Hlavní navigace

Linuxový notebook (II. Provoz a dojmy)

27. 7. 2011 23:56 (aktualizováno) | Lukáš Kotek

Abstrakt

Druhá část článku o hledání nového notebooku pro provoz pod GNU/Linuxem. Zatímco první část shrnuje kritéria pro výběr a samotné hledání a porovnání možných kandidátů. Zkušenosti s provozem a notebookem jako takovým jsou  tématem této, čili druhé části.

Design a zpracování

Vzhled a zpracování jsou prvními věcmi, která vás chtě nechtě trknou jako jedny z prvních. Od ThinkPadu jsem si v tomto směru poměrně hodně sliboval (u zpracování), i když se na internetu můžete dočíst mnoho postřehů o tom, že „ThinkPady už nejsou co bývaly“. Když jsem uviděl notebook prvně vně krabice (tu slovní kličku mi musíte odpustit), spatřil jsem černou krabici. To je u ThinkPadů zvykem, ale nemohu se zbavit dojmu, že zatímco má stará T23 by se dala označit pojmem „nedbale elegantní či“ decentně jednoduchá", R61 není prostě nic víc než černý plastový kvádr. Pro porovnání přikládám fotky (bohužel jsem neměl možnost oba notebooky postavit vedle sebe, T23 v tom okamžiku už nebyla v mém vlastnictví). Jen se musím omluvit za nízkou kvalitu, věřte, že více než tyto náhledy byste vidět nechtěli (dnes mi ani atmosférické podmínky nepřály, jak je vidět na markatním rozdílu mezi horní a spodní řadou snímků – nahradím je jak jen to bude možné – nahrazeno).

T23 01 T23 03 T23 02

IBM ThinkPad T23

R61 02 R61 01 R61 03

Lenovo ThinkPad R61i

Ale ke zpracování. Ač na první pohled dominují plasty, magnezio-titanová výztuž šasi je znát. Tělo notebooku nevrže, neprohýbá se – dá se říci, že ve mně vzbuzuje důvěru. Víko displaye na rozdíl od téčkové řady neobsahuje kovové výztuhy, i tak ale nepůsobí křehkým dojmem, celkově jeho provedení vypadá solidně (vše umocňují tradiční kovové panty). Škoda jen, že víko není pogumované jako je tomu u vyšších řad. Použité plasty jsou matné s relativně hrubým povrchem, podobného ražení, na něž jsem byl zvyklý z T23, tam jevily mimořádnou odolnost proti poškrábání, nezbývá než doufat, že zde tomu nebude jinak.

Další věcí, na kterou jsem byl připraven dík reakcím uživatelů na internetu byla údajná vůle pod pravou opěrkou ruky. Ano je tam. Nicméně, kdybych na to dopředu nebyl upozorněn, za vůli bych to osobně označil jen se sebezapřením. Přijde mi to jako zbytečně silný výraz pro „lehké nedoléhání“. Dojem mi to nikterak nekazí (nevím pak, co bych měl říkat o ostatních noteboocích, s nimiž jsem měl tu čest). Co bych ale vývojářům Lenova s odpuštěním omlátil o hlavu je zpracování slotu pro mechaniku. Tam už vůle mezi mechanikou samotnou a stěnou slotu je (zde si už označení „vůle“ si plně zaslouží). Vibrace z toho plynoucí jsou nepříjemné. Tak či tak je to chyba nanejvýš hloupá už tím, jak snadno je řešitelná (drobným vypodložením čímkoli dostatečně tenkým vibrace snadno eliminujete). Naprosto zbytečně to kazí dojem.

Otázky ergonomie

Nyní průřez dalšími vlastnostmi notebooku. Klávesnice je přesně ve stejném konzervativním duchu jako u T23  Chválím, heslo nač měnit ověřené zde platí dvojnásob. Stejně tak trackpoint jako polohovací zařízení mi perfektně vyhovuje (jen bylo třeba vyměnit výchozí poněkud měkkou čepičku trackpointu za starší s hrubým povrchem – dvě náhradní čepičky různých typů jsou dodávány s notebookem). Display je lesklý, neměl jsem s tímto mnoho zkušeností a nyní již vím, že na budoucím notebooku se uchýlým opět k diplayi matnému. Pozorovací úhly by mohly být o něco větší, ale nepobuřují mě.

