Můj vzpomínkový seriál na počítač Atari 800 XE provozovaný před rokem 1989 se dostal k dílu, ve kterém popíšu své herní klasiky. Je to výběr můj osobní a jsou to hry, nad kterými jsem strávil nejvíce času. Zároveň chci ukázat, jak to s počítači vypadalo v době předrevoluční a jak to vlastně fungovalo.
Krátké shrnutí – seriál se zrodil u příležitosti oslav 17.listopadu 1989 a mapuje, co všechno se v té době před rokem 1989 dělo, jak jsem to vnímal a zda to bylo nebo nebylo lepší. Své Atari jsem měl od vánoc roku 1987 a původně bez kazeťáku. Proto to byla ze začátku jen a pouze opravdová hračka. Když se počítač vypnul, o všechno v paměti se přišlo.
Pokud si dobře pamatuji, tak v příručkách dodávaných k počítači bylo několik programů a bylo tam i několik jednoduchých her. To byly mé první hry, které jsem na Atari hrál. Byl tam snad nějaký Pong a nějaké hádání čísel. Opravdu to už nevím přesně. Pokud víte, zmiňte to v diskuzi.
Pár her na počítačích jsem v té době už hrál, nejčastěji asi na ZX Spectru. Někdy na jaře 1988 jsem konečně dostal i kýžený kazeťák (ne že bych zlobil, ale prostě nebyl k sehnání). A začalo to. První, co si vybavuji na grafice her, bylo to, že se Atari od ZX Spectra docela lišilo. Ať už to bylo grafikou, ale především zvukem. Ten byl hodně jiný. Docela mne také překvapilo, že i pár her, které jsem hrál na Spectru, byly na Atari trochu jiné.
Taky mi dnes přijde až humorné, jak jsme četli názvy her, angličtinu neznaje. Naše hatmatilka byla velmi úsměvná. No schválně, hráli jste někdy „Internacionál karate“, „River Rajd“, „Pole posición“, „Bruk Li“ nebo „Reskue on Fraktalus“? Ano, tak jsme to četli a všemu rozuměli. Naštěstí to zachraňovaly „mezinárodní“ tituly jako je Rambo, Karateka nebo Zaxxon.
Opravdu první hra, kterou jsem na svém Atari hrál, bylo International Karate. Hra byla pro dva hráče (nebo se dalo hrát jen proti počítači) a spočívala v tom, abyste úspěšnými karate chvaty složili protivníka. Údery byly hodnoceny body, pokud jste nasbírali 3, prohráli jste. U této hry byla mezi mými kamarády snad největší spotřeba joysticků, jakou si pamatuji. Na druhou stranu to byla opravdu jedna z nejlepších her, na které si vzpomínám. A pamatujete si na zábavné mezihry? Kolik jste dokázali hlavou rozbít desek? Hra byla doprovázena stylovou hudbou a zvuky.
Další oblíbenou hrou byla hra Pole Position. V té době jsem si pořád lámal hlavu nad tím, proč se hra o formulích, jmenuje tak zvláštně. Dnes je to samozřejmě jasné. Nikdy jsem totiž neviděl závod formule 1 a tak jsem nevěděl, že je to označení pro první místo na startu po kvalifikaci. Byl to můj první automobilový simulátor, který jsem opravdu hrál dlouhé hodiny. Dnes vím, jak je to zoufale nerealistické a směšné, ale v té době jsem býval přeborník. Hra spočívala v tom, udržet se co nejdéle na cestě a nenarazit do zákeřně umístěných cedulí mimo trať a celý okruh zvládnout samozřejmě co nejrychleji. Nejdříve se jela kvalifikace (to jste jeli sami) a pak vlastní závod i s ostatními, kteří vám na cestě pochopitelně zavazeli.
