Jak jsme sledovali pohádky před VHS a DVD

4. 3. 2010 13:08 (aktualizováno) Svatopluk Vít

U příležitosti blížících se vánoc a hledáním vhodných a zajímavých dárků jsem se skoro nechtíc dostal k zajímavé vzpomínce. A ono to také trochu souvisí s nadcházejícím 17.listopadem. Víte, na co jsme se dívali jako malí, když jsme o nějakém VHS či DVD neměli ani páru? No přece na DIA pohádky!

Pohádky byly šířeny na filmovém pásu šíře 35 mm a obsahovaly obvykle 10 – 39 statických obrázků (políček). Není v tom tedy žádná zdravá výživa. Promítalo se zleva doprava. Pro promítání jste potřebovali přístroj, zvaný DIAX. My jsme doma měli měli DIAX 3. Přesně si pamatuju ten charakteristický zápach filmu. Celá procedura promítání vypadala asi takto :

  • přístroj Diax 3 jsme přenesli do chodby
  • popadli jsme naši krabici s pohádkami a k tomu papírové sešitky s příběhy k nim
  • na chodbě jsme zhasli a pustili přístroj, promítalo se na bílé vchodové dveře
  • předtím jsme do něj vložili vybranou pohádku
  • pohádali jsme se se sestrou  o to, kdo bude promítat (což mi připomnělo unikátní větu se čtyřmi se za sebou – Nesnese se se sestrou…)
  • celou proceduru jsme několikrát zopakovali

Jen tak zkusmo jsem zadal klíčové slovní spojení Diax 3 a nestačil se divit. Tahle legenda je stále živá! Najdete spoustu inzerátů na samotnou promítačku i na zakoupení pohádek. Zkuste jen pohledat. Tohle může být pro dnešní děti naprostá rarita a něco těžko představitelného. Jako tip na dárek nebo na zajímavou zábavu vřele doporučuji, už kvůli tomu času, který jsme tomu věnovali.

A teď otázka do pléna, jsem opravdu takový dědek nebo je vás s touto vzpomínkou víc?

P.S. : Kamarádovi rodiče vlastnili klasickou filmovou promítačku a k ní i sadu sovětských animovaných grotesek „Jen počkej“. Sice bez zvuku, ale kamarád byl king…

Sdílet