Hlavní navigace

Umělá nebo naučená inteligence?

21. 2. 2016 13:03 (aktualizováno) Pavel Chalupa

Všiml jsem si, že se za umělou inteligenci v extrémním případě považuje i schopnost počítače vyhledat cokoliv ve velké databázi, která vychází z lidských schopností. Člověk má vlastně naučenou inteligenci na základě znalostí a dovedností předchozích generací. Jen mizivé procento populace dokáže na základě vědomostí a logických souvislostí vytvořit něco nového. Může to být v oblasti vědy nebo třeba jen schopnost hrát dobře šachy. To je čistě cílená tvorba, kterou dokáže ve výjimečných případech lidský mozek.

Pokud vezmu jako příklad šachy, nevím o tom, že by nějaký šachový algoritmus dokázal vytvořit tvůrčí činností nějaké inteligentní zahájení šachové partie. A to tak, aby to bylo dílo umělé inteligence a bylo toto zahájení pojmenováno jako „uměle vymyšlené“. Počítače hrají šachy podle toho, jak se to naučily od lidí. Už šachové programy v 80. letech měly v sobě lidská zahájení.

Dnes je za vrchol umělé inteligence v oblasti šachů nebo třeba hry Go (viz. Google), schopnost na základě znalosti statisíců i miliónů odehraných partií hrát tyto hry na základě databáze znalosti těchto partií. Je to naučená inteligence.

Umělá inteligence, pokud zůstanu u těch šachů, je totiž algoritmus, který vybere z možných „dobrých“ tahů z dané pozice, ten strategicky nejlepší. Ale ne na základě výběru z milionů podobných herních pozic (naučená inteligence), které už zná, ale na základě algoritmu (umělá inteligence). Umělá inteligence je totiž ta, která dokáže správně táhnout figurkami, vyhodnotit herní pozici a vymyslet nejlepší tah. Rozhodně není umělá inteligence to, že v závěru šachové partie dokáže počítač bez problémů prozkoumat úplně všechny možnosti díky hrubému výkonu.

Zkoušel jsem kdysi dva algoritmy: Piškvorky a Kameny. Šachy jsou na mě moc složité, to se přiznám, že bych nezvládnul. Tyhle dva algoritmy jsou čistě umělé. Nemají žádné naučené zahájení, žádnou databázi odehraných her. Znají pravidla hry a reagují na herní pozici. Ani si nezaznamenávají prohrané hry, aby se poučily.

Jen jsem tím chtěl říct, že umělá inteligence je totiž to, co dokáže reagovat na vzniklou situaci (třeba herní pozici), aniž by mělo předchozí zkušenosti. Prostě „vymyslí“ nové řešení podle pravidel hry. Všechno ostatní je naučená inteligence na základě předchozích zkušeností. Dokonce bych to vulgárně nazval pouhou statistickou analýzou nad velkou databází předchozích znalostí, ale určitě to není umělá inteligence.

V případě Google a hry Go je zajímavý pouze způsob zpracování těch miliónů odehraných partií z databáze. Podobně je to i u Deep Blue a šachové hry. Pořád je to však nějaká statistická analýza lidmi odehraných her.

Umělá inteligence by měla být založená na náhodě v určitých mantinelech a zpětně zkoumat a vyhodnocovat důsledky náhody v budoucnu. Měla by si náhodu zpětně ukládat jako naučenou inteligenci do svých schopností, pokud se náhoda osvědčila jako „alespoň dobré“ _a_ „nejlepší řešení“. Ne vždy je totiž „nejlepší“ nebo „vítězné“ řešení z hlediska vývoje to nejvhodnější. Kolikrát je lepší kombinace dvou „horších“ řešení z nějakého důvodu lepší nebo výhodnější. Stejně tak je ve vývoji umělé inteligence výhodnější kombinace umělé inteligence (algoritmu) a naučené inteligence (předchozích zkušeností). Ale budoucnost je v cíleném náhodném elementu a jeho zpětném vyhodnocení.

Celá tato úvaha vznikla jako reakce na umělý algoritmus právě hry Kameny, kdy sám mám problém hru porazit. A abych byl schopen algoritmus vylepšit, musím mít nějakého protivníka proti algoritmu. Proto je jediné řešení, aby hrál algoritmus sám proti sobě a vyhodnocoval cesty vedoucí k vítězství a pamatoval si je. A je celkem jedno jestli to bude algoritmus v současné podobě nebo ho někdy udělám rekurzivní. Podstatná je ta kombinace algoritmu a zkušeností nebo jinak řečeno umělé inteligence a naučené inteligence. Rozdíl je jen v tom, že do zkušeností by neměly jít partie odehrané s člověkem, ale jen uměle vytvořené za pomoci náhodného prvku. Vznikla by z toho čistě umělá inteligence s vlastní umělou strategií. Je to vlastně jediná cesta jak může umělá inteligence dosahovat pokroku například v oblasti hraní her, když člověk jako protivník nestačí.

Otázka je: Chceme hrát pro zábavu jakoukoliv hru s tím, že budeme vždy jen prohrávat?

Sdílet