V duchu automobilového závodění se nesla i má velmi oblíbená hra, kterou si však moc lidí nevybavuje nebo je nezaujala. Já jsem ji ovšem miloval. Jmenuje se The Great American Cross-Country Road Race a spočívala v tom, že jste měli se svým autem urazit jistou trasu napříč USA. Jelo se několik etap, byl dán časový limit. Navíc bylo nutno provádět citlivý management, neboť vaše auto mělo omezené množství paliva, které šlo ovšem doplňovat jen na benzinových pumpách, které samozřejmě nebyly úplně všude. Vždy jste viděli, že se k pumpě blížíte a museli jste to risknout – buď čerpat a zdržet se (na trati bylo plno soupeřů, kteří jeli s vámi) nebo posečkat do další pumpy. Když vám došlo palivo, mohli jste neustálým mačkáním joystickového tlačítka „šlapat“. Sice minimální rychlostí, ale k nejbližší pumpě to stačilo. Samozřejmě, že toho soupeři využívali a v pohodě vás předjížděli. V rámci tratí byly různé podmínky (jako led, déšť, noc) a také vás samozřejmě honili policisté, protože pokud chcete vyhrát, musíte jezdit rychle i na místech, kde to není povoleno. Jedinou možností bylo policistům ujet. Když jste to nezvládli (na silnici se motala další auta, když jste narazili, zpomalilo vás to), policisté vás zastavili a zdrželi. Pokud jste se blížili k nějakému většímu městu, byla samozřejmě špička, takže bylo hodně aut, což vás opět zpomalovalo. Když se tak zpětně dívám na tuto hru, byla to opravdu promyšlená pařba, která se jen tak neomrzela. A to, jak byla dobrá, můžu dokumentovat tím, že si o ní pamatuji spoustu detailů.
Další herní klasikou je hra River Raid. Námět je docela prostý. Řídíte malé letadlo, kterému ubývá palivo, když letí. Musí letět nad řekou, pokud se vychýlí, spadne. Na řece jsou umístěny čerpací stanice, když nad nimi proletíte, doplní se palivo. Můžete ovládat rychlost vašeho stroje. Načerpat palivo chvíli trvá, proto je ideální čerpat v co nejmenší rychlosti, aby se paliva načerpalo co nejvíce. Abyste to neměli tak jednoduché, nachází se na řece spousta nepřátel v podobě křižujících lodí a vrtulníků. Vaším cílem je doletět co nejdále. Když letíte rychle, dostane se vaše letadlo doprostřed obrazovky a nemáte tolik času na úhybné manévry. Občas však musíte být rychlí, protože k nádržím s palivem je to daleko. Rychlost se také hodí k tomu, že než lodě nebo vrtulníky udělají nějaký manévr, vy už budete pryč z jejich dosahu. Jenže vysoká rychlost zvyšuje spotřebu paliva. Zápletka prostá, zpracování také, ale zábava královská.
Pokud jsme u leteckých her, musím zmínit také hru Solo Flight. Byl to pravý a nefalšovaný letecký simulátor. Museli jste létat s poštou mezi americkými městy. Ke hře jsem měl i sadu map, podle kterých se létalo. Zvednout letadlo z letiště nebyl zase takový problém, problém býval s přistáním. Občas vám vysadil motor, pak došlo palivo atd. Skoro se mi nechce věřit tomu, že je hra z roku 1983 a přesto je i po těch letech taková svěží.
K realitě blízko měl v té době i Kennedy Approach. Hra simulovala práci leteckého dispečera na letišti v New Yorku. Cíl byl jednoduchý – řídit letecký provoz bez kolizí. Na mapě jste viděli různá letadla a řídili jste jejich přistávání a vzlety a nesměli jste je přivést ke zkáze. Hra byla dobře provedená a hlavně obsahovala syntezátor řeči, takže piloti letadel s vámi „komunikovali“ pomocí vysílačky. Atmosféra byla skvělá. Měli jste pocit, že jste opravdu centrem všeho dění. Z dnešního pohledu je hra hranatá a graficky i zvukově nepovedená, ale ta atmosféra je důležitá. Vím o mnoha kamarádech, kteří s ní trávili spoustu času.
Od skutečných letadel už je jen krůček k arkádovějším leteckým hrám. První zmíním hru Super Cobra. Jste pilotem vrtulníku a prolétáváte jeskyněmi a snažíte se dostat co nejdále. Všichni na zemi na vás útočí. V podobném duchu je i hra Zaxxon, jenže tam je vaše letadlo vidět z jakéhosi izometrického pohledu. Musíte prolétávat nad územím, střílet a bránit se. Nakonec vás čeká finální příšera. Hrál jsem i některá pokračování, hlavně Super Zaxxon.
