U příležitosti blížících se vánoc a hledáním vhodných a zajímavých dárků jsem se skoro nechtíc dostal k zajímavé vzpomínce. A ono to také trochu souvisí s nadcházejícím 17.listopadem. Víte, na co jsme se dívali jako malí, když jsme o nějakém VHS či DVD neměli ani páru? No přece na DIA pohádky!
Pohádky byly šířeny na filmovém pásu šíře 35 mm a obsahovaly obvykle 10 – 39 statických obrázků (políček). Není v tom tedy žádná zdravá výživa. Promítalo se zleva doprava. Pro promítání jste potřebovali přístroj, zvaný DIAX. My jsme doma měli měli DIAX 3. Přesně si pamatuju ten charakteristický zápach filmu. Celá procedura promítání vypadala asi takto :
Jen tak zkusmo jsem zadal klíčové slovní spojení Diax 3 a nestačil se divit. Tahle legenda je stále živá! Najdete spoustu inzerátů na samotnou promítačku i na zakoupení pohádek. Zkuste jen pohledat. Tohle může být pro dnešní děti naprostá rarita a něco těžko představitelného. Jako tip na dárek nebo na zajímavou zábavu vřele doporučuji, už kvůli tomu času, který jsme tomu věnovali.
A teď otázka do pléna, jsem opravdu takový dědek nebo je vás s touto vzpomínkou víc?
P.S. : Kamarádovi rodiče vlastnili klasickou filmovou promítačku a k ní i sadu sovětských animovaných grotesek „Jen počkej“. Sice bez zvuku, ale kamarád byl king…
Diax3 jsem kdysi měl (a teď už opět vlastně mám, nedávno jsem zjistil, že jsem jednu vyženil :-) ).
Ale ještě mám ve skříni něco sofistikovanějšího - KINO 85. To byla dětská promítačka, do které se dávaly tzv. "smyčky" a točilo se kličkou. Na smyčkách byly nejen pohádky, ale i dokumenty (např. o Serengeti). Samozřejmě bez zvuku. A žárovičku rozsvěcovaly jen baterie... Znáte?
Dedecek asi nebudes, aj ked neviem kolko maju tvoje deti detí :) Tiez si na to dobre pamatam. Dokonca aj to, v ktorej skrini je ta premietacka teraz. Spolocnost jej robi C64 :o)
Dnesne deti (10-15 rokov), musia asi dost cumiet ked im rodicia vysvetluju ako to fungovalo kedysi s filmom v 0.009 FPS a mono zvukom rozpravajuceho, ktory samozrjeme nebol talent. Nam totiz bolo hovorene, ze za cias nasich rodicov, nebolo nic take.
Hehe, "Inu svet je maly, a o nahody neni nouze."
Nedavno jsme stary diax snesli nasi male dceri z pudy. (Obrazy na zdi ji bavi, tak jsme chteli zkusit tohle). Jako mala na nej koukala zena. My meli doma tu sovetskou s pohyblivym filmem - byla oranzova, na klicku, a filmy byly v takovem pruhlednem nekonecnem bubnu, +- 6mm siroky pasek. Vlk z jen pockej tam myslim figuroval i v cervene karkulce. Bohuzel promitacka zkoncila cert vi kde, byla to super vec.
Tak snad to s tou dedkovitosti nebude tak zle, leda ze bych byl starcem ve 27 letech. A jak znamo, verit se nema az duchodcum nad 30 ;)
Otec mel fotky z dovolenych (spis z ruznych vyletu po horach apod.) na Diakach, takze kdyz ukazoval kde byl pouzivala se promitacka. A bylo to mnohem nepsi nez nejaky album.
Co si vzpomenu na pohadky tak uz jen na jednu. Sice si uz moc nepamatuju o cem to bylo, ale mozna bych pri navsteve rodicu jeste promitacku a diaky nekde nasel :)
Tohle jsou veci ktere se nevyhazuji. Osobne mam treba dodnes nekde schovanou sbirku hudby na MC jen proto abych mohl jednou detem ukazat co jsme to poslouchali, na cem jsme to poslouchali apod :D I walkman a kazetak nekde u te sbirky lezi zachovany a ne zadny smejdy, ale oba prvotridni Sony ktery stalo tunu penez a stale jsou v plne funkcnim stavu.
Jsme celkem konzervativni rodina, takze jsme nejak nepocitili potrebu tu promitacku vypnout. Poustime diaky i dalsi generaci a Budulinek ma stejny uspech jako Cars nebo Ice Age. Je to aktivni zabava pro vsechny narozdil od animovanych filmu. Vetsinu filmu mame z padesatych a sedesatych let. Nektere jeste cernobile. Myslim, ze ta promitacka jeste aspon 20-30 let prezije. A ta legrace, nez clovek vlozi film, aniz by byl otoceny :-) A to zadrhavani se filmu pri pretaceni ulomenou klickou ... nastaveni fokusu ... Vetsi zabava nez reklamace DVD prehravace a vztekani se nad firmwarem.
