Hlavní navigace

Ideapad S100 - netbook pro Linux (2/2)

17. 3. 2012 17:54 (aktualizováno) | Lukáš Kotek

Pokračování

V dokončení zápisku o Ideapadu S100 pro Linux se budu věnovat volbě a zprovoznění distribuce Linuxu, desktopového prostředí a obecně zkušenostem s jeho používáním po už takřka měsíci.

Distribuce a prostředí

Tady jsem váhal mezi několika možnostmi – Fedorou (kterou jsem historicky vzato používal – a používám – asi nejdéle), Slackware (jeho spartánský přístup mě před časem oslovil, viz starší zápisek), nebo nějakou z distribucí založených na Debianu (ideálně Debian jako takový). Nejsem typický distribuční turista, ale pár jsem jich už vyzkoušel :-)

V prostředích jsem také nebyl zcela rozhodnutý, zkušenost s KDE 4 pod Slackwarem mě přesvědčila (jako poměrně zarytého uživatele GNOME), že se jedná o solidní a kvalitně zpracované prostředí. Na druhou stranu Fedora 16 s GNOME 3 mě poměrně nadchla, celková koncepce tohoto prostředí se mi velmi líbí (ale o tom více v samostatné části). Naproti tomu experimentování s Ubuntu a jeho Unity mě potěšilo výrazně méně (nedokážu to přesně popsat, ale zatímco v GNOME 3 jsem si připadal po několika minutách jako doma, tady jsem měl pocit jakéhosi „souboje“).

Nakonec zvítězila částečně i lenost a zvolil jsem Fedoru 16 a její KDE spin.

Instalace

Ideapad S100 se dodává s předinstalovaným FreeDOSem, což je krásný systém, se kterým jsem si během několika letních večerů s chutí zaexperimentoval (už sama existence věcí, jako stále vyvíjený 16bitový webový server…) – nicméně na na netbooku bych něco takového používat něchtěl :-)

První pokus o instalaci z Live CD (z externí mechaniky) byl nešťastný, protože jsem ho chtěl provést ještě před navýšením RAM na 2 GB. Takto bootující systém zamrzl vždy těsně před načtením KDE. Druhý pokus přes netinstall už byl bezproblémový. Popravdě řečeno jsem předtím o jeho existenci u Fedory nevěděl (u Debianu jsem ho používal prakticky vždy), takže jsem byl příjemně potěšen.

Po instalaci pracovalo vše jak má. Hardware je 100% podporovaný. Předtím jsem se mírně obával Wi-fi čipu Realtek 8188CE, ale mé obavy se nenaplnily a jeho provoz je bezproblémový. Uspávání do RAM i na disk také na jedičku, integrovaná kamera, prostě vše.

Nastavení a doladění

Nebudu obtěžovat popisem instalace rozšiřujících repozitářů, u Fedory je to jednoduché a přímočaré. Mimoto je vše perfektně popsáno v české příručce. Narazil jsem ale na několik jemností, co se nastavení týká, o něž se chci podělit.

Touchpad je u S100 tvořen jednolitou plochou, kde levý a pravý dolní roh plní funkci tlačítek myši. Vyvolání funkcí tlačítek myši pomocí dotyku kdekoli na ploše touchpadu je možné, ale z nějakého důvodu nastavení přímo v KDE nefunguje. Lze to však lehce napravit.

Otevřete-li soubor v domovském adresáři:

.kde/share/config/kcmtouchpadrc

Naleznete v něm mj. položky:

TapButton1=0

TapButton2=0

TapButton3=0

Číslo za rovnítkem odpovídá počtu prstů, jejichž dotykem vyvoláme chování dotyčného tlačítka, takže nastavení ve tvaru:

TapButton3=3

…způsobí, že při klepnutí třemi prsty na touchpad, se vyvolá funkce pravého tlačítka myši.

Jiné vlastnosti, jako je scrollování dvěma prsty, funguje již přes nastavení v KDE. Sluší se podotknout, že v GNOME veškeré výše zmíněné funguje okamžitě (pravé tlačítko je simulováno dotykem dvou prstů).

Druhou věcí, se kterou se obecně setkávám u některých notebooků (nezávisle na operačním systému), je časté vypínání pevného disku ve jménu úspornosti. Bohužel tato funkce zároveň ovlivňuje i životnost dotčeného disku. Řešení pomocí příkazu hdparm je naštěstí snadné:

hdparm -B 254 /dev/sda

Zde platí, že sda je tím diskem, u něhož se nežádoucí chování vyskytuje. Používám tento příkaz i pod Windows (na R61 používám Windows a Fedoru) ke své plné spokojenosti, nicméně mějte na vědomí, že jeho použití je na vlastní nebezpečí. Zároveň doporučuji prostudování stránek projektu předtím než s používáním hdparmu začnete.

Poslední věcí, která souvisí s předchozí, je chybějící soubor rc.local (pro spuštění uživatelských skriptů po startu systému) ve Fedoře 16, kam právě zápis příkazu hdparm umísťuji. Naštěstí ho lze jednoduše vytvořit.