Jsme-li u bojových arkád, docela dobře si vzpomínám i na hru Moon Patrol. Měli jste k dispozici obrněný transportér, který střílel nahoru a před sebe. Pohybovali jste se měsíční krajinou, kde byly krátery a výčnělky, které se musely přeskakovat. Občas na vás útočilo z vrchu UFO. Vašim cílem bylo dojet co nejdál. Otevřeně se přiznám, že se mi to do úrovně Z nikdy nepovedlo, rekord mám v úrovni V.
Zůstaneme-li u vesmírných her, nemůžu zapomenout na hru Rescue on Fractalus. Zápletka hry byla docela jednoduchá. Na cizích planetách jsou astronauti, které musíte hledat a zachránit.Když jste daného pilota našli, museli jste přistát co nejblíže němu a čekat, až vám zaklepe na dveře. Obzvláště děsivé bylo, pokud jste to nestihli včas. V okolí se pohybovali vetřelci a museli jste se bránit. Pokud jste na zaklepání nereagovali, stávalo se postupně slabší a slabší až ustalo. Byla to jedna z mých prvních her, která se hrála v 3D pohledu. A každý, s kým jsem o ní mluvil, nemůže zapomenout na křest ohněm. Přistáli jste na planetě a čekáte až pilot nastoupí. Na přední sklo se však zničehonic přilepí vetřelec, začne na něj bušit a rozbije je. A je po vás. Je to tak nečekané a efektní, že se prostě leknete. A ten moment je nezapomenutelný.
Dalším momentem je hra Karateka. Je to bojová hra, ale je v ní příběh. Postupně jste procházeli místnostmi a „vraždili“ soupeře zde nastrčené. Cílem totiž bylo osvobodit princeznu,která je v tajemném paláci uvězněna. Cesta k ní vede jen vpřes „mrtvoly“. Znáte-li hru z PC pojmenovanou Prince of Persia, je to podobné.
Pokud zůstaneme u zvláštních bojovek, zmíním se i o hře Bruce Lee. V bludišti musíte najít čaroděje, kterého musíte přemoci. Jenže to není tak jednoduché, nejdříve musíte vysbírat všechny lampiony. Do cesty se vám samozřejmě stavějí různí záškodníci. Také to byla dlouhá zábava, ale čaroděje jsem překonal.
V ranku bojových her je i hra Ninja, vystavěná na příběhu – procházíte místnostmi a zabíjíte všechny, kdo jsou v dosahu. Nebijete se jen rukama, můžete házet i hvězdice.
Když to tak po sobě čtu, pamatuju si toho nějak moc a to jsem nezmínil ještě některé pecky. Například bludišťovou hru Boulder Dash. Jste malý panáček, který má za cíl vysbírat určité množství diamantů a projít do další úrovně. Pohybujete se pod zemí a můžete „vykousávat“ zeminu. V podzemí platí fyzikální zákony. Na hlavě udržíte kámen nebo diamanty, pokud vám však spadne na hlavu, je to váš konec. Zemina samozřejmě ubývá a je zapotřebí velmi dobře sledovat, kudy procházíte a zda vám nehrozí nebezpečí.Vypadá to jednoduše, ale úrovně postupně gradovaly v obtížnosti. Samozřejmostí je i časový limit. Ve vyšších úrovních jste se setkali i se strašidly, které vás pronásledovali v chodbách, které jste vyhloubili a když na ně spadl kámen, proměnily se v diamanty. Pokud vím, tak měla hra mnoho pokračování, dnes bychom spíše řekli, že to byl nový level pack. Když jste nechali panáčka dlouho stát na místě, podupával si nohou a mrkal.
A protože se to rozrůstá, nechám si ještě něco do dalšího dílu. Jen tak z hlavy mne napadá SWAT, H.E.R.O., Oil's well, Hard Ball, Major League Hockey a třeba Action Biker. No a taky textovky. No a taky nesmím zapomenout na Raid over Moscow!
Tak moje prvni hra na Atari byla Fort Apocalypse. Mel jsem ji jeste ve standardu a byla to docela sila cekat nez se to nahraje do pocitace aby v jednom z poslednich bloku nebyla chyba.
Jinak vzpominky na Rescue on Fractalus! jsou velice silne. V tu chvili co na me poprve vyhoukl Jaggi by se ve me krve nedorezal. Jeste lepsi atmosferu tomu pak dodalo letani v noci v pozdejsich levelech.
