Vítejte u občasníku mých objevů z Jamenda. Stále je tam totiž co objevovat a rád se s vámi o své úlovky podělím. Osobně mám na hudbu docela velké nároky a v mnoha případech jdu prostě proti proudu. Takže co jsem si připravil dnes?
Na úvod začnu věcí, kterou jsem si několikrát poslechl a musím říci, že je to obdivuhodná skládačka stylů a hudebních nápadů (i když někdy takových tuctových) ale prostě ten zpěvákův hlas je nepřekonatelný. Umělec vystupuje pod jménem Anchor Mejans. Na Jamendu má jen jedno album, je však docela zajímavé svým pojetím. Už v první písni Merkaba vám ukáže, jak si elektronicky vypomoci, když váš zpěv nemá dostatečnou čistotu a jistotu. Ten chlap je na některé době pozdě a celý zpěv se tak jakoby líně táhne jako žvýkačka. Dá se to popsat i tak, že ten chlap pláče a u toho zpívá a ještě si navíc šlape na jazyk. Jako celek to však působí dobře a zajímavě. Nenechte se odradit začátkem (není to žádný New Age) a poslechněte si to opravdu celé. Jestli vás to zaujme, určitě budete zvědaví, co předvede dál. Nebudu to dál komentovat, zkuste si to sami poslechnout (ale dobře, komentář ještě přidám – je to něco takového jako je např. Petr Hapka, který neumí zpívat, ale své písně si prostě sám odzpívá a ono to zní fakt dobře – „v hospůdce páté cenové skupiny, ať hodí šutrem, kdo je bez viny!“).
Pokud byste chtěli i víc, než je na Jamendu, zkuste tu již zmiňovanou osobní stránku (tip – pokud máte Songbird, otevřte si tuto stránku přímo v něm, načte se to do jeho playlistu a nemusíte to stahovat), kde na vás čekají další kousky (dobré jsou třeba tři hiphopové písně). Dobrá je i Musette, kterou znám z excelentního provedení Bobbyho McFerrina. Pokud znáte, poslechněte si tuto předělanou (a mnohem kratší) verzi. Pokud toho nemáte stále ještě dost, zkuste i YouTube.
Z dalších objevů na Jamendu bych jmenoval polské uskupení Orchid. Zpívají anglicky a jejich písničky jsou překvapivě živé a poslouchatelné. A když dochází invence v textech, pomůžeme si vycpávkami. Třeba v písni Mess z alba takk!_soundsampler, zazní i perla „mess – in a beautiful dress – oh yes!“
Dobrý zvuk mají i Juanitos (z Francie). Jejich album Best Of je takové melodické a vtipné. Doporučuji třeba Super Exotic 60's Beat, Frankenstein in Shanghai, Sai-k-delic Party či Mariachis 2000. Je to taková směska latiny a retro stylů. Hlavně se u toho dobře řídí v létě, když to trochu „vohulíte“ a otevřete si okénka z auta aby to všichni venku na křižovatce slyšeli…
Pak už jen pár jednotlivostí. Třeba Pavel Liška, tedy to je jen asociace. Pravé jméno skupiny je Paul Lisak and After The Ice. Upozorním na píseň Tripping a pak na stylovou baladu Thursday Morning Waking. Divokou Itálii zastupují Marasma General s písní La Strada. Z Německa pochází i Hlasitý pes (dobře Louddog, původně to podle štítku na Jamendu byla skupina Cumshot, asi je nějaké okolnosti donutily název změnit, ani vám nevím proč) a jejich ska/reggae song She Don't Love Me. Jako bonus bych uvedl i jejich skladbu New Friends protože „let the sun shine, let the sun shine, let the sun shine in!“
Pro dnešek asi vše.
P.S. : Až po uzávěrce jsem narazil na opravdovou raritu hodnou Hvězdné pěchoty ze Superstar – The Chadderandom Abbys. Tohle snad někdo nemůže myslet vážně (no asi jo, když je tam 14 alb, zkuste třeba My Vampire Bite)…
Máme na muziku oba úplně jiný názor :-) Je to nějaké zpomalené, ne?
Přijde mi, že z uvedených odkazů by se všichni v klídku mohli přihlásit do Superstar, vyzpívat si první místo a pak se na nás valit z každého radia každičký boží den - do té zvukové kulisy, kterou do nás okolí tlačí ze všech stran, by dokonale zapadli.
Muziku nemůžete poslouchat v sedě. Muzika vás musí zvednout na nohy. Muzika, pokud stojí za to, musí donutit bandu pankáčů hada tancovat.
Hudba je především o prožitku. Promlouvá k nám na hlubší úrovni než si často uvědomujeme. Jen se zkuste podívat na nějaký film bez zvuku a k tomu si pustit dva "opačné" žánry hudby - sami uvidíte, co to provede s vaším prožitkem a vnímáním. Je jedno, jestli donutí pankáče tancovat, či zamilované souznít ve výru vášně. Jde jen o naše preference.
Hudba se dotýká našeho nitra, rozeznívá struny naší duše, nezadržitelně proniká tam, kam běžně jen tak někoho nepustíme. Toť kouzlo a samotný smysl hudby. Není proto možné ji definovati tak, jak tu před chvílí zaznělo. Tak můžeme snad vymezit konkrétní žánr, ale pojem hudba? Ne, přátelé, to opravdu nelze. :)
Mě v poslední době nejvíc zaujala skupina Sagittari, nějaké skladby mají ke stažení tady: http://sagittari.cz/download.php
Proč hned tančit? Ale pusťte si, co já vím, Osudovou (a pokud znáte něco z osudu Beethovena, tím lépe) - to je skladba, která je všeobecně vnímaná jako "pomalá" - papapapááááá papapapááá - celou si ji pusťte, a potom si zapněte radio. Uslyšíte tam něco z té vitality a rychlosti, která je v Osudové? Celý střední proud je jak zpomalený :-)
Z progresivního rocku (a metalu) jsou na Jamendu je dobré toto:
<a href="http://www.jamendo.com/en/album/8683"Arching Beauty - L'Ultima Ora
a věci od JT Bruce.
A pro milovníky rocku ze 70 let minulého století (jako jsou Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep atd.) jsou dobrá alba od Sébastiena Gramonda
A zbytek ještě nemám prolezlý :-)
Dá to práci, vyhrabat něco zajímavého :-)
http://www.jamendo.com/en/artist/Contracorriente
Profesionální ajťák pracující pro korporát (narozen 1974). V soukromí však rád prosazuji svobodný software. Snažím se mít přehled o technologiích a trendech. Zastávám názor, že pokud chci něco kritizovat, musím s tím mít nějakou zkušenost. Jsem hrdý manžel, otec dvou dcer a opečovávatel kočky plemene Britská modrá krátkosrstá. Mám rád hudbu, knihy a kulturu obecně. V některých věcech však jdu proti proudu – používám Linux (konkrétně ZorinOS), svobodný software (LibreOffice, GIMP, Inkscape či Joomlu!) a jezdím v hybridním japonském autě.
Přečteno 47 154×
Přečteno 41 382×
Přečteno 35 909×
Přečteno 25 964×
Přečteno 25 764×