Tohle motto si pamatuju ze základní školy, kdy do nás hustili dopravní výchovu a souviselo s velkou osvětovou kampaní BESIPu. Teď se mi vybavilo poté, co jsem se zamyslel nad tím, jak vlastně naučit děti „bezpečnému“ provozu na internetu. A zdá se, že to bude více než aktuální.
Vycházím z mého staršího příspěvku o soudním líčení v Německu, které rozhodlo v neprospěch matky nezletilého dítěte tj. matka byla zodpovědná za to, co její dítě dělá na internetu (zde šlo o nelegální stahování). Posledním impulzem byla glosa na Lupě, která popisuje situaci, kdy poměrně „akční“ matka odstřihla svého šestnáctiletého syna od sociálních sítí a emailu na základě informace o tom, že jel velkou rychlostí po dálnici (odstřihnutí spočívalo ve změně přístupových hesel). Řešení je poměrně radikální, ale je pochopitelné, i když provedení je takové až moc akční. Nicméně to vyvrcholilo podáním trestního oznámení na matku.
V naší rodině jsou zatím dvě děti a zatím ve věku, kdy registrují, že nějaký počítač existuje, ale aktivně ho nevyhledávají. Jenže přijde doba (asi tak za 5 let), kdy se to změní. Objeví kouzlo internetu. A v tu chvíli začíná obrovské rodičovské dilema. Jak ovlivnit dítě v tom, co dělá? Jak jej šikovně nasměrovat do požadovaného směru a jak přitom zajistit jeho soukromí? A jak zajistit jeho ochranu soukromí před světem?
Je jisté, že míra soukromí rodič vs internet bude asi jiná. Takový náctiletý má samozřejmě plnou pusu výroků o vlastní osobnosti, o nedotknutelnosti apod. Ale jak to vše „naroubovat“ na výchovu v rodině, na ochranu rodiny a jejího soukromí? Jak se s tím vyrovnat?
Jak se jako patnáctiletý zachováte, když vás váš čtyřicetiletý rodič požádá o „přátelství“ v rámci facebooku? Má generace si to zatím neumí představit, protože našim rodičům je kolem šedesáti a obvykle nemají tolik „elektronických“ zkušeností, aby nás záměrně stopovali. Jenže já, jako rodič se chovám na internetu úplně jinak. Jsem velmi aktivní a mé děti předpokládám v budoucnosti budou také. S internetem pracujeme několik let a bereme jej jako samozřejmost, stejně tak jako naše děti. Budou stát o „šmírování“ na facebooku? No nebudou. Ale z pozice rodiče – zajímá vás, co vaše děti dělají na facebooku! No asi ano. Děláte to v zájmu ochrany před „vetřelci“ a nezbedníky. Jenže oba názory stojí na opačné straně názorového spektra. Kompromis neexistuje. Vy byste si na facebooku s kámošema/kámoškama vylévali srdíčko jak je Franta blbej, že vám nablil do spacáku, když víte, že se to rodič ihned dozví? Jak tato tajemství před rodiči skrýt? Nebylo nám dříve lépe? Žádé mobily, vypadli jsme s partou ven a co se tam dělo věděli jen a pouze lidé z té party. Když to někdo nepustil dál, rodiče neměli šanci cokoliv vědět.
Jednoduché řešení neexistuje. Buď přestanete používat facebook, což logicky mladí lidé dnes nechtějí. Pak se nabízí řešení – rodiče ignorovat. Jako správný rodič se k synovi/dceři na facebooku hlásit nebudu, ale chápu, že jsou rodiče autoritativní, kteří to prostě vyžadují. A taky vím, že jsou rodiče, kteří projíždějí dětem mobily/maily/facebooky apod. Je to až příliš jednoduché. Navíc jako IT člověk vidím do spousty věcí lépe a hlavně jinak a tím jsem pro své děti mnohem nebezpečnější.
Na druhou stranu je tu na rodiče ještě jeden bič – historie. Stojíte si i dnes za všemi svými výroky, které jsou skrz Google (či jinak, ale velmi podobně) dohledatelné? Máte jistotu v tom, že to proti vám někdo nepoužije? Včetně vlastních dětí? Co takové nevinné studentské porno (šířené jen v Americe) na zaplacení studií? Co účast na akcích nepohodlných lidí/skupin/politických stran? Vše je dnes dokumentováno a hlavně jednoduše dohledatelné.
Někdy si tak říkám, jestli to dřív nebylo lepší. Když se něco stalo na druhém konci světa, věděli jste to se zpožděním několika dnů až týdnů. Když jste v pátek vypadli z kanceláře, bylo možné vás sehnat až v pondělí ráno. Cestování bylo na dlouhé lokte (nemyslím díky Železné oponě) a vše bylo takové „neinteraktivní“. Dnes si koupíte letenku a v tu chvíli už jsou o vás ověřitelné nějaké informace. A v podstatě když začnete platit mobilem v automatech, tak se bude dát zjistit, co pijete. Už vidím ty marketingové „hyeny“, které vás obešlou vhodnou reklamou. Kauza posledních dní – svlékací skenery a jejich elektronika, která neumožní ukládat sejmuté obrázky a přesně touhle funkcí jsou vybaveny. Tohle už samozřejmě nesouvisí s vašimi dětmi, nicméně vám to dává možnost podívat se, co je vlastně dnes už možné a že podobné metody postupně přichází i do rukou rodičů.
Takže se to ve mně tříská – chci mít nějaký dohled nad svými dětmi a zároveň je nechci šmírovat. Jak na to?