Ja jsem mel C64 a nejvic jsem hral a miloval
hru Starquake: http://en.wikipedia.org/wiki/Starquake_(game)
Zas bych si ji chtel nekdy zahrat, dokonce mam
delsi dobu v planu, ze bych ji predelal do linuxu
pod SDL, kdybych mel na to cas :-(
I moji prvni hrou bylo International karate a protoze v te dobe jeste neexistovalo Turbo2000 ci vyssi, tak se hra nahravala cca 30 minut! Ale i tak to byla velika zabava.
Jak jsem zminoval u minuleho dilu teto serie mam velmi dobre vzpominky na hry "Spy vs Spy", "Pitfall", "Draconus", "Jet set Willy", "Manic Miner" a dalsi ....
[5] To je presne ono, na tuhle si taky vzpominam, akorat jsem nevedel, jak se jmenovala ... btw, proc si ji nezahrajes? http://atari.fandal.cz/detail.php?files_id=3148 ;)
No já musím říct, že jsem vždy hrál jen triviální akční hry - vždy mi přišlo jako plýtvání časem dělat si "postgraduál", aby člověk mohl hrát nějakou RPG či strategii. Vždy jsem to bral jako odreagování. Mým favoritem na Atari tak bylo DROPZONE. Triviální střílečka, ale dobrá grafika i zvuk, skvělá hratelnost.
_všechny_ uvedené hry si vybavuju včetně spousty detailů (např. efektní vynoření nápisu u T.G.A.C.C.R.R. z kouře výfuku), to jsem asi fakt byl nelítostný pařan nebo co.
Jo, a myslím si, že River Raid nad pevninou nespadl, ale narazil do ní. A je dobré říct, že Rescue on Fractalus je akční 3D hra (krajina, jak název napovídá, je generovaná fraktály), což se snad ani nezdá možné (vzhledem k CPU a RAM).
Mám chuť si to všechno znovu zahrát, je to příliš živé :-)
Mne sa velmi pacil 3D simulator vrtulnika Apache - na ovladanie ste potrebovali dva joysticky - jednym sa ovladal naklon vpred/vzad/vlavo/vpravo a druhym tah motora a otacanie okolo zvislej osi... Bez navodu si clovek neskrtol, ale ked som to zvladol tak som si pripadal ako v naozajstnej helikoptere :).
A dalsia 3D hra bola Mercenary - stroskotate na neznamej planete a musite si zarobit peniaze na nakup rakety, s ktorou budete moct odletiet. To 3D bolo sice len wireframe, ale aj tak to vyzeralo uzasne... A prejst to bez navodu a s nulovou znalostou anglictiny bol riadny oriesok, ale nakoniec sa mi to tusim podarilo.
Btw, o navodoch a mapach by sa asi dalo tiez napisat dost. Internet nebol a v hrach manual vacsinou nebol. Niektore hry som musel vzdat lebo sa mi nepodarilo zistit co mam vlastne robit :)
největší likvidátory joysticků u nás doma byl decathlon a olympijské hry, hlavně u decathlonu záverečná 1500ka kdy jsme kvrdlali joyem tři minuty v kuse a posledních 400m se sprintovalo to byl odrovnávač i na ruce... ale hlavně to bylo až pro 4 hráče takže jsme pořád závodili a co si pamatuju tak náš rekord byl někde mezi 10000 a 11000 bodů (Šebrle by koukal)...
nesmím zapomenout na závody napříč amerikou (už nevím jak se to jmenovalo) kde se dala zvolit i trasa přes která města se pojede...
[11] co jsem tak pocital, tak jedna obrazovka zabrala pouhych 56 bytu. A to uz se 512 obrazovek v pohode do Atarka vejde. Proc tak malo bytu? Cela obrazovka byla rozdelena na ctverce, pritom sousedni obrazovky vzdy hranicni ctverce sdilely (takze v pameti byly pouze 1x). No a pro kazdy ctverec stacil 1 byt na vyjadreni, co v nem je - ruzne steny, liany, mrtvola kosmonauta, cheops pyramid, kadibudka (ta s tema antenkama a teleportem :-) atd.
Celkem brutalni hra, na to, ze na zacatku byly 4 zivoty. ja jsem ji sice dohral, ale pouze po "zapoukovani" na 99 zivotu.
