Trošku tady uniklo, že dnešní duševněvlasničtí a autorskoprávní prudiči smysl té ochrany zcela otočili vzhůru nohama. Původně to totiž mělo chránit nikoli autora díla, ale zákazníka před padělkem.
Co se týče kupeckých počtů, jsou opravdu jednoduché. Nikdo kdo se chová aspoň trošku ekonomicky nebude platit víc než nutně musí, pokud za více peněz nedostane i něco navíc. V situaci, kdy téměř jakékoliv CD nebo DVD je možné pořídit za cenu prázdného média plus elektřiny za provoz PC než se to stáhne (a toto je diskutabilní, protože PC většinou neběží jen kvůli tomu ale stahuje na pozadí) není originální potisk a krabička dostatečným důvodem proč platit více než desetinásobek, dokonce ani ne dvojnásobek, a to tím spíše, že nakládání se zakoupeným je navíc omezováno. Pokud by mě např. firma Ford chtěla omezovat v tom komu mohu své auto půjčit nebo jaké rádio tam mám mít, mohou si být jisti že od nich už nikdy nic nekoupím.
A když jsme u těch nákladů, podle mě je logické, že za jednou odvedenou práci dostanu zaplaceno jednou, a ne x krát znova a znova. Honoré de Balzac byl placený podle počtu napsaných slov, jen dnes si každý myslí že by měl být placený podle toho kolikrát si ta slova někdo přečte, ergo jednou něco udělám a mám vystaráno.
Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. GNU/Linuxem a Unixem obecně se zabývá již více než deset let a věnuje se především jeho nasazení v počítačových sítích a bezpečnostní politice. Zde bloguje o Root.cz, Linuxu, internetu a světě kolem sebe.
Přečteno 112 294×
Přečteno 89 772×
Přečteno 73 165×
Přečteno 58 109×
Přečteno 54 435×