Reproduktory jsou (poměřujeme-li kvalitou reprodukce běžnou na noteboocích) lepší průměr vzhledem k tomu, s čím jsem se měl možnost setkat. Kvalita výstupu přes Line out je už na dobré úrovni, označil bych ji s poměrně klidným svědomím za uspokojivou (používám sluchátka Sennheiser HD 215). Konektory jsou umístěné vyjma dvou USB portů (které jsou na pravé straně) vhodně vlevo. Jediný prvek, umístěný na přední straně notebooku je vypínač bezdrátové sítě.  Není to zcela ideální pozice, ale lze si na ni zvyknout.

Předinstalovaný sotware

Jak již padlo v předchozí části notebook nebylo možné koupit jinak než s předinstalovanými Windows Vista, zde se jednalo o verzi Premium (pro zajímavost, downgrade na XP je možný pouze z verze Business a vyšší). Po prvním spuštění, při němž došlo k základní konfiguraci systému, jsem na chvíli zabrouzdal v tomto OS. Říká se, že Vista v první fázi používání eviduje často spouštěné programy a posléze optimalizuje svůj výkon v závislosti na návicích uživatele. To je sice pěkné, ale systém byl místy nepříjemně líný až moc (trochu se děsím, jak se Vista chová na noteboocích, které pouze těsně splňují minimální požadavky). Hmm, a co uživatelé, kteří chtějí notebook (jež je definovám výrobcem jako podnikatelský) používat naplno hned?

Po instalaci je na notebooku k dispozici celá sada prográmků s velice různou užitnou hodnotou. Od těch velice užitečných dodávaných výrobcem, hned přístupných pomocí tlačítka ThinkVantage – sloužících jak pro různá nastavování, vytvoření recovery médií apod. (jedna z věcí, co mi bude pod GNU/Linuxem chybět). Až po neužitečný balast, kterého byla bohužel většina (zkušební verze kancelářských balíků apod.). Je to poměrně obtěžující už kvůli několika minutám, které člověk musí věnovat jejich odinstalování.

Jedna věc mě ale překvapila. Je to jen pár týdnů zpět, kdy jsem publikoval příspěvek „Dva smolné dny“, popisoval jsem v něm mj. martyrium, které jsem musel podstoupit s ADSL routerem D-link  DSL-362T. Ve dvou větách – pokud byl v routeru nahrán starý firmware, tak internet šel pouze pod GNU/Linuxem. Pokud byl nahrán nový, situace byla opačná a internet šel výhradně pod Vistou. V komentářích tehdy Corwin78 poznamenal, že měl podobný problém s D-Linkem DIR655, ale v případě, připojil-li svůj ThinkPad T61 – internet fungoval. Nebudu Vás napínat – na R61 (světe div se) je tomu stejně. Zajímavé.

Volba distribuce

Po prvním seznámení se s notebookem mě čekala volba distribuce, kterou na něm budu provozovat. V zásadě jsem volil mezi Fedorou 9, dále připadal v úvahu CentOS 5.2 a Ubuntu 8.04. Nakonec jsem se rozhodl pro Ubuntu. Na Fedoru jsem sice navyklý, ale verze 9 moje nároky zatím zcela neuspokojila (viz. předchozí zápisek), i když se jednalo o drobnosti, byly to tu a tam drobnosti charakteru poměrně nepříjemného. CentOS je zajímavá distribuce, kterou teprve plánuji důkladně otestovat a tak jak jsem již řekl „padl los“ na poslední verzi Ubuntu. Svou roli v tom sehrálo i to, že když jsem prodával svůj minulý ThinkPad, tak jsem na něj právě Ubuntu zkusil nainstalovat a samotného mě překvapilo jak velký pokrok tato distribuce učinila od doby, kdy jsem ji naposledy testoval (to mluvím o Ubuntu 7.04, které právě na T23 skončilo zaseknutím instalátoru, a u kde systém v případě mého stolního PC při pokusu o vypnutí zatuhl).

Instalace systému

Po nabootování Live CD a spuštění instalátoru jsem při rozdělení pevného disku zmenšil oddíl s Vistou na postačujících 40 GB,  zbytek jsem vyhradil pro Ubuntu (výchozí nastavení). Instalace proběhla bez potíží. V grubu je správně detekováno jednak Ubuntu, tak Vista a potěšilo mě, že i nástroj pro obnovení systému od Lenova, který se dá však také spustit pomocí modrého tlačítka ThinkVantage hned po zapnutí notebooku (jak vás ostatně nepřehlédnutelný nápis na obrazovce upozorní). Zde tedy za jedna. Nyní již k funkčnosti systému po instalaci. Zde Ubuntu předčilo veškerá má očekávání, normálně musím v tento moment alespoň něco nastavovat (chvíli laborování si T23 vždy vyžádala). Ne tak nyní (až na drobnosti, které zmíním). Shrnu to v následujícím výčtu.