Jojo, s prichodem dlouhych zimnich veceru pravidelne oprasuji a predavam detem, ceho se mi v mladi dostalo.
Uvnitr je dost mista i na klasickou reflektorovou minon zarovku, elektronika veskera zadna (draty primo k objimce), takze zarizeni je do rozbiti cocky prakticky nesmrtelne.
Filmy pri rozumnem skladovani funguji stale.
Jenom nevim, jak to bude fungovat na uspornou EUzarivku ;o)
Ďakujem za perfektný článok!!! V skrini máme DIAX 4. Budulínek,Soľ nad zlato... Mám 21 ale premietanie rozprávok a fotiek si pamätám bol to fakt zážitok. Nedávno sme premietali keď boli u nás na návšteve príbuzný s deckami okolo 4,5 rokov a bol to pre nich perfektný zážitok, hlavne improvizované komentáre. Taktiež kvalita obrázkov je na veľmi dobrej úrovni, každý jeden je ako umelecké dielo.
Mně je 22 let a také si vzpomínám na DIAX 3. Moc rád jsem si promítal na zeď pohádky. Jakmile jsem uviděl fotku s promítačkou, tak mi proběhly vzpomínky na mé dětství s tímto vynikajícim strojem :). Také velmi rád vzpomínám na autodráhu a skládačku Merkur :D(kde se na něj hrabe Lego!).
To by me zajimalo, jestli ta nase promitacka je jeste na svete. Nekde by mohla byt na pude u rodicu. Ale protoze jsem ji nevidel uz spoustu let, obavam se, ze uz je po ni.
Pamatuju si , ze jsme si do toho kreslili vlastni obrazky na prusvitny papir. Sice hrozil pozar, ale zas to byla nova legrace.
... a byl u toho nástavec na diáky (zmíněno) a na filmy tam byly dvě udělátka: jedno s "kalíškem" na smotaný film jenom na jedné straně, na druhé lezl film rovnou ven, a druhé s dvěma kalíšky na obou stranách, film se převíjel do toho druhého. U této varianty byla bílá tyčinka, kterou se filmem hýmalo. Filmotéka: sůl nad zlato, jediné, co si pamatuji. Čočka později použita k experimentům, lampa shořela. Při čtení tohoto článku jsem se úplně zatetelil...
Jsi dědeček...a já asi taky ;-). A to jsem o chlup mladší.
Diax byl úžasnej stroj, daly se tím promítat jak pásy, tak diapozitivy. S otcem jsme Diax předělali na halogenovou lampu a pak chodil velice pěkně. A k tomu perličkové plátno. Leč, nebyl to jedinej zdroj zábavy, tedy alespoň jak to znám já.
Další možnost byly 8mm filmy. Buď Normál nebo Super. Na ty Normály jsme sehnali kdesi promítačku Malý Muck, která zcela jistě pamatovala hakoše v čechách a měla jednu zajimavou vlastnost. Motor nebyl dostatečně silný, aby celé soustrojí rozběhl, čili se mu muselo pomocí specielní páčky pomoct ručně a stručně.
Poté se podařilo sehnat stroj, kterej uměl obě normy, nějakej bazmég z meopty. Blbou vlastností tohoto stroje bylo, že měl obě cívky na jednom trnu (trubka a tyčka) a trochu se to v meoptě mechanicky nepovedlo. Leč stroj chodil. Daly se sehnat pohádky na 8mm filmech (podotýkám, bez zvuku), ale co bylo pro mně zajimavější byla kamera. Natáčelo se na 16mm pás, který měl perforaci z obou stran a natáčelo se vždy na polovinu. Po vyvolání se film rozříznul řezačkou na dvě poloviny, které se slepily za sebe. Stroj to byl ozrutný jménem Admira poháněný pérem, které se před pořízením záběru muselo natáhnout. Dlouhý záběr udělat nešlo, ale při těch 10 minutách, co ten film měl... S trochou dobrý vůle se dalo k tomu dotvořit zvuk magnetofonem (v mém pádě už vyřazený Sonet DUO), jedinej problém byl synchronní start, ale zvládnout se to dalo. Navíc filmová kamera uměla snímat po obrázcích, když jste si vzali nějakou rychle rostoucí kytku a stativ, daly se dělat zajimavý záběry. Myslím si, že dnes s webcamem a počítačem by to šlo ještě snadněji, ale nevím, že by si s tím někdo hrál. Tehdy nějak byla chuť blbnout s takovejma věcma a blblo s tím dost lidí.
Posléze se podařilo sehnat stroj Meoclub 16 kterej fungoval na 16mm filmy, který byly už zvukový. Podotýkám, že na 16ku jsem nikdy neměl vlastní kameru. Faktem taky bylo, že na 16mm se daly půjčovat kopie v půjčovnách a k vidění toho bylo hodně. Popravdě řečeno, akce typu letní kino na dvoře mi chybí a televize (byť velká jako prase a placatá jak přejetá od parního válu) tohle NIKDY v odpovídající kvalitě nenahradila. Ani s projekční televizí to neuděláte, popravdě řečeno, obraz s uhlopříčkou 5m jsem od tý doby neviděl, navíc ten film měl takový ,,rozlišení'' (hrubost zrna se tomu říkalo u filmu), že vedle toho může jít dnešní HD přesně tam. Pořád to ještě není tak dobrý jak film.
