Pan Software byl zralý otec rodiny. Byl úspěšný podnikatel, měl šťastné GNU/GPL manželství a několik BSD dětí, se kterými si sousedovic uzavřené děti dělaly co chtěly. Jednu vadu na kráse to však mělo.
Celé městečko Softwarov bylo plné lidí s nadváhou. Pan Software se svou rodinou sice měl nadváhu nejmenší ze všech sousedů, ale přesto ji měl. I jeho děti měly nadváhu a mohly by s klidem bojovat v těžké váhové kategorii. Ale proti teroru sousedovic uzavřených silně obézních dětí neměly šanci.
Jednoho dne se tatínek rozhodl, že svoje děti zoptimalizuje a zeštíhlí, aby těm sousedovic spratkům alespoň mohly utéct. Byly to přeci děti pana Softwara a ten vždy dbal na správnou výchovu a nenechá svoje BSD děti jen tak někomu napospas. Rozhodl se, že už nechce, aby jeho děti trpěly a proto se přestěhoval. V novém městě dětem změnil identitu na GPL, aby už jeho dětem zadarmo všichni všechno jen nebrali, zvláště ty sousedovic uzavřené děti, které jsou i v novém bydlišti.
Tatínek Software přesto nebyl s výchovou svých dětí úplně spokojen. Tatínek měl svou práci rád a možná proto, že ji dělal poctivě, těžko se uživil. Rozhodl se, že bude ještě poctivěji dřít a dopřeje svým dětem opravdu rychlé auto. Protože v Softwarově všechno funguje lépe, když je software rychlejší, bude i auto rychlejší. Tatínek neměl na nové auto a musel se spokojit se starším. Tatínek tedy vzal GPL Software a aby autu odlehčil, vzal i odlehčený software, aby auto jelo rychleji. I když to byl odlehčený software, nastartování auta trvalo půl minuty. Tatínek se naštval a řekl si, že s tím musí jít něco udělat.
S hardwarem v autě nešlo nic dělat. Při startování auta to prostě nedalo víc než 20MB/s. Inu, řekl si tatínek, aby moje děti těm sousedovic zmetkům ujely, nemůžou čekat půl minuty, než jim nastartuje auto. Ale co s tím? Žádný dnešní GPL Software to neumí.
Tatínek to však nevzdal. Řekl si: musím ten systém nacpat do 20MB. Rok se v tom tatínek Software hrabal a skládal již hotové GPL kódy, aby se těch pár ikonek, ovládání myši a klávesnice a zobrazování na monitoru vešlo do 20MB. Když to měl tatínek hotové, zjistil, že mu ještě 10MB zbylo a jeho systém opravdu nastartuje do jedné sekundy. Když se tatínek ohlédl rok zpátky a vzpomněl si, čemu i on sám před rokem říkal odlehčený software, musel se zasmát. Start 30 sekund krát 20MB, to je 600MB. Protože však tatínek nechtěl, aby jeho software mohly používat ti sousedovic uzavření grázlové, rozhodl se, že systém ve svém autě nikdy nezveřejní.
Bohužel tatínkovy schopnosti jsou na trhu práce nepotřebné, protože by mohly zničit trh s novými auty a to nikdo nechce. Protože tatínka tahle práce dříve bavila, nechal si ji jako koníčka. Rozhodl se totiž živit úplně něčím jiným, tedy jinou prací, kde se nebude muset tvářit, že odvedl dobrou práci jako pan Software. Už se totiž nemohl ve svém svědomí smířit s tím, že by se mezi lidmi představoval a zařazoval mezi odborníky na software, kteří pro zobrazení pár ikon na ploše používají název odlehčený desktop a potřebují k tomu při startu přečíst 300–600MB.
A od té doby, co pan Software změnil práci, žil si se svojí rodinou spokojeně. Obklopen starou elektronikou, do které pan Software udělal svoje úpravy. Z okna se pak vždy pousmíval, když viděl svoje uzavřené sousedy jak startují svoje nová uzavřená auta a čekají a čekají… než jejich uzavřený systém nastartuje.
A děti? Ty už odrostly, ale vždycky se vracejí k panu Softwarovi pro radu. Jejich vrstevníci jim závidí jejich klid a že se se svojí elektronikou nemusí rozčilovat a diví se čím to je.
Souhlasím s panem Softwarem, i s Vámi. Říkám to furt. Ptákovinky, bubínky s paličkama, hýbající se ikonky... A megabajty přibívají.