Grafická karta a zobrazení

Rozlišení se správně nastavilo na 1280×800. 3D akceleraci grafického čipu X3100 jsem ověřil přes program glxgears, který dává hodnotu kolem 900 FPS (pro srovnání nVidia GeForce 8400 GS 256 MB dosahuje až 3000 FPS). Čili žádná sláva, ale pro veškeré běžné činnosti je to dostačující. Zkoušel jsem také funkčnost VGA výstupu notebooku. Zde se mi podařilo jednak klonovat obraz v základních rozlišeních (800×600, 1024×768), posléze i použít na externím monitoru jeho nativní rozlišení (1440×900, po přidání tohoto rozlišení pomocí xrandr).  Separátní rozlišení na interním LCD a externím monitoru se mi bohužel docílit nepodařilo. Pro mou potřebu výchozí nastavení i tak plně postačuje, pro dokonalý výsledek doporučuji trochu hlubšího experimentování s programem xrandr, nebo (máte-li na to chuť a náladu) si zaeditovat xorg.conf podle následujícího návodu.

Správa napájení a řízení spotřeby

Hned po instalaci fungovalo správně škálování procesoru (technologie Intel speedstep). Zobrazení stavu baterie a informací o ní také bez potíží. Zde není moc, co bych mohl dodat. Ohledně uspávání do operační paměti nebo na pevný disk, opět bez potíží, nebylo třeba jakéhokoli zásahu. Automaticky jsou také nataženy moduly ibm-acpi. Pomocí Sensors Applet pak můžete sledovat teploty na procesoru, disku, baterii, otáčky větráku na procesoru apod. (Sensors applet vtipně nabízí možnost získání těchto hodnot hned pomocí tří možností a to – acpi, libsensors a právě ibm-acpi, která je  dle mne díky přítomným popiskům nejpraktičtější).

Výdrž na baterie je udávaná „až pět hodin“. Na to jak zavádějící to je termín asi nemusím upozorňovat, reálně se výdrž pohybuje níže. Na tuto skutečnost mě férově upozornil (po mé otázce) už prodejce (dovoluji si proto poznamenat, že se díky tomu může stát členem MBPS, protože prokazatelně splňuje bod třetí, respektive nevyvstává potíž s bodem čtvrtým). Podle mých dosavadních zkušeností baterie vydržela kolem 3 hodin při nenáročném brouzdání po internetu (s aktivní wifi) a kolem dvou hodin (při shlédnutí 40 minutového videa a práci s kancelářským balíkem).

Teplota a její regulace

Se správou napájení souvisí také řízení otáček ventilátoru na procesoru. Hardwarová kontrola drží teplotu procesoru pod 40 ˚C. Praktický následek během letních měsíců je jednoduchý, ventilátor se točí neustále, i když rozhodně ne na maximální otáčky. K jejich vypnutí dochází až při 35 ˚C (na to jsem přišel během dnešního poněkud chladného středečního rána). I tak hluk nepatří k velkým problémům tohoto notebooku, přestože T23 byla o poznání tišší. Zato velký krok vpřed jsem ale zaznamenal jinde. Zatímco T23, kde se v zátěži teplota procesoru dostala s přehledem přes 70 ˚C hřála slabě řečeno intenzivně (leč za plně zachované stability) a v nouzi by zastala funkci příručního přímotopu (jestli něco takového existuje), takR61 zatím hodnotím jako skutečně chladný.

Chcete-li otáčky větráku regulovat pokročilejším způsobem doporučiji použít utilitu ThinkPad Fan Control z následující stránky. Způsob instalace je dvojí, jednak stáhnutím potřebných balíků, nebo také přidáním dalšího repozitáře.  Já se přiklonil k druhé možnosti (přijde mi to jako čistější řešení, k tomu výhody jsou zřejmé). Proto tuto činnost je důležité vědět, že kritická teplota pro Pentium dual-core je dle výrobce 100 ˚C a takzvaně „smrtelná“ činí 125 ˚C (viz. datasheet). Stejně jako autor tohoto programu, i já vás upozorním, že je to zásah jen na vlastní nebezpečí. Jestli je toto řešení nutné je na jinou diskusi, já po dvou dnech experimentování s různými nastaveními zůstal u hardwarové kontroly.

