Hlavní navigace

Často kladené dotazy čili FAQ

24. 8. 2010 10:23 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Bývá dobrým zvykem se ve společnosti neznámých lidí alespoň trochu uvést. Já k tomu použiji tento článek. Pokusím se podrobněji uvést svou osobu a pohnutky, které mne vedly k založení tohoto deníčku.

Článeček (ač vyšel původně v roce 2007) je postupně aktualizován. Poslední aktualizace byla provedena v srpnu 2010.

Jsi švarný jinoch?

Jmenuji se Svatopluk Vít. Hned na úvod bych chtěl zdůraznit několik svých typických rysů. Nuže na svět jsem přišel při „babyboomu“ v roce 1974 ve vcelku větším okresním městě Karviná. Osud tomu pak chtěl, že jsem se po absolvování gymnázia (důležitá poznámka – nejsem VŠ, a lidi si to neustále pletou) zatoulal do Prahy na půlroční pracovní poměr v knihkupectví (nejdříve zásobovač, pak prodavač a nakonec pravá ruka majitele, inu když umíš s počítačem, tak je kariéra jistá) , pak jsem absolvoval ZVS u VÚ 9967 Beroun (celý rok 1994), abych nakonec skončil jako správce počítačové sítě u velkoobchodu s potravinami. Pak byly prostory prodány jiné firmě, zabývající se prodejem bílé techniky. To vše do ledna roku 1999, kdy jsem byl propuštěn pro nadbytečnost. Bo, jak všici ví, je na Ostravsku vielka nezaměstnanost, sbalil jsem si fidlátka a vyrazil za příbuznými do Prahy. Přihlásil jsem se na konkurs k jedné zahraniční firmě a pracuji u ní dodnes. Navíc jsem se v roce 2000 seznámil s „fajnou robkou“ a od roku 2001 na to seznámení máme papír. Posledním dílkem skládačky je narození dcery v říjnu roku 2006. Tak dlouho jsme skládali, až se podařilo složit i druhou dceru, která s námi přebývá od června 2009.

Svaťas – a to je jako co?

Jak bystrý čtenář pochopil jde o přezdívku. Přišel jsem k ní celkem nevinně a troufám si říci, že mne tak nikdy nikdo pořádně nenazýval. Ovšem někdy v roce 1998 jsem stál před problémem, jakou zvolím identitu pro práci na internetu. Znáte to – „Zadej svou přezdívku“. Vrátil jsem se někdy do roku 1990, kdy jsme v hodině angličtiny plodili věty přivlastňovací a s přivlastňovacími zájmeny. „To je jeho sestra“, „Tento počítač není její“, „Jejich problém to není“ atd. A pak přišla památná věta : „Toto je Sváťova kniha.“ Je to až skoro nevinné. Ovšem smích se nesl třídou ještě 5 minut poté. Odpověď zněla : „This is Svaťa's book“. A to mi zůstalo.

Dobrý, ale proč děláš do počítačů?

Počítače mne živí. Počítače jsou můj koníček. Od roku 1987 jsem byl majitelem dnes už těžko pochopitelného počítače Atari 65XE. V době budování socialismu se samozřejmě kupoval v Tuzexu a i tak se tam nedalo sehnat vše. Tehdy byla jako záznamové médium používána kazeta s magnetofonem. Jenže dodávka kazeťáků se zpozdila asi o půl roku. Měl jsem tedy počítač, ale neměl žádnou paměť pro zápis, jen operační. Nemohl jsem hrát žádné hry. Měl jsem jen dvě příručky – jednu česky a druhou německy (německy jsem samozřejmě neuměl ani slovo). Začal jsem se zajímat o programování a mou specialitou byla tvorba znakových sad pro Atari. To si vezmete čtverečkovaný sešit, nakreslíte do něj čtverce o rozměru 8×8 čtverečků a do nich malujete všechny znaky…

První opravdové PC (nepočítám IQ-151 a revoluční PMD-85) jsem viděl v roce 1991 a jednalo se o úžasné stroje PC AT 286 na 12 MHz (ano MHz) s 1 MB RAM, EGA kartou (640×350) a barevným monitorem. Pevný disk měl 20 MB. Zásluhou tehdy velmi pokrokového profesora, kterého neměli na škole moc rádi (jak studenti tak kolegové) jsem proniknul do tajů Turbo Pascalu a to se se mnou veze až do dnes. Já si na pana profesora nemohu stěžovat a dal mi skvělý základ.

Samozřejmě že jsem si pak s pomocí rodičů pořídil i vlastní PC domů. Na základě této zkušenosti jsem pak více než tři roky dělal profesionálního školitele. Dělal jsem základy počítačů v rámci rekvalifikačních kurzů pro pracovní úřad. A to mi hodně dalo. V podstatě z toho těžím i dnes, protože ve firmě mám na starosti i vzdělávání zaměstnanců.

Dnes už jsem na internetu docela aktivní, mám rád svobodný software a část svého času věnuji několika projektům. S těmi se určitě setkáte na mém blogu.

A jaký operační systém používáš?

To je záludná otázka. Nejsem fanatik. Firma samozřejmě používá kompletní řešení od Microsoftu (Windows, Office, Exchange servery, SharePoint atd.). Doma mám na počítačích Windows a také mou oblíbenou Mandrivu. V otázce operačního systému nejsem tak úplně rozhodnutý, protože bohužel existuje několik oblastí, kde jsem nucen Windows používat. Ale zodpovědně můžu říci, že v Linuxu pracuji stále více a více. Třeba jednou přejdu úplně.

Hele, nehoň si triko a ukaž konkrétní výsledky své práce!

Celkem pravidelně píšu články do různých médií (ať už internetových nebo tištěných), spolupracoval jsem i na jedné knize. Jsem hlavou české komunity kolem redakčního systému Joomla!, dělal jsem QA testy pro OpenOffice.org, více či méně lokalizuji některé programy (např. Kalender, Guppy atd.). Úspěšně také podnikám na překladatelském poli – překládám z polštiny do češtiny. Jedná se o odborné počítačové texty. Využívám tak svou znalost IT a fakt, že jsem 20 let života strávil v oblasti jen asi 500 metrů vzdálené od polské hranice. S polákem se domluvím a rozumím mu.