A za komunistů bylo líp! - Díl 5

4. 3. 2010 13:04 (aktualizováno) Svatopluk Vít

Můj vzpomínkový seriál na počítač Atari 800 XE provozovaný před rokem 1989 se dostal k dílu, ve kterém popíšu své herní klasiky. Je to výběr můj osobní a jsou to hry, nad kterými jsem strávil nejvíce času. Zároveň chci ukázat, jak to s počítači vypadalo v době předrevoluční a jak to vlastně fungovalo.

Krátké shrnutí – seriál se zrodil u příležitosti oslav 17.listopadu 1989 a mapuje, co všechno se v té době před rokem 1989 dělo, jak jsem to vnímal a zda to bylo nebo nebylo lepší. Své Atari jsem měl od vánoc roku 1987 a původně bez kazeťáku. Proto to byla ze začátku jen a pouze opravdová hračka. Když se počítač vypnul, o všechno v paměti se přišlo.

Pokud si dobře pamatuji, tak v příručkách dodávaných k počítači bylo několik programů a bylo tam i několik jednoduchých her. To byly mé první hry, které jsem na Atari hrál. Byl tam snad nějaký Pong a nějaké hádání čísel. Opravdu to už nevím přesně. Pokud víte, zmiňte to v diskuzi.

Pár her na počítačích jsem v té době už hrál, nejčastěji asi na ZX Spectru. Někdy na jaře 1988 jsem konečně dostal i kýžený kazeťák (ne že bych zlobil, ale prostě nebyl k sehnání). A začalo to. První, co si vybavuji na grafice her, bylo to, že se Atari od ZX Spectra docela lišilo. Ať už to bylo grafikou, ale především zvukem. Ten byl hodně jiný. Docela mne také překvapilo, že i pár her, které jsem hrál na Spectru, byly na Atari trochu jiné.

Taky mi dnes přijde až humorné, jak jsme četli názvy her, angličtinu neznaje. Naše hatmatilka byla velmi úsměvná. No schválně, hráli jste někdy „Internacionál karate“, „River Rajd“, „Pole posición“, „Bruk Li“ nebo „Reskue on Fraktalus“? Ano, tak jsme to četli a všemu rozuměli. Naštěstí to zachraňovaly „mezinárodní“ tituly jako je Rambo, Karateka nebo Zaxxon.

Opravdu první hra, kterou jsem na svém Atari hrál, bylo International Karate. Hra byla pro dva hráče (nebo se dalo hrát jen proti počítači) a spočívala v tom, abyste úspěšnými karate chvaty složili protivníka. Údery byly hodnoceny body, pokud jste nasbírali 3, prohráli jste. U této hry byla mezi mými kamarády snad největší spotřeba joysticků, jakou si pamatuji. Na druhou stranu to byla opravdu jedna z nejlepších her, na které si vzpomínám. A pamatujete si na zábavné mezihry? Kolik jste dokázali hlavou rozbít desek? Hra byla doprovázena stylovou hudbou a zvuky.

Další oblíbenou hrou byla hra Pole Position. V té době jsem si pořád lámal hlavu nad tím, proč se hra o formulích, jmenuje tak zvláštně. Dnes je to samozřejmě jasné. Nikdy jsem totiž neviděl závod formule 1 a tak jsem nevěděl, že je to označení pro první místo na startu po kvalifikaci. Byl to můj první automobilový simulátor, který jsem opravdu hrál dlouhé hodiny. Dnes vím, jak je to zoufale nerealistické a směšné, ale v té době jsem býval přeborník. Hra spočívala v tom, udržet se co nejdéle na cestě a nenarazit do zákeřně umístěných cedulí mimo trať a celý okruh zvládnout samozřejmě co nejrychleji. Nejdříve se jela kvalifikace (to jste jeli sami) a pak vlastní závod i s ostatními, kteří vám na cestě pochopitelně zavazeli.

