Že právě skončily olympijské hry v Londýně jste asi zaznamenali. V souvislosti s tím, jsou média plná sportovců a funkcionářů MOV. Dnes jsem narazil na zajímavý problém zvaný „předseda MOV Jacques Rogge“ a jeho skloňování. Tedy ne fyzické, ale to gramatické.
K intenzivnímu zamyšlení mne vedl článek Potrestaná Ostapčuková přijde o doživotní zásoby uzenin ze stránek sport.aktualne.centrum.cz. Obsah článku není podstatný, nechávám ho zde jen z čistě referenčních důvodů.
Zajímavost nastává až někde v polovině článku, kde najdete titulek „Boj s dopingem je podle Roggeho úspěšný“ a to mi nedává spát. Předseda MOV (jak již bylo řečeno) se jmenuje Jacques Rogge. Proto chápu, co vedlo autora k tomuto tvaru (je to ono „e“ na konci). Jjenže je tu ještě jedna rovina. V tuto chvíli to přečtete jako „…je podle rogeho úspěšný“. Jenže jméno toho chlapa se čte „rog“ a proto je logičtější skloňovat až vyslovovanou podobu tedy „…je podle roga úspěšný“.
Osobně tedy volím duhou podobu. Autor to zjevně udělal z psané podoby, ale vznikl z toho patvar a přijde mi logičtější používat druhou variantu. Češtináři, co vy na to? Jak to ale zdůvodnit gramaticky?
Že je psaná podoba tohoto jména Jacques Rogge a ne Rogg můžete zjistit na Wikipedii, či přímo na stránkách MOV.
Na první pohled to vypadá, že Rogge je francouzské jméno, pak by se na konci e nečetlo a české skloňování by bylo:
1. dle výslovnosti Roggea (čteno roga, nebo roža?).
2. dle toho, co jsme se učili, to tak čeština neřeší - doplňuje-li se za francouzské jméno koncovka, pak se hlásky z jména nepolykají a bylo by to Roggeho (čteno rogeho/rožeho) (obdobně Julese (žilese), ne Julesa (žila)).
Ale! Dle výslovnosti na Wikipedii je to jméno nizozemské, proto čteno roche a proto zcela správně koncovka dle vzoru mladý (obdobně Enge, Benge, Mengele). Takže Roggeho (čteno rocheho) je správně.
To mi připomnělo jeden pradávný článek v novinách, který se rozhořčoval nad nesprávným skloňováním příjmení jednoho tehdejšího sovětského papaláše, jmenoval se Alexander Bessmertnych. Pisatel tehdy celkem logicky vysvětloval, že ruština je natolik podobná češtině, že by význam toho jména měl pochopit (téměř) každý, a tak se nehodí do novin psát hrůzy jako "Bessmertnycha"...
Zrovna u jmen je problém že hodně lidí prostě neví jak se správně čtou, a znají jen jejich písemnou podobu. Už se mi také stalo že jsem něco úplně jinak vyslovoval a jinak napsal, viz [
5].
[6] Fígl je v tom, že čeština by měla (alespoň v rámci svých možností) respektovat výslovnost v původním jazyku (i když mám kamaráda, co čte angličtinu tak, jak je to napsané, že se s nějakým historickým pravopisem nebude srát - taky názor), teprve výsledek je možno rozumně skloňovat, aby to šlo číst. Vidět to jde u ruštiny - ta z důvodu nutnosti přepisu z latinky do azbuky používá fonetickou transkripci (opět v rámci možností), kterou už skloňuje rusky. Jelikož v českém textu se transkripce nepoužívá, je třeba ji vlastně provádět vždy při čtení onoho slova. Podmínkou ale je, že vím, jakého původu je a jak ho přečíst. Na druhou stranu se dá ke slovu do závorky dopsat původ, případně výslovnost v mezinárodní fonetické abecedě. (Osobně bych byl v případě nejasnosti za označení původu slova či textu dolním indexem před a rozumným oddělením slova v 1. pádu od koncovky.) I tak v tom má čeština trochu bordel, vizte http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Skloňování_cizích_jmen.
Profesionální ajťák pracující pro korporát (narozen 1974). V soukromí však rád prosazuji svobodný software. Snažím se mít přehled o technologiích a trendech. Zastávám názor, že pokud chci něco kritizovat, musím s tím mít nějakou zkušenost. Jsem hrdý manžel, otec dvou dcer a opečovávatel kočky plemene Britská modrá krátkosrstá. Mám rád hudbu, knihy a kulturu obecně. V některých věcech však jdu proti proudu – používám Linux (konkrétně ZorinOS), svobodný software (LibreOffice, GIMP, Inkscape či Joomlu!) a jezdím v hybridním japonském autě.
Přečteno 47 445×
Přečteno 41 468×
Přečteno 35 975×
Přečteno 26 004×
Přečteno 25 814×