Ač jsem od fotografie nejdřív utekl k rádiu, odtam k počítačům a od nich zpět k rádiu, film mne fascinuje dodnes. Vyústilo to v to, že jsem si v roce 2004 koupil za pár korun televizní kamkorder systému Hi-8 ,,na součástky'' a za asi další týden ho uvedl do funkčního stavu no a tuhle hračku mám doteď.
Ještě mě ale napadlo, svět fakt vypadal úplně jinak, ale mám dojem, že lidi byli míň udření a zbýval jim čas a chuť na blbnutí s různejma dost divokejma věcma. Dost lidí fotilo, jiní si hráli se záznamem zvuku, jiní zas blbli s rádiem řízenejma modelama, stavěly se různý vysilače, skoro každej něco takovýho dělal. Dneska tohle není a kdyby mě známej občas nevytáhnul, tak bych si asi taky zalítat s modelama nešel, do toho, abych stavěl nějaký rádio mě taky už musí vysloveně nutit, jsme všichni unavení a do ničeho není chuť. Přitom možnosti jsou daleko větší než tehdy. V čem to sakra vězi?
... právě v těch možnostech, už se nemusí nic vymejšlet a bastlit (a tím pronikat k podstatě věci). Naposled jsem byl takto tvůrčí na gymplu ve fyzikálním kabinetu a u tátova ZX 81. Pak na chmelu jsem asi naposledy viděl meoclub a šlus na dlouhá léta. Teď ale mám takový příjemný pocit, že se ke spoustě věcí, po kterých jsem celé dětství toužil, prostřednictvím svých dětí dostávám. Domeček (skrýš čehokoli), větrník (fakt se točil - další level bude spojení se starým polním telefonem - výroba proudu třeba za účelem zapuzení krtka), pájka (tu jsem fakt nikdy neměl a je to fantastická věc)... jo, a stínové divadlo. Tuhle jsme se sousedem přemýšleli, že vytvoříme nějakou létající hospodu na našich pozemcích, navrhoval jsem kino, akorát vznikly 2 problémy: co promítat (nenmáme žádné svoje filmy) a čím - možná by měli něco v Dymokurech, ale za hodně
Tý jo... to byly časy, když jsme si s bráchou zatemnili prostor spodní palandy dekama a mohlo začít "kino" :) Nebo jak nám táta sháněl mléčnou žárovku do týhle promítačky (tenkrát se nedala miňonka 25W sehnat) :)) Nakonec nám tam prdnul 40W čirou s objímkou E27 a před ní dal takový mléčný sklíčko... Hned bylo v "kině" teplo :))) A jak jsme si malovali na průsvitnej papír (jemnej do psacích strojů) svoje vlastní akční filmy :)) Ale ty pohádky z "Moravské ústředny" na inverzních filmech byly mooc pěkný. Docela bych se rád na nějakou mrknul, a že jsme jich měli... Určitě by to bylo poučnější, než dnešní hrané slátaniny. No na to by se ovšem dnešní děti vyprdly :D
Zdravím všechny. Letos na Vánoce si znovu pořizujeme promítačku - kupodivu se dá ještě sehnat. S pohádkami je to už trochu horší. V dětství jsme jich měli snad 20, teď jsem sehnal pět. Kdyby někdo z pamětníků neměl potřebu je skladovat na půdě, rád bych je odkoupil, nabídněte! Dcera má 4, kluk 2, tak je určitě užijem (zábava pro celou rodinu).
Myslím, že bude mít úspěch i když už dnes v televizi nechodí pouze Husák a spol. a je tam seriálů a pohádek až hrůza. Ale ty na DIAXu jsou společně prožívané - a to je ta síla......
Kdyby byl někdo ochotný se podělit, ozvěte se prosím na email chudikp@seznam.cz
Díky
Profesionální ajťák pracující pro korporát (narozen 1974). V soukromí však rád prosazuji svobodný software. Snažím se mít přehled o technologiích a trendech. Zastávám názor, že pokud chci něco kritizovat, musím s tím mít nějakou zkušenost. Jsem hrdý manžel, otec dvou dcer a opečovávatel kočky plemene Britská modrá krátkosrstá. Mám rád hudbu, knihy a kulturu obecně. V některých věcech však jdu proti proudu – používám Linux (konkrétně ZorinOS), svobodný software (LibreOffice, GIMP, Inkscape či Joomlu!) a jezdím v hybridním japonském autě.
Přečteno 47 164×
Přečteno 41 383×
Přečteno 35 909×
Přečteno 25 965×
Přečteno 25 765×