Android kouše do jablka - díl 2 : iPhone mám v ruce

10. 8. 2012 14:11 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Dlouho avizovaná věc se stala skutečností – iPhone dorazil ke mně. Další díl seriálu jsem se rozhodl věnovat úvahám o tom, co mne v tuto chvíli vadí na koncepci iPhonu v porovnání s používáním Androidu a telefonu Samsung Galaxy S II. Berte to jako první nástřel toho, co mne překvapilo nebo potěšilo.

Je mi jedno, kolik jader má procesor telefonu a jestli je růžový nebo nebo má na těle 12 tlačítek. Chci se soustředit na to, co mi vadí v koncepci iPhone. Přiznám se, že jsem iPhone moc v ruce nikdy neměl a je to mé první setkání s tímto světem vůbec. Tady jsou postřehy

 

Postřeh první : MicroSIM

Proč proboha musím své klasické SIM kartě udělat obřízku? Když budu nucen použít v naprosto výjimečných případech jinou SIM kartu, jsem nahraný, pokud nepůjde o kartu mou. Těžko si ji od někoho půjčím, upravím a vrátím zpět. Ano existuji adaptéry, ale jaksi k nim nemám důvěru. Tohle je pro mně docela zásadní průšvih – musím na prodejnu operátora, aby mi kartu „odborně“ upravil, případně vydal novou. Což se ostatně stalo – můj operátor vydává karty už „předoříznuté“ a vyměnil mi stávající kartu zdarma. A taky mne pobavilo cvičení s „bazmekem“ kterým se otevírá slot na SIM kartu. Píchnete do dírky a slot se odkryje. Pokud nemáte „bazmek“, stačí kancelářská sponka.

Navíc jsem musel ještě do banky, protože používám tzv. Mobil banku alias SIM toolkit a připadal jsem si tam jako v dobré grotesce, když se nejdříve jeden a pak druhý bankovní úředník pokoušeli připojit čtečku SIM karet k jejich PC…

 

Postřeh druhý : Proprietární příslušenství

Konečně jsme se doma dostali do stavu, kdy máme na několik zařízení jednu nabíječku (a představte si, že jsem si koupil i holící strojek, který lze dobíjet přes stejnou nabíječku a dokonce z PC!). Teď se to zase změní. A to dokonce tak, že budu muset s sebou tahat jen tu jednu konkrétní nabíječku. O dalších doplňcích nemluvě, ale to zase taková hrůza nebude. Jen je to asi další investice do příslušenství.

Chválím fakt, že nabíječka je dvojdílná tj. kabel lze oddělit od nabíječky, což by do budoucna mohlo znamenat nosit s sebou jen kabel a zastrkávat jej do USB slotu na nabíječkách. Musím to vyzkoušet, je docela dobře možné, že to iPhone pozná, že to není originální nabíječka. Ale asi mne nemine minimálně nákup ještě jednoho kabelu nebo rovnou celé nabíječky.

 

Postřeh třetí : Nemožnost rozšíření kapacity

Apple iPhone nepodporuje paměťové karty. Má jen svou vnitřní kapacitu a konec. Když na začátku špatně odhadnete svou „roztažnost“, můžete mít problém. V tuto chvíli nedokážu říct, jak moc se projeví firemní e-mail ve volné kapacitě iPhonu.

 

Postřeh čtvrtý : USB datové úložiště

Pokud vím, neumí se úložiště iPhonu připojit k PC jako datové úložiště (pro Windows – neumí připojit paměť jako písmenko). Jak je to v Linux zatím ještě nevím. Každopádně pro kopírování nějakých věcí z a do telefonu je nutno nainstalovat iTunes. A protože iTunes chtějí komunikovat se serverem a naše firemní připojení jde skrz proxy server, mám trochu smůlu. Po spuštění na mne chtějí iTunes přihlašovací údaje k proxy serveru, které nemám a tak nefunguje nic. Jen směrem do telefonu.

Pod Wine se dá iTunes nainstalovat, po spuštění mají poněkud rozbitou grafiku, takže jsou nepoužitelné. Tudy cesta nevede.

