Nintendo Wii : Co to vlastně je?

Jak jsem již avizoval dříve, rozhodl jsem se po mnoha letech pořídit herní konzoli. Má volba padla právě na Nintendo Wii. Nejsem totiž vášnivý hráč, spíše mne zajímaly „nadstandardní“ vlastnosti a killer aplikací se stala hra Wii Fit. Připravím velmi podrobnou recenzi pro všechny, kteří také ještě váhají zda ano či ne.

Svůj výběr jsem definitivně uzavřel někdy kolem letních prázdnin. Slušné vlastnosti a hlavně Wii Fit. Nejdříve o konzoli jako takové. Jedná se o celkem zajímavé zařízení, které je jako tisíce jiných od jiných výrobců. Z pohledu herního zážitku však přichází s několika odlišnostmi. První z nich je tzv. Wii Remote. Jedná se o celkem revoluční ovladač, který je bezdrátový a obsahuje akcelerometr a optický senzor. Na základě toho (a ve spojení s tzv. Sensor Bar) dokáže určit svou polohu vzhledem ke konzoli a to samozřejmě v prostoru. Na ovladači, který vzhledem připomíná spíše dálkový ovladač k TV, najdete i klasický D-pad (4směrné tlačítko) a ještě několik dalších tlačítek. Jedno je umístěno na spodní straně a mačká se ukazováčkem. Ještě před nedávnem jsem si říkal, že jsou to všecko jen kecy a k čemu to. Jenže pak ovladač popadnete do ruky a pochopíte k čemu ty všechny technologie v něm obsažené jsou. Zážitek je to opravdu nepřekonatelný a neuvědomuji si, že by mne něco chytlo tak rychle. Má verze obsahovala ještě tzv. Wii Jacket,což je silikonový „prezervativ“ na Wi Remote,což brání tomu, aby vám ovladač vyklouznul z ruky nějak rychle. Když se vám ruce zpotí, nechráněný ovladač klouže jako mýdlo (v reále třeba zde nebo celá stránka věnovaná škodám při hraní s Wii zde – opravdu doporučuji, ať víte do čeho jdete) a tak se tento doplněk hodí. Pokud vím, lze jej i bezplatně objednat na stránkách českého distributora Wii zde. Můžete připojit 4 ovladače Wii Remote naráz (podporuje až 16 kusů tj. 16 různých a sesynchronizovaných).

Druhou odlišností jsou tzv. Wii Channels. Jedná se o sadu jakýchsi částí operačního systému. V základu máte k dispozici kanály Disc, Mii a Photo. Disc jsou vložená média v mechanice, Mii je kanál, který se stará o správu virtuální identity nebo chcete-li profilu, pod kterým vystupujete ve hrách. Photo kanál je určen ke správě fotografií na SD kartách (úpravy a prohlížení). A nyní nastává ta zajímavá a humorná situace. K dispozici je několik dalších kanálů – Wii Shop, Nintendo, Forecast, Internet, News. Ovšem ty nejsou pro české uživatele k dispozici.

Situace se má tak, že určité služby jsou dostupné jen pokud žijete ve správné zemi. Při úvodním nastavení se vás totiž vaše Wii zeptá, kde žijete. Když si tedy vyberete Česko, máte k dispozici pouze 3 základní kanály. Když si vyberete Rakousko, nemůžete využívat služeb evropského Nintendo klubu. Když si vyberete Německo, máte k dispozici vše, ale zprávy dostáváte v Němčině, navzdory tomu, že jako komunikační jazyk zvolíte Angličtinu. Když přepnete zemi na Velkou Británii, je vše anglicky, máte přístup všude, ale pak se ve hrách používají ty směšné jednotky jako jsou palce, libry a míle. Jinak na češtinu zapomeňte. Konzolu do češtiny nepřepnete a hry v češtině snad také ani neexistují.Moje žena například poznamenala, že v této situaci je konzola na ovládání pro některé lidi asi moc složitá. je pravda, že vás instrukce pornásledují na každém kroku, ale pokud je to v angličtině, kterou nevládnete, může to být problém. Ověřeno na tchýni – měla dost problémů pochopit co a jak. Když jsme jí však řekli co a jak, bylo ovládání hračkou. O software až v dalším článku.

Osobně vím, že jsem docela tápal v tom, co vlastně po koupi konzole budu mít doma. Nuže dostanete krabici a v ní najdete vlastní konzoli. K ní je k dipozici stojánek s ještě takovým plastovým podstavcem. celá konstrukce pak zajistí, že konzole stojí na výšku. Celá konzole vypadá jako DVD přehrávač. Je na ní pár tlačítek a je vidět štěrbina pro vkládání médií.

V krabici se dále nachází síťový adaptér, a kabel pro připojení k TV (Wii AV Cable, na konci jsou tři CINCH konektory červený, bílý a žlutý, tedy 2× audio a 1× video). V krabici najdete i konvertor, který má podobu krabičky zakončené z jedné strany profláknutým SCART konektorem a na druhé straně třemi barevnými zdířkami, to pro případ, že nebudete mít možnost konzoli jinak připojit. jako doplněk se dá dokoupit přímý RGB kabel (tj. konektor Wii a SCART rovnou bez konvertoru) nebo i kompozitní kabel (s pěti CINCH konektory na konci pro HDTV).

Další součástí krabice je již zmiňovaný Sensor Bar a pak také malý plastový stojánek na něj (zacvaknete jej do Sensor Baru, na spodní straně má samolepky, které nalepíte k podložce). Pak tam najdete i jeden Wii Remote a jeden Wii Nunchak. Ten se připojuje k Wii Remote a slouží jako doplněk ovládání k některým hrám. Taky tam najdete baterky do Wii Remote a návod k použití. Jsou dva, jeden na zprovoznění Wii po hardwarové stránce, druhý představuje softwarovou stránku.

Na konzoli najdete kromě (ne)standardních Nintendo konektorů (pro výstup na TV + připojení Sensor Baru + přívod elektřiny) ještě dva USB sloty, vepředu dvířka ukrývající slot na SD karty a tlačítko pro synchornizaci herních bezdrátových ovladačů. Vzadu je jako zpětně kompatibilní šachta s dvěma sloty na paměťové karty z předchůdce – Nintendo GameCube, 4 sloty pro připojení ovladačů z téže konzole. Navíc je mechanika schopnáčíst i média z této konzole a s hrami je zpětně kompatibilní.

Ke konzoli existuje celá řada doplňků. Od již zmiňovaných kabelů, přes herní doplňky jako je tágo na kulečník, rybářský prut, samopal (Wii Zapper), tenisová či pingpongová raketa, golfová hůl, světelný meč, volant (Wii wheel) atd. až po tzv. klasický ovladač.Zapomněl jsem ještě zmínit, že v konzoli je integrován bezdrátový adaptér sítě dle standardu 802.11 b/g, připojovat se tak k internetu můžete bezdrátově. Pokud máte doma internet jen drátový, můžete si koupit i převodník LAN na USB (přesněji krabičku s jedním koncem pro připojení RJ-45 konektoru). Narazil jsem i na různé nabíječky baterií včetně různých Ni-Mh baterií dělaných právě pro potřeby ovladačů. Zkuste Amazon.

Má verze byla prodávána jako Sports Pack, takže k němu bylo dodáváno ještě jedno médium s hrou Wii Sports. Podrobný popis bude v dalším článku.

Souhrn mých článků o Wii najdete zde.