Práva studentů na školách ano či ne?

Svá studentská léta mám již za sebou. Vzpomínám na ně rád a s nostalgií. I po těch letech cítím, že do vysokoškolské atmosféry trochu patří možnost studentů se odvolat, když cítí, že je jim pácháno příkoří nebo i do jisté míry ovlivňovat podobu, jakou škola má. K tomu studenti mají rozličné prostředky. Školní časopis, unii studentů, zástupce v akademickém senátu.

Mládež je většinou horlivá a nedrží pohromadě, proto jich často plně nevyužívá, ale pokud se jí podaří se semknout a táhnout za jeden provaz (a to bývá spíše zřídka), dokáže zasáhnout i do celkem zásadních věcí týkajících se chodu školy, např. zvrátit volbu rektora.

Je pravda, že morálka mládeže (včetně studentů) spíše upadá (to jsou aspoň mé zkušenosti, někdo může mít odlišné), ale i přesto si myslím, že nenastal čas, kdy by těchto práv (a s tím i odpovědnosti) měla být zbavena. Na to může mít každý jiný názor, jak jsem se přesvědčil z otištěného rozhovoru s naším rektorem, prof. Ing. Vlastimilem Růžičkou, CSc., který vyšel v časopise Adamantan. Cituji:

Co by se podle vašeho názoru mělo změnit ve vnitřním

chodu vysokých škol?

Nedomnívám se, že rektor by měl být neomezeným vládcem,

ale měl by mít větší možnost rozhodovat o zásadních věcech,

o nichž dnes rozhodují fakulty – myslím na otázky vzdělávání

či otázky pracovně právní. Zatím platí, že má-li děkan odlišný

názor, rektor, ačkoli nese odpovědnost a stojí v hierarchii školy

výš, nemá možnost věc ovlivnit. Což pro fungování jakékoli or-

ganizace, nejen školy, představuje problém. Model, který u nás

byl přijat, měl ve své době jistě opodstatnění, ale dnes rozvoj

spíše brzdí.

S tím souvisí i míra pravomocí samosprávných orgánů. Pravo-

moci akademického senátu jsou poměrně veliké – univerzitní

senát volí a odvolává rektora, schvaluje slučování, zakládání či

rušení součástí školy, například fakult. Ale k těm pravomocem

se neváže fakticky žádná odpovědnost. A pokud by akademický

senát měl například odhlasovat, že ze čtyř fakult vzniknou jen

dvě, mnozí senátoři si budou vědomi toho, že fakticky hlasují

proti sobě, protože v tu chvíli by se počet senátorů nutně zredu-

koval. Takové věci nenahrávají efektivitě.

Dalším problémem je podíl studentů v akademickém senátu.

Ten může dosáhnout až 50 procent. Nechci říct, že by se stu-

denti neměli podílet na rozhodování o chodu školy, ale měli by

rozhodovat o tom, co se jich bytostně dotýká – o ubytování,

o studentském životě, do jisté míry třeba i o studijních předpi-

sech. Ale už ne o náplni studia nebo o tom, kdo se má stát

příštím rektorem. Jistě, určitá odezva z jejich strany je přínosná,

ale oni nejsou zcela nezávislí, jsou stále studenty. Snažíme se,

aby ve škole panovaly partnerské vztahy mezi učiteli a studenty,

ale ve chvíli, kdy ke mně přijde student na zkoušku, je náš vztah

nutně přece jen poněkud jiný.

Já s tím názorem nedokážu souhlasit, ale přeci jen netuším, jak vypadá škola z pohledu rektora. Proto by mne pro srovnání zajímalo, jaké zvyky a názory panují na ostatních vysokých školách. Předpokládám, že většina čtenářů nějakou vysokou prošla nebo se na ní právě nachází.

Myslíte si, že by studenti měli mít právo ovlivňovat základní chod školy včetně volby rektora? A jaký názor na to má vedení vaší školy, podporuje tuhle možnost? A znáte nějaký případ z nedávné historie školy, kdy studenti opravdu zasáhli (ať již pozitivní nebo negativní)?