Story z Google Story

Před několika týdny vyšel český překlad knihy Google story autorů D.A. Vise a M. Malseeda. Na Lupě jste si mohli před týdnem přečíst její recenzi. Kniha se velmi dobře čte, nezaměřuje se příliš na technické aspekty Googlu, jako spíše na lidi, jejich příběhy a motivace, což já mám rád.

Našel jsem v ní plno zajímavých momentů, které jsem chtěl někam poznamenat. Snad někoho zaujmou a třeba i motivují k přečtení knihy.

Citujme tedy z Google story

Na rozdíl od ostatních společností, kde si výkonní a výrobní ředitelé lámou hlavu nad tím, jak vydělat co nejvíc peněz, a teprve pak vymýšlejí, jaké výrobky či služby by asi tak mohli prodávat, Google na to jde obráceně, tam se jako první zamýšlejí technologové; teprve potom – pokud vůbec někdy – se uvažuje, jak výsledky zpeněžit. (s.16–17)

Page začal: „Dostal jsem naprosto šílený nápad, že k sobě do počítače stáhnu celý web. Našemu konzultantovi jsem tvrdil, že to zmáknu za týden. Za rok jsem toho trochu natahal, kousek netu.“ (s. 22)

„Nebylo to tak, že by si sedli a řekli si ‚Pojďme, vytvoříme nový vyhledávač!‘ Spíš se snažili vyřešit některé zajímavé otázky a přitom je napadlo pár bezva věcí,“ uvedl Motwani. (s. 52)

„Řekl: ‚A co takhle Google?‘ Zadal jsem do počítače G-o-o-g-l-e, schválně nesprávně, a doména byla ještě volná. Larrymu to vyhovovalo a ještě ten večer ji zaregistroval a napsal její jméno na tu naši bílou tabuli: Google.com. Znělo to hodně internetově, skoro jako Yahoo nebo Amazon. Než jsem přišel druhý den do práce, Tamara pod to stačila připsat: ‚Napsali jste to blbě. Správně se to píše G-o-o-g-o-l.‘ To už samozřejmě bylo obsazené.“ (s. 53)

Asi den si hráli s programem jménem GIMP, ve kterém Sergey obarvil písmenka pro nápis „Google“ s vykřičníkem na konci, což byla narážka na Yahoo!. Zdálo se, že je s logem, které vypadalo jako z mateřské školky a bylo vyvedené v základních barvách, náležitě spokojen. Ale to pro něj nebylo nejdůležitější. Mnohem větší radost měl, že se naučil pracovat s GIMPem, což byl program distribuovaný zdarma, takže byl dobrý nápad jej používat. (s. 57)

Začali poskytovat placené licence firmám, které stály o to mít okénko jejich vyhledávače implementované do svého interního nebo externího systému, přičemž první takovou firmou byl výrobce softwaru Red Hat. (s. 77)

Brin navrhl pro Google logo s tematikou Haloweenu, které mělo dvě oranžové dýně namísto googlovských óček a které si dal na monitor jako tapetu. Na Mayerovou valný dojem neučinilo. Ve skutečnosti se domnívala, že je to strašné, „kýčovité“. „Dej to na stránky,“ vyhrkl Sergey. (s. 92)

Do okna prohlížeče zadali adresu www.google.com, dívali se, jak se jim na monitoru zobrazuje vstupní stránka, a pak čekali. … „Na co všichni čekáte?“ „Až se načte zbytek stránky,“ odpověděli téměř bez výjimky. … Tento rozpačitý začátek Mayerovou a její kolegy přiměl zakomponovat do stránky klasické záklaví a zápatí s copyrightem, ne z důvodů autorského zákona, ale proto, aby uživatelé věděli: „A je to, to je všechno. Račte začít vyhledávat!“ (s. 96)

Stejně tak radši používali zdarma distribuovaný operační systém Linux, než by si kupovali software od Microsoftu. Tato úsporná opatření pro ně znamenala ohromnou výhodu oproti konkurenci, dokonce i oproti takové, která investovala na chlup stejně peněz. (s. 98)

A to je vše přátelé!

Jsem asi ve třetině knihy; bude-li zájem, může mít tenhle spot ještě další pokračování.

Update: Na knihu jsem tady na Rootu napsal recenzi Google Story: malý začátek velkého příběhu.