Ethernet, wifi, bluetooth

Teorie v dané věci velí, že zde by žádné problémy nastat neměly. Jak ale nejen mě naučila životní praxe, přehnané očekávání a předsudky mohou vyústit v nepříjemná zklamání. Přistupoval jsem tedy k těmto komponenám se zdravou obezřetností. Ethernetové připojení (Broadcom Corporation NetLink BCM5787M Gigabit Ethernet PCI Express) se ukázalo jako životaschopné záhy, wifi adaptér (detekovaný jako Intel Corporation PRO/Wireless 4965 AG or AGN) jevil pozitivní známky už při nabootování z Live CD, kdy dokázal najít blízké sítě. I tak jsem raději nejprve navšívil nejbližší podnik disponující volně přístupným bedrátovým připojením, abych mohl napsat následující sdělení – ano, wifi pracuje bez potíží (nepočítáme-li za potíž diodu indikující wifi jako aktivní, jež tvrdošíjně zůstává zhasnutá). A bluetooth? Na zkoušku jsem odeslal několik souborů na svůj mobilní telefon a také žádný problém (tady už i s indikační diodou). Celkově jsem  s bezdrátovými i drátovými připojeními velice spokojen.

Funkční klávesy

Ty byly jakousi perličkou navrch. Až na jeden případ (kde se vzhledem okolnostem ani nic očekávat nedá) a na další (kde funkčnost odpovídá výše zmíněnému kontextu), lze jejich funkčnost označit slovem perfektní. Kombinace FN + F2 skutečně zamyká klávesnici, FN + F3 zobrazí informace o stavu baterie, FN + F4 uspí notebook do paměti, FN + F5 aktivuje bluetooth, FN + F9 vysune mechaniku (i s patřičnou indikací na obrazovce), FN + F12 uspí notebook na pevný disk. Změna jasu displaye pomocí dalších klávesových zkratek, podobně jako zapnutí a vypnutí lampičky (mimochodem na R61i s oranžovým světlem), změna hlasitosti – vše funguje správně (i tady včetně OSD). Prvním problematickým (lze-li ho tak vůbec nazvat) je modré tlačítko ThinkVantage (těžko ale něco vyčítat, co by mělo pod Ubuntu spouštět je sporné :-) – samozřejmě, že jeho funkci nastavit lze). Druhá potíž nastala u přepínání rafického výstupu na externí monitor, kde je současný stav zhruba na půl cesty k správnému výsledku. Pomocí FN + F7 sice k přepnutí na externí monitor skutečně dojde, ale na jakékoli další podněty pomocí této klávesové zkratky už systém nereaguje.

Závěrečný verdikt

Nejprve se zaměřím na hardwarovou stránku notebooku. Myslím si, že nyní už je mi dokonale jasný rozdíl mezi „erkovou“ a „téčkovou“ řadou. Lenovo ThinkPad R61i je notebook velmi dobře zpracovaný, kdyby nebylo oné drobné nepříjemnosti s optickou mechanikou napsal bych precizně. Mnoho parametrů (počínaje cenou) ho řadí do kategorie notebooků, která má nutně své kompromisy. Váha a rozměry jsou asi nejvíce patrné a právě zde R61i nijak nevybočuje, samotné zpracování ho ale neshazuje – uvedu příklad. T23 jste mohli bez obav vzít za roh a přenášet, jeho 2,4 Kg a rozměry kolem cca 30 cm šířky to dovolovaly. Když vezmete za roh R61i, pak řeknu jen toto – udělat to bez obav můžete, právě velmi dobrá kvalita zpracování to dovolí – horší názor, na to ale již bude mít vaše zápěstí (2,77 Kg a 35,8 cm šířky udělají své, aneb názorná demonstrace efektivity prosté páky).

Co se týče Ubuntu, které jsem na notebook nainstaloval, měl jsem z jeho provozování na něm velmi příjemný pocit. Systém je velice, velice svižný a se zdroji (myšleno RAM, CPU) zachází velmi ohleduplně. Jedinou částečnou nedokonalostí je ne zcela správná funkce VGA výstupu ve výchozím stavu po instalaci, ale jsem víceméně přesvědčen, že s trochou trpělivosti a aplikací návodů ze zmíněné thinkwiki dosáhnete kýženého výsledku. Po softwarové stránce jsem opět spokojený. Nyní tedy jen zbývá zodpovědět základní otázku – koupil bych si stejný notebook za stejných podmínek znovu? Odpověď je kladná, jen bych velice pravděpodbně zvolil model o něco dražší s matným displayem. A v budoucnu, až tento notebook doslouží? Na to řeknu jen toto, v průběhu několika minulých dní jsem zjišťoval, že jsem možná až příliš zhýčkaný zkušeností se ThinkPadem s T na začátku modelového označení, své kroky tak budu směřovat pravděpodobně právě tam.

Přidávat nové názory je zakázáno.