Sdílení vzdálené plochy - jedno nečekané řešení

Chci se s vámi podělit o své zážitky při zprovozňování dvou variant vzdáleného přístupu k počítači. V prvním případě bylo třeba ovládat počítač uvnitř lokální sítě, na obou strojích běželo Ubuntu – opravdu triviální záležitost. Ve druhém případě jsem potřeboval občas pomoci přes vzdálený přístup otci, já s ubuntu, on s Windows XP, bez pevné IP adresy a s mizivou počítačovou gramotností – nakonec i zde bylo řešení triviální.

První případ: Po instalaci Ubuntu máte možnost přímo přes grafické rozhraní „Nastavení vzdálené pracovní plochy“ umožnit ostatním přístup na vaši pracovní plochu, doporučuji přidat kvůli bezpečnosti heslo.

Když povolíte vzdálený přístup, během chvilky se objeví zpráva o přístupové adrese k tomuto počítači v rámci lokální sítě. V menu Aplikace / Internet pak u druhého stroje, kterým chcete počítač s povoleným přístupem ovládat, máte možnost vybrat si ze dvou programů – Klient vzdálené pracovní plochy (rychlejší, ale je třeba ještě doinstalovat balík xtightvncviewer, dostupný v základních repozitářích Ubuntu a pak ručně zadat adresu vzdáleného stroje) a Prohlížeč vzdálené plochy (pomalejší, ale okamžitě se připojíte).

A ještě ukázka Klienta vzdálené pracovní plochy:

Druhý případ: Pokud budete chtít ovládat počítač s instalovanými Windows, všude se dočtete doporučení používat program TightVNC. Program jsem zkoušel, nastavení nevypadá složitě, ale narazil jsem na problém s IP adresou – pokud se chcete připojit k počítači mimo lokální síť. Samozřejmě mě napadlo, že bez pevné IP adresy, na kterou by se VNC klient připojoval, mohu použít službu, která periodicky přiřazuje aktuální IP adresu k doméně třetího řádu (pro Windows např. známá DynDNS, pro Linux např. IPChack, DDclient). To mi ale nefungovalo.

Dostal jsem ale tip na službu TeamViewer, kde si zaregistrujete účet, stáhnete program, připojíte se k účtu a sdílení pracovní plochy funguje. Bez pevné IP, bez dalších služeb, bez nastavování portů na routerech (což je pro začátečníka dost nepříjemná věc).

Problém je, že program je ke stažení jen pro Windows a Mac. Pokud ale chceme sdílet plochu počítače s Windows nebo Mac a k ovládání chceme použít Linux, máme štěstí, protože TeamViewer běží jako klient pod Wine. Kromě sdílení plochy mi v Ubuntu fungoval i přenos souborů (něco jako FTP), ale audio/video konference už nešla. To mi ovšem bohatě vynahradil Skype. Snad jedinou chybkou je od od nové verze 5.x to, že se mi po navázání spojení minimalizuje okno se vzdálenou plochou, takže o jeden klik navíc.

U otce jsem v XP-čkách a běžným ADSL připojením tedy nainstaloval Teamviewer s automatickým spouštěním a přihlášením se při startu systému, na svém Ubuntu 9.10 spouštím program jako klienta spolu se Skype kdykoliv potřebuje s něčím pomoci.

EDIT: Situace se změnila k lepšímu, Teamviewer už existuje i pro linux, zde můžete stahovat balíčky rpm či deb, tar.gz. Linuxeová verze je zatím beta, ale až na drobnosti mi vše fungovalo bezvadně. Velký přínos je možnost takto sdílet vlastní plochu, tedy použít Teamviewer i jako server. Je to možná o trochu pomalejší než třeba VNC, ale se všemi výše popsanými výhodami včetně triviálního zprovoznění a multiplatformity. Co nefungovalo? Po instalace se mi v Ubuntu program do menu zařadil pod Aplikace / Internet, ovšem po restartu počítače položka z menu prostě zmizela. Takže si jí tam musíte znovu přidat ručně nebo si jí hned po instalaci přetáhnete na plochu jako ShortCut.