V duchu automobilového závodění se nesla i má velmi oblíbená hra, kterou si však moc lidí nevybavuje nebo je nezaujala. Já jsem ji ovšem miloval. Jmenuje se The Great American Cross-Country Road Race a spočívala v tom, že jste měli se svým autem urazit jistou trasu napříč USA. Jelo se několik etap, byl dán časový limit. Navíc bylo nutno provádět citlivý management, neboť vaše auto mělo omezené množství paliva, které šlo ovšem doplňovat jen na benzinových pumpách, které samozřejmě nebyly úplně všude. Vždy jste viděli, že se k pumpě blížíte a museli jste to risknout – buď čerpat a zdržet se (na trati bylo plno soupeřů, kteří jeli s vámi) nebo posečkat do další pumpy. Když vám došlo palivo, mohli jste neustálým mačkáním joystickového tlačítka „šlapat“. Sice minimální rychlostí, ale k nejbližší pumpě to stačilo. Samozřejmě, že toho soupeři využívali a v pohodě vás předjížděli. V rámci tratí byly různé podmínky (jako led, déšť, noc) a také vás samozřejmě honili policisté, protože pokud chcete vyhrát, musíte jezdit rychle i na místech, kde to není povoleno. Jedinou možností bylo policistům ujet. Když jste to nezvládli (na silnici se motala další auta, když jste narazili, zpomalilo vás to), policisté vás zastavili a zdrželi. Pokud jste se blížili k nějakému většímu městu, byla samozřejmě špička, takže bylo hodně aut, což vás opět zpomalovalo. Když se tak zpětně dívám na tuto hru, byla to opravdu promyšlená pařba, která se jen tak neomrzela. A to, jak byla dobrá, můžu dokumentovat tím, že si o ní pamatuji spoustu detailů.

Další herní klasikou je hra River Raid. Námět je docela prostý. Řídíte malé letadlo, kterému ubývá palivo, když letí. Musí letět nad řekou, pokud se vychýlí, spadne. Na řece jsou umístěny čerpací stanice, když nad nimi proletíte, doplní se palivo. Můžete ovládat rychlost vašeho stroje. Načerpat palivo chvíli trvá, proto je ideální čerpat v co nejmenší rychlosti, aby se paliva načerpalo co nejvíce. Abyste to neměli tak jednoduché, nachází se na řece spousta nepřátel v podobě křižujících lodí a vrtulníků. Vaším cílem je doletět co nejdále. Když letíte rychle, dostane se vaše letadlo doprostřed obrazovky a nemáte tolik času na úhybné manévry. Občas však musíte být rychlí, protože k nádržím s palivem je to daleko. Rychlost se také hodí k tomu, že než lodě nebo vrtulníky udělají nějaký manévr, vy už budete pryč z jejich dosahu. Jenže vysoká rychlost zvyšuje spotřebu paliva. Zápletka prostá, zpracování také, ale zábava královská.

Pokud jsme u leteckých her, musím zmínit také hru Solo Flight. Byl to pravý a nefalšovaný letecký simulátor. Museli jste létat s poštou mezi americkými městy. Ke hře jsem měl i sadu map, podle kterých se létalo. Zvednout letadlo z letiště nebyl zase takový problém, problém býval s přistáním. Občas vám vysadil motor, pak došlo palivo atd. Skoro se mi nechce věřit tomu, že je hra z roku 1983 a přesto je i po těch letech taková svěží.

K realitě blízko měl v té době i Kennedy Approach. Hra simulovala práci leteckého dispečera na letišti v New Yorku. Cíl byl jednoduchý – řídit letecký provoz bez kolizí. Na mapě jste viděli různá letadla a řídili jste jejich přistávání a vzlety a nesměli jste je přivést ke zkáze. Hra byla dobře provedená a hlavně obsahovala syntezátor řeči, takže piloti letadel s vámi „komunikovali“ pomocí vysílačky. Atmosféra byla skvělá. Měli jste pocit, že jste opravdu centrem všeho dění. Z dnešního pohledu je hra hranatá a graficky i zvukově nepovedená, ale ta atmosféra je důležitá. Vím o mnoha kamarádech, kteří s ní trávili spoustu času.

Od skutečných letadel už je jen krůček k arkádovějším leteckým hrám. První zmíním hru Super Cobra. Jste pilotem vrtulníku a prolétáváte jeskyněmi a snažíte se dostat co nejdále. Všichni na zemi na vás útočí. V podobném duchu je i hra Zaxxon, jenže tam je vaše letadlo vidět z jakéhosi izometrického pohledu. Musíte prolétávat nad územím, střílet a bránit se. Nakonec vás čeká finální příšera. Hrál jsem i některá pokračování, hlavně Super Zaxxon.

