Zásah na Solar plexus rodičovství

Shrnutí : jako rodič dvou dětí, jehož rodiče uvedli na svět v letech „husákových“ jsem v poslední době poměrně nenápadně, o to však intenzivněji, veden na tzv. retro vlnu. Zdatní marketéři zjistili, že moc převratných věcí se už zase vymyslet asi nedá a tak oživují věci, které znám ze svého dětství a snaží se mne povzbudit k tomu, abych s nimi přišel i ke svým dětem. Někdy se to vydaří, někdy ne.

Nabízí se hned několik příkladů. Úvodní test. Respondent musí být narozen mezi léty 1970 – 1979. Přijdete do nějaké hospody/baru/restaurace. Nechcete/nemůžete si dát alkohol, šilháte po nabídce nealko nápojů. V nápojovém lístku jsou mimo jiné i položky CocaCola a Kofola. Co si dáte? V mém okolí je odpověď jasná – Kofolu, nejlépe čepovanou. A proč? Protože když jsem byl malý, můj tatínek ji pil a naučil to i mě. A proto ji piju i teď…

Netvrdím, že to je jen jediný důvod, ale dle drobného dotazování ve svém okolí jsem dospěl k tomu, že pro hodně lidí mého věku to byl a je důvod největší. A funguje to i jinde – naše dcery mají doma kupu DVD s pohádkami a večerníčky typu Maxipes Fík, Bob a Bobek, Víla Amálka, Křemílek a Vochomůrka, Mach a Šebestová, Rákosníček nebo třeba O zvířátkách pana Krbce. Společným jmenovatelem všech těchto výtvorů je to, že těm nejmladším je přes 30 let a hlavně se to nezdá. Ale když jsem byl malý, rád jsem se na ně díval a jako rodič jsem usoudil, že jimi budu formovat i mládí mých dcer.

Tohle jsou všechno příklady, které se povedly a nebylo k nim zapotřebí nějakých speciálních přesvědčovacích metod, prostě to tak nějak vyplynulo. Občas se to trochu zvrtne a nefunguje to. Čerstvý zážitek mám ze soboty. V rámci všemožných akcí pro děti se u nás v rodině objevily lístky na krasobruslařské představení „Jen počkej zajíci!“ a z důvodů nepředpokládaných rodinných záležitostí jsem na představení vyrazil já s dvěma dcerami.

Říkal jsem si, že to bude fajn a že mne zajímá, jak se autoři show vypořádají s dějem. Vypořádali se s ním skvěle – skoro žádný tam nebyl! Má představa o tom, jak převést děj z krátkých pohádek na led byla taková mlhavá, ale určitě jsem si nedokázal představit to, co se na ledě skutečně dělo. Začnu tím, že ohodnotím dvě podstatné složky představení – kostýmy a výkony účastníků. V obou případech byly skvělé. Jen jsem prostě čekal více logického děje navázaného na původní seriál. Trochu (dost) jsem ho tam postrádal. Dokážete si (bez jakýchkoliv oslích můstků) představit, jak do děje s vlkem a zajícem dostat pirátskou loď, sultána, království s princeznami a dvorními dámami, babu Jagu či toreadora? A to vše pod hlavičkou Vlka a zajíce? Zajděte si na představení – ani scénáristům se to nepovedlo tj. udělat to nějak logicky tak, aby to vycházelo z pohádky…

Má představa o pracovní schůzce producent – scénárista – choreograf  je asi tato. Kolegové, děkuji že jste se tu dnes s produkcí sešli. Dostali jsme nějaké peníze, které chceme investovat do lední revue. Má to být revue pro děti. Kdo je dnes mezi dětmi v Česku populární? Dáda Patrasová a Michal Nesvadba. Dáda je jen pro nejmenší, Michal možná osloví větší spektrum dětí. Takže Michal bude průvodcem celého dvou hodinového programu. A jaké téma zvolíme? Asi nějakou populární postavičku. Hello Kitty je spíše pro holčičky a spousta jiných postaviček už je zabraná nebo nedostupná. Ale když jsem byl já malý, tak v televizi dávali ty sovětské grotesky o vlkovi a zajíci. Zkusíme je použít. Ale jak skloubit Michala s vlkem a zajícem? No ono se to nějak poddá.

Výsledkem bylo, že spousta dětí v hale nešla na vlka a zajíce, protože upřímně si myslím, že moc dětí původní seriál nezná. Spíše jejich rodiče, čehož dokázala produkce využít díky retro vlně. Když se to líbilo nám, našim dětem určitě taky. Moje dcery měly za hlavní hvězdu Michala Nesvadbu. Nevím, jak moc se v tom orientujete, ale Michal Nesvadba již řadu let dělá představení pro děti, která jsou velmi zábavná, protože součástí jsou všemožné kejkle s klasickou lepící páskou žluté, zelené, červené a modré barvy. Dokáže z ní vykouzlit spousta zajímavých objektů a ještě k tomu vymyslet docela bláznivý příběh. takže Michal byl hlavní hnací motor.

Na pódiu se zjevil Michal a snažil se přítomné nějak uvést do děje. Že existuje nějaký zajíc a vlk a že se nemají rádi, protože vlk chce zajíce sežrat a že zajíc se mu pořád snaží upláchnout, aby nebyl pozřen. Představení na úvod popisuje první honičky, ale ne na ledě nýbrž ukázkami ze seriálu na velkoplošné obrazovce. Obrazovka byla ve formátu 16:9 a ukázky 4:3. Naštěstí nebyly natažené, jen měly po stranách pruhy tj. to je daň za retro.