[1] vam se nekdy podarilo "Revenge" dohrat? Ja jsem vzdycky mel nejakou divnou verzi, ktera se po urcite dobe zasekla (zacal blbnout panacek atd.) a k montezumovi jsem se nikdy nedostal (podle mapy ma byt uprostred pyramidy).
Ale klasicky Montezuma, to byla opravdu dobra hra. Ve skutecnosti normalni plosinovka, ale strasne dobre se mi hrala (resp. hraje, uspavam s ni decka :-). na 16kB bomba.
[15] dohrat se to dalo bez problemu pri trose snahy :-)
Jedine, co se mi nepodarilo projit uplne cele (nikdy jsem se nedostal na 100% projitych mistnosti), byla takova ta mala oblast vlevo dole v mape, kam se lezlo jen pres teleport, tu jsme zmapovali jen za cenu tezkych ztrat ...
[15] ano, oblast nazvana Z.A.P (podle kodu v teleportu), to je brutalni zalezitost podle me az nehratelna. Jak vypada tech pet obrazovek jsem se dozvedel az z mapy, kterou kamos okopiroval z nejakeho Polskeho casopisu. Byla tam i sekce o Atarku, ktera se jmenovala "male jest piekne" :-)
Tady je spectracka mapa Starquaka - vicemene stejna jako Ataracka verze: http://maps.speccy.cz/map.php?id=Starquake
chlapi, ste lamy ;-)
ja som montezumu samozrejme dohral ;-) Je pravda, ze co si tak vybavujem, tak to bolo take zvlastne (ten stred pyramidy), doteraz neviem, ci to tak malo byt alebo to bola chybna grafika (tusim tam bol iba rebrik a nejake blikajuce pozadie). kazdopadne som si 101% isty, ze koniec som videl a ze tu hru som (len s pomocou mapy) presiel ;)
[21] jojo, hezka mapa, az dostavam chut si to znova zahrat, treba bych to konecne videl v barve...
ale velikost mapy bohate stacila, i tak to zabralo nejmene hodinu, nez se prolezla mapa cela :-) (jsme to hravali i na procento projiti cele mapy, pricemz ta oblast AMIGA (jak se to na Spectru jmenovalo) nam to kazila, protoze tech 100% se diky ni nedalo dosahnout...)
[21]tak pro zmenu tady je mapa atari verze:
http://maps.atari8.info/starquake.php
Krásné články, rád jsem si přečetl něco z naší historie, pro mě však trochu trpké. Také jsem si zavzpomínal jak kolem mě měli kamarádi Atari, ZX, Comodore a podobné počítače, ale moji rodiče mi žádný takový koupit nemohli, protože to bylo pro ně finančně naprosto nereálné. Svůj první počítač jsem si koupil až někdy v roce 1997-8 PC MMX 200 MHz, z peněz ušetřených z brigád, kdy jsem programoval při studiu na VŠ. Pro zajímavost jsem za něj tehdy zaplatil (včetně monitoru) cca 30 tis Kč. Na druhou stranu jsem měl čas dělat naplno sport, kde jsem zažil spoustu her v realitě (např. hra "válka volů", kdy bylo cílem zůstat v kajaku (kánoi) a ostatní protivníky poslat do vody, přičemž poražení mohli dále bojovat i z vody, byla bezkonkurenční, zvláště pak když měla voda teplotu 5 stupňů nad nulou), takže jsem možná o nic zásadního nepřišel.
Ja jsem krom uz drive zminenych gamesek jeste s oblibou hral Stealth.
A pak pecku ze vsech pecek nejpeckovatejsi ;-) -- 7 Cities of Gold. Prirovnal bych to castecne ke Colonization, ale narozdil od Colonization se nezakladaly kolonie. Ukolem bylo ridit objevnou cestu do Ameriky - v Evrope najimat lidi a kupovat lode, porad se starat, aby lidi meli co jist, najit a prozkoumavat neznamy kontinent a vozit do Evropy hromady zlata ziskaneho obchodem nebo bojem s domorodci. Kdyz clovek zvolil boj, tak se zprava o hnusnych bilych bojovnicich sirila, takze pristi expedice byly casto napadeny v pralese a okolni vesnice nebyly prilis nakolneny obchodu. Ale zjevne to melo nejaky realnejsi algoritmus sireni, protoze kdyz se priste clovek vylodil o hodne velky kus dal, tak tam ta zprava jeste nedorazila.