Ja bych si to predstavoval asi tak, ze na prvnim miste by mela byt normalni rodicovska domluva a prednaska o tom co se muze stat, kdyz nebude respektovat nejake zakladni bezpecnostni pravidla napr. jake informace (ne)davat na soc. site apod. Dal netusim, k cemu by dite potrebovalo do 13let pornostranky, takze proste 10 nejznamejsich zablokovat, ale zas bych to nevidel nejak puritansky, kdyz bude chtit, stejne si to najde. Proste pro muj dobry pocit. Jinak bych asi ditko nechal, at si dela co chce. Nejake spehovani nema smysl, akorat to cloveka pak nastve, ze mu dite skoro porad lze a ma z vas srandu, pripadne pozdeji v puberte despekt. Nehlede na to, ze kazdy z nas informace nejakym zpusobem zabarvuje podle toho, komu jsou urceny, takze zatimco vy se dozvite A, kamaradi ditete B, tak pravda muze byt klidne C anebo D.
Posun od problematiky výchovy dětí k takové všehochutí strastí dnešního (tak moderné nazývaného) globalizovaného světa je velmi zajímavý. :-)
Současná situace je dost možná spíše taková, že žádný nový problém nepřináší.
Informace o osobách nejsou navzdory obecnému přesvědčení snáze dosažizelné, google na dotaz "Svaťas hraje studentské porno" nevrátil nic zajímavého, ;-) při cestování jste prostě vždycky po cestě trousili informace o své osobě (hotely, lístky, místenky, zastávky). V některých případech je dnes situace podstatně horší, tak třeba v dobách dávno minulých telefony stály poslušně na místě a měly jednoznačné jméno.
Stejně tak to je s dětmi. Internet nepřináší žádnou novou hrozbu (nedá se na to onemocnět, neláme to ručičky ani nožičky), stále platí, že se s cizíma lidma nebavíme, hlídáme si klíče, neprovádíme žádné lumpárny, informujeme rodiče, co děláme.
Jaroslav Hašek popsal skutečný případ (jehož detaily si bohužel nepamatuju a nejspíš je pěkně pletu), kdy nějaký náctilety jinoch vydávající se za mladého inženýra navázal přes inzerát v novinách intenzivní korespondenční vztah (nevyjímaje pořádné čuňačinky) s postarší vdovou, která se pro změnu vydávala přinejmenším za 30-letou majitelku papírnictví. Docela povedená historka, no ne? ;-) A žádný Internet k tomu nebyl třeba.
Takže bych se v tomto ohledu výchový dětí nijak nebál. Vychovávat, kárat, starat se, hlídat nebo šmírovat právě tak, jak to dělali naši rodiče s námi. :-)
Souhlasim s Janem [1], ale nesouhlasim s [2] :)
napriklad na Internet se da onemocnet, rika se tomu zavislost. A co se tyce karani a smirovani - ja mel stesti, ze mam celkem rozumny rodice v tomto ohledu. Ale znam rodice, kteri se porad vyptavaji sveho 18-ti leteho syna, zakazuji mu veci a on nema zodpovednost.
Neexistuje idealni vychova pro vsechny deti. Myslim si, ze je dulezite rozvijet vztah a duveru mezi rodici a detmi, aby pak, az dite nebude neco vedet, slo za rodici se zeptat. U chytrejsich deti by to nemusel byt problem. Jde o to jim vysvetlit, ze jsou mali a nerozumni. U hloupejsich deti se pak musi nasadit system sankci a bonusu. A pamatovat na to, ze je lepsi pozitivni vychova, nez negativni (lepsi chvalit za dobre ciny nez karat za spatne).
Kolega navrhoval do jisteho veku mit pusteny firewall a pustit je pouze na wikipedii, kdyz pak povyrostou (a snad i zmoudri), tak jim zpristupnit zbytek.
Stejne je ale nejdulezitejsi ta duvera...
s tou históriou to nie je až také horúce - o tých päť rokov už tie servery na ktorých sú inkriminované výroky nebudú jestvovať a história počítača sa dá rovnako upraviť.
zrejme patrím k tým akčným, trénoval som v školskej učebni a podarilo sa mi silne uzemniť slečnu katachétku, keď som našiel v histórii úplne všetkých pc porno stránky v jednu vyučovaciu hodinu - zrovna tej katechétky. ono stačí trocha psychológie - akonáhle je ticho, deje sa neprávosť.
Podľa mňa je hlúposť takto kontrolovať deti. Zo začiatku iste navštívia zopár "zakázaných" stránok, no časom ich to prejde. Výchova rodičov je podľa dôležitá tak po pubertu, potom je to už len na deťoch a prostredí, v ktorom sa nachádzajú. A budú sa správať tak, ako ste ich dovtedy vychovali. Ak nie sú hlúpe, tak sami rozlíšia, čo je správne a čo nie.
Profesionální ajťák pracující pro korporát (narozen 1974). V soukromí však rád prosazuji svobodný software. Snažím se mít přehled o technologiích a trendech. Zastávám názor, že pokud chci něco kritizovat, musím s tím mít nějakou zkušenost. Jsem hrdý manžel, otec dvou dcer a opečovávatel kočky plemene Britská modrá krátkosrstá. Mám rád hudbu, knihy a kulturu obecně. V některých věcech však jdu proti proudu – používám Linux (konkrétně ZorinOS), svobodný software (LibreOffice, GIMP, Inkscape či Joomlu!) a jezdím v hybridním japonském autě.
Přečteno 46 426×
Přečteno 41 092×
Přečteno 35 525×
Přečteno 25 821×
Přečteno 25 629×