Hlavní navigace

Jak jsem byl ekologem

23. 4. 2008 13:08 (aktualizováno) Svatopluk Vít

V roce 2001 jsem koupil televizi (úhlopříčka 72 cm tzn. je poněkud rozměrnější) a na konci srpna letošního roku začala zlobit. Vyřešilo se to jednoduše – koupila se nová. Musím se však zbavit ještě té staré…

Nechtěl jsem být barbar a televizi prostě a jednoduše odložit ke kontejneru. To se prostě nedělá. Jaké mám další možnosti? Sběrný dvůr. Funguje od 8 do 18 hodin. To pokrývá mou pracovní dobu a dovolenou si kvůli tomu brát nebudu.
Již nějakou dobu platí zákon, který prodejcům elektroniky nařizuje vybírat tzv. recyklační poplatek dle typu spotřebiče, který si kupujete a který má právě pokrývat ekologickou likvidaci těchto spotřebičů. Už při nákupu jsem se tedy pídil po tom, jaké možnosti mám s odvozem. Firma, u které jsem TV koupil mi nabídla, že si televizi vyzvednou. Stačí říct. Přijedou si pro ni buď třeba hned zítra, stačí jen říct zda od 9 do 13 hodin, případně od 14 do 20 hodin. Takže zase dovolená. Vzdal jsem to. Novou televizi jsem si totiž odvážel sám, tudíž jsem ji nemohl nikomu „propašovat“, aby si ji odvezl.
Přijel jsem domů a televizi nainstaloval. Starou televizi jsem snesl před dům, naložil do auta a vezl do prodejny. Měli však zavřeno. Pak se nějakou dobu nic nedělo, protože jsem byl na dovolené a televize trůnila v kufru našeho auta.
Až včera. Žena se vydala do prodejny znovu. Představte si ženu, vláčející asi 50 kg váhy televize – to je nereálné. Vystoupila z auta a došla na prodejnu, aby se domluvila na předání. Pak se odehrál tento (skoro až) absurdní rozhovor :
„Dobrý den, přivezla jsem televizi k ekologické likvidaci.“
„Dobrý den, tak ji vyložte a přineste, já vám ji převezmu.“
„Ráda bych to udělala, ale je příliš těžká. Sama to nezvládnu.“
„No, on to má na starosti kolega a ten tu teď není. Takže ji budete muset přinést sama.“
„Dobře. Máte zde nějaký vozík, na který bych mohla tu televizi naložit.“
„Máme, ale má ho na starosti ten kolega, který tu není.“
„Aha a vy mi ho nemůžete půjčit?“
„Ne, pokud tu není ten kolega. Budete ji muset donést sama.“
„A může mi s tím někdo pomoci?“
„Nemůže, jsem tu na to sama a nemůžu odejít.“
Tak se má žena obrátila na podpadku a televize máme stále v kufru auta. Kdybychom nebyli tak uvědomělí, ležela by televize u kontejneru a nehlásili bychom se k ní. Snad se v brzké době dočkáme šťastného konce. On je totiž problém v tom, že se do obdhodu dostaneme ve chvíli, kdy naše dcera spí a vždy musí jeden z nás zůstat doma. Do prodejny vždy přijede jen jeden. takže se to může docela snadno opakovat.
A jaké máte zkušenosti s vracením spotřebičů vy?

Už jste využili výhod "recyklačního poplatku"

Sdílet