Hlavní navigace

Jsem Zoom-zoom

26. 1. 2010 10:09 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Stává se ze mne páprda, který vyrostl. Tedy přesněji vyrostl z parametrů svého přibližovadla. Prostě a jednoduše – současné přibližovadlo české provenience se stává malým a pokud nechci poslouchat uštěpačné poznámky své ženy, musím to začít řešit. A tak jsem začal.

Jak už to tak bývá, při té příležitosti se trochu zamyslíte a vzpomenete si na svá předešlá přibližovadla. Mé první bylo od roku 1997 skvělé auto, na které opravdu nedám dopustit. Byl to Fiat Tipo. Jeho velkou zvláštností bylo to, že v něm byl již z výroby namontován celkem špičkový motor o obsahu 1.1 litru, který byl docela ekonomický a přitom výkonný. Přitom typickým motorem byl ten s obsahem 1.4 a „mých“ verzí bylo vyrobeno výrazně méně. Přitom tento motor se používal hlavně v menším bráškovi pojmenovaném Fiat Uno. Toto auto bylo docela prostorné a v přímém srovnání jeho tehdejších konkurentů (např. Škoda Favorit) obstál velmi dobře. Například Tipo mělo antikorozní úpravu karoserie nebo vychytávku, kterou jsem ocenil až později – při vytažení klíčku ze zapalování světla automaticky zhasla. Navíc mělo toto auto docela zajímavý vzhled. Hned po koupi jsem měl drobnou nehodu, kdy mi praskla hadička topení a horká voda prosákla do kabiny. Velmi mne to vyděsilo, protože se naráz při jízdě ozval divný syčivý zvuk a zpod volantu vycházela pára. Vše však bylo dáno tím, že jsem se jako čerstvý absolvent autoškoly učil s autem rozjíždět a voda v chladící soustavě začala vařit. Protože Tipo nebylo nové, hadička nápor neunesla a praskla. Jinak s autem žádné nějaké výraznější problémy nebyly. Pokud vím, bylo vyrobeno v roce 1989 a ještě minulý rok bylo v provozu u jedněch mých známých, kteří se o něj starali a udržovali jej v dobrém stavu.

Pak už se v naší rodině vyskytovala vozidla jen jedné značky a modelu. Sice jsem při jejím používání skřípal trochu zuby (hlavně proto, že kdybych si šel toto auto koupit do autosalónu sám, nekoupil bych si ho) a vše bylo dáno hlavně tím, za jakých (velmi výhodných) podmínek jsme se k autu dostali. Postupně jsem tedy přešel od krátké Fabie k dlouhé a právě z té dlouhé jsme teď vyrostli. Pro naše potřeby bezdětného páru byla krátká Fabie s 1.4 (silnějším) motorem docela dobrá, naskládali jsme se do ní a na dovolenou či výlet za rodinou jsme zvládli bez problémů. Dlouhá Fabie už dostala větší zápřah, protože se v ní poslední skoro dva roky tahá kočárek (kočárky) a asi tak dvě skříně všemožných věcí, které malé dítě na výletě/pobytu potřebuje. To máte kočárek, nočník, oblečení na teplo, oblečení na zimu, pleny, jídlo ve skleničkách, jídlo sušené, hračky domácí, hračky venkovní, léky, přenosnou postýlku… (odkaz na film Na samotě u lesa)

No a tak co s tím? Chce to něco většího, rodinného, prostorného a za rozumný peníz. Tuzemskou značku (v germánských rukách) jsem eliminoval hned na začátku s tím, že by sice možná nějaký model měla, ne ovšem za rozumný peníz (a do ciziny se mi nechce neb potřebný peníz nemám v ruce). I tak však plejáda vhodných kandidátů nebyla významněji ohrožena. Zalehl jsem k internetu a skoro 14 dní jsem stahoval, srovnával, porovnával, měřil a zvažoval. Do užšího finále jsem pustil několik kandidátů.

