Hlavní navigace

Český guláš s moravskými knedlíky

31. 3. 2010 11:15 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Poučný článek Petra Krčmáře na věčné téma „Čeština a její uživatelé“ mne inspiroval k malé inventuře toho, jaké jazykové problémy řeší člověk pocházející ze Slezska, s rodinou na Jižní Moravě a Hané, který se natrvalo přestěhoval do Prahy. Může to být překvapivě těžké…

Já už v Praze žiju více než deset let, takže mám své malé „nejasnosti“ už za sebou. A můžu se jim smát. Jenom pro dokreslení situace. Z našeho panelového domu v Karviné to je na polskou hranici asi tak 500 metrů. Své dětství s televizní obrazovkou jsem strávil v náručí televize polské. Obzvláště povedené bylo „Kino nocne“, v rámci kterého se daly vidět slavné americké filmy, v české distribuci nedostupné. Takže s polštinou jsem na tom velmi dobře – čtu, dokážu se domluvit a v případě nouze i něco sepsat. Podobně jsem na tom se slovenštinou. Z dalších „pseudojazyků“ se dá jmenovat řeč místními nazývaná „po našimu“, což je jakási směsice češtiny, polštiny, němčiny a slovenštiny míchaná v zajímavém poměru. Pak je tu ona dnes už docela profláknutá Ostravština, která má s „po našimu“ dost společného, ale přece se jen trochu liší – více vychází z češtiny a polštiny.

A takto postižen (čti s „kratkym zobakem“) jsem byl vržen do země „natahovačů“ – Pražáků. Má žena je rodilý Pražák (gendrově čisté je Pražačka?) a můj řečový handicap často útrpně snášela. Především jsem si z Karviné přinesl až přehnanou spisovnost. Když jsem po tom pátral, objevil jsem zajímavou teorii, která říká, že mladí lidé z Ostravska ze za svou „češtinu“ stydí a tak používají češtinu, kterou jim vtloukají do hlavy učitelé ve škole. Ve slovníku jsem tedy neměl žádné „vorly“, „vokna“ či „eje“ na koncích slov (malej/velkej/strašnej/mladej) a dnes je už běžně používám.

Dovolil bych si nyní vypíchnout některé specifické výrazy, které musíte v podobné životní situaci ze svého slovníku vypustit, pokud nechcete působit jako „vidlák“ a být tak snadno identifikovatelný. Nejdříve se pozastavím nad univerzálním slovem „o“. Typickým prohlášením je například věta „O na to“ tedy „Podívej se na tohle.“

Docela dlouho jsem z hlavy také dostával výraz „dobre“ jako odpověď a potvrzení něčeho. Příkladem nechť je věta „Dobre, udělám to“. Rád bych se s vámi podělil o úzký a specifický výraz, který je asi opravdu jen karvinského původu, protože mu v Ostravě opravdu  nikdo nerozumí. To zvláštní slovo zní „Pudličoř“ a musím vám ještě vysvětlit, že výrazem „pudlice“ označujeme popelnici. Pudličoř je tedy člověk, který vybírá popelnice. Asi nejbližší jiný výraz je „vágus“, i když to není přesné. Mí rodáci mi rozumějí. Poznámka – v Jižních Čechách jsou na tom velmi podobně (údajně snad je to specificky jen v Českých Budějovicích). Pro zájemce doporučuji výraz „Pikador“

Humornou chvilku také zažijete s hyperkorektností a u dalšího jídla. Na severu Moravy často můžete zaslechnout tuto nevinnou konverzaci : „Co jste měli včera k obědu? Játru s rýží!“

Autor výroku se totiž mylně domnívá, že játra nejsou pomnožná, ale ženského rodu. Pamatuje si ze školy poučku, říkající, že existují „ta játra“ a proto odvozují ženský rod. Takže pak už je jasné, proč měl játru s rýží.

Dalším humorným výrazem je pokyn k tomu, abyste rozsvítili. U nás doma se říkalo „rožni“. Když jsem poprvé tento výraz naprosto automaticky použil, má žena upadla do smíchového transu, protože se jí na mysl vkrádala představa prasete napíchnutého na rožni a opékaného na ohni. Těžko jí vysvětlíte, že to pochází od slovesa rožnout, což bude nějaká zkomolenina od vznešeného „zažhnout“ (lampu) či možná opravdu „rozžhnout“.

A když chodíte po pražských hospodách a nepijete alkohol, dávejte si pozor na „sodovku“, protože tímto výrazem označujeme na Moravě nápoj, zvaný zde „limonáda“. Obvykle dostanete bublinkatou vodu, kteroužto na Moravě zoveme „sifon“ i když jste chtěli sladkou bublinkatou vodu.

Na Ostravsku si také nekupujete „lístek na autobus“, ale zásadně „jízdenku na autobus“. Schválně zkuste hledat na Googlu výraz „lístek na autobus Ostrava“ a „jízdenka na autobus Ostrava“ a pak porovnejte výsledky s výrazem „lístek na autobus Praha“ a „jízdenka na autobus Praha“. Také vidíte ten nepoměr?

A pak je tu také stylistika a větná stavba, která si nese rysy z polštiny. Tohle se vykořeňuje obzvláště těžce. Určitě jste už slyšeli větu „Podobám se na něho.“ Tohle je typický příklad pocházející z polštiny, je to jen převedeno do češtiny a takto se to na Severní Moravě i běžně používá. Když začnete osvětu, že by to mělo být správně „Podobám se mu“, obvykle nesupějete.

No a pro fajnšmekry už ponechám diskuzi o tom, jestli je onen dosti hrubý výraz často spojovaný s fanoušky Baníku Ostrava nutno psát s í (což je běžné v Čechách) nebo i (v jiných částech ČR), případně s ypsilon. A když už jsem u těch sprostých slov. Na Severní Moravě se vcelku běžně používá výraz „pitka“ jako celkem hrubé označení dámského přirození, případně i pro ženu, kterou chcete hrubým způsobem urazit. V Praze toto slovo nikdo nevnímá jako nějak zabarvené a užívá se jen a pouze v souvislosti s akcí, na které se pije hodně alkoholu. Váže se k tomu totiž veselá historka, protože jsem jel autem se svou tchýní a manželkou (obě rodilé Pražačky). Existuje zde totiž městská část, která sousedí s tou, kde bydlím. Chtěl jsem být vtipný a prohlásil jsem, že lituju lidi, kteří bydlí v Praze – Pitkovicích, protože je to na přestěhování. Od těch dvou jsem se však nedočkal žádané odezvy a až po dodatečném vysvětlení a ujištění z jejich strany, že o tomto významu slova nevěděly, tedy pochopily, o co mi šlo.

Samozřejmě, že by se dalo pokračovat dále. Zažívá to každý, kdo se z určitého regionu stěhuje někam jinam. Do té chvíle si totiž neuvědomíte, jak mluvíte a jak je vaše výrazivo místem, kde žijete, ovlivněno. Pokud vás napadnou ještě jiné příklad – do diskuze s nimi!