Hlavní navigace

Dojmy z GNOME 3

9. 8. 2012 21:57 (aktualizováno) Lukáš Kotek

V minulém, byť pravda už poněkud postarším, příspěvku jsem zmínil, že používám jako hlavní prostředí GNOME 3. Nyní bych se k tomu rád vrátil. Kontroverzi, která kolem tohoto prostředí existuje asi netřeba blíže přibližovat. Přiznám se, že patřím k těm spokojeným uživatelům. Dlouhé roky jsem používal GNOME druhé řady, tu a tam jsem experimentoval – někdy i pár měsíců – s jinými prostředími (KDE 4, Xfce), ale zatím vždy jsem se vrátil. Ne proto, že by to byla nepoužitelná prostředí, to zdaleka ne (KDE 4 na Slackwaru na mně zanechalo dojem vyladěného prostředí), pouze mi GNOME vyhovovalo vždy o něco více. GNOME 3 byla trochu výzva, logika ovládání se změnila, léty prověřený spodní panel zmizel, seznam oken vzal rovněž za své. Přesto jsem nyní spokojený a patrně i více než dříve.

Změny v ovládání

Zejména ze změn v ovládání jsem měl velkou obavu, ta se ale nakonec naneštěstí nepotvrdila. Nový způsob spouštění aplikací pomocí stisku klávesy Super a psaní názvu aplikace je jednoduše geniální. Rovněž jsem se už několikrát přistihl, že najíždím kurzorem myši do levého horního rohu i na systémech, kde žádnou odezvu čekat nemohu :-) Vůbec ovládání pomocí klávesnice je velmi pěkně vyřešené (zvlášť s armádou klávesových zkratek, jimiž GNOME 3 disponuje). K ovládání pomocí myši také nemám větších výhrad, jen to vyžaduje (zpočátku) trochu trpělivosti a změnu přístupu.

Není to ale jen o klávesnici, teprve odnedávna používám (poprvé) počítač, který je vybavený touchpadem (netbook Lenovo IdeaPad S100, viz předchozí zápisky). GNOME Shell ovládaný touchpadem, nebo kombinací touchpadu a klávesnice, je věc, která mi opravdu lahodí. Jeden příklad za všechny: chci změnit aktivní okno (při více maximalizovaných), jak na to? Pokud se nerozhodnu použít klávesovou zkratku, pak v GNOME 2 a analogických prostředích se musím trefit na relativně malý prostor na panelu s ikonou aplikace, kdežto v GNOME 3 najíždím na její značně velkou miniaturu (a trefit nejprve levý horní roh je snadné).

Nový design

Úplně jinou věcí jsou pak změny designové. Tady nezůstal kámen na kameni, ale to čtenáři Rootu jistě není nutné představovat. Rád pracuji v prostředí, které mi esteticky vyhovuje a GNOME Shell takový je. Ať už se jedná o použitý font (Cantarell), rozložení prvků nebo celkové barevné ladění. A co člověku nevyhovuje, se dá stále upravit. Osobně jsem změnil výchozí GTK+ téma z Adwaity na Clearwaitu (resp. Clearlooks-Phenix , tj. upravený port Clearlooks na GTK+ 3) a téma ikon na NuoveXT 2.

Pokud někomu vadí úplné detaily (já např. zvláště nemusel zakulacené rohy plochy), pak, díky skinování pomocí kaskádových stylů, je ten nejmenší problém to pozměnit. Pochopitelně nejen to, lze nastavit velikost písma i u té nejtitěrnější položky, stejně jako barvu či pozadí horního panelu.

Rozšiřitelnost

Líbí se mi koncepce, ve které desktopové prostředí poskytuje základ a uživatel si pak zbytek může dotáhnout dle svých osobních potřeb. Do značné míry takové bylo GNOME 2 a GNOME 3 tento přístup povznáší na jinou úroveň. Nemluvím teď jen o nastavení (byť tento princip, kdy běžnému uživateli stačí obyčejné Nastavení systému, zatímco pokročilý si nainstaluje gnome-tweak-tool, to odráží). Mluvím o (v javascriptu psaných) rozšířeních.

Rozšíření, která lze instalovat dvěma kliknutími z webového prohlížeče (dříve pouze Firefox, nyní bez potíží používám i Chrome) a na stejném místě i spravovat – bez nutnosti kamkoli se přihlašovat nebo zadávat heslo -, je do počtu odhadem už několik stovek. Od rozličných trivialit až po tak komplexní věci, jako je spodní panel. Osobně používám několik pro jemné vyladění systému:

  1. Alternative Status Menu – přidává do menu samostatné položky pro vypnutí a uspání.
  2. Battery Percentage Indicator – tady název vypovídá sám za sebe :-)
  3. Monitor Status Indicator – mj. rychlý přístup ke konfiguraci displayů (často používám externí monitor).
  4. Places Status Indicator – přístup k záložkám v Nautilu a důležitým adresářům.
  5. Removable Drive Menu – jako předchozí, avšak pouze pro připojitelné disky apod. (praktičtější než použití pravého spodního rohu).
  6. Trash – zobrazí koš, je-li plný.
  7. Windows Alt Tab – chování zkratky ALT+TAB je snad jediná věc na GNOME 3, která mi prudce vadila, toto rozšíření přináší „rozumnější“ chování.

Kontroverze

Pokud snad předchozí řádky vyzněly, že jsem poprvé přišel k novému GNOME, nadchl se proněj a už u něho zůstal, není to přesné. Nadchl, to ano, ale souběžně s ním jsem místy používal i Xfce. Sžil jsem se až časem. I to je ale důvodem, proč nerozumím obrovské kontroverzi, která se kolem GNOME 3, resp. specificky GNOME Shellu zvedla. Pokud bych chtěl používat prostředí, které odpovídá logice původního GNOME 2 (či se dá snadno nastavit, aby tomu tak bylo), je pro mě Xfce jasnou první volbou (nebude-li mi stačit omezený fallback mód GNOME classic v GNOME 3).

Xfce – velmi kvalitní, konzervativní a stabilní prostředí založené na GTK+ 2. Přesto vznikl fork MATE. Ač přeji jeho vývojářům mnoho úspěchů (zcela bez ironie), přijde mi, že úkoly, které si vytyčili, jsou, při velikosti projektu, kterým GNOME 2 bylo, těžko zvládnutelné (ale samozřejmě se mohu plést).

Druhým známým forkem, který chce přinést „GNOME 2“ prostředí, je Cinnamon. Tentokrát se však jedná o fork GNOME 3. Tady už rozumím mnohem více, přeci jen GNOME 3 přineslo mnoho zajímavých technologií, zahodit je by byla škoda – tak proč neskloubit to nejlepší z obou světů (ano, fanoušek Star Treku se nezapře)? Cinnamon má svůj původ v Mint Gnome Shell Extensions, což je velmi vypovídající název. Již pomocí rozšíření lze přidat do GNOME Shellu spodní panel se seznamem oken (Frippery Bottom Panel), nebo použít (hned celou plejádu) hlavních menu (Axe menu), vývojáři Cinnamonu však chtěli jít ještě dále, čemuž také rozumím.

Závěr

Jediné, co mě v souvislosti s předchozími řádky trochu mrzí je jisté tříštění sil, ke kterému dochází. Tak či tak si ale myslím, že Linux na desktopu má v roce 2012 hodně, co nabídnout. Nabízí jak konzervativní, tak novátorská prostředí a ukazuje svou životaschopnost pro další léta dopředu. GNOME 3, o němž tento příspěvek převážně byl, vidím jako právě takový případ.

[poll id=„7“]

Sdílet