Story z Google Story 2

Pokračování spotu Story z Google Story.

Cesta Googlu neskončila u funkčního vyhledávače. Museli najít způsob, jak na něm vydělávat.

Jenže ještě poměrně dlouho poté, přestože byl Google už dobře známý a denně zpracovával zdarma miliony dotazů uživatelů z celého světa, se společnost potýkala s problémem, jak vlastně vydělávat peníze. Protože s výjimkou dvou společností, Red Hat a Netscape, nikdo nejevil ochotu platit za licence opravňující k zabudování vyhledávače Google do svých stránek. (s. 102)

S reklamou měli také problém, navíc se k ní jasně vyjádřili v oficiálním prohlášení z roku 1998 pojednávajícím o technologii Googlu. Vyhledávače financované reklamou „jsou nevyhnutelně předpojaté ve prospěch svých inzerentů.“ … Současně reklamy představovaly určitý typ informace, který některé uživatele mohl zajímat. Patrně ne všechny reklamy šly proti mottu společnosti, které znělo Don't Be Evil. (s. 104)

Rozhodli se, že objektivní výsledky hledání oddělí od placené inzerce čarou, přičemž placená inzerce získá navíc označení „Sponsored Links“ (sponzorované odkazy). Tak nemohl nikdo namítnout, že se reklama infiltrovala do výsledků hledání, navíc se dalo očekávat, že na inzeráty označené jako „sponzorované odkazy“ bude klikat víc lidí, než kdyby nadpis zněl „Reklama“. (s. 107)

O práci u Googlu psal Petr Krčmář, v knize najdeme řadu detailů popisujících ono netypické pracovní prostředí.

Brin s Pagem utráceli rozumně, když kupovali počítače pro síť, na níž stálo jejich podnikání, ale když přišlo na zařízení, které mělo v Googleplexu vytvořit tu správnou atmosféru, nešetřilo se naopak vůbec, což jim vysloužilo loajalitu zaměstnanců. pramenící z toho, že byli v práci spokojení a nenudili se. (s. 113)

Google dokonce zřídil pravidelnou autobusovou linku, která měla možnost bezdrátového připojení na internet, takže zaměstnanci dojíždějící hodinu ze San Franciska nemuseli zahálet. (s. 113)

Do americké slovní zásoby vstupoval jako sloveso, kterýžto trend zdokumentoval New York Observer v článku, v němž mimo jiné stálo, že Newyorčané, než jdou s někým na rande, tak si ho „proguglují“. (s. 118–9)

Larry Page žertoval, že skutečný důvod, proč začal Google tak najednou vydělávat, byl, že Sergej chtěl udělat dojem na holky, až s nimi půjde na rande. Protože na prezidenty společností, co mají „com“ v názvu a prodělávají, už dnes ženské neletí. (s. 122)

Jak společnost rostla, bylo žádoucí, aby ji řídil někdo, kdo má s managmentem zkušenosti. Výkonným ředitelem se stal Eric E. Schmidt, který tehdy vedl Novell, ale neměl to v Googlu vůbec jednoduché.

První věc, které si všiml, byla, že si promítali na stěnu jeho životopis. Slyšel, že je to šílené místo, a tohle mu to jen potvrdilo. (s. 124)

Když pracoval pro Sun Microsystems, pokusil se trochu otřást pozicí Microsoftu a začal diktovat trendy ve vývoji Javy, nezávislého programovacího jazyka, přičemž rozhodl o internetové strategii společnosti. Třebaže jeho snahy nepříjemně pohořely, dokazovaly, že se Schmidt nebojí Billa Gatese ani operačního systému Microsoftu, že po nich neohroženě vypálil softwarem, který dal obchodníkům i obyčejným lidem možnost volby, namísto, aby je nutit poklonkovat jednomu systému. … Rovněž to znamenalo, že Schmidt bude vědět, kde společnost Sun ve svém tažení proti Microsoftu udělala chybu. (s. 128–9)

Nakonec se z toho vyvinula slušná bitva. Schmidt chtěl obchodní a finanční záznamy evidovat pomocí systému Oracle; byla to koneckonců jeho práce. Jenže Larry se Sergeyem to považovali za hodně špatný nápad, vyhazování peněz … „Nedokázali pochopit, proč by měli platit tolik peněz za Oracle, když byl přitom volně k dispozici Quicken.“ (s. 132)

„Když jsem nastoupil,“ uvedl Schmidt, „používala společnost kreditní karty, které ale nebyly na jména. Larry a Sergey prostě lidem rozdali pár kreditek. … A jednou se mi v kanceláři objevila telefonní budka. Povídám: ‚Kdo sem dal tu telefonní budku?‘ Nakonec jsme vypátrali někoho, kdo měl číslo jejich kreditky. Bylo to vážně k popukání. Pak přišla ta masážní křesla. A kdo je koupil? Vážně netuším.“ (s. 133)

Mezitím Google dál hrál svou roli ve skutečném životě i v televizi, která mu přihrála další body, když jeden z účinkujících v oblíbeném pořadu stanice NBC nazvaném The West Wing (Západní křídlo) navrhl kolegovi, ať zkusí danou informaci najít na Googlu. Na rozdíl od ostatních obchodních společností Google za tuto zmínku v hlavním vysílacím čase nezaplatil ani cent. (s. 137)

Recenze

Na knihu jsem tady na Rootu napsal recenzi Google Story: malý začátek velkého příběhu.