Hlavní navigace

Googling and Fucking (recenze)

27. 5. 2010 2:23 (aktualizováno) | Martin Hassman

Nenajdeme moc divadelních her s počítačovou tématikou. Ovšem mladá hra Tomáše Dianišky, kterou hraje liberecké Divadlo F. X. Šaldy, je možná první, s jejímž názvem mají někteří lidé problém. Hlavně dámy. Paní v pokladně to vyřešila jednoduše; hru si pro své účely přejmenovala a prodávala lístky pouze na „Googling“.

Googling and Fucking je směsí emočních výbuchů ve stylu čtrnáctiletých blogerek a suchého geekovského humoru. Vlastního děje je ve hře jen minimálně. Jedná se o obrazy z života několika mladých lidí, z nichž jeden se již měsíc nesetkal s člověkem a se světem komunikuje pomocí internetu. Ostatně děj není ve hře tím hlavním. Důležitou roli zde hraje internet, Google, Facebook a také slíbený f**king.

[youtube x9zwXNyyvvA]

Hra je postavena na rychlém střídaní obrazů a používání jednoduchých světelných efektů. Patřičnou atmosféru dotváří známé počítačové melodie. Tím nejlepším jsou místy až filosoficky laděné texty o životním stylu generace Googlu, Facebooku a YouTube. Rychlé a nelineární přechody v ději připomínají plynutí samotného Facebooku, který je také jakousi chaotickou kolekcí slouženou z mnoha střípků. V první části jsem na tím nejednou kroutil hlavou, ale pak jsem tomu přišel docela na chuť.

Nutno poznamenat, že jak všichni herci (tři herečky, jeden herec), tak tvůrci jsou mladí lidé. Tomu odpovídá zaměření na mladé publikum. Diváci starší generace pravděpodobně nebudou vůbec tušit, co vtipného může být na větě „To se líbí Hance“, proč si postava postava poeticky stěžuje, že „člověk nemůže milovat 300 přátel“, ani že dvě dívky smějící se do prázdného prostoru ve skutečnosti natáčí Youtube video. A možná je znejistí používání slov jako „pí*a“, jejichž koncentrace je několikanásobně větší než jsme v divadlech zvyklí.

Hra je prodchnutá energií. Slyšet na prknech, která znamenají svět, volání „Padá server, přej si něco,“ je rozhodně osvěžující.

V této oblasti sice není těžké zaujmout – na hry s touto tématikou zrovna nenarazíte a tak jakékoliv laciné počítačově naladěné zvolání zákonitě musí vyvolat patřičný ohlas. Přesto se ve hře objeví řada originálních a povedených hlášek, které mají slušnou šanci mezi mladou počítačovou generací zlidovět, ať již smutné hlášky „Láska není a smajlík je málo,“  nebo filosofující „Umřít nebo zaklapnout notebook? To je stejné.“

Jaká by to byla hra o internetu, kdyby nebyla dostupná online. Za hubičku si ji můžete pustit z domova, ale přijdete tím o velkou část atmosféry. Tuhle hru je třeba vidět přímo v divadle.

Doufejme, že hru nepohřbí v zapomnění fakt, že ji hrají v Liberci, kde se počet mladých diváků musí brzy vyčerpat. Minulý týden ovšem hra proběhla i v Praze, tak uvidíme, zda se nechystá turné i po dalších městech.

Pokud se aspoň trochu cítíte být součásti generace Googlu, Youtube a Facebooku, tak byste si Googling and Fucking neměli nechat ujít.