Na expedici clovek musel pocitac s tim, co jeho muzi unesou, pripadne sli z mistnich vesnic ziskat i nosici atd.
Atari jsme tenkrat koupili i s disketovkou z druhe ruky a relativne pozde, takze to nebylo tak drahe. Pamatuju si, ze hra zabrala celou disketu z obou stran. Aby se usetrilo, tak se na 5.25'' disketach procvakaval okraj a pak sla disketa pouzit i z druhe strany...
Na jedne strane byla binarka hry, na druhe byla nahodne generovana mapa (ta se generovala snad asi 15 minut). Pri hrani to vlastne tu mapovou disketu pouzivalo jako swap, v pameti byla zrejme vzdy jen cast mapy v okoli. A taky se tam dala ulozit pozice, i kdyz jen kdyz clovek byl doma, v Evrope. Opravdu se to dalo hrat i kolik dni, nez clovek cely kontinent prosel. Ale nikdy se mi nepovedlo objevit celych 100%, vzdycky asi nekde zustalo alespon par ostruvku kolem.
Kvuli praci s tou mapou tuhle hru tady moc lidi neznalo, protoze bez disketovky to asi vubec neslo hrat.
V mych ocich tuhle hru prekonala az o par let pozdeji Civilization, ale to uz bylo na PC.
My jsme meli doma pocitac, ktery tu myslim zminen nebyl (aspon ne primo) - <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Amstrad_CPC">Schneider CPC 464</a> (melo to v sobe Zilog Z80), bylo to podobne C64 ci ZXku, az na to ze k tomu byl monitor a zabudovany kazetak. Na Atari to samozrejme nemelo (na ty skvela demicka si taky pamatuji), ale v te dobe byl clovek rad aspon za tohle. Bracha si to tehdy pritahl z Rakouska (+jeste 2 jeho kamosi z dediny :)). Hry se samozrejme take hlavne kopirovaly, ale pamatuju si, ze jsme doma meli i nejake originaly (na jmeno uz si nepamatuju). Jak sleduji tento serial, tak zjistuji, ze hry byly stejne, jenom se nekdy jmenovali jinak (treba Int. karate se myslim jmenovalo Karate Fist, atd.)
Kazdopadne proc to tady vubec pisu. Myslim, ze jste totiz zapomneli zminit jednu velmi vyznamnou hru a to Brabenovu <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Elite_(computer_game)">Elite</a>. Myslim, ze na svou dobu to byla naprosto prevratna hra. Pamatuju si, ze jsem stravil strasne moc casu jenom zjistovanim, jak se to vlastne hraje (zadne manualy jsme samozrejme nemeli). Ale pak me to neuveritelne chytlo a vydrzel jsem u toho dlouhe hodiny (pak mi to vetsinou spadlo, protoze to bylo neuveritelne bugovite). Pak jsem take hraval jeji pokracovatele na PC (Frontier a Frontier: First Encounter) a je to jedna z mala her, co bych si zahral i dnes :)
Sorry za trochu delsi prispevek, ale skoro jsem taky zamackl slzu.
The Great American Cross Country Road Race nebo AC Cross, to byla super gamesa. Zrovna minuly tyden sem po ceste z pisku do kromerize zvladl parkrat trasu LA - NYC :-)
Karate hry me nejak moc nezaujaly, ale River Raid to byla klasika. Tusm to melo na kazete jen "9 otacek", coz znamenalo, ze to je vazne kratky program, ale hra byla bezvadna.
Solofilght mel kamarad originalku a mel k samozrejme i manual. Ten sem si okopiroval a pak za mlhy prikladal pravitka na mapy, abych podle VORu zjistil, kde ze to jsem. Hra mela v originale vic map, nez bylo ve verzi, kterou jsem mel v Turbu. Manual a mapy mam schovane :-) Moc se mi libilo, kdyz se vyletelo nad mraky a ukazala se krasna blankytne modra obloha.
Silena gamesa byla jeste Joust, ktera spocivala ve zajemne likvidaci "hus". Kdyz jste svoji husou narazili shora do cizi husi, tak z husy vypadlo vajico a husa odletela z obrazu a uz se neukazala. Vajco se muse sebrat. Kdo vyletel z obrazu na jedne strane, objevil se na druhe. Tlacitkem se mavalo kridli a zvlast efektni bylo, kdyz ste s husou pristali na nejake podlaze a zacali brzdit :-)
Proste stare hry byly nejlepsi :-)
[32]
Tak Amstrad CPC jsem v tehdejsi dobe mozna i jednou videl. :) Hadam, ze to byl asi jeden z nejmene rozsirenych osmibitu u nas.
