To se takhle jednou všechny HTML značky sešly na velkým mejdanu, trochu si přihnuly a hned z toho vznikla soutěž, která z nich je nejvýznamnější. Která že je ta nejvíc sexy. Prostě která z nich je tou nejlepší značkou na světě.
„Já jsem z vás ze všech nejdůležitější. Protože já jsem vaše alfa i omega,“ promluvila pyšně značka <html>.
„Ty? A nejdůležitější?“ podivovala se <p>, „Vždyť jsi úplně volitelná, tebe nikdo psát ani nemusí.“
„Však ty máš co říkat holka,“ přerušila ji <div>, „u tebe si všímají jen tvé vrchní půlky. To já jsem středem pozornosti od shora až dolů,“ a zavlnila svým ladným zadečkem.
„Za to já jsem z vás nejsémantičtější,“ volala na ní <address> s logem Zlatých stránek na tričku.
V koutu se spolu nad otevřenou SEO příručkou praly <h1> a <title>, která z nich že je důležitější.
Schizofrenní DOCTYPE, který byl na oslavu taktéž pozván, byť mezi značky nepatřil, jelikož je opačného pohlaví, se dohadoval sám se sebou. Právě mluvilo jeho Standardní Já, které tomu staršímu Já říkalo: „Vidíš, já ti říkal, že tu bude zábava a ty jen pořád: ‚Zůstaň doma, to je zpětně kompatibilní.‘ “
„Netušila jsem, že mládež sem má vstup zakázán,“ prohlásila stará <isindex>, která byla již dávno v důchodu, a poukazovala na nápis u vchodu, na kterém byla zobrazena velká hvězdička.
„To není hvězdička,“ vysvětlovala o něco mladší <frame>, „to je přeškrtnuté písmeno X. Ale opravdu značí, že mladší sem dnes nesmějí.“
„Jen NĚKTEŘÍ mladší,“ opravila ji puberťácká <audio>, svíjející se v ostrém rytmu linoucím se z jejích nablýskaných sluchátech.
Duo <style> & <link> vyvolávalo, že jsou nejdůležitější, protože jejich modní salón obléká všechny přítomné. To se ovšem nelíbilo zavedenému salónu <table> & <font>, jehož majitelky právě vybízely své zaměstnankyně <tr> a <td>, kloboučnici <thead> i obuvnici <tfoot>, aby jejich konkurentkám potají něco provedly.
Jen <head> seděla tiše v koutě a popíjela své Mojito, ve kterém plavaly drcené atributy. Kdo ví, ten mlčí. A <head> dobře věděla že i ona je jen volitelná, tak byla raději zticha.
Královna krásy <img> všem přehrávala svou nejnovější fotogalerii a i ona chtěla být zvolena tou nejdůležitější značkou. Na to silně protestovaly <strong> a <em>: „Není důležité jen, co je navrchu, ale i co je uvnitř. A všichni dobře víme, co <img> uvnitř má – vůbec NIC.“
Chvíli to už vypadalo, že vyhraje značka <script>, když ve svém nekonečném cyklu začala vyjmenovávat všechny své přednosti. Jenže pak někdo vypnul skriptování a nastalo ticho, které přerušila až nově příchozí: „Dobrý večer přeji, doufám, že jsem tu správně.“ Ve dveřích stála značka <noscript>.
"Nejdůležitější je správně vybrat, " vyvolávala značka <select> tak dlouho, než ji praštila <strike>.
Byl to skutečný mumraj. Jakmile se ozvala značka <a>, ozvala se taky <b>. Když něco řekla <i>, hned zasyčela <s>. Jak ozvala se <q>, už tu byla <u>. To napřed byla jedna <hr> a další zas <br>. Přes sebe volaly <sub> i <sup>, <big> i <small>, <dir> i <col>, <ins> i <del>.
Málem by si vjely holky do vlasů, když tu kde se vzal, tu se vzal, objevil se HTML parser verze pět a všechny je sněd. A to je konec pohádky. Dobrou noc!
Mira: nedávno jsem to slyšel http://twitter.com/pavelm/statuses/836736901
Martin Hassman ex-biochemik, umělecký programátor a publicista. Spoluzakladatel CZilly, zakladatel Zdrojáku, správce HTML5.cz, organizátor hackathonů, čekovacích muzejních nocí aj. akcí.
Přečteno 24 520×
Přečteno 24 060×
Přečteno 20 761×
Přečteno 19 849×
Přečteno 19 815×