Hlavní navigace

Ideapad S100 - netbook pro Linux (1/2)

17. 3. 2012 17:54 (aktualizováno) Lukáš Kotek

Úvodem

Už nějakou dobu ve mně klíčila myšlenka pořídit si netbook. Dosavadní ThinkPad R61i je sice i po letech solidním společníkem, ale ani rozměry, hmotností a výdrží baterie už rozhodně neohromí. Respektive ohromí, pokud zůstaneme jen u hmotnosti :-) Pravda, když jsem ho před pár lety pořizoval rozhodně jsem nepotřeboval mobilní stroj s dlouhou výdrží. Notebook byla věc, kterou jsem tu a tam přenášel, většinou ne vícekrát než jednou za týden či dva.

Priority se ale časem změnily a právě mobilita a váha se staly důležitějšími. ThinkPad se, mírně řečeno, pronese. Nemluvě o klasickém využití netbooků na přednáškách, dřív jsem se na to díval s mírným despektem, dnes bych ho uvítal (zvlášť po minulém semestru, kdy jsem byl nucen ve větším měřítku číst svůj rukopis – trpký to zážitek).

Co očekávám

Požadavky byly následující: malá hmotnost a rozměry (splňuje většina netbooků), reálná výdrž na baterii alespoň 4 hodiny (to už tak typické není, viz záplava netbooků s 3článkovými bateriemi – nerozumím účelu takového zařízení), bezproblémovou kompatibilitu s GNU/Linuxem (vyřazuje APU jako je např. AMD C-60), pokud možno ne úplně tragický výkon (zde by člověk ono AMD C-60 naopak uvítal, takto byl jasnou volbou Intel Atom N570).

Dále pak přiměřeně kvalitní zpracování a barva pokud možno černá (ThinkPady člověka změní). Netbook by měl být ideálně bez OS nebo s nějakou linuxovou distribucí. Display ani rozlišení nehrály výraznější roli, netbook je pro mě společník na cesty, na přednášky, stroj pro nenáročné „črtání“. Není to nástroj pro komplexnější aktivity. Na závěr pak samozřejmě cena, čím menší tím lepší.

Časem jsem se volil mezi dvěma variantami a to Acer Aspire One D257 a pak právě Lenovo IdeaPad S100. Acer jsem měl možnost si osahat a poměrně příjemně mě překvapil zpracováním a klávesnicí, bohužel v době nákupu nebyl dostupný v požadované konfiguraci. Lenovo u mě nakonec vyhrálo jak splněním všech požadavků, tak důvěrou ve značku (jedná se třetí stroj). V úvahu připadaly u různé varianty ASUSu EEE, ale jen tyto dva výše zmíněné netbooky vyhověly všem požadavkům.

Základní parametry

Jaký tedy Lenovo IdeaPad S100 je? Základní hardwarová konfigurace je následující:

  • CPU: Intel Atom N570 (2 jádra – 4 vlákna, 1,66 GHz)
  • RAM: 1 GB DDR3 (max. 2 GB v jediném slotu, podtaktovány na 667 MHz)
  • VGA: Intel GMA 3150 (varianta GMA 3100 na menším výrobním procesu)
  • Display: 10,1“ lesklé LCD s LED podsvícením (rozlišení 1024×600)
  • HDD: 320 GB, 5400 otáček (WD)
  • Baterie: 6článková (48 Wh) s udávanou výdrží 4,5 hodiny
  • Hmotnost: 1,3 kg

Vše doplněné o 3× USB 2.0 (pro mě bohaté množství), 1× D-SUB (může se hodit, stále časté u projektorů), bluetooth (u některých netbooků to není samozřejmost), 1× RJ 45 (se síťovou kartou 10/100 Mb/s – dostačuje), Wifi (802.11 bgn), webkamera (0,3 Mpx), integrovaný mikrofon a 3,5 jack na sluchátka. To vše plus reproduktory a několik dalších drobností, bez kterých bych se jistě neobešel :-).

Zpracování, display a několik dojmů

Zpracování? Ve stručnosti: spokojenost. Nevrže, neprohýbá se, zdrsněný povrch (texturovaný) je příjemný. Vše lícuje, jak má. Maximální úhel vyklopení víka je cca 135°, což stačí, ale pár stupňů navíc by tu a tam neškodilo.