KDE 4 a GNOME 3

Aneb malá vsuvka. Na mnoha místech jsem četl názory popisující (ne)použitelnost těchto prostředí. Ačkoliv nepochybuji, že v dílčích věcech by u obou mohlo dojít ke zlepšení (a tu a tam to mohou být i nepříjemné věci), celkově mi obě prostředí přijdou velmi vyspělá a s promyšlenou koncepcí. Nepozoruji rozhodně nic, co by ve mně vyvolávalo děs.

Na S100 jsou postupně vyzkoušel obě prostředí, tady jsou mé dojmy:

U KDE mě potěšila relativní nenáročnost (nutno podotknout, že nepoužívám ani Nepomuk, ani Akonadi) – odezva prostředí je bezproblémová, využití RAM po startu dosahuje hodnot lehce pod 300 MB. Efekty prostředí (používám pouze několik základních) jsou akcelerovány přes OpenGL, s čímž ani grafika GMA 3150 nemá problém.

Potěšily mě i slušné profily napájení a opravdu komplexní možnosti nastavení systému. Nepotěšila mě tu a tam určitá překombinovanost, ale to u člověka odkojeného GNOME musíte čekat :-)

GNOME, které jsem vyzkoušel záhy, se mi líbí svou koncepcí, díky které jde perfektně ovládat pomocí klávesnice a touchpadu. Na netbooku se mi pak pracovalo lépe než s KDE, s použitím myši se však rozdíl o něco stírá. Paměťová náročnost je srovnatelná, odezva systému opět výborná s jedinou výjimkou, jíž je prvotní načtení seznamu aplikací, kde nastává jemná prodleva. Zajímavé je, že identický jev pozoruji i na silnějších strojích. Na použitelnost to však vliv nemá (seznam všech aplikací používám jen zřídkakdy).

Nepotěšilo mě nastavení. Vůči GNOME 2 je zde výrazný posun k dalšímu zjednodušování (a mě GNOME 2 v tomto přišlo právě akorát). Nastavení napájení je ořezané na nejnutnější minimum. Na druhou stranu, díky rozšiřitelnosti GNOME 3 (a utilitě Gnome tweak tool), to je už teď akceptovatelné a věřím, že se situace posune časem ještě dále – tedy k lepšímu, že :-).

U GNOME 3 jsem nakonec i zůstal.

Zkušenosti s používáním

Uplynulo už několik týdnů od koupě, takže si dovolím mírně bilancovat. Potěšilo mě, že výdrž na baterie, kterou udává výrobce (4,5 hodiny) je poměrně realistická a nejedná se přitom o výdrž při naprosto minimálním jasu a vypnuté Wi-fi. Při zapnuté Wi-fi, 50% jasu a práci ve Writeru se výdrž okolo oněch (původně požadovaných) 4 hodin pohybuje.

Na klávesnici jsem si zvykl, byť stále se tu a tam přehmátnu. V diskusi pod minulým zápiskem padlo, že umístění kláves Home a End, jež jsou dostupné pouze přes FN, jsem přešel s lehkostí. Bohužel tomu tak není, chystám se vůči tomu něco podniknout a xmodmap se zdá jako rozumná volba. Home a End opravdu potřebuji mít takříkajíc po ruce.

Co je limitující, ale s čím jsem počítal a co akceptuji, je počet pixelů na výšku. 600 prostě není mnoho a zvlášť v textovém procesoru to pocítíte. Naštěstí ho lze provozovat v celoobrazovkovém režimu – není to všespásné, ale jde to. Display je lesklý, ale zatím jsem se nedostal do situace, kdy by to představovalo problém (naštěstí).

Výkon je pro daný účel (web, textový editor, tu a tam něco v Pythonu) zdaleka dostačující. Atom N570 (se svými 2 jádry na 1,66 Ghz s HT) není ani omylem nějaký rychlík, na druhou stranu, pokud po něm nechcete příliš, odvděčí se vám použitelným systémem s rychlou odezvou.

Čistě ze zájmu jsem zkusil, jak si povede při přehrávání videa. Grafika neakceleruje H.264, takže přehrávat videa ve 720p na Youtube (ne, že by to zde mělo jakýkoliv smysl) není úplně dobrý nápad. S 480p si už jakž takž poradí – všechna 4 virtuální jádra jsou vytížena na cca 80% (testováno na http://www.youtube.com/wat­ch?v=DUM1284TqFc&feature=fvsr).

Atom, Flash a video tedy není dobrá kombinace. Avšak třeba trailer na Firefly Serenity v H.264 a 720p přehrávaný ve VLC (http://www.h264info.com/clips.html) vytěžuje procesor na 40–70% a video je bez jakéhokoliv zasekávání.

Poslední věcí, ke které mám poznámku, je velikost RAM. Rozdíl mezi 2 GB a 1 GB je v praxi poměrně znatelný a koupě 2 GB modulu (za cca 300,– Kč) rozhodně nelituji. Při 1 GB není velký problém systém dohnat ke swapování a to není něco, co bych chtěl zažívat často.

Závěr

Tolik tedy k netbooku Ideapad S100, snad to bude i dál dobrý společník.

V průběhu zpracovávání textu mi vybylo několik témat, kterým bych se chtěl věnovat zvlášť – konkrétně u GNOME 3 je mnoho věcí, o kterých bych se chtěl více rozepsat (rozšíření, vzhled definovaný v CSS apod.). Snad tedy někdy příště.