A ptám se: je to opravdu nutné, mít tam ty šílené prvky, které nepřidají na funkčnkosti, jen zaberou místo.
A to máte se vším: k programování se používají RAD nástroje, které generují neefektivní kód. Programátoři neumí programovat, skládají nabobtnalé bloky, ke kterým nikdo neudělal pořádnou analýzu, protože všechno muselo být rychle, rychle, rychle za málo peněz...
No a tak to je. Pan Software si udělal s paní Softwarovou malé Softwarky, kterým blikají očíčka, když jedou ven v kočárku, ale mají obrovskou hlavu plnou zbytečností a tělo se spoustou zbytečných orgánů....
Moc nad tím nepřemýšlejte. Jsou to takové fabulace, které vám mají na začátku probudit aktivitu mozku tím, že to spojuje zdánlivě nesouvisející věci a vytváří prostor pro fantazii. Každý si může domyslet ve své fantazii pokaždé něco jiného. Kvůli tomu, že na netu čtete neustále mraky jednoduchého textu a v podstatě u toho několik hodin spíte. Když se trochu probudíte, první co vás napadne, že jsem zhulenej.
Jenže mělo jít o to, že se máte zamyslet nad tím, jak jsou dnešní PC výkonné a jak neefektivně jsou využívány softwarem nebo spíš bloatwarem.
Představte si, že Debian LXDE zabírá po spuštění 70MB v RAM. Když při spuštění systému budete v RAM do pár kilo zapisovat informace o jednotlivých souborech jak se čtou za sebou a po ukončení startu provedete defragmentaci souborů, aby se příště načítaly sekvenčně rychlostí sekvenčního čtení... co se stane?
Ne ono se to řeší různým přednačítáním a kešováním (a korunu tomu nasazuje ještě paralelní čtení toho rozházeného bordelu na disku, to už mi hlava nebere - chudák hlavička v HDD). To samé by šlo udělat se spouštěním aplikací a načítání knihoven, prostá defragmentace a umístění na stejné místo (když už bych měl systematicky řešit současný bloatware, který je k HW bezohledný a nepotřebovali byste SSD).
Je to naprosto nutné, aby tam ty ikonky byly, ikonky prodávají, v přírodě je to to samé, květy jsou taky jakoby zbytečnost a rostlinu taky stojí dost energie a živin. Dokonce pro hmyz různé květy znesnadňují jejich orientaci a kladou zvýšené nároky na jejich inteligenci, ...
Kdyby tatínek místo roku optimalizace dělal třeba měsíc na softwaru pro zákazníka, tak by si na to SSDčko úplně v pohodě vydělal a ještě by mu zbylo.
Má dvě možnosti:
1. rok optimalizovat a vydělat 0 Kč
2. měsíc pracovat pro zákazníka a vydělat ( - cena SSD). Navíc bude mít ještě zbývajících 11 měsíců čas, kdy může taky pracovat a vydělat tak mnohem víc a na konci roku dětem koupit třeba úplně nové auto.
Kterou možnost si asi vybere?…
[6,7] O penězích to není, SSD je levné... tolik kolik stojí, utratím za dva dny za běžný provoz domácnosti - uplně minimální výdaje. To je o kvalitním HW, který vydrží déle než záruční dobu a taky o efektivním využítí HW. V roce 1993 na Mac OS bylo grafické rozhraní a použitelný Photoshop na M68040/20MHz writeback cache na procesoru, 8MB RAM a bylo to svižné... a podivejte se kam se dostal softwarový průmysl za 20 let. Dneska 8GB RAM, několik GHz procesor, mnohem více výkonu na takt a všechno je to pomalý, dokud nedáte SSD. Tady je něco špatně a je to software.
[8] No právě, koupit nový hardware je levnější než optimalizovat kód…
"V roce 1993 na Mac OS bylo grafické rozhraní a použitelný Photoshop na M68040/20MHz writeback cache na procesoru, 8MB RAM a bylo to svižné…" To možná jo, ale dnešní počítač s Photoshopem zvládne větší rozlišení, náročnější efekty, …
Výpočetní výkon se opravdu zvyšuje a určitě jde dneska třeba renderovat mnohem rychleji a s lepšími efekty. Co se týče her, to samé. Vypadají mnohem lépe než dřív.
