Hlavní navigace

Optimální délka vývojového cyklu

27. 7. 2011 23:53 (aktualizováno) | Lukáš Kotek

Abstrakt

Motivem tohoto příspěvku není nic víc ani nic míň, než se dozvědět, jaký v tomto směru panuje obecný názor a také jak tato problematika může ovlivnit uživatele přecházejcího na GNU/Linux.

Krátké zamyšlení

Významná část distribucí vydává své stable verze zhruba v půlročních rozestupech, i když samozřejmě existují velké výjimky, jíž je např. Debian. Pokud uživatel takové ditribuce chce mít stále aktuální stabilní verze softwaru (ť již z jakéhokoliv důvodu), jinak běžně obsaženého v repozitářích, má v zásadě hned několik možností, jak vznikou situaci řešit.

Čistou instalací nové verze distribuce – ostatně proč ne, ale někomu (rozumnějte, mně) může být představa instalace OS každý půlrok poměrně nepříjemná.

Upgradem na novou verzi distribuce – to je principielně nejjednodušší cesta, ale v praxi je minimálně na distribucích, s nimiž mám osobní zkušenost (v tomto případě Fedora, Ubuntu), poměrně problematická a s nezaručeným úspěchem.

Ruční kompilací daného software – další možná cesta, ale nepoměrně komplikovanější vůči klasické instalaci z repozitářů. Nehledě k tomu, že pro snadnou pozdější správu takového softwaru, je nutno vytvořit instalační balíček ručně.

Používat vývojovou větvi distribuce – to je principielně i z hlediska realizace nejlehčí postup, ale je to nepoužitelné řešení v oblasti, kde je nutné dbát na naprostou stabilitu.

Samozřejmě přirozená námitka je, že přeci v drtivé většině případů není nutné nezbytně používat nejaktuálnější možnou verzi daného software. Nicméně takové stituace nastat mohou (nová funkcionalita apod.) a pak je problém na světě.

Abych nemluvil jen ryze abstraktně, podobný „problém“ jsem řešil např. s programem Audacity – v současné verzi 1.3.2 byl učiněn poměrně znatelný pokrok vpřed, ale v mnou tehdy používané distribuci – Fedora core 5 – byla jen stará verze. Řešil jsem to tehdy kompilací zdrojových kódů.

Závěr

Shrnu-li, triviální a 100% funkční řešení, při níž jsou zachovány „záruky“ stable verze distribuce, u velké části linuxových distribucí chybí. Uživatel, který přechází na GNU/Linux tím může být nepříjemně překvapen – lze po takovém člověku chtít, aby výše zmiňovaná řešení podstupoval?

Nechtěnným závěrem může být (teď s mírnou nadsázkou) – používejte Debian testing! Dostanete obojí – dostatečnou odladěnost i aktuální software. Ano, samozřejmě jsou distribuce, které používají rolling-updates, ale o tom můj dnešní příspěvek není.

A na závěr ještě otázka, která se hodí spíše do diskuse. Je rozdíl mezi verzemi (v půlročních cyklech vydávaných distribucí), tak velký nato, aby se vyplácelo vydávat novou verzi právě v tak krátkých intervalech? Nestačilo by jen průvěžně dodávat nové verze softwaru a další stable verzi vydávat později?

Anketa

Jakou délku vývojového cyklu linuxových distribucí považujete za ideální?

Přidávat nové názory je zakázáno.