Jsem sice dlouholety atarista, ale Amstrada jsem si nedavno ze zvedavosti poridil a mam pocit, ze majitelu CPC je dnes u nas jeste asi 1000x min nez za komunistu. :)
Tak jestli se jeste nekomu doma vali, ozvete se a pokecame. ;)
P.S. Zde je par zajimavych odkazu:
http://amstrad.cpc.free.fr/index.php?op=edito
http://www.cpczone.net
http://www.cpcwiki.com
Zadnou ceskou stranku venovanou temto pocitacum jsem bohuzel nenasel.
Velmi jsem mel rad taky strategii MULE a hru ARCHON.
A Rescue On Fracrulus byl bezvadnej, az uplnou nahodou jsem prisel na to, ze martan busici na sklo se da elegantne zlikvidovat - ale poprvy ho uvidet, to byl vazne sok :D
to strec: Pokud se podivas do jizdniho radu, tak vis kam jedes i bez listku ;) Delaval jsem to tak, proste jsem byl linej opisovat ta jmena.
[32] mam takovy dojem, ze na osmibitovych atarkach Elite nebylo, snad pouze demo. Ale hra to byla dost dobra a kdyby se jeji tvurci mezi sebou nepohadali, tak uz mame legalni Elite i na PC.
[34] Jousta hraval hlavne bracha. Dobry bylo, ze ve vyssich levelech, kde se odstrani podlaha k te cervene lave, se po priblizeni k hladine objevi ruka, ktera hrace stahne dolu :-) Chce to trosku treninku, ale da se prelitnout nad celou hladinou a pod celou cestu vami 'roluje' ruka :-)
[35] a k tomu jeste velmi podobna: Cohen's Tower - tam se jezdilo vy vytazich a nekdo porad dolu hazel kvetinace :-)
tiez si vsetci pamatate prvu hru aku ste hrali?
u mna to bolo SUBMISSION od Petra Bluemera
http://gury.atari8.info/details_games/1755.htm
[32]Elite bohuzel nebyla pro 8bit Atari. Vzdycky me mrzelo, ze na ostatnich platformach ji vsichni hraji a my sme ji nemeli. Elite jsem si tak zahral az na Atari ST a pak samozrejme nastupce Frontier, kterej bezi i na Falconu, kterej to stihal nadherne vykerslovat dost vysokym poctem snimku.
submission
goonies http://www.youtube.com/watch?v=j68ky6xZsC8
miner 2049er http://www.youtube.com/watch?v=dYZbL-DMOEs
spy hunter http://www.youtube.com/watch?v=DLtcPj5o9T4
spin dizzy
amaurote
[39] opravdu ten povrch byl generovan on-the fly pomoci fraktalu, konkretne metody presouvani prostredniho bodu (midpoint algoritmus). Jinak by se s tim povrchem ani nevesli do RAMky :-)
http://www.root.cz/clanky/trojrozmerne-modely-terenu/
http://www.root.cz/clanky/pokrocile-metody-zobrazovani-3d-modelu-krajiny/
http://www.root.cz/clanky/vykreslovani-povrchu-terenu-s-lod-gouraudovo-a-phongovo-stinovani/
[39]Krajina na Rescue on Fractalus byla skutecne generovana fractaly. Vysel o tom peknej clanek v Anticu
http://atarimagazines.com/v3n4/lucasfilm.html
a pak jeste muzes kouknout sem
http://www.langston.com/LFGames/
Kdyz uz sme u tech klasik, prave jsem se bavil s Fandalem, kterej provozuje archiv veci na Atari. Pokud jeste nekdo mate neco, co v archivu neni, mohli by jste to Fandalovi poslat? At se nam archiv pekne rozrusta.
