Nenávist po španělsku

Několik dní pobývám ve Španělsku a mám tak z první ruky možnost pozorovat zajímavý jev – nenávist ke sportovnímu klubu. Pohybuju se v Madridu, který magicky ovládá Real Madrid a nepřítelem až za hrob je Barcelona.

I když se fotbalu nijak zvlášť nevěnuji, Ligu mistrů nesleduji, občas nějaké mistrovství Evropy  či světa, přesto jsem zaznamenal celkem potupnou prohru Realu Madrid s Barcelonou. Slyšel jsem něco o tom, že to byla historicky největší prohra Realu s Barcelonou a to 2:6 (pro úplnost, info třeba zde), navíc doma.

Všechno začalo tím, když nám naši španělští kolegové oznámili, že večer máme večeři v restauraci blízko stadionu Santiago Bernabeu (jak jsme později zjistili, byla to přímo restaurace uvnitř stadionu s výhledem na hrací plochu a hostitelé na to byli patřičně hrdí. V hlavě mi běhá věta Varla Frištenského: „No, když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“)

Vyprávěli nám o tom, jak jsou hráči Realu v Madridu oblíbení. Líčili nám také, že když se v Madridu ztratíme a zeptáme se, jak se dostat ke katedrále, všichni nás navedou právě k tomuto fotbalovému „svatostánku“ anóbrž domovskému stadionu Realu, ačkoliv je pobožnost Španělů světově proslulá a nelze o ní pochybovat. Oťukávali, zda se i do Česka donesla ta potupná zpráva (a když ano, kolik lidí o tom ví). Když vyplynulo že o tom něco víme a že i úplní „nefandové“, bylo spousta lidí zklamaných. Ptal jsem se jednoho z nich, jak to cítí. Vyjádřil to tím, že osobně fandí Realu, pak dlouho dlouho nic a pak jsou i takové kluby jako „Sparta y Slavia Praga“ a až úplně nakonec Barcelona, možná. Smáli jsme se mu a nechali to být.

Pak jsme na naší cestě procházeli kolem sport baru, kde běžel zápas ligy mistrů Chelsea – Barcelona. Kolega si odskočil do baru, přesvědčit se, jaký je stav. Za chvíli vyšel s úsměvem na tváři, kterým říkal že „oni prohrávají“. Začali jsme litovat Čecha, ale vyšlo najevo, že Barcelona prohrává! Z Česka mám jaksi zažito, že když se do určité fáze soutěže dostane určitý klub, byť neoblíbený, nadřazujeme národní zájmy tj. nemluvíme o klubu, ale o českém zástupci. Místo toho aby byli rádi, že v konkurenci tří anglických klubů postoupil jeden španělský, dostalo se nám lekce, že to nejsou Španělé, ale Katalánci (někteří třeba pocházejí až z Brazílie, ale to jsem si nechal pro sebe) a že Barceloně se prostě nefandí.

Jako dovršení všeho jsme si dnes ráno měli možnost vyslechnout uštěpačné poznámky o tom, jak Barcelona nespravedlivě postoupila na úkor Chelsea, která prý byla lepší a dostala gól v nastaveném čase. Nevím, zápas jsme neviděl. Zamýšlel jsem se nad tím a říkal jsem si, že této nenávisti se v Česku asi nedočkám a že je to těmi horkokrevnými Španěly. Pak jsem si ale zde na rootu přečetl několik článků a můžu říct jedno – patrně je to stejné i u nás. Chcete důkaz?

Čistě hypoteticky – bude pořádána soutěž nejlepších programů, které budou prezentovat jejich tvůrci. Do finále postoupí dva programy. Jeden český a druhý americký. V užším finále byl ještě i jiný program z Česka. Budete autorovi fandit, i když víte, že jeho program funguje jen v Microsoft Windows a byl napsán v MS Visual C++, je šířen pod svobodnou licencí a ten druhý byl čistě linuxovou záležitostí, kterou sami používáte? Není tohle náhodou hodně podobná nenávist? Já bych si nebyl zase až tak úplně jistý, některé komentáře pod jistými články mi dávají za pravdu, že byste dali přednost Američanovi.

P.S. : Ve skupině kolegů pracujících se mnou na jistém projektu jsme měli i 3 Švédy, kterým jsem slíbil, že dnes večer budou plakat. Nebudou. Béééééééééé.