Jeho, svou nebo vaší? Aneb český guláš

22. 11. 2011 13:01 (aktualizováno) Petr Krčmář

Určitě jste už viděli větu typu: „Investujte vaše peníze výhodně.“ Možná vás ani nenapadlo, že je na ní něco špatně. Má tam být totiž „své“.

Poznámka na začátek: tenhle blogpost jsem měl napsaný už delší dobu na disku, ale dneska Adam udělal přesně chybu tohoto typu (už je opravena), takže nastal správný čas to vydat.

Čeština umí být pěkně zákeřná, což sám někdy pociťuji v komentářích pod svými články (naštěstí už poměrně málo) a často pak v textech některých jiných pisatelů. Zrovna minulý týden jsem v Hospodářských novinách četl, že „České dráhy instruovali…“ a „Kamiony zablokovali…“. Takže i mistr tesař se utne. O tom ale teď psát nechci.

Strašlivým, obrovským a neuvěřitelným problémem je psaní přivlastňovacích zájmen: vašich, svou, jeho, jejich a podobně. Dva příklady za poslední dva dny: V nějaké reklamě jsem četl: „Dejte vašim dětem to nejlepší.“ a někde jinde jsem viděl „Nechejte vaše peníze vydělávat…“. Samozřejmě v obou případech má být „své“. V tomto případě to je jen chyba, která ale nemění smysl věty. Zkusme jiný příklad:

Franta potkal Jirku, který šel za jeho ženou.

Franta potkal Jirku, který šel za svou ženou.

Každá ta věta říká něco jiného. V prvním případě šel Jirka za Františkovou ženou, takže mu měl jeho (teď už) bývalý kamarád rozbít nos. Ve druhém případě je to ale v pořádku a Jirka šel skutečně za svou vlastní manželkou, takže Franta může zůstat jeho kamarádem.

A jak to poznáte? Jednak z kontextu, ale hlavně existuje jednoduché pravidlo, kdy se užívá přivlastňovacího zájmena „své/svého/svojí“. Záleží na tom, kdo je podmětem v inkriminované větě. Jinak (lidsky) řečeno: kdo je původcem děje. Pokud tedy přivlastňovaná věc (v tomto případě žena) patří tomu, kdo je podmětem (Jirka) ve větě (šel), pak používáme přivlastňovací zájmeno svůj.

Existují samozřejmě výjimky jako „fandili jsme našim fotbalistům“ a podobně, ale obecně to takto platí a je to takhle jednoduché. Jiný podobný příklad, který jsem někde slyšel:

Policista pronásledoval zloděje, který ujížděl jeho/svým autem.

V případě, že auto bylo zlodějovo, pak jej přivlastníme zájmenem svůj. Zloděj tedy ujížděl svým autem. Pokud ale zloděj ukradl auto zmíněného policisty, pak ujížděl skutečně jeho autem.

Pro rekapitulaci ještě jednou a jinak: pokud nevím, podívám se na sloveso (ujížděl) a na to, kdo je původcem děje (zloděj). Podle toho se rozhodnu, pokud bylo auto skutečně jeho (zloděje), pak použiji přivlastňovací zájmeno „svůj“, v opačném případě „jeho“, protože to auto asi bylo někoho jiného (podle kontextu policisty).

P.S.: Tímto jsem zahájil sérii blogpostů o češtině. Budu rád, když mi dáte vědět, jakým dalším tématem se mám zabývat. Můžu to udělat podle vás a pro vás.

Sdílet