Mění se prostředí a jako první se zjeví parta pirátů. Do děje se dostanou tak, že vlk a zajíc v jednom díle sloužili na lodi, a když loď, tak piráti. Pak se plynule dostaneme na pouť a ke kolotočům a poprvé tam zazní hláška, že já se nebojím, jen vlka a sovy. Náladu nám dokresluje zpěvem Karel Gott, protože když jsme na pouti, tak přece musí zaznít hit „Přijela pouť“ a v tom jsem si uvědomil, proč k anotacím k revue je psáno, že zazní spousta hitů české pop music (třeba i Iveta Bartošová, Kabát, Olympic apod.) To mi nebylo jasné (proč by v show o vlkovi a zajíci měly hrát hity české pop music), a teprve v tu chvíli jsem to pochopil. V dalším sledu se v show objevil sultán a také kouzelník. Pak také toreador a nakonec i zámecké panstvo v čele s králem a královnou.

Druhé dějství se totiž odehrává jako regulérní pohádka o otráveném jablku a spící princezně, jejíž vysvobození ze spánku pomocí živé vody, kterou umně skrývá baba Jaga ve své sluji, zajistí zajíc a vlk. Ach jo. Když jsme vycházeli z haly, zaslechl jsem v davu docela ironickou poznámku o tom, že se někomu zdála první část dějově nekonzistentí a druhá byla postavená dobře, jen neměla nic společného s vlkem a zajícem. A teď si vyberte.

Do toho všeho si ještě přidejte vstupy Michala Nesvadby, protože na toho děti přišly hlavně. On dějem nijak významně nehýbal, měl spíše jen vstupy, které měly sloužit k oddechu a převlekům účinkujících. Občas se v řeči postav objevila soudobost, to například když baba Jaga přinesla princezně (Sněhurce) otrávené jablko a nejdříve jí oznámila, že má pro ni dárek. Princezna vychrlila, zda ji tedy nese tu „empétrojku“ nebo snad „ajpod“? Druhým „humorným“ prvkem byl dotaz piráta na zajíce, který v ruce držel bubínek, který před malou chvílí právě obdržel od piráta, aby mu přečetl, co je na bubínku napsáno. Mělo to být nějaké motto. To se zvrtlo ve výrok, který měl být humorný, ale ne, když se opakuje dvakrát. V show skutečně stejná věc zazněla dvakrát. Zajíc čte z bubínku motto : „Je tu napsáno made in china.“ Pirát jej kárá, že tohle ne, že je tam jiné motto : " Dobrému pomáhá a zlému škodí." A byly tam i jiné, které si už nevybavím. Celkový dojem to však moc nevylepšilo. Zjevně to bylo myšleno tak, aby se zasmáli všichni. Navíc mne docela rušilo to, že hlas zajíce byl vytvořen jako zpitvořený hlas muže, který prostě mluvil dětským hláskem (nebyl to elektronický posun jako má Chip & Dale). Angažování dětského herce by asi bylo lepší.

Pro mne  tam byl jeden prvek, který byl dost překvapující. Scéna se mimo jiné skládala z nájezdové rampy (pod úhlem cca 45 stupňů) potažená umělým ledem a sóĺisté se na ledovou plochu dostávali z ní. Zapomněl jsem říci, že ta rampa vedla z ledu do výše asi 3 metry, byl to pěkný hukot. Viděli jste bruslaře, který se z rampy rozjel a skákal na led.

Celkově by se dalo říct, že show byla udělána pěkně, ale děj byl divný. Řemeslná práce bruslařů byla velmi dobrá, na kostýmy se dalo dívat a světelná/mlhová show také neměla chybu. Trochu slabší byla velkoplošná projekce. Bylo však strašlivě vidět, že tvůrci se rozhodli ukázat vám něco, abyste si řekli, že když už jste ty peníze za vstupenku dali, tak jste za ně něco dostali. To ano, ale na druhou stranu se děti trochu nudily. Podruhé bych na to asi nešel.

Ale ne vždy se ve spojitosti s dětmi musí nutně dělat retro. Docela mne pobavila kauza firmy Mattel, která vyrábí panenku Barbie. Uvedli na trh mluvící model, který má holčičky motivovat. Můžete tak od ní slyšet výkřiky typu “Amaze,” “I love a makeover,” a také jeden, který nutí rodiče v Británii panenku vracet. Inkriminovaný výkřik zní „Off the hook“, což by mělo v anglickém slangu znamenat něco jako skvěle, velmi dobře. Asi něco jako české v poslední době používané „bájo“ či „žůžo“. Jenže tato fráze spoustě lidí zní jako známý výrok WTF. V článku Daily Mirror je k dispozici video. V dobré víře si pořídíte neškodnou panenku, která sprostě nadává…

Vidíte, že rodičovství může být někdy trochu problematické a že to může být mnohdy ne vaší vinou. Ale stejně mám nejradši „horké“ chvilky, kdy se vás např. dítě v přecpaném autobuse zeptá na otázku typu „Jak se dělají děti“ a všichni okolo vás poslouchají, jak si s tím poradíte.