dál (když to trápí každého, musí to být známý problém a nějaké řešení na obzoru) a na blogu člena Virtual PC týmu jsem zjistil, že v Microsoftu už od roku 2005 o zmíněném problému vědí. Nejsem si jist, na čí straně je chyba, nechť posoudí odborníci po přečtení onoho blogu, zda na straně X serveru, který mylně předpokládá podporu 24-bit, nebo na straně Virtual PC, které emuluje virtuální grafickou kartu S3 Trio 64 bez 24-bit módu, byť originální (fyzická) karta tento mód obsahuje. Je to pěkně zmatené, jeden by si skoro chvíli myslel, že to ani není náhoda, ale těžko soudit.

A co na závěr? Doporučit Virtual PC nebo nedoporučit Virtual PC? Při troše snahy pod Virtual PC Linux určitě provozovat lze, ale pokud se vám primárně jedná o linuxové virtualy (a nikoliv o mix windosích a linuxových virtualů jako mě), stálo by za to zvážit i VMware server řešení (neporovnával jsem, soudím z doslechu, že i výkonově by měl být pro Linux o něco lepší). Na poli virtualizace zuří těžký boj o první místo, které je v této chvíli neobsazené. I proto velcí hráči v poslední době uvolňují své produkty zdarma. Dokud bude konkurenční boj pokračovat, možná se dočkáme i dalších příjemných překvapení.