Co se týče normálního uživatele, co nehraje hry, ten CPU moc nevyužije, ale SSD mu pomůže hodně, protože pro něj je rychlost otevírání programů, ne renderování. No a tím se dostáváme k tomu, že programy jsou čím dál větší a proto je třeba SSD. Proč jsou větší? Třeba ty ikonky, ale tam jde i o zvyšující se hustotu pixelů, nejdřív mobily, teď i třeba retinový MBP. V roce 1993 takové rozlišení nikdo neměl… Taky za to podle mě můžou různé knihovny, frameworky, či dokonce celá aplikace v HTML/CSS/JS (Adobe Brackets…), které si většinou aplikace tahá s sebou. Ale urychlí a usnadní to vývoj a počítače jsou dnes levné, tak proč ne.
Na Linuxu, kde jsou víceméně všechny aplikace open-source, tam to ještě může fungovat (a funguje) tak, že dynamické knihovny jsou v systému i RAMce jenom jednou. Ale u closed-source softwaru to nejde, tam se cokoliv, co není systémové, musí přibalit k aplikaci, jinak člověk člověk riskuje, že se postká s binárně nekompatibilní verzí knihovny…
"To je o kvalitním HW, který vydrží déle než záruční dobu a taky o efektivním využítí HW."
S kvalitním HW souhlasím, ale to vysvětlujte lidem co si kupují "nabušený herní notebook" za deset tisíc v Alze, který se jim hned po záruce rozpadne… Pro většinu lidí je už počítač spotřebka.
Ale ti, co chtějí kvalitnější hardware, co jim nějakou dobu vydrži, si nějaký najdou. Například nějaký vyšší ThinkPad nebo MacBook, pokud mají rádi OS X. Já sám mám MacBook Pro 13" z roku 2011 v dohledné době ho neplánuji měnit… Možná až bude z Retinovej s 1TB+ SSD v základu :) No a na desktop si můžou poskládat co chtějí a upgradovat si to můžou taky jak chtějí, takže jim to vydrží dost dlouho. Když si jako já vyberou ty správné komponenty, tak na to můžou dokonce i hodit OS X.
[9] Na to už nemám slov, musel bych vám vyvracet mýtus o skvělých výhodách spotřební společnosti a "ohromných výhodách" pro ekonomiku v případě nutnosti neustálého obnovování spotřební elektroniky kvůli nízké životnosti a o likvidaci elektroodpadu
Mimochodem víte, že od roku 2006 se vyrábí bezolovnatým pájením a technická životnost elektroniky je právě ty 2 roky, pak dramaticky roste poruchovost právě kvůli technologii pájení. Proto do nových věcí nejdu, roztočil by se kolotoč obnovení veškerého vybavení domácnosti každé 2 roky a to už jsou velký peníze.
[10] Bezolovnaté pájení je hrozná legrace. A nejde udělat dobře. Má několik problémů, z nichž jeden je dosud neřešitelný - pružnost spoje. Jak se součástky a tišťák zahřívají, tak se rozpínají. A každý jinak. Pohybují se proto vůči sobě v řádu až mikrometrů. Olovnatá pájka je pružná a natáhne se. Bezolovnatá má pružnost betonu a tak prostě praskne. Vznikají mikrotrhliny, které se časem zhoršují až se spoj buď úplně utrhne, nebo se jeho kvalita zhorší natolik, že způsobí poruchu. Proto také u těhle věcí často funguje "oprava zapečením v peci".
Sice uznávám, že olovo je nebezpečné, ale tady vyháníme čerta ďáblem. Do pájek se místo olova dávají některé značně exotické přísady. Vymýšlejí se nová tavidla, která vydrží vyšší teplotu, brání ještě lépe oxidaci atd. Ovšem to složení občas vypadá spíše jak nákupní seznam továrny na chemické zbraně.
Osobně sleduji, zda někdo nezakáže olovnaté pájení úplně. To abych se včas předzásobil. Také je zajímavé sledovat, že řada firem dokáže dodat věci i bez RoHS.
K Pb v pajkach este jedna malickost: http://en.wikipedia.org/wiki/Whisker_%28metallurgy%29
Najvtipnejsie je, ze elektropriemysel je (a bol!) len marginalnym producentom odpadoveho Pb. Ale ak by to malo zachranit co len jeden zivot ... nas**t.
Přečteno 28 781×
Přečteno 19 582×
Přečteno 16 963×
Přečteno 15 225×
Přečteno 15 024×