Jsme-li u bojových arkád, docela dobře si vzpomínám i na hru Moon Patrol. Měli jste k dispozici obrněný transportér, který střílel nahoru a před sebe. Pohybovali jste se měsíční krajinou, kde byly krátery a výčnělky, které se musely přeskakovat. Občas na vás útočilo z vrchu UFO. Vašim cílem bylo dojet co nejdál. Otevřeně se přiznám, že se mi to do úrovně Z nikdy nepovedlo, rekord mám v úrovni V.

Zůstaneme-li u vesmírných her, nemůžu zapomenout na hru Rescue on Fractalus. Zápletka hry byla docela jednoduchá. Na cizích planetách jsou astronauti, které musíte hledat a zachránit.Když jste daného pilota našli, museli jste přistát co nejblíže němu a čekat, až vám zaklepe na dveře. Obzvláště děsivé bylo, pokud jste to nestihli včas. V okolí se pohybovali vetřelci a museli jste se bránit. Pokud jste na zaklepání nereagovali, stávalo se postupně slabší a slabší až ustalo. Byla to jedna z mých prvních her, která se hrála v 3D pohledu. A každý, s kým jsem o ní mluvil, nemůže zapomenout na křest ohněm. Přistáli jste na planetě a čekáte až pilot nastoupí. Na přední sklo se však zničehonic přilepí vetřelec, začne na něj bušit a rozbije je. A je po vás. Je to tak nečekané a efektní, že se prostě leknete. A ten moment je nezapomenutelný.

Dalším momentem je hra Karateka. Je to bojová hra, ale je v ní příběh. Postupně jste procházeli místnostmi a „vraždili“ soupeře zde nastrčené. Cílem totiž bylo osvobodit princeznu,která je v tajemném paláci uvězněna. Cesta k ní vede jen vpřes „mrtvoly“. Znáte-li hru z PC pojmenovanou Prince of Persia, je to podobné.

Pokud zůstaneme u zvláštních bojovek, zmíním se i o hře Bruce Lee. V bludišti musíte najít čaroděje, kterého musíte přemoci. Jenže to není tak jednoduché, nejdříve musíte vysbírat všechny lampiony. Do cesty se vám samozřejmě stavějí různí záškodníci. Také to byla dlouhá zábava, ale čaroděje jsem překonal.

V ranku bojových her je i hra Ninja, vystavěná na příběhu – procházíte místnostmi a zabíjíte všechny, kdo jsou v dosahu. Nebijete se jen rukama, můžete házet i hvězdice.

Když to tak po sobě čtu, pamatuju si toho nějak moc a to jsem nezmínil ještě některé pecky. Například bludišťovou hru Boulder Dash. Jste malý panáček, který má za cíl vysbírat určité množství diamantů a projít do další úrovně. Pohybujete se pod zemí a můžete „vykousávat“ zeminu. V podzemí platí fyzikální zákony. Na hlavě udržíte kámen nebo diamanty, pokud vám však spadne na hlavu, je to váš konec. Zemina samozřejmě ubývá a je zapotřebí velmi dobře sledovat, kudy procházíte a zda vám nehrozí nebezpečí.Vypadá to jednoduše, ale úrovně postupně gradovaly v obtížnosti. Samozřejmostí je i časový limit. Ve vyšších úrovních jste se setkali i se strašidly, které vás pronásledovali v chodbách, které jste vyhloubili a když na ně spadl kámen, proměnily se v diamanty. Pokud vím, tak měla hra mnoho pokračování, dnes bychom spíše řekli, že to byl nový level pack. Když jste nechali panáčka dlouho stát na místě, podupával si nohou a mrkal.

A protože se to rozrůstá, nechám si ještě něco do dalšího dílu. Jen tak z hlavy mne napadá SWAT, H.E.R.O., Oil's well, Hard Ball, Major League Hockey a třeba Action Biker. No a taky textovky. No a taky nesmím zapomenout na Raid over Moscow!

Sdílet