Hlavní navigace

Když na vás telekomunikační obří kašlou

26. 3. 2013 11:13 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Podstatnou součástí každé firmy je její telekomunikační strategie. Pokud máte jisté nezanedbatelné množství zaměstnanců, určitě si „pozvete na kobereček“ všechny dostupné operátory a začnete s nimi jednat o tom, za jakých podmínek s nimi budete spolupracovat. Přednesete svou představu, oni svou představu a pak na základě toho sepíšete smlouvu. A třeba se doberete kompromisu. A pak se objeví jeden záškodník…

Naše firma disponuje stovkami aktivních SIM karet a u operátora necháme několik stovek tisíc korun měsíčně. Kontrakt je neustále aktualizován, aby dobře reflektoval současnou situaci v počtu zaměstnanců, přístrojů, požadovaných služeb apod. Jednou za čas uděláme výběrové řízení, kterým zkontrolujeme konkurenceschopnost naší smlouvy.

Když porovnám nabídku pro firmu s tím, co je schopný dostat běžný zákazník, je to opravdu nebe a dudy. Setkávám se s realitou všedního dne poměrně často a to ve chvíli, kdy nějaký zaměstnanec odchází z firmy a bere si s sebou i telefonní číslo. Jeden z dotazů operátora je i „a na jaký tarif vaše číslo převedeme?“, protože v té chvíli si lidé uvědomí, že podmínky firemní a „soukromé“ jsou diametrálně odlišné. Srovnatelný tarif, který se alespoň trochu přibližuje tomu, co měl zaměstnanec doposud, je obvykle pětinásobně dražší. Z toho je vidět, že podmínky smlouvy jsou vcelku dobré i když je tam pár much, které se snažíme nějak průběžně dolaďovat.

Střih. Je březen 2011 a právě se dozvídám, že na pozici mé šéfové je jmenována paní z Litvy. To je ta výhoda nadnárodních společností – můžete udělat kariéru na úplně jiném, než domácím trhu nebo můžete mít v týmu kolegy, kteří nejsou z Česka. Když se začala má šéfová zajímat o chod IT, samozřejmě, že jsme se dostali i na otázku telekomunikačních služeb. Celkem bezelstně jsem ji začal náš kontrakt popisovat a zjistil, že je něco špatně. Když jsem svůj výklad ukončil, vzala mne má šéfová k počítači a ukázala mi webovou stránku jejího litevského operátora. Nemohl jsem věřit svým očím. A to nejhorší bylo, že to byly ceny pro normálního „smrtelníka“ takřka člověka z ulice, který se rozhodne, že si pořídí mobilní telefon a k němu nějaký ten tarif. Při přímém srovnání jsme zjistili, že běžný litevec může mít při skoro srovnatelných podmínkách za volání v rámci naší korporátní smlouvy a litevského operátora zhruba poloviční náklady. Ono to úplně není až tak pravda, protože litevské tarify jsou jaksi nabitější. A neznají fígle typu „volání do vlastní sítě, volání do cizí sítě, volání na pevnou…“, protože prostě jen voláte nad balíček minut v tarifu.

Od té doby má náš operátor „peklo“, protože je na něj neustále vyvíjen tlak. Na podmínky trhu v ČR máme docela dobrou smlouvu, ale to nám nestačí, když víme, že to jde jinde lépe a jinak.  Litva má něco přes 3 milióny obyvatel, populačně je menší než ČR a to zhruba třikrát. Přesto na trhu působí 3 operátoři a nějací virtuálové. Nebudu zde uvádět podrobnější detaily, můžete se na ně podívat. V dnešním článku na Mobil manii se to dopodrobna rozebírá. A to byl také ten důvod, proč jsem dnešní zápisek vytvořil. Nicméně byť se jen přiblížit k těm podmínkám bude docela běh na dlouhou trať…

Sdílet