Display je na výrazně jiné úrovni (čtěte: lepší) než u starého ThinkPadu. Jak co se týká pozorovacích úhlů, tak podání barev. Největší rozdíl je v podsvícení, které mám většinu času ztlumené cca na polovinu (na to, abych používal maximální úroveň jasu, si svých očí ještě vážím :-).

Větrák se většinu času točí. Rozhodně tedy je slyšet, ale dá se to jakž takž přežít (tady musím podotknout, že ohledně hluku se na mě okolí často dívá s nepochopením – moje hranice pro hluk,který už považuji za ob­těžující, je dost nízká).

Drobnost, která potěšila: indikační diody (4 – zapnutí, baterie, HDD, Wi-fi) jsou bílé, ne modré, jak je u mnohých výrobců zvykem (mám několik zařízení, které je mají a kde se dají strpět – netbook není ten případ). Při nízkém stavu baterie pak dotyčná dioda nabude rudé barvy. Třeba se raduji z maličkostí, ale je to praktické.

Klávesnice

Co se týká klávesnice – opět nejsem zklamán, na chicklet klávesnici se mi píše poměrně příjemně, velikost je (v mezích toho, že se bavíme o netbooku) dostatečná. Hlučnost psaní je ještě „v toleranci“, ale relativně vysoká. Klávesa FN je správně umístěná (nechci vyvolávat flame, ale u Lenova jsem prostě zvyklý, že FN bude zcela vlevo a vyhovuje mi to tak).

Kompromisem je pouze umístění F12 pod kombinaci FN+F11 a kláves Home a End pod kombinaci FN+PgUp, resp. FN+PgDown. První jmenované mi nevadí, druhé mnohem více. Home a End používám opravdu často a zamrzí, že např. klávesy PrintSreen a Pause jsou přístupné přímo (Pause jsem nepoužil snad nikdy, PrinScreen několikrát do roka). I tak jsem ale v zásadě spokojen.

Touchpad

Na touchpad si zvykám překvapivě rychle (mé předchozí notebooky měly pouze trackpoint). Tvoří ho jednolitá plocha, spodní rohy pak plní funkci tlačítek. Velikost je přiměřená, k citlivosti nemám připomínek. Podporuje základní gesta (víc k tomu v druhé, připravované, části příspěvku).

Závěr je tedy velmi dobrý, ale neodpustím si krátký dovětek. Udivuje mě, že u netbooků nevídám (alespoň u nějakých modelů) trackpointy. Už kvůli elementární limitaci prostorem bude touchpad na netbooku vždy kompromisem, trackpoint je vůči tomu plnohodnotným polohovacím zařízením, které by mu perfektně sedělo. Výrobci (pro mě bohužel) můj názor nesdílejí.

Upgrade paměti

Netbook se dodává s 1 GB RAM (sdílených s grafickou kartou), což je hodnota, která se snadno vyčerpá – jsem zvyklý mít otevřených více záložek a Chrome vyniká v mnoha ohledech, ale paměťová (ne)náročnost mezi ně nepatří. Hned při jeho nákupu jsem tedy pořídil 2 GB paměťový modul, což je maximum, které se dá do tohoto atomového netbooku (a jeho jediného paměťového slotu) dát.

Pokud se ke stejnému kroku rozhodnete také, mohu velice doporučit (vyjma podrobného manuálu na webu výrobce) následující video (http://www.youtube.com/wat­ch?v=nRDryHfAmYw), které se sice týká staršího modelu S10–3, ale upozorní vás na největší nepříjemnosti s upgradem paměti spojené. Číslo jedna je beze sporu množství západek, které drží spodní kryt, jehož odstranění vyžaduje maximální trpělivost, pečlivost a „nenásilí“.

Závěr

Tolik tedy k první části, budu se snažit (snad v dohledné době) dodat ještě část druhou, (jak doufám) zajímavější, pojednávající o volbě vhodné distribuce a podpoře pod GNU/Linuxem (ta je – jak už teď prozradím – perfektní) a o zkušenostech s provozem. Vůbec půjde o zkušenost s používáním už v rámci několika týdnů. Také uvažuji o tom, že časem dodám ještě nějaké fotky, nicméně můžu ujistit, že můj S100 je zcela identický s jinými černými S100, které nalezne strýček Google :-)

Sdílet