 

Postřeh pátý : Widgety

Apple je v iPhonu nepodporuje a ty mě asi budou chybět nejvíce. Když jsem měl ještě telefon se Symbianem (třeba Siemens SX-1 nebo Nokii E-50) nijak výrazně mi nechyběly. Pak jsem ale přešel na Android a zvykl jsem si na ně. Nejvíce jsem používal widgety hodiny/počasí, kalendář/úkoly, TV program. Taky jsem měl widget na ovládání zapnutí BT, Wi-Fi, mobilních dat, tetheringu apod. To vše bez otravného lezení do nastavení. V iPhone to jinak nejde. Nicméně asi rezignuji na vypínání a vyzkouším to v automatickém režimu tj. trvale spuštěné 3G a připojování Wi-Fi.

Postřeh šestý : Chybějící HW tlačítko Back a Menu

Na iPhonu je jen jedno tlačítko a to Home. Mám velmi zažité, že po stisku Back se  se vrátím o obrazovku/volbu zpět. Tady musím použít tlačítko v horní části obrazovky. Je to jen si zvyknout. Také jsem zjistil, že tlačítko menu je celkem užitečné – vlezete do programu a stiskem Menu se vám zobrazí další nastavení/další nabídka. Tady to takto nefunguje a podvědomě to ve mně vzbuzuje pocit, že programy mají všeobecně méně možností nastavení. Trochu to souvisí i s tím, že totožné aplikace (tj ty, které znám z Androida a teď chci používat na iPhonu) mají úplně jinak uspořádané volby a na iPhone je jich výrazně méně.

 

Postřeh sedmý :  Korektor překlepů

Pokud píšete nějaké texty, logicky se objevuje vestavěná T9. Funguje takovým stylem, že pokud píšete slovo a T9 ho odhadne dobře, stačí zmáčknout mezerník nebo interpunkční znaménko a slovo je potvrzeno jako správné.  Dost často se mi však stává, že to slovo nechci použít. Musím ťuknout na takové malé X, které se nad nabízeným slovem objeví. Preferoval bych variantu opačnou tj. až když na slovo ťuknu, bude vloženo. Teď už přesně rozumím tomu, proč existuje stránka Damn You Auto Correct!

 

Postřeh osmý : App Store

Zvláště teď mi v App Storu chybí jedna možnost – hledání příbuzných aplikací. Na Google Play najdete první aplikaci svého druhu a přes odkazy na podobné aplikace se pak dostanete k jiným. V App Storu jsem na nic takového nenarazil a mrzí mne to. Takže musím hledat jen přes kategorie. Pro začátečníky to není moc intuitivní. Trošku více informací lze získat z webové verze App Storu, ale i tak to není tak vyčerpávající jako na Google Play.

 

Všeobecně však musím říci, že iPhone je bezproblémové zařízení, co se týče volání, psaní SMS, prohlížení internetu apod. Odezva je rychlá, jen mi občas přijde, že navazování spojení přes 3G je trochu méně pohotové než u Androidu. Jako příklad si vezmu již mnohokrát zmiňované Taptu. Když jedu metrem, čtu si články z RSS feedů. Když přijedu do stanice, stihnu obvykle na Androidu otevřít článek (jeho webovou verzi) relativně bez problémů. U iPhone je to tak tak, někdy to nestihnu.

Celkově bych chtěl iPhonu vidět více pod pokličku, ale nejde to. Mám neustále pocit, že na mne zezadu dohlíží Steve Jobs a kontroluje, jestli věci dělám správně. Taky se mne snaží chlácholit, že vlastně více voleb a nastavení ani nepotřebuji, protože takhle je to přece OK. Nedokáže mne však ohromit foťákem ani možnostmi přehrávání multimédií, protože to pro mne není primární záležitost v tom, co s telefonem dělám. Nepoužívám foťák na fotky z dovolené a nepitvořím na fotkách lidi. Nepoužívám Facebook (asi jsem masový vrah) a nesdílím vše se všemi. Jde to snadno, ale já to nevyužiju. Nejsem bohužel ta pravá cílová skupina.

Sdílet