Asi už tušíte, že jsa ovlivněn svým prvním vozem, zavítal jsem do autosalónu stejné značky, bych si prostudoval vůz pojmenovaný Multipla. Je to automobil, který má mnoho odpůrců a také hodně nadšenců. Zvláště první generace, která byla dle mne naprosto fantastická a vnitřně dobře řešená. Koncepce 3 + 3 sedadla v autě je docela dobrá vychytávka. Aktuální verze přišla s několika vylepšeními a hodně změněnou podobou, která charakteristickou tvář Multiply změnila. Navíc k tomu přidejte ještě takovou nijakou reputaci Fiatu v Česku. Dostanete se k prostornému automobilu za velmi dobrou cenu, protože jinak by se v Česku asi neprodal. Jedním z důležitých parametrů, se kterým přišla má žena, byla velikost kufru. Čistě prakticky by asi mělo být možno do kufru složit 2 kočárky. Do Multiply složíte 2 kočárky, musíte však složit nebo posunout zadní řadu sedadel. Nepraktické. A za bezpečnost (rozuměj další airbagy) si musíte řádně připlatit. Bezpečnost byla v hledáčku také, dítě musí být v autě chráněno co nejlépe. Až při odchodu jsme se ještě zaměřili na Cromu, která vnitřním prostorem oplývá také, byť se jedná o klasický vůz střední třídy. Jedná se o druhou generaci vozu a má opravdu slušivý kabátek. Vše zhatilo až to, že jsme se podívali na cenu. To auto není drahé (v porovnání s jinými konkurenty), ale bohužel ve výbavě, kterou bychom si pro nás představovali, přesáhla naše finanční možnosti.

Dalším zástupcem vytipovaným na základě zkušeností známých byl i Renault. Konkrétně Grand Scénic. Přiznám se, že mi to auto jaksi nesedělo. Fiat má také horší pověst, ale vzhledem k tomu, že jsem v jednom již před lety jezdil, věřil jsem mu. U Renaultu znám jak pozitivní, tak i negativní ohlasy. Nicméně Grand Scénic je docela zajímavé auto za zajímavou cenu s prostorem a vychytávkami tak, jak bychom si přáli. Podařilo se nám vybrat i rozumnou výbavu a barvu. V tuto chvíli by to však bylo horší s dodávkou, protože přes prázdniny se u Renaultu nevyrábí, objednané vozy by byly dodávány až na začátku září (nutno říci, že u Fiatu byla lhůta také kolem 2 měsíců). Vzhled Renaultu byl docela dobrý, na jeho design si lze zvyknout. Na bezpečnost se myslí, v základu je hodně airbagů. No nakonec jsem byl schopen asi oko přimhouřit a představit si, že bych se majitelem vozu stal.

Více méně náhodou jsem ještě zkusil autosalon, kde se prodávala značka Mazda. A tam to přišlo. Šlo to ráz na ráz. Věděl jsem, že Mazda má své MPV, ale bylo jaksi nad finanční schopnosti naší rodiny. Jenže v salóně stálo auto, které bylo předváděcí, byla na něm sleva a mělo výbavu, jakou jsme chtěli. Tedy zpět k Mazdě. Jak jsem zjistil, japonští výrobci se s výbavou moc nemazlí. Obvykle mají několik stupňů výbav a nějakou variabilitu nenabízejí. Není pak možné vzít z jedné výbavy něco a to zkombinovat s vyšší. Buď to vezmete tak, jak to je nebo si připlatíte za vyšší výbavu, ale vždy jako celek (jistě nějaké malé možnosti úprav existují, ale není to žádná sláva) nebo se musíte smířit s horším provedením. My jsme zjistili, že je k dispozici auto, které má výbavu o stupeň lepší v prakticky stejné ceně, jakou měli v ceníku pro nižší výbavu. A to nás velmi nahlodalo. Nahlodalo nás to natolik, že jsme se rozhodli, že si prostě tu Mazdu 5 koupíme. Už v té nejnižší výbavě je 8 airbagů, takže bezpečnost je vyřešená, velikost kufru manželku překvapila a navíc je auto papírově sedmimístné. Pokud třetí řadu sedadel nebudete používat, jsou sedačky trvale umístěny v podlaze. Vzhledově vypadá auto jako malý autobus, ale rozměrově je jen o 20 centimetrů delší než to, co máme teď. Hlavní výhodu spatřuji v tom, že zadní dveře nejsou otevírané klasicky, ale posouvají se jako u dodávkových aut. Pokud je na parkovišti málo místa neb místa vedle vás jsou obsazena jinými řidiči, nástup na zadní sedadla je i přesto velmi komfortní a pohodlný.

K autu jsem si v tuto chvíli vytvořil vztah a už se těším na to, jak dlouho se mnou zůstane. Tento zápisek je tedy převážně pro lidi, kteří jsou nebo v krátké době budou v podobné situaci jako já. Třeba vám to rozhodování ulehčí nebo aspoň vás nasměruje k dalším obzorům. A jak se budu s autem sžívat, třeba připíšu další postřehy.

Sdílet