Rok v kotli

Je to více než rok, co jsem kývnul na nabídku Petra Krčmáře pokusit se vytvářet „nekonečný“ seriál článků pro začátečníky. Vytvořil jsem si kostru, kterou více či méně držím i po roce a ještě jsem nevyčerpal vše, co jsem si předsevzal. Na základě několika reakcí čtenářů se pokusím vysvětlit něco ze zákulisí.

Články vycházejí záměrně v neděli, kdy na serveru není velký provoz (v porovnání s ostatními dny). Cílem seriálu je velmi rozvláčně informovat o problémech a software, ke kterým se dostane člověk, který pomalu ani neví, co je to Linux, počítač či PageDown. Sám mám ve svém okolí několik předobrazů těch, kterým se snažím články adresovat. Formou virtuálních dotazů a odpovědí se pokusím podchytit nejčastější věci, které jsou mi vytýkány v komentářích pod články a přiblížit se tak vašim pobídkám, abych se zamyslel nad úrovní autorů.

Kolik má seriál dílů a jak budou jednotlivé díly vycházet?

Zní to trochu zvláštně, ale počet dílů není dán. Typicky se snažím otevřít nějaké téma, pojmou ho nejdříve co nejobecněji a přehledově a pak postupně procházet jednotlivé oddíly. Vezměme si například článek o multimédiích. Udělal jsem rychlý (a velmi okleštěný) přehled toho, co je k dispozici a v dalších dílech se zaměřím zvlášť na audio, poté na video a pak třeba na zbytek a stále narážím na ohlasy, že první článek je o ničem a v dalším pak chybí to a to. Ono je totiž docela problematické napsat něco v kostce, aby to mělo hlavu a patu.

Pro koho je seriál určen? Tyhle bláboly přece nemůže nikdo číst!

Tak tohle je asi největší nepochopení čtenářstva. Mám několik ohlasů od lidí, na které se snažím články směrovat. Těm forma vyhovuje a oceňují, že se v textu moc neztrácí. Ne tak ovšem protřelí linuxáci, kteří prostě mají pocit, že takové základní věci snad ani nikoho nemůžou zajímat a jak by to taky mohlo někoho zajímat, když v části o zpracování textu autor naprosto pominul vim a v části o souborových správcích vynechal MC. Navíc si dovolil vynechat Tex a vůbec se nezmiňuje o možnosti kompilace! Bez toho přece nejde žít.

Po přečtení se zastavte, napočítejte do tří a vžijte se do následující role.  Je vám asi tak 55 let a rozhodl jste se, že byste se měl naučit pracovat s počítačem. Váš syn vám pořídil počítač z druhé ruky a přinesl ho domů. Řekl, že tam nejsou okna, ale že tam běží nějaká Mandriva.

Jste mladá maminka na mateřské a máte doma manželův počítač. On je tak trochu podivín, protože u toho furt leží. V práci pracujete jako účetní. Jenže manžel má doma počítač s jakýmsi podivným systémem. Vysvětlil vám, že Ubuntu není nadávka a vám nezbývá, než jeho volbu akceptovat, protože prostě doma jiný počítač není a vy potřebujete komunikovat s okolím, protože s půlročním miminem to prostě není možné (tedy je, ale ne na vaší intelektuální úrovni a včerejší pozdní příchod manžela s ním prostě nevyřešíte).

Zde vidíte dva naprosto konkrétní případy lidí, kteří s Linuxem pracují a nevědí o něm vůbec nic. Jsou relativně ztraceni, protože buď o počítači nevědí nic nebo pracují se systémem, ve kterém je spousta věcí jinak a ani ty aplikace se nejmenují tak, jak by měly. A právě pro ty lidi je tento seriál určen.

Lidé z této cílové skupiny nechtějí nic složitě nastavovat, chtějí počítač používat a pro začátek nasát jen to nejnutnější, ke složitějšímu se dostanou později. Navíc obvykle nechtějí (nebo neumějí) nic nového přiinstalovávat, mají od někoho nastavený počítač (rozuměj s nainstalovanou distribucí) s několika programy, které plní jejich přání při práci s nějakými úkoly typu napsat mail, přehrát MP3 a podívat se na stránky finančního úřadu nebo bulváru, zda už XY má to dítě. Neznamená to, že tito lidé nejsou plnohodnotnými uživateli počítačů s Linuxem. Jsou to lidé nezkušení, často tápající, ale ne hloupí. Oni časem dojdou do pokročilého stádia. Všichni diskutující by si měli uvědomit, že oni již mají toto začátečnické martyrium za sebou a že rčení „to je přece jasné“ je značně zavádějící.

Proč nejsou v článku odkazy na české stránky?

V textu se snažím co nejvíce odkazovat na jiné stránky (primárně samozřejmě na domovské stránky zmiňovaných projektů). Osvědčil se mi model, kdy si daný program najdu na wikipedii, kde je o něm něco napsáno a vcelku kostkovitě shrnuto. Na konci každého takového článku jsou samozřejmě i odkazy na domovskou stránku atd. Pak se podívám, co je k danému programu k dispozici v češtině. Pokud na wikipedii najdu text se třemi větami, ponechávám odkaz na anglickou verzi článku, která bývá obvykle hodně obsažná. Pokud má však daný program domovskou stránku v češtině, odkazuji na ni. Čeština je primární. Někdy ale prostě kvalitní zdroj informací v češtině prostě neexistuje. Odkazovat na konkurenční weby, kde vyšly recenze či popisy je z mého pohledu nevhodné. Pokud se totiž o daný program zajímáte, jistě zformulujete dotaz na vyhledávací server a ten vám vypíše spoustu relevatntních odkazů.

A proč nejsou u článků obrázky?

Musíte pochopit, že podstatnou část programů, které popisuji, na svém počítači nemám nainstalovány. Ani není mým cílem každý jednotlivý program zkoušet a podrobně popisovat. To prostě nejde zvládnout. Podobné je to i se snímky obrazovek daného programu. Není nic jednoduššího, než použít obrázek z domovké stránky, zvolil jsem však cestu odkazu na sekci s obrázky přímo na domovských stránkách projektů. Najdete tam toho více a je to jen jedn klik navíc.

Proč píšete vyložené nepravdy?

Vězte, že články opravdu nevzniknou za 5 minut a představa toho, že si takhle večer sednu k nějakým stránkám, něco píšu a prostě to tam „naflákám“ je zcestná. Na druhou stranu je asi jasné, že nějaké opravdu hluboké analýzy popisovaných produktů také neprovádím.

A z toho pramení to, že se do článků dostávají chyby. Chyby tam jsou, obvykle se najde někdo, kdo v diskuzi na chybu upozorní a uvede věci na pravou míru. Na druhou stranu musím říci, že chyby nikdy nebyly zásadního charakteru. Vždy se nakonec objevily korekce a já jsem si z nich vzal nějaké ponaučení. Říká se tomu zpětná vazba a je důležitá. nemám patent na rozum a moudrost všehomíra. Anonymita diskutéru pod článkem někdy způsobuje, že se objevují výlevy, nad kterými se zamýšlím. Zamýšlím se nad tím, zda na nich něco není, zda jsou myšleny vážně nebo jen provokují.

Takhle vidím mé působení na tomto seriálu já. Pokud chcete něco dodat, máte možnost v diskuzi.