Tady je jeho adresa, sice uz tady byla, ale kdyby si ji nekdo nevsim: http://atari.fandal.cz
Ja si jeste pamatuji hru MegaMania http://www.atarimania.com/detail_soft.php?MENU=8&VERSION_ID=3299
u toho jsem vydrzel hrat opravdu hodne dlouho
Tribute to Atari
http://www.youtube.com/watch?v=z2ksLe3W_T0
dobra hra bola aj Zorro
[36] Souhlas, ted je Amstradistu rozhodne mene, nez jich bylo za komunistu. I bracha se toho sveho pred lety zbavil (bohuzel).
[38],[42] Podle wiki byla hra opravdu az pro Atari ST, coz mi prijde docela zvlastni, kdyz Ataristi meli vzdycky vsechno nejlepsi :)
[52] Tribute plny vzpominek. Skoro jsem nektere hry nemohl poznat, protoze jsme meli doma jenom Zeleno-zeleny monitor a vidim, ze v barve to ma uplne jiny rozmer :)
[48] dik za fandalove stranky, su tam krasne veci!
ako emulator doporucujem http://atariarea.krap.pl/PLus/index_us.htm
nemozem si spomenut na nazov jednej hry - nasiel sa dennik stareho strycka, prenieslo ma to do nejakeho bludiska alebo paralelneho sveta, first person pohlad, chodilo (alebo jazdilo) sa tam v tom bludisku a po priserach sa dali strielat gule roznej farby, myslim ze sa tam aj niecim carovalo. vie niekto nazov?
Pekne gamesy, pekne vzpominky.
btw - Vzdycky se musim usmivat, kdyz nekde ctu diskuse o tom, jak asi dostali tolik mistnosti do nejake hry. Sam jsem si s tim uzil v me hre Naturix, muzete mrknout na mapku: http://mapy.atari8.info/l-o/naturix.png
Mel jsem tam sice "jen" asi 123 mistnosti, ale jejich sestavovani byla uzasna prace. Jsou tam stavebni prvky nekolika velikosti + nejake akcni hybajici se bloky, kazdy mel sve cislo. No a pak jsem tam mel takovy bytecode engine, kde se cisly a bity definovala mistnost timto zpusobem, napr.:
Blok cislo 10 umisti 5x vodorovne vedle sebe.
Prejdi o 3 radky nize.
Blok cislo 3 dej 6x pod sebe.
Na aktualni pozici bude nepratelska potvora cislo 2, pohybujici se zleva doprava v rozsahu -30,+20 od tohoto mista.
atd. atd. atd.
Na jednu mistnost bylo potreba podle rozmanitosti cca 50-200 bytu. Ovsem editor jsem na to nemel. Cisla (kody bloku, operaci) jsem si psal do sesitu a pak prepisoval do Atarka. A pak to testoval a opravoval objevene chyby, kterych bylo samozrejme veeelka spousta.
To jen tak pro zajimavost. :-)
Mejte se fajn.
K [54], nebyl to Eidolon?
http://en.wikipedia.org/wiki/The_Eidolon
Supr clanek. Taky jsme zamackl nejednu slzu. paradni doba. hry jako mr.robot, montezumas a dalsi, ktere tu uz byly zmineny... Jeste ve sklepe to atarko nekde bude. Jak si vzpomenu na atarko, tak se mi vybaviy: dara nad dary, jedine atari. Uz ani nevim, kde jsem to videl.
Ufff, slzy v ocich :-) Dostali jste mne :-D
Abych pravdu rekl, tak bych neumel rici, ktera mne dostavala nejvic. Hodne her zde zminenych (Karateka, Rescue on Fractalus, Great American Country...)... Je toho hodne. Ale na Atarku mne dost dostavala grafika. Treba u Head over Heels jsem nechapal, jak byla jemna a kolik ji bylo. Moc fajn hra...
Profesionální ajťák pracující pro korporát (narozen 1974). V soukromí však rád prosazuji svobodný software. Snažím se mít přehled o technologiích a trendech. Zastávám názor, že pokud chci něco kritizovat, musím s tím mít nějakou zkušenost. Jsem hrdý manžel, otec dvou dcer a opečovávatel kočky plemene Britská modrá krátkosrstá. Mám rád hudbu, knihy a kulturu obecně. V některých věcech však jdu proti proudu – používám Linux (konkrétně ZorinOS), svobodný software (LibreOffice, GIMP, Inkscape či Joomlu!) a jezdím v hybridním japonském autě.
Přečteno 47 156×
Přečteno 41 382×
Přečteno 35 909×
Přečteno 25 964×
Přečteno 25 765×