Hlavní navigace

Roboti v akci tam, kde je nečekáte

23. 4. 2008 12:52 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Mám rád sci-fi literaturu a vím, že mnoho knih tohoto druhu popisuje, jak si lidé vytvoří roboty, kteří jim pomohou. Obvykle mají podobu připomínající člověka a „předhánějí“ se v tom, jak ochránit toho či onoho člověka před jinými lidmi nebo invazí z vesmíru, případně před jinými roboty. O to víc mne překvapila realita všedního robotického výzkumu.

Prvotním impulsem k napsání tohoto zápisku byl článek v časopise Týden, který zdravě nahlodal mou zvědavost. Jal jsem se hledat více podrobností a našel je v článku Scientific American. V zásadě jde o to, že probíhá výzkum, který nasazuje roboty do míst, kde byste to určitě nečekali.

Za vším stojí společný výzkum 3 univerzit (Free University of Brussels (U.L.B.) v Belgii, École Polytechnique Fédérale de Lausanne (E.P.F.L.) ve Švýcarsku a University of Rennes ve Francii). Tento výzkum se paradoxně zaměřuje na šváby. Vstupní podmínky jsou jednoduché – infiltrovat roboty do kolonií švábů a pokusit se s nimi nějakým způsobem komunikovat a ovlivňovat jejich chování. Vyrozuměl jsem, že švábi nemají svého velkého šéfa, řídí se skupinovým chováním, výzkumníky označovaným jako skupinová inteligence.

Podstata pokusu je v tom, že vědci infiltrovali do skupiny robota – švába. Jako vhodný model byl vybrán americký šváb, který je větší než švábi v Evropě nebo Asii a robot se nemusel moc miniaturizovat. Robota je samozřejmě možno naprogramovat a na baterii vydrží pracovat 4 hodiny. Robot fungoval autonomně tj. bez jakéhokoliv dálkového ovládání. Uměl rozpoznávat světlo a tmu, dokázal detekovat přítomnost jiných robotů nebo švábů na vzdálenost 4 cm. Aby se robot – šváb snadněji infiltroval do skupiny robotů, byly použity feromony, které obalamutí šváby a ti si budou myslet, že je to další kolega.

Cílem bylo změnit chování švábů tak, aby celá skupina tancovala tak, jak robot – šváb píská. Přirozeným instinktem švábů je zalézat do míst, která jsou tmavá. Nějakou dobu se robot – šváb choval standardně, ale v určité fázi bylo jeho chování přeprogramováno tak, aby vyhledával spíše světlejší místa. Pokus je popisován tak, že v kruhové aréně byla dvě místa. Jedno tmavší a druhé světlejší. Po nějaké době, kdy si náš robot budoval autoritu (i když u švábů prý nelze mluvit o nějakém vedoucím švábovi) došel vědecký tým k poznání, že pokud začne robot – šváb měnit chování tak, aby vyhledával spíše světlejší místa, najde se více než polovina švábů, kteří jej budou následovat a půjdou proti své přirozenosti. prostě manipulace v přímém přenosu.

Vědeckou skupinu vede pan José Halloy z U.L.B. a jejich výzkum trval 5 let. Výsledky jsou docela zajímavé. Pokud by se povedlo přebrat jeho výsledky do reálného života, mohli bychom se šváby bojovat touto technikou tj. například je řízeně lapat do pastí atd.

Tým pana Halloye však nezahálí a už na březen je plánován další výzkum s živočichy mnohem složitějšími – kuřaty. Vědci již vyvíjejí robota, který slyší, vydává zvuky a odpovídá na zvuky ostatních. Aby ostatní kuřata akceptovala robota jako jedince sobě rovného, budou do 12 hodin od narození odstavena od matky a předána „k výchově“ matce umělé spolu se svými robotickými sourozenci. Vědci samozřejmě neví, jak silné pouto se mezi kuřaty a robotem vytvoří.

Tato iniciativa je mi docela sympatická, určitě má svůj smysl. Znamená to, že je to předvoj pro mnohem složitější úlohy?