Romeo a Julie zemřeli v přímém přenosu na Twitteru

Za vším hledej Twitter. I za příběhem nejslavnější zamilované dvojice. Romeo a Julie zemřeli sledováni několika tisíci užaslých followerů doslova s posledním tweetem na rtech.

I'll lie with thee, tweetnul ještě naposledy Romeo. Polknul tablety, zapij je whiskou a za chvíli již přestal dýchat.

Pak se probrala Julie. Našla mrtvého Romea. Stihla napsat ještě několik tweetů své rodině, aby s posledním tweetem zemřela i ona. Zněl: My sweet, sweet Romeo, my love, my life… upon Rapier’s point, I give all of myself to thee. x.

Netradiční představení Such Tweet Sorrow (variance na slavný Juliin výrok Parting is such sweet sorrow) uspořádala během dubna a června na Twitteru Královská shakespearovská společnost.

Více jsem se o představení rozepsal v Hrají Romea a Julii. Právě teď! Na Twitteru. Dnes přijde shrnutí.

Na tohle atypické a webdvanulapotrhlé představení jsem se těšil, i když jsem k němu měl velkou nedůvěru. Kdysi jsem se o jakési malé internetové představení (bez přípravy a scénáře) sám pokoušel a byl jsem moc zvědav, jak to udělají profíci.

A jaké že to bylo?  Do jednoto tweetu se to nevejde, ale celé představení překonalo má očekávaní. A to výrazně. Ač v neobvyklé formě, plnilo vlastně to, co od umění očekávám. Vytržení diváka z jeho stavu a přenesení jej nějak jinam (aspoň na okamžik). A následné přinucení podívat se na běžné věci trochu jinak.

To vytržení se dařilo přímo skvěle. Ať jsem otevřel Twitter ráno, při cestování metrem nebo o půlnoci, vždy jsem tam mezi tweety, které běžně čtu, našel namíchané tweety jednotlivých postav. Nebylo téměř dne a hodiny, kdy by mě nepronásledovaly a celý příběh se mi tak odehrával téměř před očima. Na první světový experiment nečekaný úspěch.

Ale teď to nejdůležitější. Pád mých závěrů pro ty, kdo by snad chtěli někdo něco takového uspořádat sami.

Pár rad k pořádání divadelních her na Twitteru

• Přečtěte to základní o Such Tweet Sorrow. Začnete tady a pokračujte na oficiální web projektu. Proč vymýšlet už vymyšlené, že?
• Pamatujte na pozvolný start. Pozornost na Twitteru nedokážete získat během jednoho či dvou dnů. Počítejte se startem dlouhým týden až dva týdny, během kterých se budete snažit získávat pozornost a followery. Ať již přímo na Twitteru (už musíte něco smysluplného tweetovat), na dalších sociálních sítích, na speciálním webu, blogu, ale také v klasických tištěných i online médiích. Během té doby se může již něco na Twitteru odehrávat, ale jen zvolna, aby po tu dobu mohli noví diváci bez problému naskakovat. Prostě předehra.
• Neodhalujte trumfy na začátku. Nechte si nějaká překvapení v záloze. Kupříkladu Twitter účet Romea byl od začátku neznámý a objevil se nečekaně až v průběhu hry. Do té doby jsme si lámali hlavu, jak chtějí celou hru odehrát bez něj. A postupně se ukazovali i další účty (např. Julie si vedle Twitteru založila i Youtube účet a Facebook profil), které do představení vnášely nové momenty. Celé představení na Twitteru může bude trvat několik dní až týdnů, je téměř nutné mít v záloze několik překvapení, která čas od času naruší stereotyp.
• Hra by neměla přesně kopírovat známý scénář, mělo by se jednat o upravenou adaptaci. Na Romea a Julii na dvě hodiny do divadla klidně půjdu, i když děj dobře znám. Jenže nikdy bych nevydržel sledovat jej několik týdnů na Twitteru, kdybych přesně věděl, co kdy nastane. Překvapení a jisté odchylky od základního děje jsou nutností. Srovnejte si scénář Such Tweet Sorrow s původním Shakespearem.
• Přes ty všechny odchylky by základní schéma děje mělo být divákům známé. To proto, že nebudou na rozdíl od klasického divadla stíhat číst všechno. Twitter feed běží neustále. Co se přečte, to se přečte. Co se nestihne, to vzala voda. Pokud divák nemá čas chvíli číst (může být část dne nebo i několik dní zaneprázdněn), nebude mít čas ani ochotu zpětně dočítat, co proběhlo. Bude ve sledování děje pokračovat, ale pokud se nebude chytat, přestane jej to rychle bavit. V tomhle hodně pomohlo, že Such Tweet Sorrow byl postaven na tak dobře známém příběhu. Nedovedu si dobře představit, že by na Twitteru někdo odehrál prvotinu. Musel by být opravdu hodně dobrý, aby na konci neměl jen zlomek diváků, co na začátku. Pamatujte, že chceme přesný opak. Aby se zpráva o probíhajícím představení stále šířila, mohli přicházet noví a noví diváci a hra i tyto pozdě přišlé diváky dokázala aspoň trochu oslovit. Na konci byste tak měli mít víc diváků než na začátku.
• Twitter není kamenné divadlo, ale sociální síť. A v té jsou lidé a ti budou s herci interagovat. Neignorujte je. Bavte se s nimi. Zapojte je. Viz Julie, která u příležitosti svých narozenin (těch narozenin, na kterých ji sbalil Romeo) založila událost na Facebooku a vyzvala účastníky (tj. všechny diváky) aby nahrávali své fotografie v maskách, v jakých se chystají dorazit.
• Pokud se hra odehrává v současnosti, neignorujte světové dění, reagujte na události. Viz Romeo, který posílá Julii článek o policii sledující kriminálníky na sociálních sítích.
• Čím si nejsem vůbec jist, je počet tweetů, které by měli herci na Twitter psát. Such Tweet Sorrow produkoval tolik tweetů, že jsem ho v žádném případě nestíhal celý číst. Kdybych posčítal všechny postavy, mohlo by to vyjít až na mnoho desítek tweetů denně. Kolikrát jsem měl pocit, že řada z těch tweetů je zbytečných. Ale kdyby publikovali jen pár tweetů denně, kdo ví, zda bych se cítil být součástí děje. Tady vůbec nevím a bude to chtít vyzkoušet.

A to je všechno. Kdybyste se doslechli o nějaké další hře pořádané na Twitteru, dejte mi vědět. A kdybyste sami nějakou pořádali, držím vám palce.

Za vším je totiž třeba hledat Twitter. A mě proto hledejte taky na Twitteru. Pod @hassmanm.